Tento týden mě zaskočily hned dvě hlášky, které se dotýkaly odpovědnosti. První hláška byla spíše jen takovým štěkem v jedné z nekonečných diskuzí na internetu, druhá byla pak samostatným článkem. Obě dvě mě zaskočily, vnímání světa z obou dvou tak nějak vybočuje z mého pohledu na svět… a hlavně mého pohledu na osobní odpovědnost každého člověka.
První hláška (už ani nevím, v kterých novinách byla) zazněla:
„Na pracáku [se člověk dočká šikanování] byrokratů, kteří vám práci stejně nenajdou a ve finále si ji musíte sehnat SAMI.“ (sic!)
Beru, že člověk na pracák jde s tím, že hledá práci. Otázkou však je, zda-li přihlášením na pracák přenáším odpovědnost za nalezení práce na nějaký úřad… nebo tato odpovědnost (byť jsem se stal „klientem“ úřadu práce) stále zůstává na mě. Možná se na svět divám divnou optikou, ale přijde mi, že práci si musím především sehnat sám.
Druhá zpráva vyšla na iDNES.cz pod názvem: Američanka nemůže najít práci a žaluje kvůli tomu svou univerzitu.
„Naprosto zklamala,“ tvrdí Thompsonová, která dosud bydlí doma u matky. Školní oddělení pro rozvoj kariéry jí prý nedalo zdaleka takové tipy a rady, jaké slibovalo. (zdroj: iDNES.cz)
Opět jsme u odpovědnosti a u neustálé touhy či potřeby některých přenášet tuto odpovědnost na druhé. Vědět o člověku, který se pustil do takové pře s univerzitou, že se mi hlásí do zaměstnání… tak ho snad automaticky vyřadím z výběru. S lidmi s takovou pošramocenou představou o osobní odpovědnosti prostě nechci spolupracovat. Takové ufňukánky, kteří si myslí, že na něco mají automaticky nárok, nemusím.
Někdy se mi zdá, že někteří lidé mají příliš posunutý práh bolestivosti. Nic nevydrží, příliš brzy se vzdávají, jsou málo houževnatí, málo bojují. Neúspěch, porážky, bolest patří k životu. Nebojte, nevyhledávám je… naopak jsou pro mě dostatečně silným impulsem k tomu, abych je ze svého života eliminoval.
Linkuj.cz
Vybrali.sme.sk
Del.icio.us
Facebook
Mediablog
Jagg.cz
Loading ...
Srpen 8th, 2009 at 15.31
Podobné názory o úřadech práce u nás slýchávám často od svých známých, kteří jsou bez práce Když si jich zeptám, zda např. aktivně prohlížejí nabídky a oslovují zaměstnavatele, tak dostanu většinou odpověď typu „proto jsou tu úředníci na pracáku“. To pak nemá cenu ani jim dávat dobré tipy na vzor CV nebo chování na pohovoru.
Srpen 8th, 2009 at 19.28
Kdyby to bylo jen na pracáku. Slyším to kolem sebe kde příjdu. Pořád samé oni oni oni. A když se zeptám co pro to udělal dotyčný tak se na mně dívá jako na entitu z jiné planety.
Ale čemu se divím, když to slyší i od politických špiček (naštěstí teď nevládních a doufám že to tak i zůstane).
Srpen 8th, 2009 at 19.31
Tento článek beru jako dobrý postřeh. Nad „kauzou“ slečny Thompsonové jsem jen nevěřícně kroutil hlavou poté, co jsem si to přečetl v médiích. Ohledně hledání práce; jsem toho názoru, že dotyčný by měl před návštěvou úřadu práce nejprve kontaktovat příbuzné, kamarády, známé a tam začít pátrat. Dobrý kamarád se může třeba i u sebe v práci za dotyčného přimluvit a pod. Rozhodně nadějnější varianta hledání práce, než-li čekat na přidělění práce od úřadu. Nedokážu si jako živitel rodiny vůbec představit, že čekám doma na zadku, až se něco namane. V okamžiku, kdy přicházím o práci se přeci dočasně mou „prací“ musí stát hledání práce.
Srpen 8th, 2009 at 19.40
IVANE, kdyby tak uvažovali všichni, bylo by to hej. Bohužel tomu tak ale není.
Naneštěstí bydlím v místě, kde se to hemží právě těmi, kteří tak neumějí nebo spíše nechtějí přemýšlet. A přiznám se, občas mi zůstává rozum stát.
Navíc, jestli není věta “Na pracáku [se člověk dočká šikanování] byrokratů, kteří vám práci stejně nenajdou a ve finále si ji musíte sehnat SAMI.” spíše výmluvou.
Listopad 20th, 2009 at 20.15
Mám pocit, ze tohle je snad ceska nemoc – fnukat, stezovat si a svalovat vinu na ostatni. Pak jeste zavist – ze sakra jak to, ze nekdo je bohaty…(Tedy samozrejme predpokladam, ze se k bohatstvi dopracoval legalnim zpusobem, svoji pili, talentem, kreativou).