Napsal mi Ochranný svaz autorský (OSA)

Ostinato

Tento týden mi napsala OSA. Mailem mě oslovila slečna nebo paní – odborná referentka veřejného provozování – z Ochranného svazu autorského. A byla relativně stručná. Stručná, ale výstižná:

Dobrý den,

prosím o zaslání čitelného repertoárového listu z hudební produkce konané dne 9.9.2007 i s uvedením konkrétních jmen autorů vystupujících skupin.

S pozdravem.

J. R.
Odborný referent veřejného provozování

Trochu vás uvedu do problematiky. V neděli 9. září 2007 jsme spolu s přáteli z webzinu Post-Rock.cz pozvali do kultovní strahovské Sedmičky tři kapely – Ostinato (USA), Wrecketh (USA) a Ufajr (Česká republika). Ani jedna z těchto kapel není členem OSY, ani žádné z organizací, se kterou by OSA měla „družbu“. Řádně jsme vyplnili všechny formality/formuláře, které po nás OSA chtěla. Zanadávali jsme si na to, jak je to vše postavené na hlavu, ale co se dá dělat – co by pro ně člověk neudělal, že? Tentokrát však oproti minulému koncertu nastal menší problém – někomu ze svazu se náš formulář prostě zdál nečitelný. No, co se dá dělat… zareagoval jsem na mail + přidal to, co mi už delší dobu vrtá v hlavě:

Dobrý den,

děkuji za mail. Podklady Vám pošlu během víkendu.

Jen mám dva dotazy, které mi nedají spát:
– jaký by byl pro mě osobně postih, kdybych Vám to neposlal?
– je pro mě jednodušší dát nějakému z Vašich kolegů volný lístek (a klidně i více lístků) na daný koncert, než se trápit s celým tímto byrokratickým procesem. Neuvažovala OSA, že by zalobbovala i za toto? Měli byste stopro podchycené, že Vám do těch formulářů nelžeme, ulehčili byste práci provozovatelům akcí a určitě by se zvedla i kulturní osvěta pracovníků OSA. Tři mouchy jednou ranou. Co vy na to?

S pozdravem a přáním pěkného víkendu

Ing. Petr Čaník

Přiznám se, už se těším na reakci. Jsem zvědavý, co dostanu za odpověď. Jak jsem již psal v mailu milé odborné referentce – je pro mě jednodušší a levnější pozvat zadarmo pány z OSY na koncert. Jako provozovatel akce se tak nemusím drbat se zbytečným papírováním. Myslím, že když si OSA může dovolit celostátní najímání brigádníků dohlížejících na porušování/neporušování „vydobytých“ a nezadatelných práv OSY, tak by pro ně něco takového měla být naprostá brnkačka.

OSA – skvělý vyjednavač, mizerný spoluobčan
==================================
Na celý status quo se dá nahlížet ze dvou úhlů. Z pozice toho, jaká práva zajistila OSA svým členům, můžeme mluvit o organizaci dosahující velkých úspěchů. Efektivní a výborná organizace. Skvělý vyjednavač, který si dokáže vydupat i to, co jde proti rozumu. Ale pak je tu také pohled druhý. Ten pro OSU nevychází nijak pozitivně. OSA se zachovala a chová jako neskutečný hulvát. Hulvát, který absolutně kašle na práva druhých, pere se bezhlavě jen o ta svá a neskutečně hulvátsky si vydupává věci od druhých. Ve výsledku je pak pro ni každý v okolí – nejen potenciální – zloděj. OSA je prostě mizerný spoluobčan.

Stručná poznámka závěrem
====================
Tímto článkem se vůbec nestavím na stranu těch, kteří mizerný status quo zajištěný svazem berou jako důvod, proč si nikdy nekoupit originální nosič. Jsou to dva zcela odlišné problémy. Minimálně pro mě.

Fotografie použitá v tomto článku je od Tomáše Škody. Tome, díky za ni – další fotky z koncertu.

Deloitte Technology Fast 50 CE: Rostoucí význam lidského kapitálu

Lidský kapitál

Poradenská společnost Deloitte zveřejnila v těchto dnech výsledky svého žebříčku Technology Fast 50 pro Střední Evropu.

Každoroční sestavování žebříčku Technology Fast 50 je jednou z aktivit společnosti Deloitte, jak upozornit na rychle rostoucí začínající technologické firmy na globální i regionální úrovni a určit jejich nejzávažnější problémy a největší příležitosti. Místní firmy jsou do středoveropského programu zařazeny na základě průzkumu provedeného pobočkami společnosti Deloitte ve střední Evropě, který posuzuje roční obrat a podnikatelskou činnost společností v technologickém odvětví za poslední tři až pět let. (Zdroj: Deloitte.com)

V čem je však letos tato zpráva zajímavá? Máme minimálně dva důvody, proč se nad touto zprávou zamyslet.

17 zářezů pro Českou republiku
=======================
Za prvé tím, že v žebříčku nejrychleji rostoucích firem se objevilo hned 17 českých firem – 9 z oboru Software, 8 z oboru Internet. Mezi těmito firmami se objevily takové společnosti jako Internet Mall a.s., MITON cz, s.r.o., WDF – Web Design Factory, spol. s r.o. či SYMBIO Digital, s.r.o.

Tabulka - Deloitte Technology Fast 50 CE
(Převzato: iHNed.cz: Nejrychleji rostoucí firmou je opět Internet Mall)

Lidský kapitál – investice budoucnosti
============================
Ale pojďme k samotnému meritu věci. Druhým a závažnějším důvodem, proč bychom se o tento výzkum měli zajímat, je to, že ukazuje vzrůstající důležitost lidského kapitálu. Na otázku, co firmy považují za největší problém v podnikání se na prvním příčce objevilo: hledání, přijímání a udržení kvalifikovaných zaměstnanců. Oproti minulému roku tedy došlo k vzrůstu důležitosti tohoto pilíře úspěšného podnikání a k jeho zabydlení se na 1. místě. Podobně inspirativní je i výsledek otázky: Který faktor přispěl nejvíce k růstu Vaší společnosti. Na prvním místě se umístila odpověď: vysoce kvalifikovaní zaměstnanci.

Deloitte Technology Fast 50 CE - graf
(Převzato: Fast50CE.com)

Co se z výsledků Deloitte Fast Technology 50 pro Střední Evropu dozvídáme? Žebříček ukazuje narůstající význam člověka jako „tvůrce“ ekonomického zisku podniku. Kvalita zaměstnanců a investování do kvalitní podnikové kultury a prostředí se tak v současnosti stává stále důležitější konkurenční výhodou. A nemusí zde být pouze řeč o erudovanosti jednotlivých pracovníků. S nárůstem vlivu lidského kapitálu (oproti minulosti) vzrůstá důležitost jejich „sociální a etické gramotnosti“, tj. schopnost spolupracovat s druhými či řešit adekvátním a férovým způsobem problémy, do kterých se pracovník dostane. Samozřejmě nelze výsledky tohoto výzkumu paušalizovat na všechna průmyslová odvětví; pouze se ukazuje, že především s expanzí sféry služeb vzrůstá relevance kvality lidského kapitálu.

O to více se tak ukazuje logickým nákres (viz níže), který se v roce 2004 objevil v publikaci **Business Ethics: A Manual for Managing a Responsible Business Enterprise in Emerging Market Economies**: Zaváděním etických principů usilujeme o kultivaci podnikatelského prostředí (ať již uvnitř nebo vně podniku) a tím udržujeme či rozvíjíme důležité hodnoty, které podporují fungování a rozvoj námi sledovaného systému. Mezi tyto hodnoty patří například důvěra, která snižuje transakční náklady a rozšiřuje možnosti podnikání. Zlepšením důvěry a dalších klíčových hodnot zvyšujeme sociální kapitál našeho podniku či celého systému; řečeno slovy Amitaie Etzioniho: „Normativní hodnoty nejsou pouhými principy, vůči nimž lidé vyjadřují svou vázanost. Mají specifické důsledky v chování lidí.“ (Etzioni, A., 1995:175) Tímto v konečném důsledku podporujeme hospodářskou prospěšnost celého našeho počínání. Hospodářská prospěšnost může být dvojího druhu – snižováním transakčních nákladů či zvyšováním svých výnosů.

Vztah mezi podnikatelskou etikou, hodnotami, důvěrou a ekonomickou prospěšností
(Zdroj: Business Ethics: A Manual for Managing a Responsible Business Enterprise in Emerging Market Economies. Washington, D.C. U.S. Department of Commerce, International Trade Administration 2004.)

Spammeři a běžní uživatelé: Nerovný boj s elektronickými znečišťovateli

Spam

Jedna vlaštovka sice jaro nedělá, ale i tak mi včerejší zpráva v iHNed.cz – Spammeři odkazující na pornostránky dostali v USA pět let vězení – ihned po přečtení zvedla náladu a vyburcovala ještě více můj odpor proti nepolapenému zbytku spammerů.

Je málo věcí, které mě dokáží rozčílit tak jako spam. Neznám snad na internetu větší verbež než ty, kteří si vydělávají na živobytí tímto způsobem, tedy spamováním. A nemluvím zde pouze o těch, kteří tyto služby zprostředkovávají pro druhé. Nesmírně mi pijí krev i ti, kteří si touto formou sdělení chtějí jen tak trochu přilepšit – dát zbytku světa nebo alespoň té naší republice vědět, že otevřeli nový obchod, mají skvělé akce, mají hotel u stromu (třebas ten U Lípy) nebo nabízejí skvělé reality.

Jeden známý žil týdny v blaženém domnění, že jeho webové stránky jsou natolik atraktivní a skvělé, že řada zahraničních návštěvníků se k jeho webovým stránkám musí vyjádřit aspoň slovíčkem. No, nepotěšili by i Vás pochvaly typu:

  • Super color scheme, I like it! Good job. Go on.
  • Your website has a useful information for beginners like me.
  • Looks nice! Awesome content. Good job guys.
  • This site is one of the best I have ever seen, wish I had one like this.
  • Nice colors. Keep up the good work. thnx!
  • Your site is on top of my favourites – Great work I like it.

Bohužel, obrana proti spamu je stále značně nedostatečná. Jde to vidět i u výše uvedeného článku – ve chvíli, kdy je spam zasílán ze zahraničí, je na něj naše i zahraniční (tedy i ta americká) legislativa relativně krátká. Navíc je současné znění naší legislativy docela nešťastné.

Všímám si, že poslední dobou je v módě posílat „férové maily“. Znáte je?

Vazeni, na zaklade zakona c. 480/2004 Sb., o nekterych sluzbach informacni spolecnosti, si Vas dovolujeme pozadat o souhlas s jednorazovym zaslanim obchodniho sdeleni. Obsahem budou informace o nove dopravni burze nakladu a dopravy pro dopravce, spedice, vyrobni a produkcni firmy. (Zdroj: Český spam)

Pro mě osobně se na takto sepsaném mailu nic nemění. Vyjde mi to nastejno jako bych dostal klasický spam. Poštu jsem si nevyžádal – zůstává pro mě spamem, a to bez ohledu na díry v legislativě. Řešení? Něco (nechtěl jsem napsat napřímo, že tristně málo) vyřeší Úřad pro ochranu osobních údajů. Vyzkoušeli jste již například jejich formulář Podání stížnosti na nevyžádaná obchodní sdělení? Na zbytek je člověk víceméně krátký a je odkázán sám na sebe, tzn. musí vynaložit svůj čas, energii a finance – Wikipedia.cz: Opatření proti proti spamu a boj proti němu.

Právní úlitby spammerům typu „zákazníci [mají] možnost zasílání reklamy kdykoli odmítnout“ nebo možnost legálně zasílat jen pouhé odkazy na web nejsou řešením. (iDNES.cz: Rozesílání spamu v ČR bude mít méně překážek) Spíše je chápu jako výsměch běžným uživatelům internetu a silný nástroj pro spammery. Osobně se přikláním k úplnému zákazu zasílání nevyžádaných obchodních sdělení. Není to ideální řešení, ale je to imho to nejmenší zlo. Existují určitě rozumnější a věrohodnější cesty, jak na internetu najít potřebné informace. Nebo Vy jste si snad někdy něco pořídili na popud spamu?

Odjinud k tématu spamu:
=============
Blok.Rozanek.cz: Nech spammera žít – ochutnávka: „Pane Formánku, nerozmyslel! Dokud provoz vašeho úřadu platím ze svých daní, tak vy budete pracovat. Vaší náplní práce je prošetřit mou stížnost, následně konat a nakonec mne informovat o výsledku. To máte dělat, za to jste placeni a to je vaší povinností, která vám byla uložena zákonem.“

Blok.Rozanek.cz: ÚOOÚ loni potrestal 88 spammerů – ochutnávka: „Minulý rok podali Češi 1503 stížností na spammery. Úřad pro ochranu osobních údajů ale z tohoto množství vyřešil jen 88 případů. Všechny skončily pokutou v celkové výši 316 tisíc Kč.“

Český spam: Články o spamu – linky na zajímavé články iDNES.cz, Lupa.cz, BusinessWeek.cz apod.

Wikipedia.cz: Spam – přehledný materiál o spamu: historie spamu, zákony a opatření proti spamu.

Wikipedia.cz: Komentářový/Diskuzní spam (Forum spam) – další z oblastí spammingu. Tentokrát o vkládání/zahlcování diskuzních fór nevyžádanými komentáři/posty.

Insider trading: Sofistikovaná zlodějina pod taktovkou bílých límečků

Insider trading

Dnes se v médiích objevila hned dvakrát hlasitější zmínka o insider tradingu, tedy o zneužívání interních firemních informací k osobnímu prospěchu. Termín „insider trading“ možná zní vznešeně a sofistikovaně, ale řekněme si to na rovinu: je to stejná prasárna jako jakákoliv jiná krádež. Stejná – ne-li horší – než běžné čorky obskurních týpků v odrbaných koženkových bundách načichlých zvratky a dýmem zakouřených pajzlů. Skrytější forma, ale o to rafinovanější. A to, že to nazveme cizím termínem na tom nic nemění.

Snad jen drobné vysvětlení k termínu insider trading. Ve zkratce: jde o zneužití interních (v té chvíli neveřejných) informací k osobnímu prospěchu. Můžeme si k tomu dopomoci samotným vysvětlením manažera ČEZu – Alana Svobody. Ve svém prohlášení mimo jiné píše:

„Aby byl spáchán přestupek nebo dokonce trestný čin, je třeba prokázat minimálně: a) že dotyčná osoba předmětnou informací disponovala dříve než trh, b) že ji úmyslně zneužila ve svůj prospěch a c) že předmětná informace byla kurzotvornou, tj. že její zveřejnění mělo významný vliv na kurz cenného papíru, protože byla pro trh překvapivou a zároveň podstatnou.“ (Zdroj: Alan Svoboda na iPOINT.cz)

Nerad bych vynášel předčasné soudy. V obou dvou případech nejde o přiklepnuté a potvrzené případy tohoto deliktu. Jde o předpoklad, že k tomuto činu došlo. Zatím se pohybujeme stále v rovině trestních oznámení.

Alan Svoboda a jeho peripetie s akciemi ČEZu

Dle iHNed.cz dnes žalobci „… předali soudu případ manažera elektrárenské společnosti ČEZ Alana Svobody. Chtějí, aby se před trestním senátem zpovídal ze zneužívání informací v obchodním styku. Svobodovi hrozí v souvislosti s obviněním dva roky až osm let vězení.“ Případ Alana Svobody už se táhne nějaký ten pátek, resp. od jara roku 2005. Tehdy si měl přijít během relativně krátké doby na bratru nějakých 1,6 miliónů Kč. Že je to málo ve srovnání s jinými levárnami? Ale o to tu teď vůbec nejde.

Na serveru iPOINT.cz se objevilo prohlášení Alana Svobody, kterým vysvětluje celou situaci; a dokazuje, že k zneužití interních informací nemohlo prostě dojít. Přečtěte si to. Je to rozhodně zajímavé čtení.

Osobně nevím. Nerad bych v tomto (ani v následujícím případě) vynášel předčasné soudy. Rád si počkám na bližší informace a na (věřím) postupné rozkrývání tohoto případu. Pokud se však tento insider trading potvrdí, můžeme v našich končinách hovořit o prvním potvrzeném případu insider tradingu.

Insider trading kolem opožděné dodávky Airbusů A380

Další případ byl médii otevřen v souvislosti s předáním nových přepravního Airbusu A380. Šéfové EADS – tedy mateřské společnosti vyrábějící Airbusy – byli obviněni z toho, že „… prodali akcie firmy v hodnotě 90 milionů eur (přibližně 2,5 miliardy korun) před oznámením odložení dodávek obřího letounu Airbus A380.“ (Lidovky.cz -Airbus: šéfové zneužili informace). I v tomto případě si budeme muset počkat na výsledný verdikt.

Záludnost insider tradingu tkví z velké míry v tom, že jeho dokazování je nadmíru obtížné. Dokažte někomu, že jeho rozhodnutí o nákupu či prodeji akcií má souvislost s interními informacemi, které zneužil ke svému prospěchu? Pokud tedy dotyčný není naprostý diletant, pak se takové věci jen stěží dokazují. Bohužel.

Japonští post-rockeři Mono opět rozdrtí české posluchače

Mono

Japonští post-rockoví Mono i letos dorazí do Prahy! Když tato zpráva v první polovině září poprvé zazněla z tábora Silver Rocket, nejeden fanoušek alternativně laděné rockové muziky si minimálně učůrkl radostí. Kdo je zažil minulý rok v rámci alespoň jednoho z jejich dvou pražských vystoupení (letní koncert na strahovské Sedmičce nebo podzimní koncert v Akropoli), okamžitě si datum jejich letošního koncertu poznačil do notýsku. Kdo si ho nepoznačil, značí si ho teď. A kdo zapomene a nepřijde, bude s největší pravděpodobností hodně litovat a pozdě Bycha honit. V „osvícených kruzích“ se toulá šeptanda, že si tentokrát dají tito agilní Japončíci delší tvůrčí (nebo jen koncertní?) pauzu.

27. listopadu 2007 – tedy „do roka a do dne“ od jejich posledního koncertu v pražské Akropoli – se opět tito japonští kytaro-hlukoví mágové vrací na stejné místo činu. Pokud by jejich vystoupení i tentokrát bylo stejné jako v předchozím roce, stojí za to zažít tuto „post-rockovou mši“ znovu. Poklidné začátky jako zklidňující modlitby, které se následně mění v transcendentní katarze. Kytary spolu s bicími vytváří smršť, která zabije nejednoho malověrného. Nevěříte?

Mono

Stručně o těchto kultovních japonských post-rockerech
========================================
Vznik skupiny se datuje někdy na přelom roku 1999 a 2000, kdy zakládající člen kapely, kytarista **Takaakira „Taka“ Goto**, dal dohromady své první demosnímky a začal shánět další do party. Poté, co se k Takovi přidal kytarista **Yoda**, dali se do kupy se zbývajícími členy současné sestavy – křehkou baskytaristkou **Tamaki** a bubeníkem **Yasunori Takadou**. Jako čtyři pak již na malém labelu Forty-4 vydali své první (4-skladbové) EP ***Hey, You***. Netrvalo to dlouho a v roce 2001 vyrukovali na svět se svým debutovým albem ***Under The Pipal Tree*** (Tzadik Records).

V roce 2003 vydali pod již kultovním labelem Temporary Residence album ***One Step More And You Die***, které bylo kritikou ohodnoceno jako více vyzrálé a vyspělé oproti prvotině. Společně s dalšími hudebníky se v roce 2004 pustili do zremixování tohoto druhého alba – ***New York Soundtracks***. Na něm experimentovali společně s takovými hudebníky jako **DJ Olive**, **Jackie-O Motherfucker** nebo **Lorenem Connorsem**.

5. října 2004 vyšlo také jejich 3. plnohodnotné album – ***Walking Cloud And Deep Red Sky, Flag Fluttered And The Sun Shined***. Svou agilitu potvrdili znovu v roce 2005 vydáním splitu s americkými **Pelican** a vydáním alba Palmless Prayer/Mass Murder Refrain, které nahráli společně s japonským hudebním mágem/magorem (nehodící se škrtněte) World’s End Girlfriend.

24. června 2006 vydávají své 4. dlouhohrající album – ***You Are There***. Kritikou i posluchači hodně pozitivně přijato a vychvalováno. Na tomto albu je již jejich styl dotažen k dokonalosti a „emocionálně zabíjí“ nejednoho posluchače. Ve stejném roce se pak objevuje ještě jeden materiál – EP ***Memorie Dal futuro***.

V letošním roce na sebe upozornili hned třikrát. Nejprve 20. dubna 2007 vydali EP ***The Phoenix Tree***, kterým uzavírají (na předchozích albech rozvíjené) téma Hirošimského neštěstí. V polovině roku pak oznámili vydání „alba“ ***Gone***, na kterém zkompletovali všechny dosud vydané EP – od EP ***Hey, You***, až po EP ***The Phoenix Tree***. Ve stejné době také oznamují vydání svého prvního DVD ***The Sky Remains the Same as Ever***, na němž shrnují své úspěšné turné po Evropě, Asii i Americe. Toto DVD o 100 minutách má na svědomí jejich kámoš a fotograf Teppei. Trailer najdete zde.

Mono

Nejdříve tě uspíme, pak ti ustřelíme hlavu
==============================
Když Ondra Lasák ve své recenzi ***You Are There*** popsal hudbu Mono jako: „… nejdřív tě uspím a potom ti odpálím hlavu“, trefil se přímo do černého. Neexistuje snad trefnější definice základního modelu post-rockové hudby a toho, co může běžný smrtelník čekat od **Mono**. Hudba, jejíž první polovinu s klidem pustíte zestárlým praprarodičům, a u druhé poloviny si k životu pomáháte zvýšenými dávkami kyslíku, opravdu není pro každého. Stejně tak **Mono** není kapelou pro nedočkavce. Koho neodradí už samotná stopáž, musí být připraven na to, že než dojde „na krájení chleba“, budou se ještě dlouho brousit nože. Ale znáte to, čekání se vyplatí. Nabroušenými noži to pak do vás **Mono** řežou hlava nehlava. A sami uvidíte, že se vám to bude líbit.

Poznámka: Vyšlo také na Post-Rock.cz.

Stanislav Gross a jeho akcie: Jak moc to s námi myslí upřímně?

Akcie - Stanislav Gross

Kauza kolem nákupu a prodeje akcií Moravia Energo bývalým premiérem Stanislavem Grossem mi nedává spát. Ne, že by mě snad tolik stravovala závist z dobrého obchodu. Spíše mi furt vrtá hlavou, proč všechny ty „navýsost transparentní“ obchody zahaluje Gross takovou rouškou tajemství. Až se nemůžu zbavit pocitu, že kromě PR hlášek se běžný smrtelník dozví jen to, že „… [Stanislava Grosse] vzhledem k uzavřeným smlouvám váže povinnost mlčenlivosti.“ (iHNed.cz (13.10.2007) – Gross by měl objasnit svoji situaci, vyzval Paroubek).

Grossův skvěle zhodnocený obchod se navíc nelíbí ani samotné ČSSD. A nutno říct, že je to jen a jen dobře. Je to odpovídající reakce politické strany. Presumce viny mi je cizí. V politice a u takových osob, jakou i Stanislav Gross dříve bezesporu byl, to ale vítám. Mnohé to svědčí o tom, že běh na dlouhou trať vyžaduje i v politice více transparentnosti a udržení dobrého jména.

Jak tomu tedy rozumět? Jde opravdu o hodně sofistikovaně vychytané „děkovné“ za služby, které Gross poskytl v době fungování v prvoligové politice, jak to naznačuje Respekt (č. 41/2007). Jde o geniální ukázku toho, jak se v 21. století čistí špinavé peníze? Jde snad o chytře promyšlený insider trading? Nebo je Gross opravdu nevinný a média prachsprostě strkají čenich tam, kde nemají? Uvidíme. Jsem hodně zvědavý na výsledek celé této kauzy a na to, jak se nám „ten, kdo to s námi myslí upřímně“ vybarví.

1. lekce z politické kultury: Jak špinit a nepošpinit se

Politik

Je mi líto, že mnohdy tak mrháme talentem tuzemských politiků. Přehlížíme jejich schopnosti, snižujeme je či se jim dokonce posmíváme. A přitom politikové nás toho tolik učí. Jejich myšlenkové perly sice nepadají přímo na neúrodnou půdu; padají však na pole, které není kvalitně obdělávané. A to je škoda. Proto jsem se rozhodl k tomuto šlechetnému činu. Tento kurz, tyto lekce mají prostě tuto propast překonat a přinést nám běžným smrtelníkům nějaké to poučení od našich politiků. Vytvářejme spolu s nimi svět lepší, spravedlivější, méně zkorumpovaný a hlavně krásný.

Cíl tohoto kurzu je tedy jednoduchý. Z praktických příkladů z našeho politického života si vzít co největší poučení. Zvýšit a zlepšit kulturu naší společnosti. Být alespoň trochu takový jako naši volení zastupitelé – politici.

Jak špinit a nepošpinit se
========================
Tento skvělý fígl pozoruji již nějakou dobu a před nedávnem mi ho připomněl jeden milý politik – říkejme mu třeba pan Radostný. Jeho myšlenková konstrukce zněla asi takhle:

Nechci být nezdvořilý a proto zde nebudu mluvit o tom, že pan Těžký má neurovnané rodinné vztahy a jeho syn chodí za školu…

Není to nádherná hláška? Škoda, že ji v mém okolí nepoužívá více lidí. Možná je i tato obměna, při které smysl myšlenkové konstrukce zůstává zachován:

Kdybych byl opravdu nezdvořák, řekl bych, že všichni novináři jsou hovada. Ale já takový nejsem. Zaměřuji se na pozitivní věci a na to, co je prospěšné pro občany tohoto státu…

Jak na to?
=======
Postup je velmi jednoduchý.

  1. Nejdříve se pochvalte, jaký jste kalibr. Můžete k tomu použít taková slovní spojení jako například: „Kdybych to s Vámi nemyslel dobře, řekl bych na Vás, že…“ nebo: „Kdybych byl svině, řekl bych na Vás, že jste…“
  2. Pošpiňte. Například větu z bodu 1 dokončete slovy: „… jste ve 12 letech chodil se špatnou partou.“
  3. Vraťte se k tomu, co jste vlastně chtěl říct. Doporučuji ještě posluchače utvrdit, v tom, že jste opravdu frajer. Pomáhá k tomu třeba hláška: „Ale k tomu já se nikdy nesnížím.“ Posluchač je spokojený, že na něho mluví někdo opravdu čestný a vy jste zabil dvě mouchy jednou ranou.

Domácí úkol
=========
Ten dnešní má vyzkoušet, jestli jste opravdu dávali pozor. Vytvořte z níže uvedených slov souvislou myšlenku při naplnění pravidla: **Jak špinit a nepošpinit se**. Použijte termíny:

syn, automobil, policista, férový, alkohol, frajer.

Poznámka
=======
Veškerá jména byla pozměněna.

Radiohead vydali In Rainbows: Pastva pro milovníky muziky i teorie her

Radiohaed - In Rainbows

Tak a je to tady. Radiohead dnes po pár letech opět vydávají desku – po *Hail to the Thief* z roku 2003 nese ta letošní název *In Rainbows*. I tentokrát je kolem Radiohead humbuk. Tito britští freakové se i tentokrát rozhodli jít (nepříliš) prochozenou pěšinkou hudebního byznysu. A tentokrát to vzali skutečně od podlahy. Své netradiční přístupy promítly nejen do samotné hudby, ale i způsobu a formy prodeje.

Supportéři všech zemí, spojte se!
========================
Radiohead nikdy nebyli považováni za zpátečníky. Pionýrský duch je doprovází už od počátku jejich tvorby. Hudebně byli vždy těmi, kteří v mnohém určovali (a dodnes určují) vývoj moderní rockové muziky. Jejich podmanivé melodie v *OK Computer* nebo větší a razantnější příklon k elektronice na *Kid A* ať jsou toho dokladem. Už v případě Kid A se hovořilo o netradičně pojatém promu alba – s minimálními výdaji a s těžko stravitelnou deskou se tehdy Radiohead podařilo prorazit. Nyní jejich zvukové impérium vrací nový úder. A nejvíc bolet to bude pravděpodobně hudební vydavatelství. Po skončení smlouvy se Radiohead rozhodli jet na vlastní pěst. Prodej desky probíhá přímým a nezprostředkovaným kanálem. Jak nám to dříve pěkně po lopatě a za drahý peníz vysvětlovali „věrozvěstové z Amway“: jde o přímý vztah producent vs. finální klient. **Radiohead** samozřejmě nejsou první. Jiskra byla zažehnuta již dříve (vzpomeňme jen Underworld, německé Einstürzende Neubauten či zástupy lokálních kapel). **Radiohead** je však první velkou a mediálně profláklou skupinou, která se do tohoto odvážného byznysu pustila. Uvidíme nakolik úspěšně Radiohead zapálí planoucí jiskrou i pochodeň, jak viditelně bude hořet a kolik dalších kapel a hudebních projektů stihne zapálit? Revoluce v hudebním showbusinessu? Kéž by. Sama doba už si to sama vyžaduje – nové technologie a technické možnosti definují nová pravidla. A kdo se nepřizpůsobí skončí jako fosilie slepé vývojové větve.

Mimochodem, hodně zajímavě se o novém fenoménu v hudebním průmyslu píše poslední dobou na **Musicserveru**. Prubněte například článek Karla Veselého Děláme to pro sebe nebo třebas ten od Honzy Balouška Radiohead – další rána hudebním vydavatelstvím?.

Co z toho vše vyplývá? Už nějakou dobu to cítím v kostech, že se v hudebním průmyslu něco děje. Starým časům odzvonilo. Přišel čas, který nejde nijak odsunout nebo mu utéct. Je to čas, kdy se odkryjí karty každého posluchače. Kopírování hudbu nezabíjí, zabíjí ho sockanství a neschopnost pochopit základní pravidlo, že hudebník/kapela a posluchač jsou spojité nádoby. Zde nejde o samotné stahování muziky. Jde mi o něco trochu jiného. Přibližně o to, co se stane, když se stažená hudba posluchači (za)líbí. Podpoří – nějakou adekvátní formou – kapelu? Supportovat nebo jen snadno a zadarmo stahovat? To je to, oč tu běží a co dnes řeší nejedna kapela.

Skoro by to až stálo za větší analýzu. Je to opravdu skvělé téma (nejen) pro ekonomy. *In Rainbows* je a bude skvělou ukázkou, jak může dopadnou vězňovo dilema (viz teorie her) v showbusinessu. Převládne duch kooperace? Nebo se ukáže neschůdnost tohoto modelu? Zvítězí krátkozrace duch nespolupráce a parazitizmu? Nebo zvítězí dlouhodobě udržitelná solidarita. Odvolávat se na „jánošíkovské“ odrbávání prašivých vydavatelství je již off-topic. Dnes se může každý posluchač naplno projevit. Vyjde Radiohead tento odvážný krok? Věřím v solidaritu.

Radiohead – stará láska nerezaví
========================
A co vůbec říkám na tuto desku? Po prvních posleších můžu s klidem v duši říct, že nová deska mě ani v nejmenším nezklamala. Osobně jsem dokonce čekal méně. Safra, někdy už prostě musí Radiohead dojít nápady a šťáva. Na této desce to ještě rozhodně nečekejte. Vynikající deska. Kecám, geniální deska! Hudebně stravitelná (podobně jako byla před 4 lety i *Hail to the Thief*), pestrá a sakra chytlavá už na první poslech. Zkuste pro představu třebas Bodysnatchers. Strhující melodie a rytmus… a když to v druhé polovině Radiohead rozjedou, mám stejné návaly emocí jako když jsem před roky poprvé slyšel Paranoid Android. Zabijácká záležitost.

Shrnuto a podtrženo: 10/10 – excelentní záležitost… a radost z toho, že to Radiohead opět dokázali.

P.S. Nevím, jestli extrémně pomalý chod webu inrainbows.com, kde se dá deska objednat, byl záměrem nebo web prostě nezvládal nápor návštěvníků. Obrňte se trpělivostí. Budete ji pravděpodobně potřebovat. Hodila se i mi.

Oliviero Toscani a Anorexia: Reklama jako morální apel

Oliviero Toscani - Anorexia

Oliviero Toscani je zpět, aby o sobě opět dal světu vědět. Extravagantní Ital – známý především svou dřívější spoluprací se společností Benetton – v těchto dnech vytvořil pro reklamní agenturu Flash & Partners fotografie pro novou reklamní kampaň; tentokrát pro módní dům Nolita. Dnes však v jeho kampani nejde o trest smrti, AIDS či téma války. Tentokrát namířil svým hledáčkem téměř přímo do svých vlastních řad – jeho objektem zájmu se stala sama móda. Problém anorexie je v oblasti módy běžným problémem. Běžným, ale vážným. A Toscani ani tentokrát nechce nad tímto ožehavým tématem zavírat oči. Vše vyfotil, zdokumentoval a s extravagancí sobě vlastní své dílo nechal vypustit do světa. Nebojte, Toscani není žádný moralista. Nebyl jím, ani když nafotil oblečení po mrtvém ze srbsko-chorvatského konfliktu, nebyl jím, ani když nafotil umírající na AIDS. Toscani nedává hotové odpovědi. Svými fotografiemi pouze otevírá diskuzi. Toscani prostě jen safra dobře ví, jak rozbouřit emoce a nenechat nás klidnými. A v tom tkví největší síla jeho tvorby.

Nechci zde nijak přehnaně vychvalovat Toscaniho. Můj vztah k němu je lehce ambivalentní. Na jedné straně Toscaniho uznávám jako skvělého fotografa s výbornými myšlenkami a nápady. Stejně tak se mi líbí zcela netradiční filozofie, se kterou se u něho a s ním „dělá reklama“. Na straně druhé moc nemusím tu jeho bezbřehou extravaganci. Stále ve mně přetrvává to, že se prostě rád „rochní“ v tom svém nonkonformním přístupu. Je to póza? Nevím. Ale ono je to vlastně jedno. Přečtěte si Toscaniho knihu Reklama je navoněná zdechlina a pochopíte, co mám na mysli.

Oliviero Toscani - Anorexia

Ale zpět k jeho nové reklamní kampani. Dá se očekávat, že se objeví zástupy pobouřených, kteří budou z různých úhlů analyzovat a kritizovat jeho novou reklamní kampaň. Budou se vymýšlet důvody, proč tuto reklamní kampaň zastavit či zprznit. Vzpomeňme jen jeho dřívější fotografie pro Benetton a tábory pobouřených, kteří Toscaniho nařkli například z toho, že v nich znázorňuje vykořisťování černochů bílými apod.

Ale přesto si nakonec myslím, že tato kampaň přesně splní to, co má. Bude se o tom mluvit. Bude se toto téma medializovat. Bude kolem toho humbuk. A to je živná půda pro to, aby se v této oblasti skutečně už začalo něco dít. Ano, jsem zastáncem této reklamní kampaně. Neříkám, že mě nemůže nic přesvědčit o opaku. Ale za celé roky jsem bohužel nikdy neslyšel silnější argument, který by změnil můj názor k Toscaniho přístupu a tvorbě. A tak rád bych slyšel alespoň jeden argument, u kterého bych musel uznat, že má hlavu a patu. Najde se takový?

Sám jsem zvědavý, jak se k celé kampani postaví naše Rada pro reklamu. Nechejme se překvapit.

A ještě jedna noticka závěrem. Na Reflexu právě probíhá anketa na téma, jak čtenáři vnímají tuto kampaň s nahou anorektičkou, 27letou Isabelle Caro. K dnešnímu dni hlasovalo více než 2500 čtenářů – 88 % hlasujících vnímá kampaň jako pozitivní.

Rozsekán na kusy (koncert The Mood, Diario, My Dead Cat – 28. září 2007, Nora club, Kopřivnice)

Diario

Těšil jsem se na príma večer, ale nečekal jsem, že na tomto koncertě půjdu v pár momentech až do kolen. Koncert tří kapel, které jsem během pátečního večera nakonec viděl, byl zastřešen pod Monkey Fest. Nešlo o žádnou extra velkou akci – samotná kopřivnická Nora už sám nadefinovala velikost této páteční párty – tedy menší fesťák pro milovníky alternativnějších hudebních vln.

The Mood

Na tyto týpky pocházejících někde od Babic jsem se fakt dost těšil. Společně s německými Diario měli pro mě být hlavními tahouny večera. Nezklamali, potěšili, ale rozsekán na kusy jsem byl až později během večera, a to někým zcela jiným. The Mood předvedli príma kytarovky, které neurazí, ale zároveň mi přijdou lehce nemastné/neslané. Během koncertu bylo pár hodně povedených momentů, ale současně se našly chvíle, kdy mi kapela přišla nesehraná (viz třeba úvodní skladba). Ale jináč všechna čest.

Hodnocení: 6/10 – dobrý číslo

Diario

Tyto Němce jsem považoval tak trochu za „druholigové post-rockové bardy“. To, co ale předvedli na pódiu bylo něco excelentního. Hutný zvuk, bezvadná sehranost, neskutečně silné zvraty a build-upy – prostě post-rocková show, jak má být. V klidnějších pasážích má jejich zvuk silný jazzový náboj – jen vyměnit nástroje za trumpetu, klavír a bassu a podali by excelentní jazzové číslo. Takhle to ale rozjeli s kytarami a ve chvíli, kdy by už posluchač rád spočinul, do všech začali pálit z ostrých hlava/nehlava. Naprosto geniální set, který bez okolků zařazuji mezi silné koncertní zážitky letošního roku.

Hodnocení: 9/10 – krůček k extázi

My Dead Cat

Další velmi milé překvapení. Tentokrát jsem toto vůbec nečekal. Dravý nářez od těchto týpků byl odzbrojující. Kytarové riffy řezaly do noci jako Jack do svých obětí. Hodně silná a návyková záležitost. Rozhodně si tyto týpky „od mrtvé kočky“ ponechám v patrnosti. Možná se nám tu rodí hodně zajímavá „hvězda“.

Hodnocení: 8/10 – výborný závěr večera