Blixa Bargeld a další geniální diletanti z kultovních Einstürzende Neubauten přišli tento podzim s další deskou – Alles wieder offen. Po předešlých dvou deskách Silence is sexy (2000) a Perpetuum Mobile (2004), které mě osobně nechaly víceméně chladným, je toto další exponát do mé TOP10 alb roku 2007. Bezchybná ukázka, že i „stará kapela“ umí stále dorazit svými kladivy a povýšit hluk na muziku. Jednoduše: tito staří bardové už řadu let dokazují, že industriál nemusí být jen zvukovým experimentem, ale plnohodnotnou hudbou; symfonií, která odrovná stejně jako opusy jejich předchůdce Beethovena.
Novostavby řítící se na nahrávací společnosti
===============================
Blixa Bargeld je už na pohled extrovertní týpek, který neskrývá své netradiční názory a nešušní si je někde stydlivě pro budoucí generace. „Aristokrat“ Blixa Bargeld ve svém rozhovoru, který s ním tento týden přinesl Respekt.cz (číslo 45/2007), často naráží na přístup nahrávacích společností k současnému technologickému vývoji.
„Nechci být v pozici rozbíječů strojů z počátku průmyslové revoluce, kteří se báli, že jim stroje seberou práci. Přesně tak dnes uvažují nahrávací společnosti: rozbiju lokomotivu a věci budou jako dřív.“ (zdroj: Respekt.cz, číslo 45/2007, str. 52)
Souhlasíte s Bargeldem? Na problém jde nahlížet ze dvou úhlů. Podívejme se na oba dva. Otázkou je, jakou roli by v obou těchto úhlech měly hrát nahrávací společnosti.
1. Všechno něco stojí
Nepopírám, že všechno něco stojí. Když Alan Wilder (znáte z Depeche Mode) oznámil, že novou desku svého projektu Recoil bude rozdávat zdarma, šlo z jeho odpovědi cítit trpkost a skepsi:
„Budoucnost? Je mi jasné, že nebude trvat dlouho a všichni budeme rozdávat hudbu zdarma, jelikož ilegální kopírování už je stejně běžné. Já to v mnoha ohledech akceptuji, hudba zadarmo je dobrá reklama. Má skepse se netýká samotného průmyslu, ale obecného přístupu k hudbě jako celku. Fakt, že kupující veřejnost víceméně říká, že už za ni nechce platit. Připadá mi to docela zavádějící. Nikdo by se nepodíval na oblek ušitý na míru nebo krásný, ručně vyrobený kus nábytku a pak navrhnul, že by ho měl dostat bez placení, nebo ano? Z pohledu hudebníka je těžké smířit se s dlouhou snahou vyprodukovat něco opravdu výjimečného, když to v závěru musíte poskytnout v mizerném zhuštěném formátu mp3, protože to diktuje trh.“ (zdroj: Musicserver.cz: Alan Wilder – Hudbu budeme rozdávat zadarmo)
Chtít hudbu zadarmo a vysvětlovat to jakýmikoliv „chytrými hláškami“ („Máme předplaceno na čistých CD“ apod.), mi přijde postavené na vratkých základech. Pirátské šíření nahrávek není totiž pouze problémem nahrávací společnosti. Je problémem toho, kdo má ve finále peníze za prodej dostat. Prostě s kopírováním hudby může mít stejně tak problém nahrávací společnost, jako kapela. Nakonec je to vše o slušnosti posluchačů.
2. Nesmyslné udržování statusu quo
Nedivím se nahrávacím společnostem v tom, že se snaží udržet to, na čem vybudovali celé své „impérium“. Je však otázkou, nakolik je daný status quo udržitelný a nakolik je možné zastavit současný trend ve stahování (byť nelegálním). Nahrávací společnosti zcela přehlížejí měnící se dobu a potažmo přehlížejí to, co si dnes zákazník čím dál tím víc přeje. Na tuto změnu prostě nezareagovali dostatečně rychle a adekvátně. Postihy typu protipirátský Cactus a další „ochrany“ na CD dokáží člověka, který si koupil jejich originální CD, spíše pořádně naštvat. Dodnes mě vytáčí nevýhody takových „technických výkřiků“. Přestože si album s takovou „ochranou“ z férovosti ke kapele koupím, tak si jej do počítače stáhnu pro svou potřebu z internetu. Důvody? Možnost poslouchat hudbu při práci (na libovolně zvoleném přehrávači), větší stabilita, možnost používat Last.fm apod. A to, že mi například originální Best Of Mňága a Žďorp nehraje na počítači vůbec? To už šli nahrávací společností na můj vkus dál, než je zdrávo. Myslel jsem si, že když něco nese označení CD, pak je to určeno do přístrojů, které mechanikou CD disponují. Přesvědčil jsem se o tom, že nikoliv. Originální nosiče si kupuji a kupovat budu, ale přesto naprosto souhlasím s Blixou Bargeldem:
„… nemám důvod mít s nahrávacími společnostmi sebemenší slitování. Nechtějí se učit nebo jít dál. Zaslouží si trest.“ (zdroj: Respekt.cz, číslo 45/2007, str. 52)
Supporteři všech zemí, spojte se!
=======================
Kapela Einstürzende Neubauten je jedním z průkopníků přímé distribuce své hudby. Poprvé jsem si tohoto fenoménu všiml u britských Underworld. V poslední době je pak „mediálně propírán“ prodej posledního alba britských Radiohead (byť u prodeje desky In Rainbows moc nechápu, proč nebylo možné toto album koupit via PayPal, ale jen klasickou platbou přes platební kartu). Ale zpět k Einstürzende Neubauten: zrealizovali projekt Supporter Project, kterým letos již potřetí nabízejí svou muziku. Pokud chcete podpořit jejich tvorbu, stačí se jen zaregistrovat na jejich webu a koupit si jejich hudbu. Získáte tak nejen jejich muziku a dobrý pocit, ale také možnost dostat se k různému raritnímu materiálu. Můžeme sice počítat s tím, že v nejbližší době zasáhne hudební průmysl jistý hype tohoto směru, ale přesto bychom měli brát v potaz rizika spojené s touto formou distribuce. Komunita je možná jednou z možností, přesto bych nechtěl tuto oblast nijak přeceňovat. V našich poměrech je to jev hodně okrajový – napadá mě snad jen komunita lidí kolem labelu Silver Rocket. Komunita musí být skutečně dostatečně silná a dostatečně „zapálená“, aby byla ochotna podporovat dané projekty. V opačném případě je člověk/prodejce/distributor jen nemile zaskočen.
Shrnuto a podtrženo: komunita je doplňkem. V základu je a bude nutno stále počítat s klasickým, zažitým a férovým vztahem zákazník/prodejce. S tím spojené přímé prodejní kanály mezi zákazníkem a prodejcem – např. oblíbený prodej přes MySpace.com apod. – jsou pak dobrou možností, jak dělat a prodávat hudbu nezávisle na nahrávacích společnostech.
A co vy? Máte zkušenosti s nákupem desky přes MySpace nebo přímo od kapely? Kupujete muziku? Používáte k nákupu PayPal?