Společensky odpovědné aktivity firem jako vhodný doplněk teambuildingu

Dnes jsem si na iHNed přečetl zajímavý článek: Manažeři dělají dobré skutky. A dostávají za to zaplaceno. Zvolený nadpis je sice vcelku ustřelen. Stejně tak je článek napsán tak nějak naruby a navnadí čtenáře nesprávným směrem… ale i tak je fajn, že vůbec takové články vycházejí (a snad se tak neděje z důvodů okurkové sezóny). K té nepřesnosti v nadpisu a článku: ono totiž jde především o aktivitu zaměstnavatele, samotné firmy. Ta umožní svým zaměstnancům část své pracovní doby věnovat na veřejně prospěšné akce. To, že to firmy dělají z tu více, tu méně zištných důvodů nebo, že to mají zaměstnanci evidováno v rámci své pracovní doby bych neviděl jako problém. Naopak se to může stát zajímavým motivem i pro další firmy. Onen „dobrý skutek“ je v konečném důsledku vykonán – a nevyhrává pouze jedna strana (obdarovaný), ale i zaměstnavatel (firma) a zaměstnanci. Zaměstnavatel takhle právě například nachází zajímavou a netradiční alternativu k teambuildingovým akcím.

„… zatímco sponzoringem, penězi si firma dělá dobré jméno před veřejností, zapojováním svých lidí do charity se polidšťuje směrem dovnitř, v očích svých zaměstnanců.“ (zdroj: Pavlína Kalousová z Fóra dárců v článku iHNed: Manažeři dělají dobré skutky. A dostávají za to zaplaceno)

V rámci společenské odpovědnosti firem (corporate social responsibility, CSR) se postupem času zavedlo řada termínů, které se staly standardním slovníkem CSR. Vedle termínů jako Pro Bono služby (Pro Bono Publico), tedy služby pro obecné dobro, jsou to třeba termíny jako: matching fondy, časová konta (Time-Bank), talentové databanky (Skills-Bank, Talent-Bank), komplementární dary či akční dny firem.

Společensky odpovědné aktivity firem jsou často spojovány s velkými firmami. Zdání klame. Takové firmy mají pouze snažší přístup k veřejné prezentaci. Služby tohoto druhu realizuje celá řada firem; bez ohledu na to, zda si je s termíny jako společenská odpovědnost, CSR či Pro Bono přímo spojuje nebo se s těmito termíny nikdy nesetkala. Šíře poskytovaných služeb pro bono je ve své podstatě neomezená. Touto formou spolupracují s neziskovým sektorem například právnické, webdesignové a další firmy. Míra spolupráce záleží na množství času, který jejich pracovníci věnují neziskové organizaci (právní zastupování, tvorba a správa webových stránek apod.).

Uvažovali jste i vy někdy nad tím, že byste svým zaměstnancům v rámci pracovní doby umožnili například 1 den v roce pracovat pro nějakou neziskovou organizaci či pro „veřejné blaho“? Myslíte si, že takové akce mají smysl a přínos i pro samotného zaměstnavatele? Poskytujete jako firmy pro neziskový sektor nějaké služby nebo produkty zdarma? Sponzorujete? Pomáháte neziskovkám? Jaké máte zkušenosti?

Etický kodex společnosti Enron: Protimluv nebo hořká komedie?

Enron

Aféra kolem americké společnosti Enron není téměř nikomu neznámá. Pád gigantu – 7. největšího podniku USA, který zaměstnával 22.000 zaměstnanců a jehož roční výnosy byly v řádech desítek miliard USD – byl asi tak nepostřehnutelný jako potopení Titanicu. A šlo o podobnost v mnoha ohledech. Od oslavných ceremoniálů před krachem až po velký třesk při tom, když se vše provalilo.

Zaměřme však nyní svou pozornost na jeden specifický aspekt společnosti Enron – její etický kodex. Existence etického kodexu ve společnosti Enron ještě samo o sobě nic neznamená. Etické kodexy jsou ve Spojených státech široce rozšířené. Příčinu tohoto stavu je nutno hledat nejen v ryze filantropických a etických důvodech, ale především v odlišném historickém a právním vývoji. V roce 1991 byl ve Spojených státech uveden v platnost Federal Sentencing Guidelines, který se stal důležitým podnětem pro zavádění etických kodexů v amerických společnostech. Tato reforma totiž znamenala tvrdší postihy pro podniky porušující platné zákony. Na druhé straně však zde vznikla možnost snížit navržené tresty až o 5%, a to pokud podnik udělal všechny nezbytné kroky, aby zajistil dodržení zákona. Etický kodex se tak stal jednou z možností a polehčující okolností v případě nastalých problémů. (Bláha, J., 2003:53) Proto takové rozšíření etických kodexů ve Spojených státech, proto role USA coby průkopníka v masívním zavádění etických kodexů a proto existence takového dokumentu právě ve společnosti Enron.

Etický kodex a Enron: Protimluv nebo hořká komedie?
=======================
Je spojení takového dokumentu jakým je etický kodex se společností Enron protimluvem nebo hořkou komedií? Není třeba dlouze uvažovat – Enron nám nabízí obojí. Na příkladu Enronu se ukazuje to, co od tohoto nástroje podnikatelské etiky můžeme čekat. Je užitečným nebo naopak bezcenným do té míry, do jaké ho umí firmy správně používat. Nebo dokonce se může stát do té míry „nebezpečným“, do jaké ho firmy používají jen jako zastírací manévr, tj. v rámci svých „pinkwashingových aktivit“.

Ale zpět ke srovnání Enronu a Titanicu. Když se v roce 2002 začali někteří komentátoři více zajímat o aktivity Enronu v oblasti etiky, nestačili se divit. Samostatnou kapitolu tvoří etický kodex společnosti Enron. Tento 65 stránkový dokument se mohl roky před krachem Enronu zdát nudným a suchým dokumentem. S krachem Enronu se však ukázal ve zcela jiném světle. V té době – na začátku roku 2002 – napsal Michael Miller pro magazín *Business First of Columbus* článek „Etický kodex Enronu se čte jako fikce“ (Enron’s ethics code reads like fiction). V tomto článku rozebírá tento etický kodex a sám se nestačí divit. Humorným, ale mrazivým způsobem je čtenář seznamován s různými perlami, které jsou v kodexu obsaženy. Miller začíná trefně slovy:

„Představte si, že objevíte kopii dokumentu z Titanicu, který se bude jmenovat: Bezpečně na moři. Pravděpodobně to bude řádně fascinující, ironické a morbidní čtení.“

Dále pak Miller upozorňuje na jedny z největších „perel“, které se shodou okolností v tomto etickém kodexu vyskytují. Pro naše potřeby a (pověstné) „poselství budoucím generacím“ si můžeme ukázat jen na úvodní předmluvu Kennetha L. Laye, CEO Enronu. Tolik vyplýtvaných vznešených slov – o odpovědnosti, upřímnosti, férovosti, přijetí potřebných závazků, chování se v mezích zákonných a etických norem apod. – se jen tak nevidí.

Enron - předmluva etického kodexu

Shrnuto a podtrženo: Znamená to, že tento článek je mířen proti zavádění etických kodexů? Ani v tom nejmenším. Etický kodex sám o sobě je důležitým a nezbytným nástrojem kvalitního etického programu podniku. Měl by být a má být akčním dokumentem, který pomáhá jednotlivcům z řad zaměstnanců i vedení jednat v eticky problematických situacích. Sám o sobě však není samospasitelný. Etický kodex sám o sobě nezabrání – a v případě Enronu nezabránil – neetickému jednání. Když v Enronu došlo „na krájení chleba“, byl jen kusem papíru, který odpovídal legislativě USA a pouze se snažil vydávat „dobré světlo“ o Enronu.

Použité zdroje:
===========
Michael Miller pro Business First of Columbus: Enron’s ethics code reads like fiction
TheSmokingGun.com – kopie etického kodexu společnosti Enron
– Bláha, J. – Dytrt, Z.: Manažerská etika. Praha, Management Press 2003.
– Čaník, P. – Řezbová, L. – Zavrel, T.: Metody a nástroje podnikatelské etiky. Praha, Vysoká škola ekonomická, 2006.

Deloitte Technology Fast 50 CE: Rostoucí význam lidského kapitálu

Lidský kapitál

Poradenská společnost Deloitte zveřejnila v těchto dnech výsledky svého žebříčku Technology Fast 50 pro Střední Evropu.

Každoroční sestavování žebříčku Technology Fast 50 je jednou z aktivit společnosti Deloitte, jak upozornit na rychle rostoucí začínající technologické firmy na globální i regionální úrovni a určit jejich nejzávažnější problémy a největší příležitosti. Místní firmy jsou do středoveropského programu zařazeny na základě průzkumu provedeného pobočkami společnosti Deloitte ve střední Evropě, který posuzuje roční obrat a podnikatelskou činnost společností v technologickém odvětví za poslední tři až pět let. (Zdroj: Deloitte.com)

V čem je však letos tato zpráva zajímavá? Máme minimálně dva důvody, proč se nad touto zprávou zamyslet.

17 zářezů pro Českou republiku
=======================
Za prvé tím, že v žebříčku nejrychleji rostoucích firem se objevilo hned 17 českých firem – 9 z oboru Software, 8 z oboru Internet. Mezi těmito firmami se objevily takové společnosti jako Internet Mall a.s., MITON cz, s.r.o., WDF – Web Design Factory, spol. s r.o. či SYMBIO Digital, s.r.o.

Tabulka - Deloitte Technology Fast 50 CE
(Převzato: iHNed.cz: Nejrychleji rostoucí firmou je opět Internet Mall)

Lidský kapitál – investice budoucnosti
============================
Ale pojďme k samotnému meritu věci. Druhým a závažnějším důvodem, proč bychom se o tento výzkum měli zajímat, je to, že ukazuje vzrůstající důležitost lidského kapitálu. Na otázku, co firmy považují za největší problém v podnikání se na prvním příčce objevilo: hledání, přijímání a udržení kvalifikovaných zaměstnanců. Oproti minulému roku tedy došlo k vzrůstu důležitosti tohoto pilíře úspěšného podnikání a k jeho zabydlení se na 1. místě. Podobně inspirativní je i výsledek otázky: Který faktor přispěl nejvíce k růstu Vaší společnosti. Na prvním místě se umístila odpověď: vysoce kvalifikovaní zaměstnanci.

Deloitte Technology Fast 50 CE - graf
(Převzato: Fast50CE.com)

Co se z výsledků Deloitte Fast Technology 50 pro Střední Evropu dozvídáme? Žebříček ukazuje narůstající význam člověka jako „tvůrce“ ekonomického zisku podniku. Kvalita zaměstnanců a investování do kvalitní podnikové kultury a prostředí se tak v současnosti stává stále důležitější konkurenční výhodou. A nemusí zde být pouze řeč o erudovanosti jednotlivých pracovníků. S nárůstem vlivu lidského kapitálu (oproti minulosti) vzrůstá důležitost jejich „sociální a etické gramotnosti“, tj. schopnost spolupracovat s druhými či řešit adekvátním a férovým způsobem problémy, do kterých se pracovník dostane. Samozřejmě nelze výsledky tohoto výzkumu paušalizovat na všechna průmyslová odvětví; pouze se ukazuje, že především s expanzí sféry služeb vzrůstá relevance kvality lidského kapitálu.

O to více se tak ukazuje logickým nákres (viz níže), který se v roce 2004 objevil v publikaci **Business Ethics: A Manual for Managing a Responsible Business Enterprise in Emerging Market Economies**: Zaváděním etických principů usilujeme o kultivaci podnikatelského prostředí (ať již uvnitř nebo vně podniku) a tím udržujeme či rozvíjíme důležité hodnoty, které podporují fungování a rozvoj námi sledovaného systému. Mezi tyto hodnoty patří například důvěra, která snižuje transakční náklady a rozšiřuje možnosti podnikání. Zlepšením důvěry a dalších klíčových hodnot zvyšujeme sociální kapitál našeho podniku či celého systému; řečeno slovy Amitaie Etzioniho: „Normativní hodnoty nejsou pouhými principy, vůči nimž lidé vyjadřují svou vázanost. Mají specifické důsledky v chování lidí.“ (Etzioni, A., 1995:175) Tímto v konečném důsledku podporujeme hospodářskou prospěšnost celého našeho počínání. Hospodářská prospěšnost může být dvojího druhu – snižováním transakčních nákladů či zvyšováním svých výnosů.

Vztah mezi podnikatelskou etikou, hodnotami, důvěrou a ekonomickou prospěšností
(Zdroj: Business Ethics: A Manual for Managing a Responsible Business Enterprise in Emerging Market Economies. Washington, D.C. U.S. Department of Commerce, International Trade Administration 2004.)