Kauza kolem nákupu a prodeje akcií Moravia Energo bývalým premiérem Stanislavem Grossem mi nedává spát. Ne, že by mě snad tolik stravovala závist z dobrého obchodu. Spíše mi furt vrtá hlavou, proč všechny ty „navýsost transparentní“ obchody zahaluje Gross takovou rouškou tajemství. Až se nemůžu zbavit pocitu, že kromě PR hlášek se běžný smrtelník dozví jen to, že „… [Stanislava Grosse] vzhledem k uzavřeným smlouvám váže povinnost mlčenlivosti.“ (iHNed.cz (13.10.2007) – Gross by měl objasnit svoji situaci, vyzval Paroubek).
Grossův skvěle zhodnocený obchod se navíc nelíbí ani samotné ČSSD. A nutno říct, že je to jen a jen dobře. Je to odpovídající reakce politické strany. Presumce viny mi je cizí. V politice a u takových osob, jakou i Stanislav Gross dříve bezesporu byl, to ale vítám. Mnohé to svědčí o tom, že běh na dlouhou trať vyžaduje i v politice více transparentnosti a udržení dobrého jména.
Jak tomu tedy rozumět? Jde opravdu o hodně sofistikovaně vychytané „děkovné“ za služby, které Gross poskytl v době fungování v prvoligové politice, jak to naznačuje Respekt (č. 41/2007). Jde o geniální ukázku toho, jak se v 21. století čistí špinavé peníze? Jde snad o chytře promyšlený insider trading? Nebo je Gross opravdu nevinný a média prachsprostě strkají čenich tam, kde nemají? Uvidíme. Jsem hodně zvědavý na výsledek celé této kauzy a na to, jak se nám „ten, kdo to s námi myslí upřímně“ vybarví.