Svoboda v práci: Realita, utopie nebo někde mezi?

Svoboda v práci je – zdá se – trendy. V posledních dnech vidím “svobodu v práci” a myšlenky Tomáše Hajzlera a Peoplecomm častěji a častěji. Nevím, jestli je to tím, že jsem si jich dříve tolik nevšímal nebo Tomáš (snad mu můžu takhle říkat, ať to nevypadá, že mi jako člověk není sympatický) v nejlepším slova smyslu rozjel intenzivnější marketingovou kampaň.

Blog Peoplecommu sleduji už několik let. Vždy se mi líbil důraz na lidskou stránku podnikání, zdůrazňování role a vlivu volného času na pracovní efektivitu apod. Poslední vývoj v Peoplecommu mě však trochu zaráží – viz víkendový článek v příloze Hospodářských novin (“Svoboda jako experiment”) či třeba toto video:

Svoboda v práci jako buzzword(s)

Nemohu se zbavit pocitu, že “svoboda v práci” je jen jedním z dalších módních termínů. Termín, který svou líbivostí daleko předběhl skutečný význam tohoto termínu. Líbivost mi v některých diskuzích až přerůstá v ideologizaci a utopičnost celého konceptu.

To, že si na něm někdo založí byznys, mi vůbec nevadí. Opravdu, I swear… Stejně tak mi moc nevadí, že je jen z jiných úhlů “znovuobjevována Amerika” – viz třeba:

“V knize Svoboda v práci z roku 2009 popisují dva američtí novináři, že tato myšlenka vlastně zpochybňuje model průmyslníka F. W. Taylora z počátku industriální éry, kdy tisíce dělníků prováděly stále stejnou činnost. Výrobní linky a procesy navrhoval někdo jiný, dělníci byli jen “vykonávači”.” (Svoboda jako experiment, Hospodářské noviny, 5.8.2011)

To, co mi vadí, že je tento trend vnímán jako funkční model a firmy, které na této vlně nejedou, jsou jejími propagátory často vnímány jako zastaralé. Nebo se pletu? Vždyť trendy k humanizaci práce jsou tu už nespočet let. Viz třeba škola Human relations z počátku 20. století jako reakce na příliš technicistní taylorismus, job enrichment, job enlargement apod. Je všem těmto učebnicovým příkladům ku škodě, že jsou prostě jinak nazývány nebo je zastánci svobody v práci ani neznají?

Často jsou ukazovány příklady firem jako Semco, Zappos apod. I kdyby na světě existovalo 100, 200 nebo 1000 “svobodných firem”, stále to pro mě není důkazem obecné funkčnosti modelu “svobodné firmy” (tak jak jej Peoplecomm prezentuje). Je to imho marginální záležitost, která je schopná existovat právě díky své marginalitě, podobně jako třeba Fair Trade (a věřte, že se mi to nepíše nikdy lehce).

Arthur Rich: Věcně a lidsky přiměřené

Trefně to na Twitteru vystihl Viktor Machek (dovolím si celou citaci, ať jeho myšlenky nevytrhávám z kontextu):

“[Muj] zasadni rozpor s teorii o svobodne firme spociva v tom, ze nevidim jasne danou ekonomiku cele veci. Kdyz uvazim, ze kazdy muze delat co chce, tj. napr reklamni agentura bude diky jednomu zamestnanci zkouset navrhy interieru (v clanku..!), netusim, zda jsou majitele opravdu blazni, nebo uz jsou dostatecne za vodou, aby tyto pokusy zaplatili. Obecne mam pocit, ze koncept je pouze slozen z nekolika neustale dokola omilanych frazi,vcetne nekolika prikladu (ano, Zapos s obratem miliardy si muze dovolit treba postavit dalsi Sputnik a je jim to jedno). Dve firmy, ktere se v CZ ke koncepci jaktakz (Symbio nejde zcela do dusledku, nedivim se) hlasi, me nepresvedcuji, ze je projekt nosny.Ke vsemu cesky clovek, potazmo zamestnanec, velmi tezko prevezme iniciativu (vlastni zkusenost se rizenim pocetnych tymu). Proto si myslim,ze je to pekna utopie,nicmene zavadet ji do fungujici firmy, kde jsou jasne nastavena pravidla, ekonomika, klienti a pod, je pomerne nebezpecne. Ač se to může zdát přehnané, tvrdím, že pokud není za jakoukoliv prací, projektem, akcí především ekonomický výsledek (kromě vyjímek samozřejmě), zaměstnanci nebudou nikdy aktivní…” (zdroj: Viktor Machek, @kaczer)

Arthur Rich kdysi o přiměřeném (etickém) jednání hovořil jako o lidsky a věcně přiměřeném jednání. Tyto dva body (maximy) musí být naplněny současně, jinak je to dříve či později cesta do pekel. Firma nemůže dávat o 20 % větší částku na dobročinné účely než je její zisk. Dříve nebo později to povede k jejímu bankrotu. Lidsky přiměřené zde není doprovázeno věcnou přiměřeností. Stejně tak naopak. Perfektně a precizně zmáknuté plynové komory (věcná přiměřenost) jasně odporují lidské přiměřenosti (smrti lidí v koncentračních táborech).

Sláva hierarchii, čest interním směrnicím, stop pinkwashingu

Vůbec se zde nechci rozplývat nad smyslem a prospěšností interních směrnic či hierarchie. Interní směrnice jsou naprosto přirozeným důsledkem růstu organizace a jsou jedním z nezbytných nástrojů prosazování ucelené firemní kultury. Jde jen o jejich míru a přiměřenost… o ukočírování toho, co například Robert Merton nazývá ztrátou “utilitárního charakteru” norem. (Merton, R., 2000). Stejně tak je to s hierarchií. Pokud někomu dělá problém používat termín “hierarchie”, pak ať klidně používá “uspořádání” nebo “[neexistence] klasické hierarchie” (Ondřej Kraus, ředitel IKEA Praha – Černý most). Vždy však zůstaneme u jedné a téže skutečnosti – vertikálního uspořádání organizace… a dohadování nad slovíčky bude v lepším případě přihlouplým “slovíčkařením” a v horším případě “pinkwashingem”.

Přeji všem lidem maximální svobodu v práci, přeji si, aby pracovníky práce bavila, aby pro ně byla vášní, aby v ní viděli něco víc než jen výdělek… a aby si za tuto práci řádně vydělali. Když se svezu na současném legračním Hájkově “virálu”: Nevadí mi “svoboda v práci”, vadí mi onen -ismus, který se kolem toho rodí.

Ať se však debata posouvá dál, měl bych zde pár otázek. Je možné principy svobodné firmy aplikovat na jakékoliv firmě? Pokud ne, kde jsou limity? V jaké ekonomické situaci musí být firma, aby si “svobodu v práci” mohla dovolit? Budu rád za vaše názory, postřehy a příjemnou diskuzi.

Literatura:
– Keller, J.: Sociologie byrokracie a organizace. Praha, SLON, 1996.
– Merton, R. K.: Studie ze sociologické teorie. Praha, SLON 2000.

Fair Trade jako iluze?

Tento týden se mé cesty s hnutím Fair Trade propojily hned několikrát. V rámci kurzu Podnikatelské etiky na VŠE Praha si jedna studentka vzala toto téma za své a bude ho v příštím týdnu prezentovat. Opravdu, moc se na to těším. V průběhu minulých let bylo toto téma prezentováno už několika studenty a z mou skepsí to zatím bohužel nepohnulo.

Dnes vyšel na Aktuálně.cz článek Obliba “eticky čistého” zboží v Česku rychle roste. A to je mé další setkání s tímto fenoménem během tohoto týdne.

Fandím jakýmkoliv, byť malým, snahám o zlepšení podmínek (nejen světového) obchodování. Považuji se za člověka se silným sociálním cítěním. Přesto už roky v sobě řeším to, jestli hnutí Fair Trade považovat za férové obchodování… nebo jestli nakonec nejde pouze o hezkou PR nálepku, která však v reálu jde proti principům férového obchodování. Upřímně, pro mě jde v mnoha ohledech spíše o tu nafouknutou bublinu – mediálně dobře zvládnutý tah, jak ze solidárněji smýšlejících konzumentů vytáhnout nějakou tu korunu navíc.

“Spravedlnost” versus spravedlnost

Nelíbí se mi především pokřivování trhu. Je to pro mě něco, co mám s Fair Trade spojeno asi nejvíce. Nevím, jestli je tím pravým řešením stavení minimální výkupní sazby. Upřímně, spíše jsem proti těmto zásahům do tržních vztahů. Lepší podmínky pro zaměstnance či ohleduplnější výroba by měla být stanovena jinými způsoby než výkupními sazbami. Navíc, model Fair Trade je udržitelným právě díky svému marginálnímu fungování. Otázkou však je, jestli by něco takového bylo trvale udržitelné i pokud by to překročilo určité procento v produkci/prodeji.

Fair trade jako iluze?

Zajímavé jsou i postřehy Evy Fraňkové z její studie: Fair Trade v praxi. Případová studie producentů kávy zapojených do Fair Trade v Kolumbii. Eva Fraňková navštívila v listopadu 2006 během svého pětitýdenního pobytu v Kolumbii 6 Fair Trade družstev. Mezi jejími postřehy je například i tento:

“Mezi hlavními problémy [které zmiňovali členové Fair Trade družstev] byla prakticky ve všech případech zmiňovaná nízká minimální garantovaná výkupní cena FT kávy a několikrát se opakovalo tvrzení, že tato cena vlastně není vůbec férová. Dalším velkým problémem je pak vysoká cena certifikace. Negativně jsou vnímány také požadavky na obsáhlou a komplikovanou administrativu, která v důsledku produkci FT kávy výrazně prodražuje.” (zdroj: Eva Fraňková, 2007:24)

Bohužel se mi zdá, že jde o skvělý model, ale ne v tom smyslu, jak je prezentován Fair Trade aktivistickými (sic!) materiály. Zahráním na strunu solidarity, lítosti a domnělé férovosti jsme schopni ze spotřebitelů dostat podstatně více peněz… o to více nejednoho zamrzí, že v absolutních i relativních číslech končí větší část na té bohatší straně zeměkoule. Otázkou k jiné diskuzi je, zda-li je to špatně nebo dobře. To zde neřeším. Smutné mi to je pouze z toho důvodu, že mi z PR textů Fair Trade vyplývá jiná vize.

Mimochodem: Nerozevírají se i tímto náhodou ony pomyslné nůžky mezi bohatými a chudými?

Použitá literatura

Fraňková Eva: Fair Trade v praxi. Případová studie producentů kávy zapojených do Fair Trade v Kolumbii. Badatelský projekt studentky. Masarykova univerzita, Brno 2007.

Podnikatelská etika na Twitteru

Už nějakou dobu mi to leží v hlavě realizace Twitter účtu speciálně zaměřeného na oblast (podnikatelské) etiky a společenské odpovědnosti firem. Nedalo mi to a včera jsem se to rozhodl zrealizovat. Twitter.com/etika jsem vytvořil s cílem informovat o současném dění v těchto oblastech etiky, ale nejen jich.

Základní cíle Twitter.com/etika

1. Upozorňovat na aktuální dění v oblasti podnikatelské etiky, zajímavé články a zdroje informací. Informovat o současných kauzách, které úzce souvisí s podnikatelskou etikou (aktuální korupční kauzy, příklady podvodného jednání, pozitivní příklady apod.).

2. Sekundárním cílem je udělat z Twitter.com/etika komunikační kanál mezi (mými) studenty Podnikatelské etiky na VŠE (předmět: 3MA328 a 3MA628).

3. Už sám název účtu Twitter.com/etika ukazuje, že se nebudu chtít zaměřovat čistě jen na problematika podnikatelské etiky. Ekonomika a podnikání by mělo být primárním obsahem, ale nebudu se bránit ani dalším tématům – politika, lékařství apod.

4. Nechtěl bych zahlcovat čtenáře zbytečným množstvím příspěvků denně. Rád bych, aby informace na tomto zdroji byly aktuální, pravidelné a v rozumném množství – má představa je maximálně 3 až 5 příspěvků denně (pokud si to nevyžádají zvláštní okolnosti).

Máte zájem o informace z oblasti podnikatelské etiky? Neváhejte a vyzkoušejte Twitter.com/etika.

Splitweet, Mattinator, Brightkit: Multi-uživatelská správa Twitteru

Před nějakou dobou jsme začal koketovat s myšlenkou, že by se mi hodila nějaká šikovná multi-uživatelská aplikace na správu Twitteru. Jde mi o to, že v poslední době mi vznikla potřeba spravovat více účtů (vedle svého twitter.com/zputnik se starám o pár dalších účtů + se snažím o zprovoznění twitter.com/plusmedia a twitter.com/etika) a přihlašování k individuálním účtům je docela zdlouhavé a nekomfortní. Našel jsem následující řešení:

Splitweet.com – aplikace nejblíž mým představám

Splitweet.com - aplikace nejblíž mým představám

Splitweet.com – jde o první multi-uživatelskou aplikaci na správu Twitteru, na kterou jsem narazil. Má své “dětské nemoci” (jde přece jen o projekt spuštěný před měsícem), ale přesto ze tří testovaných aplikací z toho vyšla vítězně. Sice se Splitweet choval lehce nestabilně při hromadném mazání tweetu, ale je vůbec fajn, že zde taková služba je. U jiných aplikací jsem na tuto možnost nenarazil. Je fajn, že správa toho, kde se tweet objeví, je jednoduchá a přehledná. Možná bych jen nastavil lepší barevnou identifikaci jednotlivých účtů – současná identifikace (v podobě malého čtverce u jednotlivých tweetů) je nedostatečná. Stejně tak by se hodilo to, aby každá z barev zůstala během přidávání dalších účtů nezměněna. Přehled dalších praktických tipů k vylepšení je možné najít například v komentářích k článku Stephanie Gulley Splitweet Is Perfect For Twitter Power Users.

TheMattinator.com – designově vyšperkovaný, ale nedostatečný

TheMattinator.com - designově vyšperkovaný, ale nedostatečný

TheMattinator.com – pravděpodobně pionýr v oblastí multi-accounts aplikací. Designově asi nejšikovnější služba, ale až příliš jednoduchá na použití. Můžete sice spravovat více uživatelských účtů, ale neexistuje možnost mazání tweetů apod. To je pro mě velké mínus.

Brightkit.com – vypadá fajně, ale nefunguje

Brightkit.com - vypadá fajně, ale nefunguje

Brightkit.com – designově pěkně zpracovaná aplikace, která nabízí řadu vychytávek (možnost nastavit vypublikování tweetu – sice to někomu nemusí až tak sedět s filozofií Twitteru), ale zaskočila mě 1. nefunkčnost, 2. nemožnost u napsaného tweetu určit, že se má vypublikovat na více účtech. Zdá se to jako drobnost, ale na Splitweetu jsem si na tuto funkci zvykl a líbí se mi. Po několika marných pokusech vypublikovat tweet přes Brightkit jsem to nakonec vzdal.

Shrnuto a podtrženo: Vítězem mého dnešního hledání multi-uživatelských správců Twitteru je pro mě Splitweet. Uvidím, jak se osvědčí v delším čase. Budu ho testovat nějakou dobu a uvidím, jak s ním budu spokojený.

A co vy? Víte o nějakém podobném nebo ještě lepším řešení správy více účtů na Twitteru? Napište o tom. Rád si nechám poradit.

Firma, Živnostník a Byznys Rebel roku 2008

Dnes proběhne vyhlášení cen Firma a Živnostník roku 2008. Slavnostní galavečer bude vysílán v přímém přenosu ČT24, a to od 20:05 h. Cílem soutěže je dle slov organizátorů:

“Soutěže Vodafone Firma Roku a Makro Živnostník Roku nejsou pouze přehlídkou úspěchů, ale především hledání limitů podnikání. K rozvoji podnikání nestačí pouze nápady a investice, ale i dostatečná infrastruktura, vstřícnost úřadů, podpora regionů apod. Našimi prestižními soutěžemi vždy přispíváme k diskuzi, která umožní zlepšit podmínky podnikání.” (zdroj: FirmaRoku.cz)

Součástí slavnostního večera bude také poprvé vyhlášení ceny Byznys Rebel 2008. Touto cenou by se mělo poukazovat na firmy, které zvolili a volí (v pozitivním slova smyslu) netradiční přístupy k podnikání a klientům.

“Vodafone proto ve zmíněné kategorii hledá takové firmy, které nabízejí výrobky a služby za jiných, pro zákazníky příznivějších podmínek, než je na trhu běžné. Šanci získat ocenění a zajímavé benefity mají například firmy, které neúčtují matoucí příplatky a nelákají lidi na neúplné ceny, ale naopak dávají zákazníkům něco navíc, například poskytují neomezenou záruku nebo nesvazují zákazníky smlouvami.” (zdroj: FirmaRoku.cz)

Absurditou roku je povinnost nakládat se zeminou jako s odpadem

Společně s vyhlašováním firem, které se nějak pozitivně zasadili o kultivaci a rozvoj podnikání a podnikatelského prostředí probíhá také vyhlašování ceny Absurdita roku. Letos byla na začátku listopadu touto absurditou zvolena povinnost nakládat s ekologicky čistou zeminou jako s odpadem.

“Pro podnikatele je největší nesmyslností povinnost nakládat s vytěženou zeminou jako s odpadem, což je dále spojeno s náročnou administrativou. Přestože se zákon o odpadech nevztahuje na vytěžené zeminy, které vyhovují limitům znečištění, v důsledku neexistence vyhlášky musí podnikatelé i občané nakládat s veškerou zeminu jako s odpadem. Musí tak zaplatit skládkové a navíc si kvůli transportu zeminy vyřídit povolení pro zacházení s odpady, nebo si najmout specializovanou firmu.” (zdroj: FirmaRoku.cz)

Mezi dalšími kandidáty na tuto cenu byly dále:

  • Zbytečné potvrzení o bezbariérovosti prostoru
  • Majitelé pracovních agentur musí každé tři roky pro nové povolení
  • Za neprokázanou způsobilost 5 let zákaz podnikání
  • S jednou změnou na tři úřady
  • Kniha jízd
  • Převod nemovitostí

Spamem k Živnostníku roku?

Osobně soutěžím tohoto typu fandím. Je fajn, když jsou zviditelněny firmy nebo živnostníci, kteří se snaží dělat věci netradičně… nebo prostě jen excelentně. Bohužel jsem se minulý rok setkal s tímto mailem:

Vážení přátelé, obchodní partneři, popř. budoucí obchodní partneři!

Musím se Vám pochlubit úspěchem, kterého jsem dosáhl – jako účastník soutěže Makro Živnostník roku 2007 jsem vyhrál tuto soutěž v rámci kraje Vysočina. Ceny předával prezident Václav Klaus, který byl v té době na návštěvě kraje Vysočina.

Postoupil jsem do celostátního kola, kde se rozhoduje pomocí SMS. Proto Vás chci tímto požádat o zaslání alespoň jedné či několika SMS na mou podporu.

Podrobnosti o celé soutěži včetně představení finalistů jsou na www.zivnostnikroku.cz.

Hlasování probíhá v období 10.10. – 9.11. 2007 zasláním zprávy na číslo 900 11 04 ve tvaru ZIVmezera8.

Mám totiž pořadové číslo č. 8.

Cena jedné SMS zprávy je 4,00 Kč včetně DPH.

Každá 10. SMS vyhrává -:))).

Budu rád pokud pokud předáte tento e-mail i na další adresy, svým kolegům ve své firmě, přátelům, příbuzným, známým, žákům, ……

Nejenom Superstar může vyhrát tímto způsobem!

Pro ty, co neznají obor mé činnosti – navštivte mé webové stránky.

Děkuji Vám za zaslání alespoň jedné SMS.

S pozdravem

Ing. D. Tripal – TRIPET, nezávislý obchodník, provoz Třeštice u Telče č. 53

602 557 283, tripet@ji.cz, www.tripet.cz

Nejde o žádný zásadní ani systémový problém této soutěže, ale zbytečně takové “marketingové akce” některých živnostníků kazí dobré jméno této akce. Ale možná šlo minulý rok skutečně jen ojedinělý výstřelek.

YouTube.cz: Světový videoserver od dneška hezky česky

Největší světový videoserver YouTube běží od dnešního dne kompletně i v češtině. Dá se říct, že bylo jen otázkou času, kdy dojde k plné české lokalizaci tohoto – u nás i ve světě velmi oblíbeného – serveru na přehrávání a vkládání videí. Česká republika se tak přidala k dalším 21 zemím ve světě (a 9 zemím v Evropě), které mají svou lokalizovanou verzi YouTube.

“Plníme náš slib a přinášíme uživatelům české YouTube, které umožní, abychom světu naplno ukázali lokální talenty a pověstný český humor,” uvedla marketingová ředitelka Google v ČR Kateřina Holcmanová. (zdroj: E15: Google dnes spustil stránky YouTube v češtině)

Uživatelé, kteří přijdou na tento server a ten se jim zobrazí v typicky anglickém oblečku, mohou jednoduše v horní části webu (vpravo od loga) změnit kliknutím jazykovou verzi z English na Český (a případně změnit předvolbu země původu obsahu na Česká republika – viz:

  • Nastavení předvolby jazyka – Vyberte jazyk, ve kterém chcete YouTube zobrazit. Toto nastavení změní pouze rozhraní, nikoli text zadaný jinými uživateli.
  • Nastavení předvolby země původu obsahu – Vyberte zemi, jejíž obsah (videa a kanály) byste chtěli zobrazit. Tato volba nezmění jazyk webu.

Společensky odpovědné aktivity firem jako vhodný doplněk teambuildingu

Dnes jsem si na iHNed přečetl zajímavý článek: Manažeři dělají dobré skutky. A dostávají za to zaplaceno. Zvolený nadpis je sice vcelku ustřelen. Stejně tak je článek napsán tak nějak naruby a navnadí čtenáře nesprávným směrem… ale i tak je fajn, že vůbec takové články vycházejí (a snad se tak neděje z důvodů okurkové sezóny). K té nepřesnosti v nadpisu a článku: ono totiž jde především o aktivitu zaměstnavatele, samotné firmy. Ta umožní svým zaměstnancům část své pracovní doby věnovat na veřejně prospěšné akce. To, že to firmy dělají z tu více, tu méně zištných důvodů nebo, že to mají zaměstnanci evidováno v rámci své pracovní doby bych neviděl jako problém. Naopak se to může stát zajímavým motivem i pro další firmy. Onen “dobrý skutek” je v konečném důsledku vykonán – a nevyhrává pouze jedna strana (obdarovaný), ale i zaměstnavatel (firma) a zaměstnanci. Zaměstnavatel takhle právě například nachází zajímavou a netradiční alternativu k teambuildingovým akcím.

“… zatímco sponzoringem, penězi si firma dělá dobré jméno před veřejností, zapojováním svých lidí do charity se polidšťuje směrem dovnitř, v očích svých zaměstnanců.” (zdroj: Pavlína Kalousová z Fóra dárců v článku iHNed: Manažeři dělají dobré skutky. A dostávají za to zaplaceno)

V rámci společenské odpovědnosti firem (corporate social responsibility, CSR) se postupem času zavedlo řada termínů, které se staly standardním slovníkem CSR. Vedle termínů jako Pro Bono služby (Pro Bono Publico), tedy služby pro obecné dobro, jsou to třeba termíny jako: matching fondy, časová konta (Time-Bank), talentové databanky (Skills-Bank, Talent-Bank), komplementární dary či akční dny firem.

Společensky odpovědné aktivity firem jsou často spojovány s velkými firmami. Zdání klame. Takové firmy mají pouze snažší přístup k veřejné prezentaci. Služby tohoto druhu realizuje celá řada firem; bez ohledu na to, zda si je s termíny jako společenská odpovědnost, CSR či Pro Bono přímo spojuje nebo se s těmito termíny nikdy nesetkala. Šíře poskytovaných služeb pro bono je ve své podstatě neomezená. Touto formou spolupracují s neziskovým sektorem například právnické, webdesignové a další firmy. Míra spolupráce záleží na množství času, který jejich pracovníci věnují neziskové organizaci (právní zastupování, tvorba a správa webových stránek apod.).

Uvažovali jste i vy někdy nad tím, že byste svým zaměstnancům v rámci pracovní doby umožnili například 1 den v roce pracovat pro nějakou neziskovou organizaci či pro “veřejné blaho”? Myslíte si, že takové akce mají smysl a přínos i pro samotného zaměstnavatele? Poskytujete jako firmy pro neziskový sektor nějaké služby nebo produkty zdarma? Sponzorujete? Pomáháte neziskovkám? Jaké máte zkušenosti?

Tunisko: Cenzura YouTube a dalších webů

Dnes jsem na EuroNews zahlídl zajímavou reportáž. Řekl jsem si, že by nebylo špatné o tom něco napsat. Nedalo mi to a začal jsem kolem té reportáže více pátrat na netu. Během hledání jsem narazil na odkaz na DailyMotion (původem francouzskou obdobu YouTube). Odkaz nešel, ale nějak mi nedošly souvislosti. Pak jsme se však zkoušel dostat na YouTube a zjistil jsem, že Tunisko weby jako YouTube a DailyMotion od roku 2007 blokuje. Už jsme se delší dobu nesetkal s cenzurou. A Tunis je pro mě příkladem, že cenzura stále existuje. Nemilá novinka pro mě.

Prostě naskočí jen:

Not Found

The requested URL youtube.com was not found on this server.

Více informací najdete třeba na DigiActive, Global Voices Online či Contentinople. Dokonce pro FireFox existuje například i extension Access 404 in Tunisia! 1.0.6. Bohužel funguje jen pro nižší verze FireFoxu… a mně se s tím více hrát nechtělo. Mám přece dovolenou.

Remember the Milk: Skvělý pomocník na správu úkolů

Před nedávnem jsem na Michalově blogu pročítal jeho článek: Jak si organizovat úkoly? Padaly tam různé tipy na to, jak si organizovat své úkoly, jaký používat TODO list apod. A mezi jinými jsem tam narazil na zajímavou aplikaci: Remember the Milk. Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše – ta aplikace mě fakt chytla. O to více, že přesně něco takového jednoduchého, rychlého a přehledného jsem už dlouho hledat. Pojďme se podívat na pár věcí, které se mi u této aplikace líbí:

Jednoduché, rychlé a přehledné řešení na poznámky a úkoly

Nemám potřebu trávit dlouhé hodiny u pěkně vypadajících, ale nemotorných a zdržujících aplikací typu TODO list. Rochnit se nad úkoly… trávit více času jejich zadáváním, evidencí a správou, než jejich plněním, je cesta do pekla… ne pomocí při zvládání denních úkolů. Remember the Milk mi v tomto případě přijde jako ideální řešení – jednoduchý nástroj, který můžete z minuty na minutu začít používat a seznámení s jeho funkcemi je snadné a rychlé. Už za pár minut můžete bušit své úkoly, sdílet je s druhými, úkoly si vytisknout… a třeba si s nimi otapetovat ledničku. Vše je na vás. Vy jste pánem, ne samotná aplikace.

A mimochodem, když jsme byli u té krásy: Remember the Milk to taky sluší – viz výhra Remember the Milk v Apple Design Award.

Remember the Milk - skvělá aplikace na správu vašich úkolů

Sdílení úkolů s druhými

Nepotřebuji pouze dávat úkoly sobě, ale občas potřebuji, aby jsem úkoly mohl předat někomu jinému (kolegům, programátorům apod.)… nebo aby mi naopak mohli posílat úkoly jiní (manželka apod.). S Remember the Milk nic složitého. Uživatele, kteří jsou zaregistrovaní ke službě, pouze přidělíte k danému seznamu úkolů nebo jednotlivému úkolu. Od té chvíle s ním sdílíte své starosti o daný úkol. K danému úkolu, seznamu úkolu si můžete vzájemně psát poznámky etc. No, není to báječné?

Kvantum možností při zadávání úkolů

Zadaný úkol si můžete samozřejmě vyšperkovat. Nejenom, že ho máte zařazený v nějakém seznamu svých úkolů (Osobní, Pracovní apod.), ale můžete si k němu přidávat tagy, stanovovat prioritu, udávat lokaci, zadávat datum splnění (třeba tím, že napíšete zítra, pozítří nebo ve středu… a systém si to už za vás převede do konkrétního data). To vše vám následně pomůže v lepší orientaci v daných úkolech.

Remeber the Milk - skvělá aplikace na správu vašich úkolů

Kopa jiných funkcí, na které zatím nebyl vůbec čas

Je zde iks dalších funkcí, které jsem zatím ani neměl čas používat, ale které Remember the Milk podporuje – práce v online i offline režimu, provázání s kecálky (Jabber, ICQ…) nebo třeba s Gmailem, Google Calendarem nebo Twitterem, nastavení veřejných/neveřejných úkolů apod. A v neposlední řadě – aplikace je v češtině (sice není přeloženo kompletně vše, ale na práci to bohatě stačí).

Remeber the Milk - skvělá aplikace na správu vašich úkolů

Pokud hledáte něco na práci s úkoly, rozhodně nezapomeňte vyzkoušet Remember the Milk. Zas tolik času vám otestování nesežere a myslím, že neprohloupíte. Btw: Znáte někdo tuto aplikaci? Používáte ji? Jak jste spokojeni? Co používáte na správu úkolů?

Aplikace metod a nástrojů podnikatelské etiky v českém podnikatelském prostředí

Aplikace metod a nástrojů podnikatelské etiky v českém podnikatelském prostředí

Hlavním důvodem vzniku studie Aplikace metod a nástrojů podnikatelské etiky v českém podnikatelském prostředí bylo (v roce 2006, kdy studie vznikla) zmapovat a důkladněji pochopit situaci kolem používaných nástrojů podnikatelské etiky v českém podnikatelském prostředí. Zadavatelem studie byla česká pobočka Transparency International.

Cílem této studie bylo a je především poukázat na:
– hlavní důvody pro etické a odpovědné podnikání;
– základní metody a nástroje, které může podnik používat při implementaci svého etického programu;
– aktivity různých organizací a institucí, které usilují o podporu etického a odpovědného podnikání;
– možnosti rozvoje BE a CSR.

Studie se ve své první (teoretické) části snaží o přehledné zhodnocení základních přístupů, metod a nástrojů podnikatelské etiky včetně přehledu společností (institucí), které se touto problematikou v ČR zabývají a jsou v ní aktivně činné. Ve stručnosti se studie také dotýká českého podnikatelské prostředí a jeho povědomí o přínosech etického chování (know-why) + jeho připravenosti na implementaci těchto nástrojů do svého podnikání (know-how). V této části jsou využity již existující výzkumy (především výzkumy zpracované STEM, GfK a Janou Trnkovou), které byly a v některých aspektech stále jsou vhodnou základnou pro zhodnocení tohoto stavu.

Studie se snažila navazovat na tyto již realizované výzkumy; přičemž si dala za cíl posunout toto výzkumné úsilí o krok dále, tzn. z fáze mapování aktuálního stavu podnikatelského prostředí do fáze zjištění povědomí o důvodech a způsobech implementace etických principů do podnikatelské praxe a nalezení nejefektivnějších cest aplikace metod a nástrojů podnikatelské etiky do praxe.

Základní cíle výzkumné části studie:
– zjištění povědomí podnikatelských subjektů o přínosech etického chování v podnikání
– zjištění povědomí o jednotlivých metodách a nástrojích podnikatelské etiky
– zjištění nejefektivnějších cest šíření a zvyšování povědomí o konkrétních metodách a nástrojích podnikatelské etiky
– zjištění možností zapojení TIC do rozvoje tohoto povědomí (zasílání novinek emailem z oblasti BE a CSR, nástroje BE coby webové aplikace apod.)