Podnikatelská etika na Twitteru

Už nějakou dobu mi to leží v hlavě realizace Twitter účtu speciálně zaměřeného na oblast (podnikatelské) etiky a společenské odpovědnosti firem. Nedalo mi to a včera jsem se to rozhodl zrealizovat. Twitter.com/etika jsem vytvořil s cílem informovat o současném dění v těchto oblastech etiky, ale nejen jich.

Základní cíle Twitter.com/etika

1. Upozorňovat na aktuální dění v oblasti podnikatelské etiky, zajímavé články a zdroje informací. Informovat o současných kauzách, které úzce souvisí s podnikatelskou etikou (aktuální korupční kauzy, příklady podvodného jednání, pozitivní příklady apod.).

2. Sekundárním cílem je udělat z Twitter.com/etika komunikační kanál mezi (mými) studenty Podnikatelské etiky na VŠE (předmět: 3MA328 a 3MA628).

3. Už sám název účtu Twitter.com/etika ukazuje, že se nebudu chtít zaměřovat čistě jen na problematika podnikatelské etiky. Ekonomika a podnikání by mělo být primárním obsahem, ale nebudu se bránit ani dalším tématům – politika, lékařství apod.

4. Nechtěl bych zahlcovat čtenáře zbytečným množstvím příspěvků denně. Rád bych, aby informace na tomto zdroji byly aktuální, pravidelné a v rozumném množství – má představa je maximálně 3 až 5 příspěvků denně (pokud si to nevyžádají zvláštní okolnosti).

Máte zájem o informace z oblasti podnikatelské etiky? Neváhejte a vyzkoušejte Twitter.com/etika.

Klamy reklamy: Auto se spotřebou 0 litrů/100 kilometrů

T-Mobile

Dnes to bude stručné… a hodně na Vašem důvtipu. Nechce se mi zde popisovat celá story. Vystačím si pouze s 2 obrázky, pár otázkami a diskuzí níže, na kterou jsem hodně zvědav.

Reklama č. 1: Auto se spotřebou 0 litrů/100 kilometrů

Klikněte na obrázek pro bližší info.
T-raktor

Reklama č. 2: Se zvýhodněním T-Mobile rodina si voláte mezi sebou zadarmo!

Klikněte na obrázek pro bližší info.
Se zvýhodněním T-Mobile rodina si voláte mezi sebou zadarmo!

Shrnuto a podtrženo

Lžou tyto 2 reklamy? Obelhávají potenciální klienty? Můžeme tomu říkat klamy reklamy? Nelže se, pouze se vyvolává jiný dojem (samozřejmě dostatečně ošetřený dodatečným infem). Je to v pořádku? Co si o tom myslíte vy?

Aplikace metod a nástrojů podnikatelské etiky v českém podnikatelském prostředí

Aplikace metod a nástrojů podnikatelské etiky v českém podnikatelském prostředí

Hlavním důvodem vzniku studie Aplikace metod a nástrojů podnikatelské etiky v českém podnikatelském prostředí bylo (v roce 2006, kdy studie vznikla) zmapovat a důkladněji pochopit situaci kolem používaných nástrojů podnikatelské etiky v českém podnikatelském prostředí. Zadavatelem studie byla česká pobočka Transparency International.

Cílem této studie bylo a je především poukázat na:
– hlavní důvody pro etické a odpovědné podnikání;
– základní metody a nástroje, které může podnik používat při implementaci svého etického programu;
– aktivity různých organizací a institucí, které usilují o podporu etického a odpovědného podnikání;
– možnosti rozvoje BE a CSR.

Studie se ve své první (teoretické) části snaží o přehledné zhodnocení základních přístupů, metod a nástrojů podnikatelské etiky včetně přehledu společností (institucí), které se touto problematikou v ČR zabývají a jsou v ní aktivně činné. Ve stručnosti se studie také dotýká českého podnikatelské prostředí a jeho povědomí o přínosech etického chování (know-why) + jeho připravenosti na implementaci těchto nástrojů do svého podnikání (know-how). V této části jsou využity již existující výzkumy (především výzkumy zpracované STEM, GfK a Janou Trnkovou), které byly a v některých aspektech stále jsou vhodnou základnou pro zhodnocení tohoto stavu.

Studie se snažila navazovat na tyto již realizované výzkumy; přičemž si dala za cíl posunout toto výzkumné úsilí o krok dále, tzn. z fáze mapování aktuálního stavu podnikatelského prostředí do fáze zjištění povědomí o důvodech a způsobech implementace etických principů do podnikatelské praxe a nalezení nejefektivnějších cest aplikace metod a nástrojů podnikatelské etiky do praxe.

Základní cíle výzkumné části studie:
– zjištění povědomí podnikatelských subjektů o přínosech etického chování v podnikání
– zjištění povědomí o jednotlivých metodách a nástrojích podnikatelské etiky
– zjištění nejefektivnějších cest šíření a zvyšování povědomí o konkrétních metodách a nástrojích podnikatelské etiky
– zjištění možností zapojení TIC do rozvoje tohoto povědomí (zasílání novinek emailem z oblasti BE a CSR, nástroje BE coby webové aplikace apod.)

Evropská cena za společenskou odpovědnost firem 2008 (The European Corporate Responsibility Award 2008)

CSR 2008

Tak, a máme tu další soutěž v oblasti podnikatelské etiky/společenské odpovědnosti firem – Evropská cena za společenskou odpovědnost firem 2008 (The European Corporate Responsibility Award 2008). Tedy ne, že by jich bylo tolik. Spíše naopak. Je pak jen otázkou, jak a jestli se tato soutěž prosadí a najde si své místo. Pořadateli/vyhlašovateli soutěže jsou Management Consultancy European Independent Consulting Group a M.C.Triton.

“Záměrem soutěže je prosazování konceptu CSR v kontextu Zelené knihy Evropské unie „Promoting a European framework for corporate social responsibility“, přijatého v roce 2001 na území členských států EU.” (zdroj: Fórum dárců)

Je príma, že i touto aktivitou je postupně prosazována a zdůrazňována koncepce společenské odpovědnosti firem. Společenská odpovědnost firem tak i díky této soutěži může ze sebe opět sejmout glejt ryze nákladové položky v podnikání. A naopak se tak může zdůraznit, že správně uchopená a pochopená koncepce CSR přináší zcela konkrétní ekonomické přínosy.

Hodnocené oblasti zúčastněných firem

1. Existuje konzistentní strategie CSR, která je úzce spjata s hlavním předmětem podnikání společnosti.

2. Strategie CSR je zaměřena na zvyšování úspěšnosti v podnikání.

3. Strategie CSR je založena na průběžném dialogu s ovlivněným okolím.

4. Vedení se účastní rozvoje a implementace strategie CSR.

5. Principy a cíle CSR jsou promítnuty do podnikatelského plánu.

6. Aktivity CSR jsou integrovány do podnikových procesů.

7. Projekty a aktivity CSR jsou realizovány ve spolupráci s ovlivněným okolím.

8. Společnost hraje důležitou roli při zvyšování povědomí o sociálních otázkách a otázkách ochrany přírody.

9. Zaměstnanci jsou motivováni k účasti na aktivitách CSR.

10. Přístup společnosti ke zvyšování podnikatelského úspěchu aktivitami CSR je inovativní.

Osobně jsem zvědavý, jakým směrem se tato soutěž vydá. Věřím, že to dotáhne dál než například soutěž Podnik Fair Play. Ta po svém prvním ročníku nějak utichla a šla do ztracena.

Co si o takových soutěžích myslíte vy? Mají smysl? Jaký je vůbec vás názor na koncepci CSR?

Novo Nordisk: Flashové hry na podporu etického chování

Novo Nordisk

Existují různé způsoby, jak motivovat své zaměstnance, vedení či okolí k férovému přístupu v podnikání. Jeden z progresivních způsobů je prezentovat důsledky a dopady správného chování formou online (flashové) hry. Rozvoj flashových animací/her tomuto trendu přímo nahrává.

Jednu z takových jednoduchých (spíše motivačních než edukativních) her má na svých webových stránkách společnost Novo Nordisk (specializující se především na produkty v oblasti diabetologie). Hra Business Ethics Challenge Vás provádí pár (tj. třemi) eticky problematickými situacemi. Vaše reakce pak ovlivňuje to, jaký obrat a reputaci firma získá. Vašim úkolem je samozřejmě maximalizovat obě dvě tyto hodnoty. Hra je založená na jednoduchém pravidlu podnikatelské etiky, a to, že eticky se chová ta firma, která usiluje o maximalizaci zisku při dodržování etických pravidel (tj. další z malých kamínků do mozaiky, že podnikatelská etika neznamená bezbřehou charitu, filantropii či neusilování o zisk).

Novo Nordisk

Vedle této hry je možné na webu najít také “pacmanovskou” hru The EnviroMan či další “flashovku” The Convincer. Prostě: kdo si hraje, nezlobí…

Určitě stojí za zmínku web/projekt, kde jsem na tuto hru narazil – CSR-Online.cz. Tento web shromažďuje zajímavé informace ze “světa” společenské odpovědnosti firem. Rozhodně sledujte, pokud Vás zajímají aktuality, události a trendy v oblasti společenské odpovědnosti firem.

Etický kodex: Ani alfa, ani omega, ale užitečný nástroj

Business

“Pod termínem etický kodex (code of ethics, code of conduct) rozumíme systematicky zpracovaný soubor norem a předpisů, který vymezuje a upravuje vztahy mezi členy určité komunity. Etický kodex poskytuje detailnější rozpracování, konkretizaci morálních zásad a jejich použití v podnikové praxi. Etické kodexy a jim podobné dokumenty slouží ke kultivaci podnikového klimatu, podnikové kultury.” (zdroj: Studie Transparency International: Aplikace metod a nástrojů podnikatelské etiky v českém podnikatelském prostředí)

Průzkum VŠE Praha a Transparency International: Průzkum aplikace etických kodexů
==============================================================
V roce 2006 zpracoval Ing. Jiří Mandík z Transparency International – Česká republika (TIC) podklady, které v průběhu roku 2005 a 2006 společně se svými studenty kompletovala Mgr. Ing. Libuše Řezbová, Ph.D. (VŠE Praha, katedra managementu). Vznikl tak důležitý – byť relativně málo známý – Průzkum aplikace etických kodexů. Jejich společné úsilí tak vedlo k vytvoření zatím nejpropracovanější studie o používání etických kodexů v České republice.

Data byla získávána celkem dvakrát. V druhé polovině roku 2005 byl sesbírán vzorek od 574 firem. V první polovině roku 2006 pak obsáhlejší vzorek od 1240 firem. Srovnání obou vzorků ukazuje úzkou korelaci mezi oběma sesbíranými vzorky. Drobné odchylky lze přisoudit k rozdílnému poměru velkých a malých firem u obou sběrů dat (data z roku 2005 obsahují větší poměr větších firem). Jaká byla míra aplikace etických kodexů v oslovených firmách?

Z celkového vzorku 1240 firem zkoumaných v prvním pololetí 2006 mělo etický kodex, popřípadě jiný dokument, který vymezuje a upravuje hodnoty a zásady chování organizace a jejích zaměstnanců, zavedeno 104 společností, což představuje 8,4 %. Ve druhém pololetí 2005 byla situace podobná, z 574 společností jich mělo etický kodex 59, což je 10,3 %.

Mezi hlavní zjištění tohoto průzkumu patří:
Pouze 8,4 % (a ze zkoumaných společností má zaveden etický kodex.
– Existuje silná závislost mezi velikostí firmy a přítomností etického kodexu; čím větší je společnost, tím vyšší je procentuální zastoupení firem s etickým kodexem.
– Existuje také závislost mezi původem firmy a přítomností etického kodexu; vyšší procentuální zastoupení firem s etickým kodexem je u firem zahraničních.

Analýza dle velikosti firem
===================
Graf
Zdroj: Průzkum aplikace etických kodexů. Transparency International – Česká republika, 2006.

Zajímavé je také zjištění, jak a v jaké míře firmy etický kodex prezentují. Ze vzorku firem, které mají svůj etický kodex, celkem 79,70 % firem odpovědělo, že na svých webových stránkách mají přinejmenším informaci o existenci svého etického kodexu. 61,30 % firem s etickým kodexem odpovědělo, že tento etický kodex je na jejich webových stránkách také volně dostupný.

Netřeba etický kodex sepisovat, stačí se k němu přihlásit
========================================

Otázkou zůstává, co si z těchto výsledků můžeme vzít pro sebe. Nárůst důležitosti a oblíbenosti etických kodexů nelze popřít. Tento trend je do naší země také do velké míry importován samotnými zahraničními firmami, které s ním již mají své dlouholeté zkušenosti.

Pro některé firmy může být jistou limitou to, že nemají čas ani možnosti na sepsání svého etického kodexu. I zde však již dnes existuje řešení. V poslední době vzrůstá hodnota etických kodexů, které nejsou tvořeny přímo pro potřeby jednotlivých podniků, ale spíše konkrétních činností či oborů podnikání. Není třeba, aby každá cestovní kancelář, pojišťovací pracovník nebo realitní kancelář měla svůj vlastní etický kodex. Stačí se přihlásit k jeho plnění v rámci dané asociace či sdružení. Je také možné se (dobrovolně) přihlásit k plnění takových etických kodexů jako Kodex nediskriminujícího podnikatele, Etický kodex Registru etických dodavatelů či například Etický kodex optimalizace pro vyhledávače (SEO). Možnosti zde jsou; je na každém podniku, jak dalece jich využije.

Etický kodex sám o sobě neřeší problematiku neférového jednání. Stanovuje však pravidla, které lépe vymezují mantinely těm, kteří se k nim dobrovolně přihlásily.

Co si myslíte o etických kodexech vy? Je to užitečný nástroj? Je jeho smysl podceňován nebo přeceňován?

Použitý zdroj:
==========
Průzkum aplikace etických kodexů. Transparency International – Česká republika, 2006.

Etický kodex, který bych si za rámeček nedal

Dokumenty

V poslední době se stalo již relativně běžnou praxí firem, že mají zaveden etický kodex. Ať již ten svůj vlastní nebo se k nějakému jinému odvolávají coby členové různých sdružení, asociací apod. Tento trend neminul ani Českou republiku. A je tomu dobře.

“Pod termínem etický kodex (code of ethics, code of conduct) rozumíme systematicky zpracovaný soubor norem a předpisů, který vymezuje a upravuje vztahy mezi členy určité komunity. Etický kodex poskytuje detailnější rozpracování, konkretizaci morálních zásad a jejich použití v podnikové praxi. Etické kodexy a jim podobné dokumenty slouží ke kultivaci podnikového klimatu, podnikové kultury.” (zdroj: Studie Transparency International: Aplikace metod a nástrojů podnikatelské etiky v českém podnikatelském prostředí

Vše má své pro a proti
=================
Etický kodex však není samospasitelným nástrojem. Jeho zavedením se firma nestane automaticky lepší, etičtější a transparentnější. Bohužel někdy se stane jen více farizejskou. Mimochodem pěkně rozpracovaný a dlouhý etický kodex měl i nechvalně proslavený Enron. Etický kodex je prostě jen pouhým nástrojem. Když ho špatně použijete, špatně pochodíte; minimálně však nedosáhnete toho, co jste původně zamýšleli. Pokud je však etický kodex coby nástroj správně implementován do podniku a je jednou ze součástí komplexního etického programu firmy, je užitečným pomocníkem.

Hlavní přednosti etických kodexů
========================

  • eliminuje nežádoucí praktiky;
  • zlepšuje reputaci firmy na veřejnosti i u zákazníků;
  • objasňuje politiku firmy v morálně problematických otázkách, definuje akceptovatelné a neakceptovatelné jednání (korupce, úplatky, neužívání pravomocí apod.);
  • pozitivně motivuje zaměstnance posílením jejich vědomí, že pracují v etickém prostředí s jasnými pravidly, která platí pro všechny bez výjimky;
  • podnik jeho prostřednictvím dává najevo hodnoty, v rámci nichž se snaží fungovat;
  • zabraňuje nadřízeným zneužívat svého postavení vůči ostatním zaměstnancům;
  • poskytuje základní rámec pro implementaci etického programu.

Na co si dát při implementaci etických kodexů pozor?
=======================================

  • Diskutabilní zůstává otázka, nakolik užitečný je etický kodex u malých podniků a drobných podnikatelů s pevnou firemní kulturou fungující převážně na základě neformálních vztahů;
  • RIZIKO: nebezpečí, že pokud není brán jako akční nástroj etického programu, stává se „prázdným dokumentem“, slohovým cvičením, které postrádá svůj nejsilnější atribut – autentičnost;
  • RIZIKO: přespříliš obecně zpracovaný etický kodex nejde k meritu věci a nepostihuje problémy, které by v něm měla mít firma zachyceny;
  • RIZIKO: přespřílišný a do detailu propracovaný etický kodex s sebou nese riziko ztráty utilitarního charakteru tohoto dokumentu (jde o nebezpečí, které je však spojeno s kodifikací jakýchkoliv jiných norem).

Etický kodex jako nevhodný nástroj
==========================
Před časem jsem narazil na jeden etický kodex. Byl na webových stránkách větší a významnější české společnosti. Bohužel byl zpracován takovým způsobem, že jej od té doby používám jako příklad “jak by etický kodex vypadat neměl”. Neměl v sobě nic, co by lidem uvnitř a vně podniku ukazovalo cestu ven z eticky problematických situací apod. Obsahoval jen běžné a prázdné PR řeči. Věci, na které nepotřebujete samostatný dokument. Věci, které vlastně ani legálně provádět nelze. Hodnota takového kodexu je imho nulová.

Střípky a “perly” z etického kodexu
==========================
Společnost, o které je řeč, nás ve svém etickém kodexu informuje:

  • “nezaměstnává nesvobodné osoby, osoby z donucení nebo vězně.”
  • “umožňuje zaměstnancům svobodně skončit pracovní poměr.”
  • “vytváří účinné kroky pro předcházení nehodám a úrazům.”
  • “nezaměstnává osoby mladší 15 let.”
  • “[zabezpečuje], aby měsíční odměna každého zaměstnance byla vždy v přepočtu stejná nebo vyšší než zákonem stanovená minimální mzda.”

Co bod, to perla. Bohužel. Pokud by šlo o kodex pro firmu působící v Africe či Asii, tak ani nepípnu. Ale takový kodex v České republice?

O jakou firmu se jedna? To není podstatné, daleko důležitější je to, že tudy cesta opravdu nevede. A jak by tedy měl vypadat dobře zpracovaný etický kodex? Příště si na jeden takový ukážeme.

Další zdroje
========
CSR-Online.cz: Etický kodex – definice a ukázky různých etických kodexů

Čaník, P., Čaníková, P.: Aplikace metod a nástrojů podnikatelské etiky. Praha, Transparency International – Česká republika, 2006.
– Studie se zaměřuje na jednotlivé nástroje podnikatelské etiky. Její součástí je také kvalitativní výzkum mapující situaci v oblasti BE a CSR v České republice. Studie byla vypracována v roce 2006 pro Transparency International – Česká republika, o.p.s.

Kde začíná a končí společenská odpovědnost firem?

Business

Respekt vydal minulý týden článek Debata o společenské odpovědnosti podniků se opět přiostřuje, resp. jeho překlad z renomovaného The Economist. Dlouho jsem si lámal hlavu nad tím, co nám svým článkem chtěl autor vlastně říci. Článek jsem si přečetl poprvé a přišlo mi to celé jako seriózně sepsaný galimatyáš. Přečetl jsem si ho podruhé a zbyl mi z toho již jen ten galimatyáš. Nakukuji do článku potřetí a stále vlastně nevím, co si o tomto článku myslet. Ale postupně alespoň k několika bodům.

Nechci se zde dotýkat samotné nové knihy Roberta Reicha – Superkapitalismus. Zatím jsem nečetl a tudíž memohu posoudit jednotlivé argumenty Roberta Reicha a jejich vzájemnou i celkovou logiku. Spíše se zde chci zaměřit na výše zmíněný článek. Ten pro mě logiku prostě postrádá.

To, že mnozí vnímají společenskou odpovědnost firem (corporate social responsibility (CSR)) rozdílně, je přirozené. Někteří by rádi viděli společenskou odpovědnost jen ve velmi volných konturách, které vykresluje například Peter Ferdinand Drucker ve svém Věku diskontinuity:

„Podniky si nepočínají “sociálně odpovědně”, když se zabývají sociálními problémy, které leží mimo sféru jejich vlastních schopností a jejich působnosti. “Sociálně odpovědně” si počínají, když uspokojují potřeby společnosti tím, že se soustředí na plnění svého vlastního konkrétního úkolu. A nejodpovědněji si počínají, když mění sociální potřeby ve vlastní úspěchy.”

Jiní by samozřejmě šli rádi podstatně dál – viz například Reichův názor, že “aktivisté CSR se nechávají odvádět od reálnějšího a důležitějšího úkolu, totiž přinutit vlády, aby řešily sociální problémy.” (viz Respekt) A zde začínají mé problémy s pochopením článku.

Pokud chápu CSR jako aktivitu podniků, které chtějí při svém podnikání více zohledňovat své – sociální i životní – prostředí, pak jsem tuto jejich roli nikdy neviděl v tom, že by měli být těmi, kteří “nutí vládu, aby řešila sociální problémy”. Snad nějakou hodně vzdálenou a nepřímou formou, a to snad ještě ve velmi výjimečných případech). Ale jejich úkol je imho někde zcela jinde. V rámci CSR mají podniky řešit běžné podnikové úkoly a pokud myslí CSR alespoň trochu vážně, pak se celou záležitost snažit řešit legálně, férově a legitimně. Pokud bych i chápal “aktivisty CSR” coby nově vzniklé “specialisty”, kteří se snaží naučit podniky být odpovědnějšími, pak se tím vůbec nic nemění.

Celý rozpor se mi navíc prohlubuje, když následně přichází další argument:

“Debata o tom, jestli je firma Wal-Mart nebo Google dobrá či zlá, nemá smysl,” říká Robert Reich. Jde o to, že právě vláda má povinnost stanovit pravidla, která zajistí, aby vzájemně soutěžící firmy zaměřené na maximalizaci zisku nejednaly v rozporu se zájmy společnosti.” (viz Respekt)

Ano, stát je zde od toho, aby stanovoval pravidla – a ty pak byly prezentovány jako zákonné normy. Problém je však někde jinde. Snad bych se – podobně jako řada jiných – přikláněl k tomu, že už není třeba dalších zákonů, přílepků a “legislativních vychytávek”. Stačí nanejvýš vypilovat ty, které už existují, ale co je hlavní, zajistit vymahatelnost práva… a hlavně, hlavně zde musí být ti, kteří se touto legislativou řídí – a to jsme zpátky u CSR, podnikatelské etiky, férového přístupu firem a u jejich snahy dodržovat zákon a jít v jeho naplňování dobrovolně ještě dál.

Snad jen krátce k argumentům Miltona Friedmana z jeho článku “The Social Responsibility of Business is to Increase Its Profits” (“Společenskou odpovědností podniku je zvyšovat svůj profit”) vydaného v roce 1970 pro New York Times. Tyto argumenty jsou relativně dobře známé; a přísně vzato, z celého článku je to ten nejsvětlejší moment. V mnohém se s nimi dá souhlasit a v podstatě nekontrují samotné podstatě společenské odpovědnosti firem. Friedmanův článek však postrádá něco, co se dnes ukazuje jako důležitý faktor úspěchu v podnikání, a tím je zohledňování faktorů, které zdánlivě nemají přímý dopad na úspěšné podnikání, ale v dlouhodobém horizontu jsou tyto faktory nedílnou součástí podnikatelského úspěchu. Za všechny můžeme uvést například analogii s Baťovým “sociálně odpovědným programem”. Jeho aktivity nekončily u SWAT analýzy nebo u kalkulace jednicových nákladů. A přesto – nebo možná přesněji právě proto – můžeme tyto jeho sociálně odpovědné aktivity považovat za ekonomicky efektivní, prozřetelné a zvyšující jeho zisk.

Ještě stručně závěrem: nemyslím si, že je dnes většina firem tak odpovědných a férových, jak to řada z nich o sobě prezentuje. Leckteré firmy se pouze daly na dráhu toho, co se v cizí literatuře označuje jako “pinkwashing” nebo “greenwashing”; tedy vytváření dojmu společensky odpovědné firmy. Vypadá to pěkně, zakrývá to i jiné maléry a navíc je to levnější. V žádném případě nejde o trend, kterého se drží všechny firmy. Čest výjimkám, ale bohužel realita často nebývá tak růžová, jak zaznívá v krásně vypadajících výročních zprávách.

Má tedy smysl se vůbec zabývat podnikatelskou etikou či konceptem společenské odpovědnosti firem? Určitě má. Je to oblast, která je pro firmy důležitá. I navzdory tomu, kolik “potěmkinových vesniček” a libozvučných “pinkwashingových” tiskových zpráv firmy ještě vydají. Důležitost podnikatelské etiky a CSR bude i nadále narůstat se zvyšující se potřebou podniků po kvalitním lidském kapitálu. Ten se v současné ekonomice stává čím dál tím více důležitějším faktorem podnikového úspěchu.