Již před více než 100 lety publikoval významný světový sociolog a ekonom Max Weber jedno ze svých stěžejních děl nazvané přímo a výstižně: Protestantská etika a duch kapitalismu. Řada věci z tohoto díla byla sice již myšlenkově posunuta někde jinde, k některým momentům je možné se stavět kriticky, ale přesto můžeme toto jeho dílo považovat za důležitý prvek současného (nejen ekonomického a sociologického) poznání.
Pokud je Weberova teorie o vlivu protestantské etiky na vznik kapitalismu správná, pak byl „moderní ekonomický a sociální vývoj zásadním způsobem ovlivněn něčím, co se nám na první pohled zdá velmi vzdálené, totiž náboženskými ideály.“ (Giddens, A., 1999:548)
Spása, požehnání a majetek
Max Weber se zabýval jednoduchou otázkou: Co ovlivnilo vznik kapitalistického systému a proč se tento systém rozvíjel především v euro-americké civilizaci?
„Zdrojem racionalizace v západních společnostech je dle Webera kulturní změna, kterou přinesla protestantská etika. Protestantismus nebyl přímou příčinou kapitalismu, ale poskytl kulturu, která kladla důraz na individualismus, usilovnou práci, racionální jednání, spoléhání se na sebe a především odložené spotřeby.“ (Zdroj: Wikipedia.cz: Max Weber – Racionalizace, kapitalismus a protestantská etika)
Weber ve svém díle poukazuje na to, že duchovní zaměřenost jednotlivců ovlivnila vznik celého hospodářského a společenského systému. Ale nejde nám o ledasjaké duchovní zaměření. Max Weber zkoumal různé náboženské systémy (východní náboženství, katolickou či židovskou víru apod.), ale u žádných nenalezl právě ty prvky, které jsou důležité k rozvoji racionalizace a kapitalistického systému. Přestože všechny víceméně sdílejí stejné obecné hodnoty (úcta k životu, láska k bližnímu, stíhání krádeže či vraždy apod.), bylo k rozvinutí „duchu kapitalismu“ zapotřebí něco navíc. A právě určitý postoj k Bohu, pohled na formu požehnání, cesta ke spasení, jisté uznávané hodnoty, jež neměly žádný ekonomický podtext, měly své konkrétní ekonomické a společenské dopady. Konkrétní jednání jednotlivců i celkové společenské (náboženstvím ovlivněné) klima tedy nezplodilo pouze své zamýšlené důsledky – dobré postavení jednotlivce před Bohem, čisté svědomí, dobré přijetí v komunitě apod. Toto jednání vyvolalo i své nezamýšlené důsledky, nad kterými jednotliví aktéři vlastně ani příliš neuvažovali – podíl na vzniku společenského systému, v němž nyní žijeme. Jednotlivé hodnoty a chování, které na jedné straně zajišťovalo dobré postavení před Bohem i v komunitě, totiž na straně druhé podporovalo vznik a fungování kapitalistického systému (směnu, efektivnější dělbu práce, kumulaci a investování majetku apod.).
„… vznik ekonomického racionalismu je podmíněn nejen racionální technikou a racionálním právem, ale i schopnostmi a dispozicemi lidí pro jistý způsob prakticky racionálního vedení života vůbec. Kde mu překážejí zábrany psychické povahy, tam naráží hospodářský racionální způsob života na těžký vnitřní odpor. K nejdůležitějším prvkům formujícím životní způsob patřily v minulosti všude i síly magické a religiózní a také etické představy o povinnostech, kotvící ve víře v takové síly.“ (Weber, M., 1997:235)
Praktický význam Weberova díla
Proč se však o něčem takovém bavit? Má to pro nás tato Weberova práce vůbec nějaký praktický smysl? Pokud zobecníme Weberovu myšlenku o vztahu mezi protestantskou etikou a vznikem kapitalismu, pak se můžeme domnívat, že morálka je opravdu jedním ze základních zdrojů a limitů rozvoje a kvality kapitalistického ekonomického systému (nebo když použijeme Hayekův termín: „rozšířeného řádu“). Jinak řečeno: člověk a celá společnost byla a je schopna svého rozvoje nejen díky umu, vynalézavosti a následně samotným technickým vynálezům, ale díky podřízení se určitým pravidlům, které umožňují tento řád ještě rozvíjet, rozšiřovat a udržovat. Při správnosti Weberova předpokladu můžeme dokonce prohlásit, že „rozšířený řád“ není uskutečnitelný v jakémkoliv morálním klimatu společnosti. „Rozšířený řád“ potřeboval právě určitou morálku, aby se mohl plně rozvinout do dnešní podoby. Tento úzký a zásadní vztah mezi morálkou a hospodářstvím pak opodstatňuje existenci etiky jako teorie o morálce.
A nemusíme hovořit pouze o celém systému. Pokud se podíváme na mikroúroveň, docházíme víceméně ke stejným výsledkům. Kvalita lidského kapitálu – síla a kvalita podnikové kultury – do značné míry limituje fungování jednotlivých firem (speciálně pak těch, jejichž základním pilířem je lidský kapitál). Právě ona totiž nastavuje možnosti dělby práce, míry důvěry a z toho plynoucí výše transakčních nákladů (nákladů na fungování systému) apod. Investovat do podnikového (sociálního) klimatu a lidí není marností a nadstandardem. Je mnohdy samotným základem (dlouhodobě udržitelného) podnikání a podnikatelského úspěchu.
Použitá literatura:
Čaník, P. – Řezbová, L. – Zavrel, T.: Metody a nástroje podnikatelské etiky. Praha, Vysoká škola ekonomická, 2006.
Giddens, A.: Sociologie. Praha, Argo 1999.
Weber, M.: Autorita, etika a společnost. Praha, Mladá fronta 1997.