Recenze alba: Long Distance Calling, Satellite Bay (2007)

Long Distance Calling

O německých Long Distance Calling jsem poprvé slyšel v první polovině roku 2007; v době, kdy předskakovali britským 65daysofstatic v rámci jejich turné po Německu. Nejeden by si řekl, že ze země Rammsteinů, Marushí a Scooterů přece nemůže přijít nic méně strojeného a přesně tikajícího jako švýcarské hodinky. Ale chyba lávky. Kašlete na předsudky a podobně generalizující klišé. V německu se toho děje mnoho zajímavého a naše a do nás naroubované „kulturní předsudky“ mohou být jen zbytečnou brzdou k poznání hodně zajímavých (nejen) post-rockových kapel.

Ale zpět k Long Distance Calling. Dostalo se mi tehdá do uší jejich EP DMNSTRTN a neznělo vůbec špatně. Naopak, znělo skvěle. Poslouchal jsem je a vychvaloval všude, kde se jen dalo. Když následně oznámili, že na podzim vydají své první plnohodnotné album Satellite Bay, těšil jsem se na dalšího adepta do kategorie TOP10 alb roku 2007. A pak jsem jejich nové album slyšel a…

… nebylo špatné. Nebylo vlastně vůbec špatné. Jen se nedostavil ten vnitřní osobní hype z nově vydané skvělé desky. Přesně ten, který jsem si zažíval u jejich prvního EP. Skladby na Satellite Bay nepostrádají šťávu, jen jsem touto „chutí“ už nějak přejezen. Nechybí tomu grif a grády, ale roztrhán na cucky jsem nebyl; a když, tak jen malinko. Long Distance Calling vydali desku, za kterou se ani trochu nemusí stydět. Zní velmi dobře. Dokonce si myslím, že pro někoho to může být jedna ze zásadních desek letošního roku. A asi i zaslouženě. Ale mě zní po všem tom naposlouchávání furt tak nějak ordinérně, obyčejně.

Long Distance Calling i na svém novém albu používají řadu „zrychlovaček“; momentů, kdy dojde k nahuštění atmosféry a pěknému zvostření kytar. Zní to skvěle, hlavně v autě. Ale katarze se u mě nějak nedostavuje. Z této desky mám pocit, jaký v poslední době zažívám i u kopy filmů. Dokážu ocenit, že ten daný film je dobře natočen, ale prostě mě nechá emocionálně pustým. Kde je pak chyba? Jsem už přeposlouchán a přesledován, a zbytečně tak nedokážu ocenit všechny finesy takových kapel či filmů? Nebo je právě takové přeposlouchání cestou k „objektivnějšímu“ ohodnocení a větší selekci opravdu hutných a stěžejních opusů od těch ordinérních? Nevím. Fakt netuším. Rozhodně se však nenechte odradit. Možná právě vás nenechá tato deska chladnými a pořádně vás emocionálně poznamená. Mně se to nepoštěstilo.

Výsledný verdikt: 7/10 – velmi dobré album, ale nechává mě tak nějak emocionálně prázdným. Vidět je naživot musí být mazec.

Poznámka: Vyšlo také na Post-Rock.cz.

Autor

Petr Čaník

Petr je jednatelem a marketingovým ředitelem ve společnosti Plus Design & Marketing. Vyučuje také podnikatelskou etiku na VŠE v Praze. Navzdory svému oboru je alergický na jakékoliv moralizování. Spíše než dávání univerzálních odpovědí si cení diskuze nad otevřenými otázkami. Více informací...

2 komentáře: „Recenze alba: Long Distance Calling, Satellite Bay (2007)“

Komentáře nejsou povoleny.