Svoboda v práci: Realita, utopie nebo někde mezi?

Svoboda v práci je – zdá se – trendy. V posledních dnech vidím “svobodu v práci” a myšlenky Tomáše Hajzlera a Peoplecomm častěji a častěji. Nevím, jestli je to tím, že jsem si jich dříve tolik nevšímal nebo Tomáš (snad mu můžu takhle říkat, ať to nevypadá, že mi jako člověk není sympatický) v nejlepším slova smyslu rozjel intenzivnější marketingovou kampaň.

Blog Peoplecommu sleduji už několik let. Vždy se mi líbil důraz na lidskou stránku podnikání, zdůrazňování role a vlivu volného času na pracovní efektivitu apod. Poslední vývoj v Peoplecommu mě však trochu zaráží – viz víkendový článek v příloze Hospodářských novin (“Svoboda jako experiment”) či třeba toto video:

Svoboda v práci jako buzzword(s)

Nemohu se zbavit pocitu, že “svoboda v práci” je jen jedním z dalších módních termínů. Termín, který svou líbivostí daleko předběhl skutečný význam tohoto termínu. Líbivost mi v některých diskuzích až přerůstá v ideologizaci a utopičnost celého konceptu.

To, že si na něm někdo založí byznys, mi vůbec nevadí. Opravdu, I swear… Stejně tak mi moc nevadí, že je jen z jiných úhlů “znovuobjevována Amerika” – viz třeba:

“V knize Svoboda v práci z roku 2009 popisují dva američtí novináři, že tato myšlenka vlastně zpochybňuje model průmyslníka F. W. Taylora z počátku industriální éry, kdy tisíce dělníků prováděly stále stejnou činnost. Výrobní linky a procesy navrhoval někdo jiný, dělníci byli jen “vykonávači”.” (Svoboda jako experiment, Hospodářské noviny, 5.8.2011)

To, co mi vadí, že je tento trend vnímán jako funkční model a firmy, které na této vlně nejedou, jsou jejími propagátory často vnímány jako zastaralé. Nebo se pletu? Vždyť trendy k humanizaci práce jsou tu už nespočet let. Viz třeba škola Human relations z počátku 20. století jako reakce na příliš technicistní taylorismus, job enrichment, job enlargement apod. Je všem těmto učebnicovým příkladům ku škodě, že jsou prostě jinak nazývány nebo je zastánci svobody v práci ani neznají?

Často jsou ukazovány příklady firem jako Semco, Zappos apod. I kdyby na světě existovalo 100, 200 nebo 1000 “svobodných firem”, stále to pro mě není důkazem obecné funkčnosti modelu “svobodné firmy” (tak jak jej Peoplecomm prezentuje). Je to imho marginální záležitost, která je schopná existovat právě díky své marginalitě, podobně jako třeba Fair Trade (a věřte, že se mi to nepíše nikdy lehce).

Arthur Rich: Věcně a lidsky přiměřené

Trefně to na Twitteru vystihl Viktor Machek (dovolím si celou citaci, ať jeho myšlenky nevytrhávám z kontextu):

“[Muj] zasadni rozpor s teorii o svobodne firme spociva v tom, ze nevidim jasne danou ekonomiku cele veci. Kdyz uvazim, ze kazdy muze delat co chce, tj. napr reklamni agentura bude diky jednomu zamestnanci zkouset navrhy interieru (v clanku..!), netusim, zda jsou majitele opravdu blazni, nebo uz jsou dostatecne za vodou, aby tyto pokusy zaplatili. Obecne mam pocit, ze koncept je pouze slozen z nekolika neustale dokola omilanych frazi,vcetne nekolika prikladu (ano, Zapos s obratem miliardy si muze dovolit treba postavit dalsi Sputnik a je jim to jedno). Dve firmy, ktere se v CZ ke koncepci jaktakz (Symbio nejde zcela do dusledku, nedivim se) hlasi, me nepresvedcuji, ze je projekt nosny.Ke vsemu cesky clovek, potazmo zamestnanec, velmi tezko prevezme iniciativu (vlastni zkusenost se rizenim pocetnych tymu). Proto si myslim,ze je to pekna utopie,nicmene zavadet ji do fungujici firmy, kde jsou jasne nastavena pravidla, ekonomika, klienti a pod, je pomerne nebezpecne. Ač se to může zdát přehnané, tvrdím, že pokud není za jakoukoliv prací, projektem, akcí především ekonomický výsledek (kromě vyjímek samozřejmě), zaměstnanci nebudou nikdy aktivní…” (zdroj: Viktor Machek, @kaczer)

Arthur Rich kdysi o přiměřeném (etickém) jednání hovořil jako o lidsky a věcně přiměřeném jednání. Tyto dva body (maximy) musí být naplněny současně, jinak je to dříve či později cesta do pekel. Firma nemůže dávat o 20 % větší částku na dobročinné účely než je její zisk. Dříve nebo později to povede k jejímu bankrotu. Lidsky přiměřené zde není doprovázeno věcnou přiměřeností. Stejně tak naopak. Perfektně a precizně zmáknuté plynové komory (věcná přiměřenost) jasně odporují lidské přiměřenosti (smrti lidí v koncentračních táborech).

Sláva hierarchii, čest interním směrnicím, stop pinkwashingu

Vůbec se zde nechci rozplývat nad smyslem a prospěšností interních směrnic či hierarchie. Interní směrnice jsou naprosto přirozeným důsledkem růstu organizace a jsou jedním z nezbytných nástrojů prosazování ucelené firemní kultury. Jde jen o jejich míru a přiměřenost… o ukočírování toho, co například Robert Merton nazývá ztrátou “utilitárního charakteru” norem. (Merton, R., 2000). Stejně tak je to s hierarchií. Pokud někomu dělá problém používat termín “hierarchie”, pak ať klidně používá “uspořádání” nebo “[neexistence] klasické hierarchie” (Ondřej Kraus, ředitel IKEA Praha – Černý most). Vždy však zůstaneme u jedné a téže skutečnosti – vertikálního uspořádání organizace… a dohadování nad slovíčky bude v lepším případě přihlouplým “slovíčkařením” a v horším případě “pinkwashingem”.

Přeji všem lidem maximální svobodu v práci, přeji si, aby pracovníky práce bavila, aby pro ně byla vášní, aby v ní viděli něco víc než jen výdělek… a aby si za tuto práci řádně vydělali. Když se svezu na současném legračním Hájkově “virálu”: Nevadí mi “svoboda v práci”, vadí mi onen -ismus, který se kolem toho rodí.

Ať se však debata posouvá dál, měl bych zde pár otázek. Je možné principy svobodné firmy aplikovat na jakékoliv firmě? Pokud ne, kde jsou limity? V jaké ekonomické situaci musí být firma, aby si “svobodu v práci” mohla dovolit? Budu rád za vaše názory, postřehy a příjemnou diskuzi.

Literatura:
– Keller, J.: Sociologie byrokracie a organizace. Praha, SLON, 1996.
– Merton, R. K.: Studie ze sociologické teorie. Praha, SLON 2000.

Zdeněk Škromach: Sliby se slibují a blázni se radují

Jsem zatížen na některé veselé postavičky naší politické scény. V TOP10 se už nějaký ten měsíc/rok drží na předních pozicích Zdeněk Škromach (ČSSD). Sekundují mu David Rath, Milan Urban, Jiří Paroubek, Vítězslav Jandák a pomyslný kruh uzavírá Lubomír Zaorálek. Rád vždy s mrazením v zádech pročítám jejich perly… a vždy si vzpomenu na slova docenta Jiřího Novotného z MU ESF Brno: “Co slovo, to perla. Co věta, to soubor perel.”

Zdeněk Škromach se tento týden pochlubil další várkou chabomyslných myšlenek v rozhovoru pro iHNed.cz – viz Zdeněk Škromach vysvětluje, kolik by stály všechny sociální sliby ČSSD. Něco tak veselého a současně mrazivě závažného by mělo být uchováno jako poselství všem budoucím generacím. Věty typu – “Šetření je také, když nebudete dál zvyšovat výdaje.” nebo “Sliby se slibují a blázni se radují.” – by prostě neměly zůstat bez povšimnutí a měly by být přinejmenším tesány do kamene. Jakeš ve svém legendárním vystoupení na Červeném Hrádku hadra.

Pravda – byť nechtěně – odhalená v celé své nahotě. Nemohu než nesouhlasit s jedním diskutujícím pod článkem na iHNed.cz: “Proboha, jakou inteligenci musí mít člověk, kterému někdo takový imponuje natolik, že ho volí?”

Fair Trade jako iluze?

Tento týden se mé cesty s hnutím Fair Trade propojily hned několikrát. V rámci kurzu Podnikatelské etiky na VŠE Praha si jedna studentka vzala toto téma za své a bude ho v příštím týdnu prezentovat. Opravdu, moc se na to těším. V průběhu minulých let bylo toto téma prezentováno už několika studenty a z mou skepsí to zatím bohužel nepohnulo.

Dnes vyšel na Aktuálně.cz článek Obliba “eticky čistého” zboží v Česku rychle roste. A to je mé další setkání s tímto fenoménem během tohoto týdne.

Fandím jakýmkoliv, byť malým, snahám o zlepšení podmínek (nejen světového) obchodování. Považuji se za člověka se silným sociálním cítěním. Přesto už roky v sobě řeším to, jestli hnutí Fair Trade považovat za férové obchodování… nebo jestli nakonec nejde pouze o hezkou PR nálepku, která však v reálu jde proti principům férového obchodování. Upřímně, pro mě jde v mnoha ohledech spíše o tu nafouknutou bublinu – mediálně dobře zvládnutý tah, jak ze solidárněji smýšlejících konzumentů vytáhnout nějakou tu korunu navíc.

“Spravedlnost” versus spravedlnost

Nelíbí se mi především pokřivování trhu. Je to pro mě něco, co mám s Fair Trade spojeno asi nejvíce. Nevím, jestli je tím pravým řešením stavení minimální výkupní sazby. Upřímně, spíše jsem proti těmto zásahům do tržních vztahů. Lepší podmínky pro zaměstnance či ohleduplnější výroba by měla být stanovena jinými způsoby než výkupními sazbami. Navíc, model Fair Trade je udržitelným právě díky svému marginálnímu fungování. Otázkou však je, jestli by něco takového bylo trvale udržitelné i pokud by to překročilo určité procento v produkci/prodeji.

Fair trade jako iluze?

Zajímavé jsou i postřehy Evy Fraňkové z její studie: Fair Trade v praxi. Případová studie producentů kávy zapojených do Fair Trade v Kolumbii. Eva Fraňková navštívila v listopadu 2006 během svého pětitýdenního pobytu v Kolumbii 6 Fair Trade družstev. Mezi jejími postřehy je například i tento:

“Mezi hlavními problémy [které zmiňovali členové Fair Trade družstev] byla prakticky ve všech případech zmiňovaná nízká minimální garantovaná výkupní cena FT kávy a několikrát se opakovalo tvrzení, že tato cena vlastně není vůbec férová. Dalším velkým problémem je pak vysoká cena certifikace. Negativně jsou vnímány také požadavky na obsáhlou a komplikovanou administrativu, která v důsledku produkci FT kávy výrazně prodražuje.” (zdroj: Eva Fraňková, 2007:24)

Bohužel se mi zdá, že jde o skvělý model, ale ne v tom smyslu, jak je prezentován Fair Trade aktivistickými (sic!) materiály. Zahráním na strunu solidarity, lítosti a domnělé férovosti jsme schopni ze spotřebitelů dostat podstatně více peněz… o to více nejednoho zamrzí, že v absolutních i relativních číslech končí větší část na té bohatší straně zeměkoule. Otázkou k jiné diskuzi je, zda-li je to špatně nebo dobře. To zde neřeším. Smutné mi to je pouze z toho důvodu, že mi z PR textů Fair Trade vyplývá jiná vize.

Mimochodem: Nerozevírají se i tímto náhodou ony pomyslné nůžky mezi bohatými a chudými?

Použitá literatura

Fraňková Eva: Fair Trade v praxi. Případová studie producentů kávy zapojených do Fair Trade v Kolumbii. Badatelský projekt studentky. Masarykova univerzita, Brno 2007.

Podnikatelská etika na Twitteru

Už nějakou dobu mi to leží v hlavě realizace Twitter účtu speciálně zaměřeného na oblast (podnikatelské) etiky a společenské odpovědnosti firem. Nedalo mi to a včera jsem se to rozhodl zrealizovat. Twitter.com/etika jsem vytvořil s cílem informovat o současném dění v těchto oblastech etiky, ale nejen jich.

Základní cíle Twitter.com/etika

1. Upozorňovat na aktuální dění v oblasti podnikatelské etiky, zajímavé články a zdroje informací. Informovat o současných kauzách, které úzce souvisí s podnikatelskou etikou (aktuální korupční kauzy, příklady podvodného jednání, pozitivní příklady apod.).

2. Sekundárním cílem je udělat z Twitter.com/etika komunikační kanál mezi (mými) studenty Podnikatelské etiky na VŠE (předmět: 3MA328 a 3MA628).

3. Už sám název účtu Twitter.com/etika ukazuje, že se nebudu chtít zaměřovat čistě jen na problematika podnikatelské etiky. Ekonomika a podnikání by mělo být primárním obsahem, ale nebudu se bránit ani dalším tématům – politika, lékařství apod.

4. Nechtěl bych zahlcovat čtenáře zbytečným množstvím příspěvků denně. Rád bych, aby informace na tomto zdroji byly aktuální, pravidelné a v rozumném množství – má představa je maximálně 3 až 5 příspěvků denně (pokud si to nevyžádají zvláštní okolnosti).

Máte zájem o informace z oblasti podnikatelské etiky? Neváhejte a vyzkoušejte Twitter.com/etika.

Raiffeisenbank – banka inspirovaná klienty?

“Dobrý den, dovolal jsem se do banky inspirované klienty?” Takto jsem před pár dny začal hovor na linku Raiffeisenbank. Nedalo mi to, neodolal jsem. U (e)banky, která se tímto “mottem” prezentuje na každém kroku, jsem si to prostě neodpustil. Pár minut předtím jsem se totiž podíval na svůj účet a zjistil, že si Raiffeisenbank za platbu pár tisíc Kč na Slovensko naúčtovala 950 Kč. Poplatek tak vycházel nějakých 15 % z výše zaslané částky. Všechno toto bych byl schopen akceptovat, kdybych při platbě nevolal na jejich infolinku a nepídil se po tom, kolik za tuto srandu zaplatím. 300 Kč, které jsem se z infolinky dozvěděl, jsem byl ochoten akceptovat. Cena nad 400 Kč mi však vychází dráž, než nasednout do svého auta a udělat si výlet do 90 km vzdáleného Púchova, kde bych peníze vlastnoručně předal. 950 Kč mi v tomto kontextu přijde jako nehorázná částka. Proto můj údiv, proto můj telefonát na infolinku a proto asertivní tón, s jakým jsem celou diskuzi vedl. Už mě prostě přestává bavit jakákoliv spolupráce s touto bankou, a tak jsme nakonec skončili u žádosti na reklamaci – uvidím, co z toho nakonec vyleze.

Ano, ačkoliv mám rád reklamy, jsem abnormálně alergický na jakékoliv reklamy této banky. Když na mě z TV zazní hláška “banka inspirovaná klienty” musím rychle zaměstnat ruce, aby tím neutrpěla nevinná televize. Nebaví mě to. Něco málo jsem se rozepsal již v článku Řekni, kde ty levné banky jsou?. Asi si dám do nového roku předsevzetí skončit s bankami, které se imho chovají hůře, než považuji za přípustné.

A co vy a banky? Jak vám to s nimi jde? Nechávají se ty vaše inspirovat klienty nebo mají jen “kreativní” marketingové oddělení a přitom na klienty kašlou všemi směry? Jsou pro vás bankou inspirovanou klienty nebo bandou vytahující z vás neakceptovatelnou výši peněz?

Douška závěrem: Při psaní nadpisu jsem se překlepl a ve slově “banka” nechtě zaměnil “k” za “d”… že by ruka osudu?

Atlantik.cz a Faislik: Další “externista” kazící pověst firmy spamem?

Poprvé jsem si Faislika všiml včera. Na Svět seniorů někdo přihodil komentář k diskuzi o akciích. Už tehdy jsem si řekl, že se tu rozjíždí nějaká další komentářovo-spamovací kampaň.

Komentářový spam na Atlantik.cz – Screen ze Světa seniorů

Dnes uživatel Faislik (faislik@seznam.cz) přišel i na můj blog. A jak se dívám, vesele navštěvuje i další weby – od iDNES.cz (třeba tu nebo tu), přes iPOINT.cz a konče různými dalšími weby.

Komentářový spam na Atlantik.cz – Screen z iDNES.cz

Komentářový spam na Atlantik.cz – Screen z iPOINT.cz

Zajímalo by mě, čí je to zase aktivita. Kdo za tím má prsty? Že by další firma, co se vydala ve šlépějích TN.cz či Bison & Rose a jejich komentářových spamů pro ČSOB? Jsem zvědavý, jak se tentokrát bude jmenovat ten nezodpovědný externista. Nebo jde jen o zoufalý pokus zhrzeného akcionáře? Nevím, uvidíme.

Rapex: Informační systém nejen o nebezpečných hračkách

S manželkou kupujeme Katušce rádi dárky. Nemusí jít o nic velkého, stačí drobnosti. Vždy ale miluji/milujeme tu radost v Katuščiných očích a její “děkuji” (o to pěknější, že je na její věk tak spontánní). Můžu říct, že od mých zkušeností s hračkami a některými nepotravinářskými produkty (viz například článek Nebezpečné hračky: Lhostejnost nebo neschopnost výrobců a dovozců hraček? nebo CE versus CE: Najděte 5 rozdílů, aneb jak se parazituje ve velkém) jsme však opatrnější při výběru a nakupování. Nebojte, netrpíme paranoiou. Nejsme extrémně extrémní a nepřeháníme to; jen si před výběrem hlídáme pár drobností. Opravdu jen pár:

  • nenakupujeme hračky všude, ale v obchodech, které vypadají dostatečně seriózně;
  • hlídáme si značku + případné certifikáty a jejich pravost.

Samozřejmě se tím stoprocentně nevyhneme závadné hračce, ale aspoň tím eliminujeme skutečně závadnou hračku. Podobně jako u žloutenky. Nemůžu na 100 % říct, že žloutenku nikde nechytnu… to ale ještě neznamená, že si kvůli tomu předstanu umývat ruce.

RAPEX – Evropský výstražný informační systém

Ale proč o tom píši? Občas problikne médii zmínka o nebezpečných hračkách. Často tyto zprávy pocházejí z informací Rapexu. Rapex je rychlý informační systém, který je mezi státy EU používán na rychlé informování o nebezpečných produktech (včetně hraček).

RAPEX je rychlý evropský výstražný informační systém o nebezpečných spotřebitelských výrobcích nepotravinářského charakteru, výjimkou jsou farmaceutické výrobky. Slouží k oznamování přímého i nepřímého rizika ohrožení zdraví nebo bezpečnosti spotřebitelů, kteří by se s nebezpečnými výrobky dostali do styku. (zdroj: ČOI: Co je Rapex?)

Jde o praktický nástroj, který rozhodně stojí za to sem tam sledovat. Kde o něm najdete více? Oficiální web s týdenními reporty o nebezpečných produktech najdete v angličtině na oficiálních stránkách Evropské komise. V češtině zajišťuje týdenní přehled například web Spotřebitel.cz (zde je například Týdenní přehled za 34. týden 2008). Možná by jen bylo fajn, kdyby weby (jak ten oficiální, tak od Spotřebitel.cz) poskytoval příjemnější a hlavně přehlednější uživatelské prostředí.

A co vy? Vybíráte si při výběru hraček? Co kontrolujete? Nakupujete i na tržištích (tím nemyslím všechna tržiště) nebo si vybíráte i samotné místo, kde hračku koupíte? Rád uslyším váš názor.

Diakritika v doménách .CZ (zatím) nebude

Dnes byly zveřejněny výsledky výzkumu sdružení CZ.NIC, ve kterém zkoumalo vhodnost zavedení diakritických domén.

“Česká internetová veřejnost potřetí v řadě odmítla zavedení diakritiky do systému domén .CZ. Vyplývá to z průzkumu veřejného mínění, který pro sdružení CZ.NIC, správce registru českých domén, provedla společnost Markent. Proti zavedení systému IDN (Interenationalized Domain Names) se vyslovilo 81 procent respondentů z řad organizací a 66 procent oslovených běžných uživatelů internetu. V prvním případě je podíl téměř totožný oproti poslednímu průzkumu v roce 2006 (80 procent), druhý představuje nárůst o 11 procent. Výsledky průzkumů jsou pro sdružení CZ.NIC rozhodujícím faktorem pro přijetí či odmítnutí IDN.” (zdroj: CZ.NIC: Diakritika v doménách .CZ opět dostala červenou)

Pokud se blíže zajímáte o situaci v doménové oblasti, určitě víte o čem je zde řeč. Pokud ne, doporučuji například tyto zdroje:

Jsem velmi rád, že i tentokrát diakritika v .cz doménách neprošla. Patřím mezi ty, kteří jsou rozhodně proti diakritice v doménách. Pouze to zvýší náklady na “zabezpečení” webových projektů – vedle překlepů a hlídání si bez/pomlčkových variant by pak musel člověk myslet na všemožné diakritické varianty, a to vše při minimálním přínosu. Navíc ani nepočítám diskutabilní přehlednost takové domény při vstupu na web ze zahraničí. Chápu, že pro CZ.NIC a registrátory by to byl hodně zajímavý výdělek, ale toto by snad neměl být primární účel zavádění IDN.

“Například i tak zdánlivě jednoduché slovo jako je “brontosaurus” má 4608 variant. Doména ze zóny cz, která má nejvíce variant, je jvs-zahradni-traktory-sekacky-bazeny-elektrocentraly-honda.cz. Těch variant je 16 698 832 846 848. Pokud bychom vzali všech 441 307 domén, které byly v okamžiku měření v zóně, dojdeme v součtu k úctyhodnému číslu 46 294 515 822 056, tedy 46 biliónů variant.” (zdroj: CZ.NIC: Diakritické varianty doménových jmen)

Výsledky letošního výzkumu jsou o to příjemnější, že ukazují rostoucí nevůli organizací i jednotlivců po IDN.

Pokud už by nebylo jiné cesty a měl by vzniknout nějaký kompromis, pak jsem pro to, aby domény s háčky a čárkami byly pouze jako aliasy těch bez diakritiky. Co si o doménách s diakritikou myslíte vy? Jste jejich zastánci nebo odpůrci? Rád uslyším vaše názory.

Zde si můžete stáhnout výsledky výzkumu pro organizace a jednotlivce.

Firma, Živnostník a Byznys Rebel roku 2008

Dnes proběhne vyhlášení cen Firma a Živnostník roku 2008. Slavnostní galavečer bude vysílán v přímém přenosu ČT24, a to od 20:05 h. Cílem soutěže je dle slov organizátorů:

“Soutěže Vodafone Firma Roku a Makro Živnostník Roku nejsou pouze přehlídkou úspěchů, ale především hledání limitů podnikání. K rozvoji podnikání nestačí pouze nápady a investice, ale i dostatečná infrastruktura, vstřícnost úřadů, podpora regionů apod. Našimi prestižními soutěžemi vždy přispíváme k diskuzi, která umožní zlepšit podmínky podnikání.” (zdroj: FirmaRoku.cz)

Součástí slavnostního večera bude také poprvé vyhlášení ceny Byznys Rebel 2008. Touto cenou by se mělo poukazovat na firmy, které zvolili a volí (v pozitivním slova smyslu) netradiční přístupy k podnikání a klientům.

“Vodafone proto ve zmíněné kategorii hledá takové firmy, které nabízejí výrobky a služby za jiných, pro zákazníky příznivějších podmínek, než je na trhu běžné. Šanci získat ocenění a zajímavé benefity mají například firmy, které neúčtují matoucí příplatky a nelákají lidi na neúplné ceny, ale naopak dávají zákazníkům něco navíc, například poskytují neomezenou záruku nebo nesvazují zákazníky smlouvami.” (zdroj: FirmaRoku.cz)

Absurditou roku je povinnost nakládat se zeminou jako s odpadem

Společně s vyhlašováním firem, které se nějak pozitivně zasadili o kultivaci a rozvoj podnikání a podnikatelského prostředí probíhá také vyhlašování ceny Absurdita roku. Letos byla na začátku listopadu touto absurditou zvolena povinnost nakládat s ekologicky čistou zeminou jako s odpadem.

“Pro podnikatele je největší nesmyslností povinnost nakládat s vytěženou zeminou jako s odpadem, což je dále spojeno s náročnou administrativou. Přestože se zákon o odpadech nevztahuje na vytěžené zeminy, které vyhovují limitům znečištění, v důsledku neexistence vyhlášky musí podnikatelé i občané nakládat s veškerou zeminu jako s odpadem. Musí tak zaplatit skládkové a navíc si kvůli transportu zeminy vyřídit povolení pro zacházení s odpady, nebo si najmout specializovanou firmu.” (zdroj: FirmaRoku.cz)

Mezi dalšími kandidáty na tuto cenu byly dále:

  • Zbytečné potvrzení o bezbariérovosti prostoru
  • Majitelé pracovních agentur musí každé tři roky pro nové povolení
  • Za neprokázanou způsobilost 5 let zákaz podnikání
  • S jednou změnou na tři úřady
  • Kniha jízd
  • Převod nemovitostí

Spamem k Živnostníku roku?

Osobně soutěžím tohoto typu fandím. Je fajn, když jsou zviditelněny firmy nebo živnostníci, kteří se snaží dělat věci netradičně… nebo prostě jen excelentně. Bohužel jsem se minulý rok setkal s tímto mailem:

Vážení přátelé, obchodní partneři, popř. budoucí obchodní partneři!

Musím se Vám pochlubit úspěchem, kterého jsem dosáhl – jako účastník soutěže Makro Živnostník roku 2007 jsem vyhrál tuto soutěž v rámci kraje Vysočina. Ceny předával prezident Václav Klaus, který byl v té době na návštěvě kraje Vysočina.

Postoupil jsem do celostátního kola, kde se rozhoduje pomocí SMS. Proto Vás chci tímto požádat o zaslání alespoň jedné či několika SMS na mou podporu.

Podrobnosti o celé soutěži včetně představení finalistů jsou na www.zivnostnikroku.cz.

Hlasování probíhá v období 10.10. – 9.11. 2007 zasláním zprávy na číslo 900 11 04 ve tvaru ZIVmezera8.

Mám totiž pořadové číslo č. 8.

Cena jedné SMS zprávy je 4,00 Kč včetně DPH.

Každá 10. SMS vyhrává -:))).

Budu rád pokud pokud předáte tento e-mail i na další adresy, svým kolegům ve své firmě, přátelům, příbuzným, známým, žákům, ……

Nejenom Superstar může vyhrát tímto způsobem!

Pro ty, co neznají obor mé činnosti – navštivte mé webové stránky.

Děkuji Vám za zaslání alespoň jedné SMS.

S pozdravem

Ing. D. Tripal – TRIPET, nezávislý obchodník, provoz Třeštice u Telče č. 53

602 557 283, tripet@ji.cz, www.tripet.cz

Nejde o žádný zásadní ani systémový problém této soutěže, ale zbytečně takové “marketingové akce” některých živnostníků kazí dobré jméno této akce. Ale možná šlo minulý rok skutečně jen ojedinělý výstřelek.

Mateřská dovolená, Mrtvé moře a PiPi Dlouhá punčocha? Kudy z nudy?

Nejnovější výzkum provedený odborným desetičlenným týmem z Univerzity Karlovy ukázal vysokou korelaci mezi řešením hospodářských problémů a vymazáváním politicky nekorektních frází z našeho jazyka. Není však první. Ve světě již existuje celá řada podobných studií, které sice daňové poplatníky stály nějakou tu korunu, ale v konečném důsledku přinesly dobro, štěstí a blahobyt. Uveďme si pár příkladů.

Pipi a černoušci

Před pár lety vědci v (ekonomické) recesi zmítaném Norsku přemýšleli jak vyřešit hospodářské problémy Norska. Ropa už netekla jako dříve a i ty sovy už houkaly jinak. Vyzkoušeli tedy zajímavý experiment. Řekli si, že vymazáním do té doby nevinných, ale politicky nekorektních hlášek budou bojovat proti hospodářské krizi. Tento experiment vyzkoušeli na Pipi Punčochaté. Proč zrovna u ní?

“Efraim Punčochatý, tatínek legendární pohádkové cácorky Pipi Punčochaté, už pro posluchače rozhlasu v Norsku není “černošským králem”, za něhož jej jeho copatá dcera s hrdostí označovala. Veřejnoprávnímu rozhlasu NRK v Království norském se totiž termín “černošský král”, který před mnoha lety vymyslela autorka Pipi Astrid Lindgrenová, nezdá dostatečně politicky korektní. Byl nahrazen označením “král z jižního ostrova”.” (zdroj: iDNES.cz: Otec Pipi Punčochaté už nesmí být černošským králem)

Po vymazání všech těchto ošlivých slov o “černošském králi” se stal zázrak. A nejen ten hospodářský, lidé se prostě změnili v nesobecké jedince. Norsko od té doby zažívá hospodářský zázrak a podle sociologických výzkumů patří Norové mezi nejšťastnější lidi (nejen) v EU. Hrubý domácí produkt se v Norsku od té doby nezvedá po procentech, ale desítkách procent… současně s tím dochází k neustálému zlepšování stavu životního prostředí.

Izrael se snaží přejmenováním Mrtvého moře předběhnout štěstí v Norsku

Když se k výsledkům norské vědecké komise dostali akademici z univerzity v izraelské Haifě, začali uvažovat, jak výsledky využít ve svůj prospěch. Ve spolupráci s odborníky z cestovního ruchu našli řešení – změnit název Mrtvého moře. Uznejte sami, je příliš morbidní.

“Název Mrtvé moře odrazuje zahraniční turisty a zákazníky a je proto potřeba ho změnit. S tímto apelem se na izraelský vládní výbor pro místopisné názvy obrátili podnikatelé, kteří prý kvůli současnému jménu slaného jezera přicházejí o tržby. Výbor se bude návrhem zabývat v listopadu. Pokud projde, jméno Mrtvé moře zmizí z izraelských oficiálních map a publikací.” (zdroj: Český rozhlas: Světoznámé Mrtvé moře možná brzy dostane nový název)

Podle podrobných propočtů by změna názvu Mrtvé moře měla přinést Izraeli řadu požehnání – zlepšení ekonomické situace, urovnání izraelsko-palestinské krize. Navíc několik na sobě nezávisle provedených propočtů ukázalo, že se okamžitě po přejmenování sám Usama bin Ládin přihlásí na nejbližším policejním oddělení. Malá změna a stvoří tolik dobroty.

Češi, mateřská dovolená a vysoká meta – řešení celosvětové finanční krize

Ale zpět k odbornému týmu z Univerzity Karlovy. Ve spolupráci s jednou zkušenou mámou uvažovali, jak ulehčit světu od hospodářské krize a dalších problémů. Propočty ukázaly jasné řešení – změnit název mateřské dovolené. Podle kabalistické teorie s sebou toto slovo totiž šíří negativní vibrace. Je zajímavé, že ihned po mediální prezentaci došlo k pozitivnímu růstu na světových burzách i v České republice (viz vývoj Pražské burzy do 14. října 2008).

Okamžitě po tom, co v anketě na iDNES.cz začalo přibývat hlasů, že celé přejmenování “mateřské dovolené” je nebetyčná hloupost, však došlo k prudkému poklesu (vývoj na Pražské burze od 15. října 2008) – viz iDNES.cz: Poraďte politikům, jak přejmenovat „mateřskou dovolenou” a iDNES.cz: „Mateřská dovolená” – druhé slovo maminkám vadí.

iDNES.cz: Anketa
iDNES.cz: Anketa

Potřebujete snad více důkazů? Je třeba si ještě více zahrávat s osudy druhých? Nebo je lepší co nejrychleji přijmout přejmenování “mateřské dovolené”? Dnešní doba už není začarovaná. Je rozpoznatelná a čitelná… stačí pátrat po politicky (či jinak) nekorektních frázích a vymýtit je z našeho života. Vyřeší se tím řada problémů. Pokud je mohu doporučit, pak navrhuji přejmenování ďábelského guláše, Ďáblovy bible a cikánské pečeně. Uvidíte sami, jakou to přinese dobrotu.

Disclaimer

Beru, že tento blog čtou lidé s důvtipem, ale přesto: Nepochopili jste pravý tón tohoto článku? Zkuste to znovu. Jsem šťastně ženatý a šťastným tátou. A že si z někoho dělám srandu? Já si nezačal.