Na Sedmičce, sedmého v sedm vystoupí Junius a My Dead Cat (7. duben 2008, Klub 007 Strahov, Praha)

Junius

Dne 7. dubna pořádáme v rámci naší redakce další z koncertů. Tentokrát přitáhnem do Prahy skvělý americký ansámbl Junius; předskakovat jim budou My Dead Cat z Brna. Možná se to stále málo ví, ale kdo zaváhá, ten přijde o hodně silný hudební/životní zážitek. Vážně, bez jakýchkoliv PR keců. Myslím(e) to smrtelně vážně. Tito kluci to totiž dokáží pořádně rozjet. Ne nadarmo je před rokem tolik vychvalovali Caspian. Naprosto zaslouženě… stejně jako řada hudebních kritiků…

Junius

(USA – Post-Rock/Progressive/Art Rock)
www.myspace.com/junius
www.juniusmusic.com
profil Junius na Last.fm

Junius

Bostonští Junius jsou charakterističtí hypnotickými hlukovými stěnami a hutným kytarovým soundem, kterým rozhodně neuspějete na prvním rande. Junius se pohybují někde mezi dark New Wave, post-rockem či progressive/art rockem. Nečekejte žádný inťošský večer. Bude to disciplinovaný mazec, který však obsahuje kvantum dobrých nápadů a hudebních fičurinek.

Junius debutovali v roce 2004 prvním EP Forcing Out The Silence. Následovalo ještě EP Blood is Bright a v loňském roce pak vydali bezejmenné dlouhohrající album poskládané z těchto dvou desek. Album bylo produkováno Willem Benoitem (of Constants) a masterováno Nickem Zampiellem (Isis, Cave In, Pelican). Jejich tvorba vznikla experimentováním po dobu několika měsíčního odloučení a odříkání na odlehlých místech. Uzavřené skladiště v Texasu, farma ve Vermontu, srub v Pennsylvánii či v bažinách v Louisianě. Tento přísný přístup dodal členům Junius pevný základ autenticity stát se uznávanými umělci. Hlavními tématy tajuplných textů jsou různá tabu, nadpřirozené a mimozemské fenomény, které posouvají hranice jejich hudby.

Po nahuštěném koncertním turné po Evropě, Japonsku a Severní Americe má kapela v plánu nahrát novou desku s názvem The Martyrdom Of A Catastrophist. Produkovat ji bude Tom Syrowski a Kevin Mills (AFI, The Bravery, Weezer) a vyjít by měla letos na podzim (2008).Dana Filloon – bicí

Joseph E. Martinez – kytara, vokál

Joel Munguia – baskytara

Mike Repasch – kytara

Poslechněte si taky: The Cure, Interpol, Caspian, Explosions In The Sky.

My Dead Cat

(Brno, Česká republika, hardcore)
web My Dead Cat
profil My Dead Cat na Last.fm

My Dead Cat

Dravý nářez od těchto borců z Brna je odzbrojující. Kytarové riffy řežou jako Jack do svých obětí. Hodně silná a návyková záležitost… a bez žádného smilování. Rozhodně si tyto týpky „od mrtvé kočky“ zapamatujte. Ještě o nich uslyšíme.

My Dead Cat vznikají v roce 2001 v brněnském rockovém podhoubí, a to ve složení: Rosi (kytara), J.T. (baskytara), Martin (bicí), Kovin (kytara), Igor (vokál) a Simča (vokál). Po odchodu Simčy v roce 2002, začíná My Dead Cat koncertovat. Po několika personálních proměnách se sestava ustálila na:

Rosi – kytara, vokál

J.T. – baskytara, vokál

Martin – bicí

Igor – vokál, klávesy

Viktor – kytara, vokál

Kluci z My Dead Cat jsou nadějní, ale leniví. Na webu mají zatím jen pár méně zvukově vydařených kousků. Je to škoda, protože v sobě skrývají ohromnou dravost, sílu a světe div se, krásu. Brzy se však budou moci jejich fanoušci dočkat jejich DIY dema.

Vstupné

200 Kč – cena lístku na místě

180 Kč – předprodej

170 Kč za koncert při současném zakoupení lístku na koncert This Will Destroy You (27. duben 2008, Praha, Sedmička) v předprodeji; tzn. 340 Kč za oba dva koncerty.

Zdarma – 2 pracovníci OSA, a to za podmínky, že 1. za nás vyřídí veškeré papírování pro jejich svaz spojené s tímto koncertem a 2. každých patnáct minut se budou hlásit na baru s hláškou „Děláme maximum pro podporu hudby a kultury.“

Předprodej na koncerty@post-rock.cz

Platba bankovním převodem. Bližší info přes výše uvedený e-mail.

Beethovenovy děti hluku (koncert Mono, 27. listopad 2007, Praha, Palác Akropolis)

Mono, Palác Akropolis, Praha, 27. listopad 2007

Japonská kapela Mono v našich končinách už pomalu domestikuje. Od léta 2006 hráli v Praze třikrát. A jen tak posluchače neomrzí. Toto úterý tedy měli tito sympatičtí a na první pohled zakřiknutí Japonci již třetí možnost ukázat v Praze svou „zákeřnou zabijáckou taktiku“. Pomalu se přiblížit, získat si důvěru a pak s razancí padající kovadliny udeřit a rozdrtit každého, kdo se nachází v těsné blízkosti. Své zabijácké pověsti nezůstali nic dlužni.

Beethoven by škemral, aby si s nimi mohl zahrát
===================================

Kopa diváků přišla na koncert dobít baterky; a Mono je dobili dokonale. Typické pomalé rozjezdy, které postupně přerůstají v neskutečně silné zvukové vlny, nenechají klidným snad nikoho. Tento typický trademark japonských Mono a charakteristický znak post-rocku je jedním z nejsilnějších momentů valné většiny skladeb.

Mono vlastně nejsou klasickou rockovou kapelou. Jejich hudba osciluje mezi vážnou hudbou a rockem. Z rocku převzaté nástroje a forma však berou řadu postupů z vážné hudby. A podobně vypadal i koncert. Pevné držení se oficiální podoby skladeb (vždyť takhle to Mono zkomponovali nejlépe a není nutné k tomu přidávat žádné koncertní fičurinky a pentličky), koncerty bez přídavků (aby nebyla narušena koncepce a atmosféra koncertu) či atmosféra při koncertu, kdy ve ztišených momentech by šlo slyšet padnutí špendlíku na špinavou zem – toto všechno dělá tato „rocková“ vystoupení něčím nevšedním a neopakovatelným. Viděli jste Jarmuschův snímek Mrtvý muž? Je to western? Myslím si, že ne. Je to existenciální drama ve westernových kulisách. Forma není určující, gruntem je obsah. Podobně je to možné převést i na hudbu Mono.

Ještě k vážné hudbě: Mono hrají hudbu, za kterou by se nemusel stydět ani sám Ludwig van Beethoven. Kdyby žil dnes, s největší pravděpodobností by uháněl Mono, aby s nimi mohl hrát; aspoň druhé housle.

Jeremy de Vine, šéf labelu Temporary Residence: „They’re not heavy like Black Sabbath – they’re heavy like Beethoven.“

Vlak na trati Hirošima, Praha, Smíření a Naděje
==================================
Několik let řešili Mono ve své hudbě téma válečných hrůz a hirošimského neštěstí. Posledním EP Phoenix Tree (2007) toto téma završili. Temné téma a přesto jejich hudbě nikdy nechyběl silný apel na smíření a naději. Potemnělé songy, které vrcholí neskutečně silnou katarzí, smířením a nadějí. Aspoň já to tak z každé jejich skladby cítím. Stejně tak jsem to cítil i na letošním (a loňském) koncertu. Je to nehorázně silná a intenzivní jízda. Jízda na trati Hirošima, Praha, Smíření až do konečné zastávky Naděje.

Je otázkou, s čím přijdou Mono nyní. Poslední zahraná – nová – skladba dává tušit, že Mono nesleví ze svého perfekcionismu a dokonalosti. Těším se na další materiál. Těším se na další drcení mých emocí a na ty momenty smíření a naděje, které z jejich tvorby sálají neskutečnou silou.

Shrnuto a podtrženo
===============
Další z vynikajících koncertů – a nejenom těch od Mono; prostě jeden z hodně silných životních koncertních zážitků. Předkapela Bee and Flower vůbec nebyla špatná, jen mě nechala chladným. Silný závěr jejich vystoupení nic nemění na faktu, že jsem šel na Mono. Bee and Flower stáli před nelehkým úkolem – předskakovat bezkonkurenčním zvukovým mágům. Předskakovali a nepřeskočili; a je dobře, že tomu tak bylo.

Poznámka
=======
Celou multirecenzi redakce Post-Rock.cz si můžete přečíst v článku Japonské exploze drtící emoce.

Foto použité v tomto článku je od Daniela Kopeckého aka Mel-Estelle. Dane, díky.

Rozsekán na kusy (koncert The Mood, Diario, My Dead Cat – 28. září 2007, Nora club, Kopřivnice)

Diario

Těšil jsem se na príma večer, ale nečekal jsem, že na tomto koncertě půjdu v pár momentech až do kolen. Koncert tří kapel, které jsem během pátečního večera nakonec viděl, byl zastřešen pod Monkey Fest. Nešlo o žádnou extra velkou akci – samotná kopřivnická Nora už sám nadefinovala velikost této páteční párty – tedy menší fesťák pro milovníky alternativnějších hudebních vln.

The Mood

Na tyto týpky pocházejících někde od Babic jsem se fakt dost těšil. Společně s německými Diario měli pro mě být hlavními tahouny večera. Nezklamali, potěšili, ale rozsekán na kusy jsem byl až později během večera, a to někým zcela jiným. The Mood předvedli príma kytarovky, které neurazí, ale zároveň mi přijdou lehce nemastné/neslané. Během koncertu bylo pár hodně povedených momentů, ale současně se našly chvíle, kdy mi kapela přišla nesehraná (viz třeba úvodní skladba). Ale jináč všechna čest.

Hodnocení: 6/10 – dobrý číslo

Diario

Tyto Němce jsem považoval tak trochu za „druholigové post-rockové bardy“. To, co ale předvedli na pódiu bylo něco excelentního. Hutný zvuk, bezvadná sehranost, neskutečně silné zvraty a build-upy – prostě post-rocková show, jak má být. V klidnějších pasážích má jejich zvuk silný jazzový náboj – jen vyměnit nástroje za trumpetu, klavír a bassu a podali by excelentní jazzové číslo. Takhle to ale rozjeli s kytarami a ve chvíli, kdy by už posluchač rád spočinul, do všech začali pálit z ostrých hlava/nehlava. Naprosto geniální set, který bez okolků zařazuji mezi silné koncertní zážitky letošního roku.

Hodnocení: 9/10 – krůček k extázi

My Dead Cat

Další velmi milé překvapení. Tentokrát jsem toto vůbec nečekal. Dravý nářez od těchto týpků byl odzbrojující. Kytarové riffy řezaly do noci jako Jack do svých obětí. Hodně silná a návyková záležitost. Rozhodně si tyto týpky „od mrtvé kočky“ ponechám v patrnosti. Možná se nám tu rodí hodně zajímavá „hvězda“.

Hodnocení: 8/10 – výborný závěr večera