Archiv pro štítek: Kopřivnice

Vůdce, Myšák a další postavičky dálnic

Tak jsem se právě vrátil z Prahy. Nějakých 750 kilometrů. 375 kilometrů najetých ráno, 375 pak v podvečer zpět do Kopřivnice. Tuto cestu absolvuji celkem často; a téměř pravidelně se nestačím divit nad řidičským „umem“ některých postaviček dálnic. Nejvíce mě fascinují dva typy řidičů – Vůdce a Myšák.

Vůdce je razič

Vůdce je skutečně razič. Sice pomalý, ale na druhou stranu to kompenzuje svou neodolatelnou vytrvalostí. Bez ohledu na délku chvostu za ním je ochoten razit cestu a udávat směr. Nevadí, že ji všichni znají. Nenechává nikoho na pochybách, že dalších pár kilometrů nás povede levým pruhem. Čím větší chvost, tím větší Vůdce.

Myšák umí překvapit

Myšák je hlavně frajer. Čím menší vzdálenost na zařazení do levého pruhu, tím větší myška a tím větší Frajer. Samostatnou a vražednou kombinací je pak Vůdce Myšák. Nejprve překvapí a pak vám dá dostatek prostoru na něj koukat.

Kamionoví guru

Nechci být příliš příkrý na kamiony (a busy), byť mi občas pijí krev. Beru, že je přece jen jinačí pohled z osobního auta a kabiny kamionu. Přesto mě občas (na cestě do Prahy a zpět pokaždé 2x až 4x na nějakého takového narazím). Snažím se je chápat, někdy to ale skutečně nejde. Speciálně pak „žeru“ autobusy (s max rychlostí 100 km/h), kteří na poslední chvíli odbočí do levého pruhu a pak se při 120 km/h snaží předjet (nejlépe nějaký kamion). Docela to vždy snižuje mou ochotu přepravovat se po D1 autobusy.

A co vy? Jaké máte zkušenosti s D1, dálnicemi, cestováním, Myšáky, Vůdci, kamiony a autobusy? Spokojeni nebo Vám taky občas pijí krev? Myslíte, že je taková nevychovanost typická pro naši republiku nebo je to běžné i jinde v zahraničí? Rád uslyším vaše názory.

Rozsekán na kusy (koncert The Mood, Diario, My Dead Cat – 28. září 2007, Nora club, Kopřivnice)

Diario

Těšil jsem se na príma večer, ale nečekal jsem, že na tomto koncertě půjdu v pár momentech až do kolen. Koncert tří kapel, které jsem během pátečního večera nakonec viděl, byl zastřešen pod Monkey Fest. Nešlo o žádnou extra velkou akci – samotná kopřivnická Nora už sám nadefinovala velikost této páteční párty – tedy menší fesťák pro milovníky alternativnějších hudebních vln.

The Mood

Na tyto týpky pocházejících někde od Babic jsem se fakt dost těšil. Společně s německými Diario měli pro mě být hlavními tahouny večera. Nezklamali, potěšili, ale rozsekán na kusy jsem byl až později během večera, a to někým zcela jiným. The Mood předvedli príma kytarovky, které neurazí, ale zároveň mi přijdou lehce nemastné/neslané. Během koncertu bylo pár hodně povedených momentů, ale současně se našly chvíle, kdy mi kapela přišla nesehraná (viz třeba úvodní skladba). Ale jináč všechna čest.

Hodnocení: 6/10 – dobrý číslo

Diario

Tyto Němce jsem považoval tak trochu za „druholigové post-rockové bardy“. To, co ale předvedli na pódiu bylo něco excelentního. Hutný zvuk, bezvadná sehranost, neskutečně silné zvraty a build-upy – prostě post-rocková show, jak má být. V klidnějších pasážích má jejich zvuk silný jazzový náboj – jen vyměnit nástroje za trumpetu, klavír a bassu a podali by excelentní jazzové číslo. Takhle to ale rozjeli s kytarami a ve chvíli, kdy by už posluchač rád spočinul, do všech začali pálit z ostrých hlava/nehlava. Naprosto geniální set, který bez okolků zařazuji mezi silné koncertní zážitky letošního roku.

Hodnocení: 9/10 – krůček k extázi

My Dead Cat

Další velmi milé překvapení. Tentokrát jsem toto vůbec nečekal. Dravý nářez od těchto týpků byl odzbrojující. Kytarové riffy řezaly do noci jako Jack do svých obětí. Hodně silná a návyková záležitost. Rozhodně si tyto týpky „od mrtvé kočky“ ponechám v patrnosti. Možná se nám tu rodí hodně zajímavá „hvězda“.

Hodnocení: 8/10 – výborný závěr večera