Hudební komunitní server Last.fm výrazně redesignuje


Hudební komunitní server Last.fm výrazně redesignuje

Last.fm pro své uživatele opět chystá nové změny. Uživatelé placené služby (tzv. subscribers), mají již nyní možnost v rámci beta verze sjíždět web ve své redesignované podobě. Oproti předchozím změnám dozná současná podoba webu výrazných grafických změn. Žádné laciná výměna faviconu; kluci (a děvčata) z Last.fm to vzali tentokrát skutečně od podlahy. Však nakoukněte do kuchyně…

Profil uživatele – Statistiky

Pro zobrazení detailu profilu klikněte na obrázek.

Last.fm: Profil uživatele - Statistiky

Profil uživatele – Dashboard

Pro zobrazení detailu profilu klikněte na obrázek.

Last.fm: Profil uživatele - Dashboard

Profil kapely

Pro zobrazení detailu profilu klikněte na obrázek.

Last.fm: Profil kapely

Profil grupy

Pro zobrazení detailu profilu klikněte na obrázek.

Last.fm: Profil grupy

Ze screenů jde vidět, že se Last.fm ještě více přiklání ke své komunitní funkcionalitě. A té se nedrží pouze v rámci designu. Design jde ruku v ruce s lepšími funkcemi – větší zdůraznění přehrávače a jeho lepší funkce, přehlednější a snadnější práce se statistikami, více prostoru také dostává shoutbox apod. Pro mně osobně v sobě nový design nese „facebookovský feeling“. Jednoduchost, přehlednost… líbí se mi to. A co vy? Používáte Last.fm? A těšíte se na změny, které Last.fm připravuje?

Koncert islandských Sigur Rós: Praha nebo Vídeň?

Sigur Rós

Tak mi včera dorazil domů lístek na pražský koncert islandských Sigur Rós (Post-Rock.cz, Last.fm, Myspace.com, Oficiální web) – 19. srpen 2008, Aréna HC Sparta Praha. Bezva. Po sedmi letech se tito post-rockoví guru vrací zpět do Prahy (v roce 2001 vystoupili v Akropoli) a myslím, že to bude hodně povedená show.

Jedinou otázkou zůstává, jak naložit s jejich vídeňským koncertem (8. červenec 2008, Vídeň, Arena). Ještě před 14 dny bylo/jsem měl ve všem jasno. Sigur Rós měli vystoupit ve Vídni. Tečka. Kdo by si takový koncert nechal ujít. Nakonec se z toho vyklubalo i ono pražské vystoupení. Lístky mám tedy (pro zichr) na obě dvě akce. A současná verze a domluva s některými kolegy z redakce je návštěva obou dvou koncertů. Myslím, že toto je ideální varianta.

A co vy? Znáte Sigur Rós? Líbí se Vám? Chystáte se? Vyhrává u Vás varianta Praha nebo Vídeň? A co na to Jan Tleskač?

Lístek na Sigur Rós

This Will Destroy You a California Stories Uncovered již tuto neděli zničí Sedmičku

This Will Destroy You

Již tuto neděli – 27.04.2008 v 19:30 – vystoupí na strahovské Sedmičce slavní američtí This Will Destroy You. Post-rockový band, který uchvátil nejednoho hudebního kritika a srazil do kolen kvantum hudebních fandů se tak budou moci poprvé naživo předvést českému publiku. Předkapelou jim budou polští výlupci California Stories Uncovered. Obě dvě kapely můžeme směle zařadit do 1. post-rockové ligy a neúčast na koncertu může fanoušek post-rocku směle nazývat „životní prohrou“. Nekecáme. Erupce emocí, poklidné rozjezdy a strhující katarze. Zničit, pohřbít a možná vzkřísit. Na Sedmičce tě v neděli nic jiného nečeká.

This Will Destroy You

This Will Destroy You

(USA – Post-Rock/Instrumental/Ambient)

profil na Post-Rock.cz
www.myspace.com/thiswilldestroyyou
profil This Will Destroy You na Last.fm

This Will Destroy You je americká instrumentální post-rocková parta ze San Marca, státu Texas. Od roku 2005 ji tvoří kytaristé Chris King a Jeremy Galindo, baskytarista a klávesista Raymond Brown a bubeník Andrew Miller. Úplně prvním jejich počinem z roku 2006 je EP Young Mountain (Magic Bullet Records), kterému se dostalo spousty pochvalných recenzí a do povědomí posluchačů se hlavně zapsali skladbou Quiet. Deska byla Darrenem Taylorem (Rock Sound) ohodnocena jako album roku 2006. Mnozí se nechávají slyšet, že po Explosions In The Sky jde o další nejlepší rockový objev z Texasu. V únoru loňského roku (2007) se TWDY zavřeli do studia, aby tak mohli vydat letošní debutové eponymní LP. Oproti staršímu materiálu je deska poněkud klidnější, chvílemi až ambientní. Ale nenechte se mýlit; ony “zvraty“ v hlukové erupce zde nechybějí. Závěrečný track Burial On The Presidio Banks je jeden z nejúžasnějších poslechových zážitků letošního roku na poli post-rocku. Věřte…

California Stories Uncovered

California Stories Uncovered

(Polsko – Post-Rock/Instrumental)

profil na Post-Rock.cz
www.csuband.com
profil California Stories Uncovered na Last.fm

Post-rocková kapela California Stories Uncovered vznikla na přelomu let 2004 a 2005 v polském městě Tcziew. Původně čtyřčlenná kapela přibrala v prosinci 2006 svého posledního – 5. člena – kapely, Oleka. Svůj první koncert kapela odehrála v říjnu 2005 v rámci Alternative Bands Review, kde CSU vyhráli Audience Award. 7. května 2007 California Stories Uncovered kapela vydala své první (a eponymní) EP.

Již od svých prvních demosnímků se tito „polští Explosions in the Sky“ profilovali jako klasická post-rocková kapela. Instrumentální skladby, kvalitně vystavěné build-upy… vybrnkávačky, které vás téměř nutí k spánku, aby vás následně pohltila exploze kytarových emocí. Kapela, která na své začátku hledala svou tvář, si postupem času vytvořila svůj vlastní styl a zvuk, který kvitovala široká post-rocková komunita. Vřelé přijetí jejich EP, pozvání na jednu z kompilací The Silent Ballet, to vše jsou drobné střípky, které z této kapely dělají důležitou součást současné post-rockové hudební scény.

Současná sestava California Stories Uncovered
Mikołaj Motylski (kytara)
Mateusz Szymański (kytara)
Jakub Litwiński (basa)
Eugeniusz Suchowarow (bicí)
Paweł Plotta (kytara)

Poznámka

Pro milovníky Mogwai, Sigur Rós či Explosions in the Sky je nedělní vystoupení This Will Destroy You a California Stories Uncovered na strahovské Sedmičce téměř nutnou záležitostí.

Autoři fotografií TWDY: Matty Franklin a Andrew Weiss. Děkujeme.

Vstupné:

200 Kč – cena lístku na místě

180 Kč – pro členy Webtrh.cz (registrované na Webtrhu před 24. dubnem 2008).

Zdarma – 2 pracovníci OSA, a to za podmínky, že 1. za nás vyřídí veškeré papírování pro jejich svaz spojené s tímto koncertem a 2. každých patnáct minut se budou hlásit na baru s hláškou „Děláme maximum pro podporu hudby a kultury.“

Na Sedmičce, sedmého v sedm vystoupí Junius a My Dead Cat (7. duben 2008, Klub 007 Strahov, Praha)

Junius

Dne 7. dubna pořádáme v rámci naší redakce další z koncertů. Tentokrát přitáhnem do Prahy skvělý americký ansámbl Junius; předskakovat jim budou My Dead Cat z Brna. Možná se to stále málo ví, ale kdo zaváhá, ten přijde o hodně silný hudební/životní zážitek. Vážně, bez jakýchkoliv PR keců. Myslím(e) to smrtelně vážně. Tito kluci to totiž dokáží pořádně rozjet. Ne nadarmo je před rokem tolik vychvalovali Caspian. Naprosto zaslouženě… stejně jako řada hudebních kritiků…

Junius

(USA – Post-Rock/Progressive/Art Rock)
www.myspace.com/junius
www.juniusmusic.com
profil Junius na Last.fm

Junius

Bostonští Junius jsou charakterističtí hypnotickými hlukovými stěnami a hutným kytarovým soundem, kterým rozhodně neuspějete na prvním rande. Junius se pohybují někde mezi dark New Wave, post-rockem či progressive/art rockem. Nečekejte žádný inťošský večer. Bude to disciplinovaný mazec, který však obsahuje kvantum dobrých nápadů a hudebních fičurinek.

Junius debutovali v roce 2004 prvním EP Forcing Out The Silence. Následovalo ještě EP Blood is Bright a v loňském roce pak vydali bezejmenné dlouhohrající album poskládané z těchto dvou desek. Album bylo produkováno Willem Benoitem (of Constants) a masterováno Nickem Zampiellem (Isis, Cave In, Pelican). Jejich tvorba vznikla experimentováním po dobu několika měsíčního odloučení a odříkání na odlehlých místech. Uzavřené skladiště v Texasu, farma ve Vermontu, srub v Pennsylvánii či v bažinách v Louisianě. Tento přísný přístup dodal členům Junius pevný základ autenticity stát se uznávanými umělci. Hlavními tématy tajuplných textů jsou různá tabu, nadpřirozené a mimozemské fenomény, které posouvají hranice jejich hudby.

Po nahuštěném koncertním turné po Evropě, Japonsku a Severní Americe má kapela v plánu nahrát novou desku s názvem The Martyrdom Of A Catastrophist. Produkovat ji bude Tom Syrowski a Kevin Mills (AFI, The Bravery, Weezer) a vyjít by měla letos na podzim (2008).Dana Filloon – bicí

Joseph E. Martinez – kytara, vokál

Joel Munguia – baskytara

Mike Repasch – kytara

Poslechněte si taky: The Cure, Interpol, Caspian, Explosions In The Sky.

My Dead Cat

(Brno, Česká republika, hardcore)
web My Dead Cat
profil My Dead Cat na Last.fm

My Dead Cat

Dravý nářez od těchto borců z Brna je odzbrojující. Kytarové riffy řežou jako Jack do svých obětí. Hodně silná a návyková záležitost… a bez žádného smilování. Rozhodně si tyto týpky „od mrtvé kočky“ zapamatujte. Ještě o nich uslyšíme.

My Dead Cat vznikají v roce 2001 v brněnském rockovém podhoubí, a to ve složení: Rosi (kytara), J.T. (baskytara), Martin (bicí), Kovin (kytara), Igor (vokál) a Simča (vokál). Po odchodu Simčy v roce 2002, začíná My Dead Cat koncertovat. Po několika personálních proměnách se sestava ustálila na:

Rosi – kytara, vokál

J.T. – baskytara, vokál

Martin – bicí

Igor – vokál, klávesy

Viktor – kytara, vokál

Kluci z My Dead Cat jsou nadějní, ale leniví. Na webu mají zatím jen pár méně zvukově vydařených kousků. Je to škoda, protože v sobě skrývají ohromnou dravost, sílu a světe div se, krásu. Brzy se však budou moci jejich fanoušci dočkat jejich DIY dema.

Vstupné

200 Kč – cena lístku na místě

180 Kč – předprodej

170 Kč za koncert při současném zakoupení lístku na koncert This Will Destroy You (27. duben 2008, Praha, Sedmička) v předprodeji; tzn. 340 Kč za oba dva koncerty.

Zdarma – 2 pracovníci OSA, a to za podmínky, že 1. za nás vyřídí veškeré papírování pro jejich svaz spojené s tímto koncertem a 2. každých patnáct minut se budou hlásit na baru s hláškou „Děláme maximum pro podporu hudby a kultury.“

Předprodej na koncerty@post-rock.cz

Platba bankovním převodem. Bližší info přes výše uvedený e-mail.

Mé malé hudební bilancování roku 2007

Mé malé hudební bilancování roku 2007

Na závěr roku jsme pro čtenáře hudebního webzinu Post-Rock.cz připravili malou anketu – Bilancování post-rocku 2007. V rámci této ankety jsme položili následující anketní otázky:
1. Nejlepší album roku 2007
2. Nejlepší kapela 2007
3. Nejlepší skladba 2007
4. Nejlepší koncert 2007
5. Objev roku 2007
6. Osobní hudební objev v roce 2007
7. Největší průšvih 2007
8. Největší přání do roku 2008

A jak jsem na tom byl hudebně v roce 2007 já?

1. Nejlepší album roku 2007

Bez pořadí:

Caspian - The Four Trees

The Allstar Project – Your Reward… A Bullet

Lis Er Stille - Apathobvious

Tunturia - Maps

Siouxsie - Mantaray

Radiohead - In Rainbows

Einstürzende Neubauten – Alles wieder offen

65daysofstatic - The Destruction of small ideas (až na ten mizerný zvuk, ale jináč fakt zní výborně… hlavně naživo)

Mimochodem: podle Last.fm patří mezi mé nejhranější alba roku 2007 následující:

1. Isis – In The Absence Of Truth

2. God Is an Astronaut – Far From Refuge

3. 65daysofstatic – One Time for All Time

4. The American Dollar – The Technicolour Sleep

5. Massive Attack – 100th Window

6. Mono – Under the Pipal Tree

7. Mono – You Are There

8. Sigur Rós – Takk…

9. The Allstar Project – Your Reward… A Bullet

10. The Rock of Travolta – My Band’s Better Than Yours

2. Nejlepší kapela 2007

Mono

65daysofstatic

Radiohead

Einstürzende Neubauten

Caspian

Lis Er Stille

The Allstar Project

Tunturia

God Is An Astronaut

Můj žebříček nejhranějších kapel za rok 2007 podle Last.fm vypadá následovně:

1. Mono

2. 65daysofstatic

3. Caspian

4. Tunturia

5. PJ Harvey

6. God Is an Astronaut

7. Radiohead

8. Isis

9. Sigur Rós

10. Massive Attack

3. Nejlepší skladba 2007

Pg.LostYes I Am

Pg.LostKardusen

Caspian - Brombie

Caspian - Moksha

MonoLittle Boy (1945-future)

Einstürzende NeubautenNagorny Karabach

Radiohead - All I Need

Lis Er StilleLorelei

Tunturia - Satellites (až na ten zvukařsky zmršený efekt; modří vědí)

4. Nejlepší koncert 2007

Bylo jich více, ale mezi největší koncertní zážitky loňského roku určitě patří:

Red Sparowes (11. květen 2007)

65daysofstatic (6. červen 2007)

Mono (27. listopad 2007)

Diario v Kopřivnici (28. září 2007)

– a samozřejmě ty naše redakční – One Starving Day + Daturah (24. srpen 2007) a Ufajr, Wrecketh a Ostinato (9. září 2007). Měly své mouchy, ale jsou to srdcovky… a jen tak na ty koncerty nezapomenu.

5. Objev roku 2007

Pg.Lost

The Pirate Ship Quintet

Tunturia

6. Osobní hudební objev v roce 2007

www - Neurobeat

Upcdowncleftcrightcabc+start – v létě jsem totálně podlehl této britské partě. Jsem ve velkém očekávání jejich nového CD.

– A konečně jsem přišel na kouzlo a sílu Isis; bohužel až po jejich pražském koncertu.

7. Největší průšvih 2007

Nejedná se zrovna o největší průšvihy loňského roku, ale tyto desky pro mě byly zklamáním či nenaplněním mých očekávání: nová Björk, nový Smashing Pumpkins a Underworld.

8. Největší přání do roku 2008

– Aby se povedlo nové album Massive Attack.

– Více podpory kapel a méně sockovitosti. Více pochopení, že muzika, která jde jednoduše stáhnout, není automaticky zadarmo.

– Aby nám to v redakci klapalo a ve zdraví jsme se dožili našeho 2. výročí.

– Zdraví a (rodinnou) pohodu.

Recenze alba: Long Distance Calling, Satellite Bay (2007)

Long Distance Calling

O německých Long Distance Calling jsem poprvé slyšel v první polovině roku 2007; v době, kdy předskakovali britským 65daysofstatic v rámci jejich turné po Německu. Nejeden by si řekl, že ze země Rammsteinů, Marushí a Scooterů přece nemůže přijít nic méně strojeného a přesně tikajícího jako švýcarské hodinky. Ale chyba lávky. Kašlete na předsudky a podobně generalizující klišé. V německu se toho děje mnoho zajímavého a naše a do nás naroubované „kulturní předsudky“ mohou být jen zbytečnou brzdou k poznání hodně zajímavých (nejen) post-rockových kapel.

Ale zpět k Long Distance Calling. Dostalo se mi tehdá do uší jejich EP DMNSTRTN a neznělo vůbec špatně. Naopak, znělo skvěle. Poslouchal jsem je a vychvaloval všude, kde se jen dalo. Když následně oznámili, že na podzim vydají své první plnohodnotné album Satellite Bay, těšil jsem se na dalšího adepta do kategorie TOP10 alb roku 2007. A pak jsem jejich nové album slyšel a…

… nebylo špatné. Nebylo vlastně vůbec špatné. Jen se nedostavil ten vnitřní osobní hype z nově vydané skvělé desky. Přesně ten, který jsem si zažíval u jejich prvního EP. Skladby na Satellite Bay nepostrádají šťávu, jen jsem touto „chutí“ už nějak přejezen. Nechybí tomu grif a grády, ale roztrhán na cucky jsem nebyl; a když, tak jen malinko. Long Distance Calling vydali desku, za kterou se ani trochu nemusí stydět. Zní velmi dobře. Dokonce si myslím, že pro někoho to může být jedna ze zásadních desek letošního roku. A asi i zaslouženě. Ale mě zní po všem tom naposlouchávání furt tak nějak ordinérně, obyčejně.

Long Distance Calling i na svém novém albu používají řadu „zrychlovaček“; momentů, kdy dojde k nahuštění atmosféry a pěknému zvostření kytar. Zní to skvěle, hlavně v autě. Ale katarze se u mě nějak nedostavuje. Z této desky mám pocit, jaký v poslední době zažívám i u kopy filmů. Dokážu ocenit, že ten daný film je dobře natočen, ale prostě mě nechá emocionálně pustým. Kde je pak chyba? Jsem už přeposlouchán a přesledován, a zbytečně tak nedokážu ocenit všechny finesy takových kapel či filmů? Nebo je právě takové přeposlouchání cestou k „objektivnějšímu“ ohodnocení a větší selekci opravdu hutných a stěžejních opusů od těch ordinérních? Nevím. Fakt netuším. Rozhodně se však nenechte odradit. Možná právě vás nenechá tato deska chladnými a pořádně vás emocionálně poznamená. Mně se to nepoštěstilo.

Výsledný verdikt: 7/10 – velmi dobré album, ale nechává mě tak nějak emocionálně prázdným. Vidět je naživot musí být mazec.

Poznámka: Vyšlo také na Post-Rock.cz.

Integrace videí mezi YouTube a Last.fm

Last.fm

Hudební server Last.fm tento týden na svém oficiálním blogu zveřejnil nové informace o integraci videí mezi YouTube a svou sekcí Videos. Testování tohoto propojení probíhalo mezi uživateli ve Velké Británii již od letošního října. Od 20. prosince mají tuto možnost také další uživatelé Last.fm, a to téměř po celém světě. Stále se však jedná o beta testování.

Princip nové služby je jednoduchý. Hudební profil jednotlivých kapel je od nynějška propojen s jejich videi na YouTube. Uživatel tak může přímo v profilu kapely na Last.fm sledovat videa z notoricky známého a profláklého YouTube.

I nadále jsou na Last.fm ponechány videa, která jsou či byly vloženy přímo přes Last.fm. Příkladem může být například sekce Videos irské kapely God Is an Astronaut. Tato videa jsou – vzhledem k jejich dohledatelnému původu – označována jako Official video. Oproti videoklipům z YouTube se tato videa načítají do statistik uživatelů.

Kudy se bude ubírat vývoj dál? Propojení bylo a je možné považovat za nevyhnutelné. Je však otázkou, jak se Last.fm popere s oblastí autorských práv či víceméně nekvalitním obsahem některých videí z YouTube (možnost označit nevhodné video kliknutím na Flag as incorrect považuji jen za jedno z řešení).

Last.fm + YouTube = osobní hudební TV

tv.timbormans.com

Last.fm na svém blogu upozornilo také na zajímavý projekt na webu TV.Timbormans.com. Jednoduchá aplikace sloužící na přehrávání videí. Filtrem se zde stává buď uživatelův nick na Last.fm nebo název hudebníka/kapely. Zadáte, spustíte a pak již jen sledujete automaticky generované videoklipy. Neznáte? Vyzkoušejte.

Radiohead: Nad promrzlou Kopřivnicí zazářila duha

Radiohead - In Rainbows (2007)

Dnes jsem si byl na poště vyzvednout dlouho očekávaný dáreček – limitovanou verzi nového alba britských RadioheadIn Rainbows (2007). Tato luxusní edice, která byla dána do prodeje v první polovině října 2007 za bratru 40 liber, obsahuje kromě dvou vinylů, také 2 CD (album + bonusové CD s 8 skladbami a fotografiemi v digitální kvalitě), vymazlený booklet (malá + velká „knížka“) + to vše zabaleno do úhledné „knižní podoby“.

S doručeným „materiálem“ jsem spokojený. A pro ty, kdo zatím neměli tu čest vidět, přináším na fotkách aspoň trochu té mé radosti.

Radiohead - In Rainbows (2007)

Radiohead - In Rainbows (2007)

Radiohead - In Rainbows (2007)

Radiohead - In Rainbows (2007)

Radiohead - In Rainbows (2007)

Radiohead - In Rainbows (2007)

Radiohead - In Rainbows (2007)

Radiohead - In Rainbows (2007)

Tesklivost a smíření dnes vítězí nad radostí a naivitou (další várka post-rockových klipů z Last.fm)

Videa post-rockových kapel z Last.fm

Na hudebním webzinu Post-Rock.cz jsme letos v létě rozjeli speciální seriál zaměřený na videoklipy post-rockových kapel. Zaměřili jsme se pak speciálně na ty, které byly vypublikovány na Last.fm. Důvod? Jednoduchý:

– Last.fm v redakci fandíme (jde o jeden z nejlepších hudebně zaměřených webů, který má smysl + perfektní provedení + je stopro splněným snem nejednoho hudebního fandy).

– Výborně zpracovaný přehrávač s propojením na osobní statistiky zaregistrovaných uživatelů (Jsi zaregistrovaný na Last.fm? Výborně, stačí odkudkoliv sledovat klipy z Last.fm a zaznamenávají se ti do tvých statistik.).

– Odpadá problém s „šířením“ videí bez autorova schválení. Možná je to kravina, ale přece jen je príma vědět, že videoklip pochází z oficiálního zdroje.

Věřím, že v brzké době se videa na Last.fm ještě více uchytí a stanou se neoddělitelnou součástí tohoto komunitního hudebního webu. Ale teď pojďme k jednotlivých skladbám. Dnes se blíže koukneme na celkem 6 videoklipů – od dánských The Seven Mile Journey, australské kapely Laura a islandských Sigur Rós.

The Seven Mile Journey (Dánsko)

Historie dánské kapely The Seven Mile Journey se datuje někdy od roku 1999 (resp. od roku 1995 vystupovali ještě pod jiným názvem). V roce 2001 vydávají své první (4-skladbové) demo. O pět let později pak přicházejí s albem The Journey Studies (2006). Již 6. února 2008 bude vydáno jejich další album – The Metamorphosis Project. Právě z tohoto alba pochází také videoklip January 4th – the Hypothesis Hours (zkrácená verze). Spanilá jízda, která v posledních vteřinách přesvědčí všechny nevěřící Tomáše, že tito dánští freaci tu nejsou jen od toho, aby vybrnkávali jednoduché melodie.

Laura (Austrálie)

Melbournská kapela Laura má za sebou už také několik roků své existence a v rámci post-rockové scény nepatří mezi žádné Benjamínky. O jejich hutném soundu se můžete přesvědčit ve dvou videoklipech. Ten první -Every Light – může v nápadu připomínat ten od The Seven Mile Journey. Dějová linie se v druhé polovině láme a zběsilým tempem plyne zpět ke svému začátku.

Sigur Rós (Island)

Islandskou kapelu Vítězná růže (tak totiž jejich název zní v překladu) netřeba představovat. Kapelu, kterou před lety vychvalovali a brali na svá turné britští Radiohead se už v dnešní době sama řadí mezi profláklé a (mezi alespoň trochu znalou hudební veřejností) notoricky známé kapely. Neméně známé jsou i jejich precizně zpracované videoklipy plné stesku, katarzí, společenských tabu, apokalyptických vizí, ale i naděje a smíření.

Poznámka: Vyšlo také na Post-Rock.cz.

Beethovenovy děti hluku (koncert Mono, 27. listopad 2007, Praha, Palác Akropolis)

Mono, Palác Akropolis, Praha, 27. listopad 2007

Japonská kapela Mono v našich končinách už pomalu domestikuje. Od léta 2006 hráli v Praze třikrát. A jen tak posluchače neomrzí. Toto úterý tedy měli tito sympatičtí a na první pohled zakřiknutí Japonci již třetí možnost ukázat v Praze svou „zákeřnou zabijáckou taktiku“. Pomalu se přiblížit, získat si důvěru a pak s razancí padající kovadliny udeřit a rozdrtit každého, kdo se nachází v těsné blízkosti. Své zabijácké pověsti nezůstali nic dlužni.

Beethoven by škemral, aby si s nimi mohl zahrát
===================================

Kopa diváků přišla na koncert dobít baterky; a Mono je dobili dokonale. Typické pomalé rozjezdy, které postupně přerůstají v neskutečně silné zvukové vlny, nenechají klidným snad nikoho. Tento typický trademark japonských Mono a charakteristický znak post-rocku je jedním z nejsilnějších momentů valné většiny skladeb.

Mono vlastně nejsou klasickou rockovou kapelou. Jejich hudba osciluje mezi vážnou hudbou a rockem. Z rocku převzaté nástroje a forma však berou řadu postupů z vážné hudby. A podobně vypadal i koncert. Pevné držení se oficiální podoby skladeb (vždyť takhle to Mono zkomponovali nejlépe a není nutné k tomu přidávat žádné koncertní fičurinky a pentličky), koncerty bez přídavků (aby nebyla narušena koncepce a atmosféra koncertu) či atmosféra při koncertu, kdy ve ztišených momentech by šlo slyšet padnutí špendlíku na špinavou zem – toto všechno dělá tato „rocková“ vystoupení něčím nevšedním a neopakovatelným. Viděli jste Jarmuschův snímek Mrtvý muž? Je to western? Myslím si, že ne. Je to existenciální drama ve westernových kulisách. Forma není určující, gruntem je obsah. Podobně je to možné převést i na hudbu Mono.

Ještě k vážné hudbě: Mono hrají hudbu, za kterou by se nemusel stydět ani sám Ludwig van Beethoven. Kdyby žil dnes, s největší pravděpodobností by uháněl Mono, aby s nimi mohl hrát; aspoň druhé housle.

Jeremy de Vine, šéf labelu Temporary Residence: „They’re not heavy like Black Sabbath – they’re heavy like Beethoven.“

Vlak na trati Hirošima, Praha, Smíření a Naděje
==================================
Několik let řešili Mono ve své hudbě téma válečných hrůz a hirošimského neštěstí. Posledním EP Phoenix Tree (2007) toto téma završili. Temné téma a přesto jejich hudbě nikdy nechyběl silný apel na smíření a naději. Potemnělé songy, které vrcholí neskutečně silnou katarzí, smířením a nadějí. Aspoň já to tak z každé jejich skladby cítím. Stejně tak jsem to cítil i na letošním (a loňském) koncertu. Je to nehorázně silná a intenzivní jízda. Jízda na trati Hirošima, Praha, Smíření až do konečné zastávky Naděje.

Je otázkou, s čím přijdou Mono nyní. Poslední zahraná – nová – skladba dává tušit, že Mono nesleví ze svého perfekcionismu a dokonalosti. Těším se na další materiál. Těším se na další drcení mých emocí a na ty momenty smíření a naděje, které z jejich tvorby sálají neskutečnou silou.

Shrnuto a podtrženo
===============
Další z vynikajících koncertů – a nejenom těch od Mono; prostě jeden z hodně silných životních koncertních zážitků. Předkapela Bee and Flower vůbec nebyla špatná, jen mě nechala chladným. Silný závěr jejich vystoupení nic nemění na faktu, že jsem šel na Mono. Bee and Flower stáli před nelehkým úkolem – předskakovat bezkonkurenčním zvukovým mágům. Předskakovali a nepřeskočili; a je dobře, že tomu tak bylo.

Poznámka
=======
Celou multirecenzi redakce Post-Rock.cz si můžete přečíst v článku Japonské exploze drtící emoce.

Foto použité v tomto článku je od Daniela Kopeckého aka Mel-Estelle. Dane, díky.