O odpovědnosti

Tento týden mě zaskočily hned dvě hlášky, které se dotýkaly odpovědnosti. První hláška byla spíše jen takovým štěkem v jedné z nekonečných diskuzí na internetu, druhá byla pak samostatným článkem. Obě dvě mě zaskočily, vnímání světa z obou dvou tak nějak vybočuje z mého pohledu na svět… a hlavně mého pohledu na osobní odpovědnost každého člověka.

První hláška (už ani nevím, v kterých novinách byla) zazněla:

“Na pracáku [se člověk dočká šikanování] byrokratů, kteří vám práci stejně nenajdou a ve finále si ji musíte sehnat SAMI.” (sic!)

Beru, že člověk na pracák jde s tím, že hledá práci. Otázkou však je, zda-li přihlášením na pracák přenáším odpovědnost za nalezení práce na nějaký úřad… nebo tato odpovědnost (byť jsem se stal “klientem” úřadu práce) stále zůstává na mě. Možná se na svět divám divnou optikou, ale přijde mi, že práci si musím především sehnat sám.

Druhá zpráva vyšla na iDNES.cz pod názvem: Američanka nemůže najít práci a žaluje kvůli tomu svou univerzitu.

“Naprosto zklamala,” tvrdí Thompsonová, která dosud bydlí doma u matky. Školní oddělení pro rozvoj kariéry jí prý nedalo zdaleka takové tipy a rady, jaké slibovalo. (zdroj: iDNES.cz)

Opět jsme u odpovědnosti a u neustálé touhy či potřeby některých přenášet tuto odpovědnost na druhé. Vědět o člověku, který se pustil do takové pře s univerzitou, že se mi hlásí do zaměstnání… tak ho snad automaticky vyřadím z výběru. S lidmi s takovou pošramocenou představou o osobní odpovědnosti prostě nechci spolupracovat. Takové ufňukánky, kteří si myslí, že na něco mají automaticky nárok, nemusím.

Někdy se mi zdá, že někteří lidé mají příliš posunutý práh bolestivosti. Nic nevydrží, příliš brzy se vzdávají, jsou málo houževnatí, málo bojují. Neúspěch, porážky, bolest patří k životu. Nebojte, nevyhledávám je… naopak jsou pro mě dostatečně silným impulsem k tomu, abych je ze svého života eliminoval.

YouTube a video blogy neslyšících

Setkal jsem se s tím dnes poprvé a mile mě to překvapilo. Na Youtube jsem narazil na několik příspěvků neslyšících, kteří tímto mají možnost komunikovat se světem. Navíc nešlo o nahodilý a jediný příspěvek, ale o cílené vlogy neslyšících. Překvapilo mě to a potěšilo, že Youtube umožňuje lidem s tímto handicapem takhle komunikovat se světem.

A2ZALN1: A2ZALN1’s webcam recorded Video – May 18, 2009, 08:36 AM

UMnet: Video Blog 26

Californiali1y: Deaf Joke

jonLenois: The video clip is for wine and cheese fundraiser at DCC

DeafVideo.TV – prostor pro neslyšící

Při brouzdání internetu kolem tohoto tématu jsem pak narazil na pár zajímavých zdrojů. Aspoň jeden: Jednoduchý web, kde je možné najít videopříspěvky různých neslyšících a další tématická videa najdete na DeafVideo.TV.

Setkali jste už taky někdy s video blogy neslyšících? Znáte nějaký český/slovenský video blog či někoho z neslyšících, kdo publikuje své příspěvky na Youtube? Existuje nějaká taková komunita v ČR/SR?

Twitter.com: Děloha už není překážkou

V posledních dnes mě zaujaly dvě zprávy, které se točí kolem Twitteru. Každá svým způsobem poukazuje na možnosti a současně limity této sociální služby.

Twitter má oproti jiným formám komunikace jednu obrovskou výhodu. Její formát umožňuje velmi rychle vypublikovat sdělení a následné tuto informaci sdílet a šířit. Zvolená forma prostě dává Twitteru obrovské možnosti, současně ji však do určité míry limituje. Když Neil Postman popisoval “jak formy veřejné komunikace regulují či dokonce diktují druh obsahu, který jsou schopné ze sebe vydat”, (Postman, N., 1999:15) napsal zajímavou myšlenku, která má mnohé společné i s Twitterem:

“Výše uvedené [to, že forma ovlivňuje obsah] lze ilustrovat jednoduchým příkladem, k němuž si vezměme primitivní technologii kouřových signálů. Ačkoliv přesně nevím, jaké obsahy kdysi Indiáni kouřovýjmi signály přenášeli, mohu se bezpečně vsadit, že v nich nebyla zahrnuta žádná filozofická tvrzení. Obláčky kouře nejsou dostatečně komplexní na to, aby se jimi dalo promlouvat o povaze bytí, a i kdyby byly, filozofovi z kmene Čerokíů by nutně došlo dřevo nebo plachty, ještě než by se dopracoval ke druhému axiomu. S pomocí kouře se filozofie provozovat nedá. Forma tu vylučuje obsah.” (Postman, N., 1999:15)

Ano, pomocí Twitteru se filozofie provozovat nedá, dá se jím však (podobně jako pomocí kouře) rychle upozorňovat na daleké vzdálenosti. Ale pojďme k těm zprávám.

Twitter.com: Děloha už není překážkou

Už ani děloha není překážkou k tomu, aby si někdo twitteroval. Minimálně se nás o tom snaží přesvědčit nastávající táta Corey Menscher. Vytvořil zařízení, díky kterému monitoruje pohyby svého zatím nenarozeného dítěte. Výsledky jsou následně posílány na Twitter. Malý Menscher (nebo malá Menscherová?) se tak nevědomky již nyní zapojil do Twitter komunity a dává o sobě vědět, kdy zrovna kopl mámu do bříška.

twitter-baby

twitter-baby
(Zdroj fotografie: http://portfolio.menscher.com/itp/kickbee/)

Twitter a státní sféra

Twitter také postupně proniká do státní sféry. Nevím, jak je na tom česká státní sféra, v USA již mnoho úřadů považuje Twitter za další z komunikačních prostředků. Rychle tak může být komunita informována o změnách, novinkách apod. Rozhodně by se něco takového hodilo i do našich poměrů. Jeden ze zdrojů USA úřadů používajících Twitter můžete najít například na adrese www.BearingPoint.com/GovTwit.

A co vy používáte Twitter? Líbí se Vám na něm? Vyhovuje Vám? Jak často tweetujete?

Použitá literatura

Postman, N.: Ubavit se k smrti – Veřejná komunikace ve věku zábavy. Mladá fronta, Praha 1999.

Kafe ve městě: Nevíte, kam na kafe?

Jednou za čas zde prezentuji weby, které mě něčím zaujaly. Tento týden už jsem zmínil dva weby – Twio.cz a Esemes.cz. Před nějakou dobou mě však zaujal ještě jeden jednoduchý, ale užitečný start-up – Kafe ve městě (v anglické verzi coby Coffee In Town).

Skvělý nápad na jednoduchou službu, která může ušetřit spoustu času a nejedno trápení z toho, že jsme “na kávu” sedli tam, kde nám to zas tolik nevyhovuje. Ne nadarmo je web velmi dobře přijímám a hodnocen zde v Čechách i v zahraničí. O co jde?

Jednoduché rozhraní webu Kafe ve městě vám pomůžete vybrat v zadané lokalitě (v současné době [listopad 2008] jen v Praze) kavárnu, které odpovídají vašim kritériím. Vedle toho pak zjistíte základní informace o zvolených kavárnách – otevírací dobu apod.

Vynikající vychytávka, která snad konečně vyřeší nejenom můj problém – najít rychle v Praze kavárnu, kde se dá příjemně posedět a kde je wifi.

Jestli se nepletu, tak se chystá také verze pro další města. Těšme se.

kafe-ve-meste-02

Rapex: Informační systém nejen o nebezpečných hračkách

S manželkou kupujeme Katušce rádi dárky. Nemusí jít o nic velkého, stačí drobnosti. Vždy ale miluji/milujeme tu radost v Katuščiných očích a její “děkuji” (o to pěknější, že je na její věk tak spontánní). Můžu říct, že od mých zkušeností s hračkami a některými nepotravinářskými produkty (viz například článek Nebezpečné hračky: Lhostejnost nebo neschopnost výrobců a dovozců hraček? nebo CE versus CE: Najděte 5 rozdílů, aneb jak se parazituje ve velkém) jsme však opatrnější při výběru a nakupování. Nebojte, netrpíme paranoiou. Nejsme extrémně extrémní a nepřeháníme to; jen si před výběrem hlídáme pár drobností. Opravdu jen pár:

  • nenakupujeme hračky všude, ale v obchodech, které vypadají dostatečně seriózně;
  • hlídáme si značku + případné certifikáty a jejich pravost.

Samozřejmě se tím stoprocentně nevyhneme závadné hračce, ale aspoň tím eliminujeme skutečně závadnou hračku. Podobně jako u žloutenky. Nemůžu na 100 % říct, že žloutenku nikde nechytnu… to ale ještě neznamená, že si kvůli tomu předstanu umývat ruce.

RAPEX – Evropský výstražný informační systém

Ale proč o tom píši? Občas problikne médii zmínka o nebezpečných hračkách. Často tyto zprávy pocházejí z informací Rapexu. Rapex je rychlý informační systém, který je mezi státy EU používán na rychlé informování o nebezpečných produktech (včetně hraček).

RAPEX je rychlý evropský výstražný informační systém o nebezpečných spotřebitelských výrobcích nepotravinářského charakteru, výjimkou jsou farmaceutické výrobky. Slouží k oznamování přímého i nepřímého rizika ohrožení zdraví nebo bezpečnosti spotřebitelů, kteří by se s nebezpečnými výrobky dostali do styku. (zdroj: ČOI: Co je Rapex?)

Jde o praktický nástroj, který rozhodně stojí za to sem tam sledovat. Kde o něm najdete více? Oficiální web s týdenními reporty o nebezpečných produktech najdete v angličtině na oficiálních stránkách Evropské komise. V češtině zajišťuje týdenní přehled například web Spotřebitel.cz (zde je například Týdenní přehled za 34. týden 2008). Možná by jen bylo fajn, kdyby weby (jak ten oficiální, tak od Spotřebitel.cz) poskytoval příjemnější a hlavně přehlednější uživatelské prostředí.

A co vy? Vybíráte si při výběru hraček? Co kontrolujete? Nakupujete i na tržištích (tím nemyslím všechna tržiště) nebo si vybíráte i samotné místo, kde hračku koupíte? Rád uslyším váš názor.

Volejte věštce: Zábava pro skeptiky, pohroma pro důvěřivé

Už se mi párkrát stalo, že jsem vydržel vzhůru déle než je zdrávo. Doháněl jsem pracovní resty nebo prostě jen dolaďoval nějaké věci na webech. V pozadí mi hrála TV… a někdy i pořad Volejte věštce na Prima. Resp. když se přiblíží 2 hodina ranní, tak na Primu a tento pořad přepínám. Je to totiž příjemná (byť trochu hardcore) zábava. Horší je to však pak pro ty, kteří tomu věří a ještě hůř pro ty, kteří za takové “rady” platí zavoláním na jejich telefonní linky.

Párkrát jsem se to celé snažil vzít tak nějak s nadhledem. Čím častěji jsem však tento pořad slyšel, tím více žasnu nad schopností některým vydělávat na kdejaké kravině, důvěře či víře lidí. Obecné řeči a ještě obecnější odpovědi. Hlášky, kterými se dá eliminovat to, že se věštkyně netrefí, řekne něco špatně… ztrapní se. Obecné pindy o zdravíčku, narozeníčku, štěstíčku, kterými se nedá nic zkazit… a lidem na druhé straně drátu to možná bohatě stačí. Mimochodem, nic jiného než obecné řeči člověk nenajde ani v běžně dostupných horoskopech. Schválně, kterému znamení zvěrokruhu patří tento horoskop na 10. listopad 2008? Nevidíte se v něm i vy?

“Především starší zrozenci by měli být opatrní. Hrozí vám oloupení kapesním zlodějem. Raději si z domova neberte větší finanční částky. Rovněž nezapomeňte na své příbytky a dobře je před odchodem řádně zabezpečte proti vykradení. Smůlu ovšem můžete mít nejen na zloděje, ale i při sportu.

Práce: Naskytne se vám možnost získat nové místo. Zvažte však své kroky.
Vztahy: Druzí lidé jsou vaše zrcadla, nebojte se proto dívat sami na sebe.
Peníze: Výdaje pořádně převyšují příjmy. Bylo by vhodné s tím začít něco dělat.
Zdraví: Zkuste si pustit relaxační hudbu anebo vaši oblíbenou píseň či skupinu.
Tip na dnešní večer: Ve 14 hodin zde najdete tip na dnešní večer.” (zdroj: Horoskopy.cz)

Co mi přijde nejšílenější, je to, že větškyně si jsou ve svých odpovědích tak jisté a lidé jim (a snad se nyní pletu) občas i věří. Pokud se baví o obecných věcech, dá se to ještě zkousnout. Pokud však padne řeč na řešení partnerských vztahů, běhá mi z toho občas i mráz po zádech. Nedokáži si představit, že by se někdo z mé rodiny hrabal v osobních vztazích s takovou “autoritou” a na základě takového pořadu/rozhovoru by se pak rozhodoval o dalším životě – jestli se s někým rozejít/nerozejít apod.

No, nezávidím těm “bábám kartářkám”. Na takovou snůšku nesmyslů musí mít člověk žaludek. Navíc po vás občas někdo chce relativně konkrétní odpověď. Není pak lehké říct něco moudrého. A když se sami jako naše “milé věštkyně” vydáte na tenký led a snažíte se říct něco konkrétního (třeba věk, počet nebo pohlaví vašich dětí), je o zábavu postaráno.

“Vy máte dvě děti, že?

Ne, jen jedno…

Jojo, ale já tam vidím dvě. Maminko, budete mít ještě jedno dítě… ” (zdroj: volná parafráze jednoho z volání do pořadu Volejte Věštce)

Naše věštkyně těžký život maj. Někdy jsou v úzkých, někdy se seknou (asi tak v mezích pravděpodobnosti). No, co byste chtěli za 70 Kč za každou započatou minutu.

Disclaimer

Tímto článkem se nesnažím tyto ani jiné věštkyně shazovat ani ztrapňovat. Samotný pořad to už dokonale udělal za mě.

Vůdce, Myšák a další postavičky dálnic

Tak jsem se právě vrátil z Prahy. Nějakých 750 kilometrů. 375 kilometrů najetých ráno, 375 pak v podvečer zpět do Kopřivnice. Tuto cestu absolvuji celkem často; a téměř pravidelně se nestačím divit nad řidičským “umem” některých postaviček dálnic. Nejvíce mě fascinují dva typy řidičů – Vůdce a Myšák.

Vůdce je razič

Vůdce je skutečně razič. Sice pomalý, ale na druhou stranu to kompenzuje svou neodolatelnou vytrvalostí. Bez ohledu na délku chvostu za ním je ochoten razit cestu a udávat směr. Nevadí, že ji všichni znají. Nenechává nikoho na pochybách, že dalších pár kilometrů nás povede levým pruhem. Čím větší chvost, tím větší Vůdce.

Myšák umí překvapit

Myšák je hlavně frajer. Čím menší vzdálenost na zařazení do levého pruhu, tím větší myška a tím větší Frajer. Samostatnou a vražednou kombinací je pak Vůdce Myšák. Nejprve překvapí a pak vám dá dostatek prostoru na něj koukat.

Kamionoví guru

Nechci být příliš příkrý na kamiony (a busy), byť mi občas pijí krev. Beru, že je přece jen jinačí pohled z osobního auta a kabiny kamionu. Přesto mě občas (na cestě do Prahy a zpět pokaždé 2x až 4x na nějakého takového narazím). Snažím se je chápat, někdy to ale skutečně nejde. Speciálně pak “žeru” autobusy (s max rychlostí 100 km/h), kteří na poslední chvíli odbočí do levého pruhu a pak se při 120 km/h snaží předjet (nejlépe nějaký kamion). Docela to vždy snižuje mou ochotu přepravovat se po D1 autobusy.

A co vy? Jaké máte zkušenosti s D1, dálnicemi, cestováním, Myšáky, Vůdci, kamiony a autobusy? Spokojeni nebo Vám taky občas pijí krev? Myslíte, že je taková nevychovanost typická pro naši republiku nebo je to běžné i jinde v zahraničí? Rád uslyším vaše názory.

Mateřská dovolená, Mrtvé moře a PiPi Dlouhá punčocha? Kudy z nudy?

Nejnovější výzkum provedený odborným desetičlenným týmem z Univerzity Karlovy ukázal vysokou korelaci mezi řešením hospodářských problémů a vymazáváním politicky nekorektních frází z našeho jazyka. Není však první. Ve světě již existuje celá řada podobných studií, které sice daňové poplatníky stály nějakou tu korunu, ale v konečném důsledku přinesly dobro, štěstí a blahobyt. Uveďme si pár příkladů.

Pipi a černoušci

Před pár lety vědci v (ekonomické) recesi zmítaném Norsku přemýšleli jak vyřešit hospodářské problémy Norska. Ropa už netekla jako dříve a i ty sovy už houkaly jinak. Vyzkoušeli tedy zajímavý experiment. Řekli si, že vymazáním do té doby nevinných, ale politicky nekorektních hlášek budou bojovat proti hospodářské krizi. Tento experiment vyzkoušeli na Pipi Punčochaté. Proč zrovna u ní?

“Efraim Punčochatý, tatínek legendární pohádkové cácorky Pipi Punčochaté, už pro posluchače rozhlasu v Norsku není “černošským králem”, za něhož jej jeho copatá dcera s hrdostí označovala. Veřejnoprávnímu rozhlasu NRK v Království norském se totiž termín “černošský král”, který před mnoha lety vymyslela autorka Pipi Astrid Lindgrenová, nezdá dostatečně politicky korektní. Byl nahrazen označením “král z jižního ostrova”.” (zdroj: iDNES.cz: Otec Pipi Punčochaté už nesmí být černošským králem)

Po vymazání všech těchto ošlivých slov o “černošském králi” se stal zázrak. A nejen ten hospodářský, lidé se prostě změnili v nesobecké jedince. Norsko od té doby zažívá hospodářský zázrak a podle sociologických výzkumů patří Norové mezi nejšťastnější lidi (nejen) v EU. Hrubý domácí produkt se v Norsku od té doby nezvedá po procentech, ale desítkách procent… současně s tím dochází k neustálému zlepšování stavu životního prostředí.

Izrael se snaží přejmenováním Mrtvého moře předběhnout štěstí v Norsku

Když se k výsledkům norské vědecké komise dostali akademici z univerzity v izraelské Haifě, začali uvažovat, jak výsledky využít ve svůj prospěch. Ve spolupráci s odborníky z cestovního ruchu našli řešení – změnit název Mrtvého moře. Uznejte sami, je příliš morbidní.

“Název Mrtvé moře odrazuje zahraniční turisty a zákazníky a je proto potřeba ho změnit. S tímto apelem se na izraelský vládní výbor pro místopisné názvy obrátili podnikatelé, kteří prý kvůli současnému jménu slaného jezera přicházejí o tržby. Výbor se bude návrhem zabývat v listopadu. Pokud projde, jméno Mrtvé moře zmizí z izraelských oficiálních map a publikací.” (zdroj: Český rozhlas: Světoznámé Mrtvé moře možná brzy dostane nový název)

Podle podrobných propočtů by změna názvu Mrtvé moře měla přinést Izraeli řadu požehnání – zlepšení ekonomické situace, urovnání izraelsko-palestinské krize. Navíc několik na sobě nezávisle provedených propočtů ukázalo, že se okamžitě po přejmenování sám Usama bin Ládin přihlásí na nejbližším policejním oddělení. Malá změna a stvoří tolik dobroty.

Češi, mateřská dovolená a vysoká meta – řešení celosvětové finanční krize

Ale zpět k odbornému týmu z Univerzity Karlovy. Ve spolupráci s jednou zkušenou mámou uvažovali, jak ulehčit světu od hospodářské krize a dalších problémů. Propočty ukázaly jasné řešení – změnit název mateřské dovolené. Podle kabalistické teorie s sebou toto slovo totiž šíří negativní vibrace. Je zajímavé, že ihned po mediální prezentaci došlo k pozitivnímu růstu na světových burzách i v České republice (viz vývoj Pražské burzy do 14. října 2008).

Okamžitě po tom, co v anketě na iDNES.cz začalo přibývat hlasů, že celé přejmenování “mateřské dovolené” je nebetyčná hloupost, však došlo k prudkému poklesu (vývoj na Pražské burze od 15. října 2008) – viz iDNES.cz: Poraďte politikům, jak přejmenovat „mateřskou dovolenou” a iDNES.cz: „Mateřská dovolená” – druhé slovo maminkám vadí.

iDNES.cz: Anketa
iDNES.cz: Anketa

Potřebujete snad více důkazů? Je třeba si ještě více zahrávat s osudy druhých? Nebo je lepší co nejrychleji přijmout přejmenování “mateřské dovolené”? Dnešní doba už není začarovaná. Je rozpoznatelná a čitelná… stačí pátrat po politicky (či jinak) nekorektních frázích a vymýtit je z našeho života. Vyřeší se tím řada problémů. Pokud je mohu doporučit, pak navrhuji přejmenování ďábelského guláše, Ďáblovy bible a cikánské pečeně. Uvidíte sami, jakou to přinese dobrotu.

Disclaimer

Beru, že tento blog čtou lidé s důvtipem, ale přesto: Nepochopili jste pravý tón tohoto článku? Zkuste to znovu. Jsem šťastně ženatý a šťastným tátou. A že si z někoho dělám srandu? Já si nezačal.

Šťavnaté hovězí v trefném kontextu

Vyhledával jsem nějaké informace kolem včerejšího rozsudku v případu prodeje zkaženého masa. Nevíte o co jde? V krátkosti:

“Obvodní soud pro Prahu 5 dnes zprostil viny tři obžalované, kteří v roce 2005 údajně přikazovali svým podřízeným prodávat v pražském obchodě Hypernova zkažené maso. Podle soudkyně se nepodařilo prokázat, že se skutky opravdu staly. Rozsudek zatím není pravomocný, lze se proti němu odvolat.” (zdroj: ČT24: Za údajný prodej zkaženého masa v Hypernově nikdo potrestán nebude)

Vyhledával jsem dostupné zdroje a narazil jsem na tento trefný článek (viz níže) s ještě trefnější reklamou. Prostě McDonalds zasazen do trefného kontextu. Dali byste si? Ale ať McDonalds nekřivdím. Dnes si na jedno menu zajdu.

A ten článek o tom včerejším rozsudku? Bude… dočkejte času, jako husa klasu.

Již zítra se rozjede bezpečnostní kampaň Nemyslíš, zaplatíš!

Už před nějakou dobou jsme zde v článku Jste pro zavedení šokujících TV spotů o dopravních nedohách? diskutovali o účinnosti a smysluplnosti drastických televizních spotů o dopravních nehodách. Již zítra se podobná kampaň rozjede i v České republice. Jedná se o nejrozsáhlejší bezpečností kampaň v historii Besipu. Budeme se s ní moci setkat prostřednictvím televizních a rozhlasových spotů, v tisku, na internetu či na billboardech. Televizních spotů by mělo být celkem 8. Budou se zabývat tématy jako: nepřipoutání během jízdy, agresívní jízda, marihuana za volantem, hecování při jízdě apod. Autorem televizních spotů je režisér Filip Renč. Níže se můžete podívat na jeden ze spotů této kampaně.

Osobně tuto kampaň vítám. Má smysl. A jsem zvědavý na všech 8 videoklipů. Co si o takové šokující kampani myslíte vy?