Chvíli jsem uvažoval nad názvem tohoto dnešního hudebního postu. A nakonec jsem zůstal u parafráze osvědčené hlášky, kterou kdysi na Freemusic napsal Ondra Lasák: „Nejdřív tě uspím a potom ti odpálím hlavu…“ Je to jedna z hlášek, které přesně vystihují muziku, která je mi blízká. Hudba plná emocí, poklidných rozjezdů a velkých zvratů; hudba, ke které katarze patří jako boty k Baťovi.
Dnes jsem si pro vás připravil tři mé oblíbené explozivní momenty. Tři songy plné vybičovaných emocí, epičnosti a současně závěrečné katarze. Tak schválně, kdo z vás to vydrží? Kdo přečká pomalý rozjezd a vychutná si závěr? Dejte mi vědět níže do diskuze. Jsem zvědavý, co řeknete na můj vkus.
Japonští Mono a jejich skladba Yearning
Moje srdcovka z Japonska, post-rockoví Mono. Mimochodem japonská hudební scéna má kvantum geniálních kapel. A nemusí jít jen o post-rockové záležitosti. Ulítávám třeba na jejich nezaměnitelném stylu Shibuya Key.
Ale zpět k Monu. Mono jsem viděl 2x + v rámci redakce Post-Rock.cz jsme s nimi měli i jedno príma interview. Skladba Yearning patří k mým nej. Myslím, že celá trvá kolem 15 minut. První polovina se velmi pozvolna rozjíždí, aby pak přišla polovina druhá. Schválně si ji poslechněte:
Islandští Sigur Rós
Zažil jsem si to v malém letos ve Vídni a nemůžu zapomenout.
Aereogramme a jejich Post-Tour, Pre-Judgement
Osobně mám k těmto týpkům řadu výhrad, co se hudby týče. Ale tato skladba je fantastická. Až do poslední půlminuty je to citlivý song. Pak je to emotivní nářez, vyscreamovaná pastva.
