Společnost | Petr Čaník

O odpovědnosti

Tento týden mě zaskočily hned dvě hlášky, které se dotýkaly odpovědnosti. První hláška byla spíše jen takovým štěkem v jedné z nekonečných diskuzí na internetu, druhá byla pak samostatným článkem. Obě dvě mě zaskočily, vnímání světa z obou dvou tak nějak vybočuje z mého pohledu na svět… a hlavně mého pohledu na osobní odpovědnost každého člověka.

První hláška (už ani nevím, v kterých novinách byla) zazněla:

„Na pracáku [se člověk dočká šikanování] byrokratů, kteří vám práci stejně nenajdou a ve finále si ji musíte sehnat SAMI.“ (sic!)

Beru, že člověk na pracák jde s tím, že hledá práci. Otázkou však je, zda-li přihlášením na pracák přenáším odpovědnost za nalezení práce na nějaký úřad… nebo tato odpovědnost (byť jsem se stal „klientem“ úřadu práce) stále zůstává na mě. Možná se na svět divám divnou optikou, ale přijde mi, že práci si musím především sehnat sám.

Druhá zpráva vyšla na iDNES.cz pod názvem: Američanka nemůže najít práci a žaluje kvůli tomu svou univerzitu.

„Naprosto zklamala,“ tvrdí Thompsonová, která dosud bydlí doma u matky. Školní oddělení pro rozvoj kariéry jí prý nedalo zdaleka takové tipy a rady, jaké slibovalo. (zdroj: iDNES.cz)

Opět jsme u odpovědnosti a u neustálé touhy či potřeby některých přenášet tuto odpovědnost na druhé. Vědět o člověku, který se pustil do takové pře s univerzitou, že se mi hlásí do zaměstnání… tak ho snad automaticky vyřadím z výběru. S lidmi s takovou pošramocenou představou o osobní odpovědnosti prostě nechci spolupracovat. Takové ufňukánky, kteří si myslí, že na něco mají automaticky nárok, nemusím.

Někdy se mi zdá, že někteří lidé mají příliš posunutý práh bolestivosti. Nic nevydrží, příliš brzy se vzdávají, jsou málo houževnatí, málo bojují. Neúspěch, porážky, bolest patří k životu. Nebojte, nevyhledávám je… naopak jsou pro mě dostatečně silným impulsem k tomu, abych je ze svého života eliminoval.

Zdeněk Škromach: Sliby se slibují a blázni se radují

Jsem zatížen na některé veselé postavičky naší politické scény. V TOP10 se už nějaký ten měsíc/rok drží na předních pozicích Zdeněk Škromach (ČSSD). Sekundují mu David Rath, Milan Urban, Jiří Paroubek, Vítězslav Jandák a pomyslný kruh uzavírá Lubomír Zaorálek. Rád vždy s mrazením v zádech pročítám jejich perly… a vždy si vzpomenu na slova docenta Jiřího Novotného z MU ESF Brno: „Co slovo, to perla. Co věta, to soubor perel.“

Zdeněk Škromach se tento týden pochlubil další várkou chabomyslných myšlenek v rozhovoru pro iHNed.cz – viz Zdeněk Škromach vysvětluje, kolik by stály všechny sociální sliby ČSSD. Něco tak veselého a současně mrazivě závažného by mělo být uchováno jako poselství všem budoucím generacím. Věty typu – „Šetření je také, když nebudete dál zvyšovat výdaje.“ nebo „Sliby se slibují a blázni se radují.“ – by prostě neměly zůstat bez povšimnutí a měly by být přinejmenším tesány do kamene. Jakeš ve svém legendárním vystoupení na Červeném Hrádku hadra.

Pravda – byť nechtěně – odhalená v celé své nahotě. Nemohu než nesouhlasit s jedním diskutujícím pod článkem na iHNed.cz: „Proboha, jakou inteligenci musí mít člověk, kterému někdo takový imponuje natolik, že ho volí?“

YouTube a video blogy neslyšících

Setkal jsem se s tím dnes poprvé a mile mě to překvapilo. Na Youtube jsem narazil na několik příspěvků neslyšících, kteří tímto mají možnost komunikovat se světem. Navíc nešlo o nahodilý a jediný příspěvek, ale o cílené vlogy neslyšících. Překvapilo mě to a potěšilo, že Youtube umožňuje lidem s tímto handicapem takhle komunikovat se světem.

A2ZALN1: A2ZALN1’s webcam recorded Video – May 18, 2009, 08:36 AM

UMnet: Video Blog 26

Californiali1y: Deaf Joke

jonLenois: The video clip is for wine and cheese fundraiser at DCC

DeafVideo.TV – prostor pro neslyšící

Při brouzdání internetu kolem tohoto tématu jsem pak narazil na pár zajímavých zdrojů. Aspoň jeden: Jednoduchý web, kde je možné najít videopříspěvky různých neslyšících a další tématická videa najdete na DeafVideo.TV.

Setkali jste už taky někdy s video blogy neslyšících? Znáte nějaký český/slovenský video blog či někoho z neslyšících, kdo publikuje své příspěvky na Youtube? Existuje nějaká taková komunita v ČR/SR?

Raiffeisenbank – banka inspirovaná klienty?

„Dobrý den, dovolal jsem se do banky inspirované klienty?“ Takto jsem před pár dny začal hovor na linku Raiffeisenbank. Nedalo mi to, neodolal jsem. U (e)banky, která se tímto „mottem“ prezentuje na každém kroku, jsem si to prostě neodpustil. Pár minut předtím jsem se totiž podíval na svůj účet a zjistil, že si Raiffeisenbank za platbu pár tisíc Kč na Slovensko naúčtovala 950 Kč. Poplatek tak vycházel nějakých 15 % z výše zaslané částky. Všechno toto bych byl schopen akceptovat, kdybych při platbě nevolal na jejich infolinku a nepídil se po tom, kolik za tuto srandu zaplatím. 300 Kč, které jsem se z infolinky dozvěděl, jsem byl ochoten akceptovat. Cena nad 400 Kč mi však vychází dráž, než nasednout do svého auta a udělat si výlet do 90 km vzdáleného Púchova, kde bych peníze vlastnoručně předal. 950 Kč mi v tomto kontextu přijde jako nehorázná částka. Proto můj údiv, proto můj telefonát na infolinku a proto asertivní tón, s jakým jsem celou diskuzi vedl. Už mě prostě přestává bavit jakákoliv spolupráce s touto bankou, a tak jsme nakonec skončili u žádosti na reklamaci – uvidím, co z toho nakonec vyleze.

Ano, ačkoliv mám rád reklamy, jsem abnormálně alergický na jakékoliv reklamy této banky. Když na mě z TV zazní hláška „banka inspirovaná klienty“ musím rychle zaměstnat ruce, aby tím neutrpěla nevinná televize. Nebaví mě to. Něco málo jsem se rozepsal již v článku Řekni, kde ty levné banky jsou?. Asi si dám do nového roku předsevzetí skončit s bankami, které se imho chovají hůře, než považuji za přípustné.

A co vy a banky? Jak vám to s nimi jde? Nechávají se ty vaše inspirovat klienty nebo mají jen „kreativní“ marketingové oddělení a přitom na klienty kašlou všemi směry? Jsou pro vás bankou inspirovanou klienty nebo bandou vytahující z vás neakceptovatelnou výši peněz?

Douška závěrem: Při psaní nadpisu jsem se překlepl a ve slově „banka“ nechtě zaměnil „k“ za „d“… že by ruka osudu?

Twitter.com: Děloha už není překážkou

V posledních dnes mě zaujaly dvě zprávy, které se točí kolem Twitteru. Každá svým způsobem poukazuje na možnosti a současně limity této sociální služby.

Twitter má oproti jiným formám komunikace jednu obrovskou výhodu. Její formát umožňuje velmi rychle vypublikovat sdělení a následné tuto informaci sdílet a šířit. Zvolená forma prostě dává Twitteru obrovské možnosti, současně ji však do určité míry limituje. Když Neil Postman popisoval „jak formy veřejné komunikace regulují či dokonce diktují druh obsahu, který jsou schopné ze sebe vydat“, (Postman, N., 1999:15) napsal zajímavou myšlenku, která má mnohé společné i s Twitterem:

„Výše uvedené [to, že forma ovlivňuje obsah] lze ilustrovat jednoduchým příkladem, k němuž si vezměme primitivní technologii kouřových signálů. Ačkoliv přesně nevím, jaké obsahy kdysi Indiáni kouřovýjmi signály přenášeli, mohu se bezpečně vsadit, že v nich nebyla zahrnuta žádná filozofická tvrzení. Obláčky kouře nejsou dostatečně komplexní na to, aby se jimi dalo promlouvat o povaze bytí, a i kdyby byly, filozofovi z kmene Čerokíů by nutně došlo dřevo nebo plachty, ještě než by se dopracoval ke druhému axiomu. S pomocí kouře se filozofie provozovat nedá. Forma tu vylučuje obsah.“ (Postman, N., 1999:15)

Ano, pomocí Twitteru se filozofie provozovat nedá, dá se jím však (podobně jako pomocí kouře) rychle upozorňovat na daleké vzdálenosti. Ale pojďme k těm zprávám.

Twitter.com: Děloha už není překážkou

Už ani děloha není překážkou k tomu, aby si někdo twitteroval. Minimálně se nás o tom snaží přesvědčit nastávající táta Corey Menscher. Vytvořil zařízení, díky kterému monitoruje pohyby svého zatím nenarozeného dítěte. Výsledky jsou následně posílány na Twitter. Malý Menscher (nebo malá Menscherová?) se tak nevědomky již nyní zapojil do Twitter komunity a dává o sobě vědět, kdy zrovna kopl mámu do bříška.

(Zdroj fotografie: http://portfolio.menscher.com/itp/kickbee/)

Twitter a státní sféra

Twitter také postupně proniká do státní sféry. Nevím, jak je na tom česká státní sféra, v USA již mnoho úřadů považuje Twitter za další z komunikačních prostředků. Rychle tak může být komunita informována o změnách, novinkách apod. Rozhodně by se něco takového hodilo i do našich poměrů. Jeden ze zdrojů USA úřadů používajících Twitter můžete najít například na adrese www.BearingPoint.com/GovTwit.

A co vy používáte Twitter? Líbí se Vám na něm? Vyhovuje Vám? Jak často tweetujete?

Použitá literatura

Postman, N.: Ubavit se k smrti – Veřejná komunikace ve věku zábavy. Mladá fronta, Praha 1999.

Kafe ve městě: Nevíte, kam na kafe?

Jednou za čas zde prezentuji weby, které mě něčím zaujaly. Tento týden už jsem zmínil dva weby – Twio.cz a Esemes.cz. Před nějakou dobou mě však zaujal ještě jeden jednoduchý, ale užitečný start-up – Kafe ve městě (v anglické verzi coby Coffee In Town).

Skvělý nápad na jednoduchou službu, která může ušetřit spoustu času a nejedno trápení z toho, že jsme „na kávu“ sedli tam, kde nám to zas tolik nevyhovuje. Ne nadarmo je web velmi dobře přijímám a hodnocen zde v Čechách i v zahraničí. O co jde?

Jednoduché rozhraní webu Kafe ve městě vám pomůžete vybrat v zadané lokalitě (v současné době [listopad 2008] jen v Praze) kavárnu, které odpovídají vašim kritériím. Vedle toho pak zjistíte základní informace o zvolených kavárnách – otevírací dobu apod.

Vynikající vychytávka, která snad konečně vyřeší nejenom můj problém – najít rychle v Praze kavárnu, kde se dá příjemně posedět a kde je wifi.

Jestli se nepletu, tak se chystá také verze pro další města. Těšme se.

Rapex: Informační systém nejen o nebezpečných hračkách

S manželkou kupujeme Katušce rádi dárky. Nemusí jít o nic velkého, stačí drobnosti. Vždy ale miluji/milujeme tu radost v Katuščiných očích a její „děkuji“ (o to pěknější, že je na její věk tak spontánní). Můžu říct, že od mých zkušeností s hračkami a některými nepotravinářskými produkty (viz například článek Nebezpečné hračky: Lhostejnost nebo neschopnost výrobců a dovozců hraček? nebo CE versus CE: Najděte 5 rozdílů, aneb jak se parazituje ve velkém) jsme však opatrnější při výběru a nakupování. Nebojte, netrpíme paranoiou. Nejsme extrémně extrémní a nepřeháníme to; jen si před výběrem hlídáme pár drobností. Opravdu jen pár:

nenakupujeme hračky všude, ale v obchodech, které vypadají dostatečně seriózně;
hlídáme si značku + případné certifikáty a jejich pravost.

Samozřejmě se tím stoprocentně nevyhneme závadné hračce, ale aspoň tím eliminujeme skutečně závadnou hračku. Podobně jako u žloutenky. Nemůžu na 100 % říct, že žloutenku nikde nechytnu… to ale ještě neznamená, že si kvůli tomu předstanu umývat ruce.

RAPEX – Evropský výstražný informační systém

Ale proč o tom píši? Občas problikne médii zmínka o nebezpečných hračkách. Často tyto zprávy pocházejí z informací Rapexu. Rapex je rychlý informační systém, který je mezi státy EU používán na rychlé informování o nebezpečných produktech (včetně hraček).

RAPEX je rychlý evropský výstražný informační systém o nebezpečných spotřebitelských výrobcích nepotravinářského charakteru, výjimkou jsou farmaceutické výrobky. Slouží k oznamování přímého i nepřímého rizika ohrožení zdraví nebo bezpečnosti spotřebitelů, kteří by se s nebezpečnými výrobky dostali do styku. (zdroj: ČOI: Co je Rapex?)

Jde o praktický nástroj, který rozhodně stojí za to sem tam sledovat. Kde o něm najdete více? Oficiální web s týdenními reporty o nebezpečných produktech najdete v angličtině na oficiálních stránkách Evropské komise. V češtině zajišťuje týdenní přehled například web Spotřebitel.cz (zde je například Týdenní přehled za 34. týden 2008). Možná by jen bylo fajn, kdyby weby (jak ten oficiální, tak od Spotřebitel.cz) poskytoval příjemnější a hlavně přehlednější uživatelské prostředí.

A co vy? Vybíráte si při výběru hraček? Co kontrolujete? Nakupujete i na tržištích (tím nemyslím všechna tržiště) nebo si vybíráte i samotné místo, kde hračku koupíte? Rád uslyším váš názor.

Volejte věštce: Zábava pro skeptiky, pohroma pro důvěřivé

Už se mi párkrát stalo, že jsem vydržel vzhůru déle než je zdrávo. Doháněl jsem pracovní resty nebo prostě jen dolaďoval nějaké věci na webech. V pozadí mi hrála TV… a někdy i pořad Volejte věštce na Prima. Resp. když se přiblíží 2 hodina ranní, tak na Primu a tento pořad přepínám. Je to totiž příjemná (byť trochu hardcore) zábava. Horší je to však pak pro ty, kteří tomu věří a ještě hůř pro ty, kteří za takové „rady“ platí zavoláním na jejich telefonní linky.

Párkrát jsem se to celé snažil vzít tak nějak s nadhledem. Čím častěji jsem však tento pořad slyšel, tím více žasnu nad schopností některým vydělávat na kdejaké kravině, důvěře či víře lidí. Obecné řeči a ještě obecnější odpovědi. Hlášky, kterými se dá eliminovat to, že se věštkyně netrefí, řekne něco špatně… ztrapní se. Obecné pindy o zdravíčku, narozeníčku, štěstíčku, kterými se nedá nic zkazit… a lidem na druhé straně drátu to možná bohatě stačí. Mimochodem, nic jiného než obecné řeči člověk nenajde ani v běžně dostupných horoskopech. Schválně, kterému znamení zvěrokruhu patří tento horoskop na 10. listopad 2008? Nevidíte se v něm i vy?

„Především starší zrozenci by měli být opatrní. Hrozí vám oloupení kapesním zlodějem. Raději si z domova neberte větší finanční částky. Rovněž nezapomeňte na své příbytky a dobře je před odchodem řádně zabezpečte proti vykradení. Smůlu ovšem můžete mít nejen na zloděje, ale i při sportu.

Práce: Naskytne se vám možnost získat nové místo. Zvažte však své kroky.
Vztahy: Druzí lidé jsou vaše zrcadla, nebojte se proto dívat sami na sebe.
Peníze: Výdaje pořádně převyšují příjmy. Bylo by vhodné s tím začít něco dělat.
Zdraví: Zkuste si pustit relaxační hudbu anebo vaši oblíbenou píseň či skupinu.
Tip na dnešní večer: Ve 14 hodin zde najdete tip na dnešní večer.“ (zdroj: Horoskopy.cz)

Co mi přijde nejšílenější, je to, že větškyně si jsou ve svých odpovědích tak jisté a lidé jim (a snad se nyní pletu) občas i věří. Pokud se baví o obecných věcech, dá se to ještě zkousnout. Pokud však padne řeč na řešení partnerských vztahů, běhá mi z toho občas i mráz po zádech. Nedokáži si představit, že by se někdo z mé rodiny hrabal v osobních vztazích s takovou „autoritou“ a na základě takového pořadu/rozhovoru by se pak rozhodoval o dalším životě – jestli se s někým rozejít/nerozejít apod.

No, nezávidím těm „bábám kartářkám“. Na takovou snůšku nesmyslů musí mít člověk žaludek. Navíc po vás občas někdo chce relativně konkrétní odpověď. Není pak lehké říct něco moudrého. A když se sami jako naše „milé věštkyně“ vydáte na tenký led a snažíte se říct něco konkrétního (třeba věk, počet nebo pohlaví vašich dětí), je o zábavu postaráno.

„Vy máte dvě děti, že?

Ne, jen jedno…

Jojo, ale já tam vidím dvě. Maminko, budete mít ještě jedno dítě… “ (zdroj: volná parafráze jednoho z volání do pořadu Volejte Věštce)

Naše věštkyně těžký život maj. Někdy jsou v úzkých, někdy se seknou (asi tak v mezích pravděpodobnosti). No, co byste chtěli za 70 Kč za každou započatou minutu.

Disclaimer

Tímto článkem se nesnažím tyto ani jiné věštkyně shazovat ani ztrapňovat. Samotný pořad to už dokonale udělal za mě.

Vůdce, Myšák a další postavičky dálnic

Tak jsem se právě vrátil z Prahy. Nějakých 750 kilometrů. 375 kilometrů najetých ráno, 375 pak v podvečer zpět do Kopřivnice. Tuto cestu absolvuji celkem často; a téměř pravidelně se nestačím divit nad řidičským „umem“ některých postaviček dálnic. Nejvíce mě fascinují dva typy řidičů – Vůdce a Myšák.

Vůdce je razič

Vůdce je skutečně razič. Sice pomalý, ale na druhou stranu to kompenzuje svou neodolatelnou vytrvalostí. Bez ohledu na délku chvostu za ním je ochoten razit cestu a udávat směr. Nevadí, že ji všichni znají. Nenechává nikoho na pochybách, že dalších pár kilometrů nás povede levým pruhem. Čím větší chvost, tím větší Vůdce.

Myšák umí překvapit

Myšák je hlavně frajer. Čím menší vzdálenost na zařazení do levého pruhu, tím větší myška a tím větší Frajer. Samostatnou a vražednou kombinací je pak Vůdce Myšák. Nejprve překvapí a pak vám dá dostatek prostoru na něj koukat.

Kamionoví guru

Nechci být příliš příkrý na kamiony (a busy), byť mi občas pijí krev. Beru, že je přece jen jinačí pohled z osobního auta a kabiny kamionu. Přesto mě občas (na cestě do Prahy a zpět pokaždé 2x až 4x na nějakého takového narazím). Snažím se je chápat, někdy to ale skutečně nejde. Speciálně pak „žeru“ autobusy (s max rychlostí 100 km/h), kteří na poslední chvíli odbočí do levého pruhu a pak se při 120 km/h snaží předjet (nejlépe nějaký kamion). Docela to vždy snižuje mou ochotu přepravovat se po D1 autobusy.

A co vy? Jaké máte zkušenosti s D1, dálnicemi, cestováním, Myšáky, Vůdci, kamiony a autobusy? Spokojeni nebo Vám taky občas pijí krev? Myslíte, že je taková nevychovanost typická pro naši republiku nebo je to běžné i jinde v zahraničí? Rád uslyším vaše názory.

Ludmila Brožová-Polednová: O textilačce Herajtové, soudech, vězení a stáří

Tento týden jsem se hned několikrát ptal svých přátel, co říkají na to, že tento týden má bývala prokurátorka z procesu s Miladou Horákovou nastoupit svůj šestiletý trest. Celý případ se v posledních dnech znovu dostal v médiích k přetřesu. A psalo se o něm o to intenzivněji, čím se blížilo datum 31. říjen 2008, tj. datum, kdy nejpozději se měla paní Polednová dostavit k výkonu trestu. A výsledek? Stačí si přečíst titulky jako iHNed.cz: Brožová-Polednová do vězení zatím nepůjde nebo Aktuálně.cz: Polednová opět odmítá nastoupit do vězení. Čeká na soud. Prostě nenastoupila.

A tak zatím co textilačka Herajtová z Kotony v Berouně zvyšovala svůj výkon na automatických stavech, aby co nejvíce pomohla budovat naši republiku, obžalovaná Horáková dávala v podzemí dohromady nepřátelské bandy ke zničení naší republiky… (zdroj: z projevu Ludmili Brožové-Polednové z procesu s Miladou Horákovou)

Nevím, co si o tom myslet. Původně jsem zastával stanovisko, že by paní Polednová měla být odsouzena, ale k výkonu trestu by nastoupit nemusela. Čím dál tím více se přikláním k tomu, že by měla nastoupil i k onomu výkonu trestu. Je to přísné? Je to nelidské? Je to přehnané? Nevím, stále nad tím uvažuji. Co si o tom myslíte vy? Měla by si paní Polednová odsedět svůj trest? Byla spravedlivě odsouzena? Zasluhovala méně nebo více? Jsem zvědavý na vaše názory.