Archiv pro štítek: Praha

Kafe ve městě: Nevíte, kam na kafe?

Jednou za čas zde prezentuji weby, které mě něčím zaujaly. Tento týden už jsem zmínil dva weby – Twio.cz a Esemes.cz. Před nějakou dobou mě však zaujal ještě jeden jednoduchý, ale užitečný start-up – Kafe ve městě (v anglické verzi coby Coffee In Town).

Skvělý nápad na jednoduchou službu, která může ušetřit spoustu času a nejedno trápení z toho, že jsme „na kávu“ sedli tam, kde nám to zas tolik nevyhovuje. Ne nadarmo je web velmi dobře přijímám a hodnocen zde v Čechách i v zahraničí. O co jde?

Jednoduché rozhraní webu Kafe ve městě vám pomůžete vybrat v zadané lokalitě (v současné době [listopad 2008] jen v Praze) kavárnu, které odpovídají vašim kritériím. Vedle toho pak zjistíte základní informace o zvolených kavárnách – otevírací dobu apod.

Vynikající vychytávka, která snad konečně vyřeší nejenom můj problém – najít rychle v Praze kavárnu, kde se dá příjemně posedět a kde je wifi.

Jestli se nepletu, tak se chystá také verze pro další města. Těšme se.

kafe-ve-meste-02

Vůdce, Myšák a další postavičky dálnic

Tak jsem se právě vrátil z Prahy. Nějakých 750 kilometrů. 375 kilometrů najetých ráno, 375 pak v podvečer zpět do Kopřivnice. Tuto cestu absolvuji celkem často; a téměř pravidelně se nestačím divit nad řidičským „umem“ některých postaviček dálnic. Nejvíce mě fascinují dva typy řidičů – Vůdce a Myšák.

Vůdce je razič

Vůdce je skutečně razič. Sice pomalý, ale na druhou stranu to kompenzuje svou neodolatelnou vytrvalostí. Bez ohledu na délku chvostu za ním je ochoten razit cestu a udávat směr. Nevadí, že ji všichni znají. Nenechává nikoho na pochybách, že dalších pár kilometrů nás povede levým pruhem. Čím větší chvost, tím větší Vůdce.

Myšák umí překvapit

Myšák je hlavně frajer. Čím menší vzdálenost na zařazení do levého pruhu, tím větší myška a tím větší Frajer. Samostatnou a vražednou kombinací je pak Vůdce Myšák. Nejprve překvapí a pak vám dá dostatek prostoru na něj koukat.

Kamionoví guru

Nechci být příliš příkrý na kamiony (a busy), byť mi občas pijí krev. Beru, že je přece jen jinačí pohled z osobního auta a kabiny kamionu. Přesto mě občas (na cestě do Prahy a zpět pokaždé 2x až 4x na nějakého takového narazím). Snažím se je chápat, někdy to ale skutečně nejde. Speciálně pak „žeru“ autobusy (s max rychlostí 100 km/h), kteří na poslední chvíli odbočí do levého pruhu a pak se při 120 km/h snaží předjet (nejlépe nějaký kamion). Docela to vždy snižuje mou ochotu přepravovat se po D1 autobusy.

A co vy? Jaké máte zkušenosti s D1, dálnicemi, cestováním, Myšáky, Vůdci, kamiony a autobusy? Spokojeni nebo Vám taky občas pijí krev? Myslíte, že je taková nevychovanost typická pro naši republiku nebo je to běžné i jinde v zahraničí? Rád uslyším vaše názory.

Caspian a FDK: Hlasitě, explozivně, emotivně v Chapeau Rouge

Přes týden jsem si nechal uležet v hlavě mé pocity z koncertu Caspian (Beverly, Massachusetts, USA) a FDK (ČR) v pražské Chapeau Rouge (z neděle 19. října 2008).

Po vzoru „olympijského“ – hlasitěji, explozivněji, emotivněji

V Chapeau Rouge jsme pořádali koncert poprvé a tak jsem byl docela nervózní, jestli to nebyl krok špatným směrem. Sedmička, kde se odehrály veškeré naše minulé koncerty, není/nebyla špatná, ale prostě jsme chtěli vyzkoušet něco jiného a nového. Navíc Daniel z Chapeau Rouge, který se stará v klubu o stage Underground prostě chtěl, aby Caspian hráli v Chapeau Rouge a vyšel nám v tom maximálně vstříc (promo koncertu, neskutečně skvělá cena za klub a celkově jeho přístup). Už zvukovka mě přesvědčila, že tento koncert zde bude znít a vyzní výborně. Už zkouška jasně ukázala, že to bude – především v případě setu od Caspian – totální hlukový nářez.

FDK

FDK coby předskokan mě chytli především v 1. polovině koncertu. Hned prvními třemi songy mě dostali… a nasadili sami sobě vysokou laťku. Masívní jízda, která nedala snad nikomu odpočinout. Postupně ve mně nabuzení z jejich hudby mírně opadlo, ale to je jedno. Rozhodně hodně nadějná česká kapela. Stopro si je zapamatujte a poslechněte. Klukům z FDK držím palce, aby už konečně dotáhli do konce vydání 1. regulérní desky.

Caspian je pro mě kapitolou sama o sobě, srdcovka. A byla hned po vydání jejich geniální alba The Four Trees na seznamu těch kapel, jejichž koncert jsem buď chtěl 1. vidět nebo 2. společně s kluky z Post-Rock.cz uspořádat. Jsem rád, že došlo k tomu druhému. Je to sice náročnější, ale o to zajímavější poznat kapelu detailněji (mimochodem věděli jste, že ten freak, který se Caspian staral o merchandising je ex-člen Junius?) Ale ke koncertu. Kluci předvedli neskutečně emotivní a explozivní jízdu. Hláška „Nejprve tě uspíme, pak ti ustřelíme hlavu“ nabrala jejich koncertem nových rozměrů. Bezhlavé gymnastické cvičení Phila a dalších členů Caspian jen dosvěčovalo, že hudba exploduje přímo z nich samotných. Parádní jízda. Snad jen zvuk ze začátku lehce zahaproval – to když basákovi rupla při příliš emotivní exhibici struna a snažil se to celé vyřešit při hraní.

Shrnuto a podtrženo: S koncertem samotným jsem maximálně spokojený. Obě dvě kapely jsou nejenom skvělí lidé, ale navíc výborní muzikanti. A myslím, že do jejich jarního pražského koncertu se zase rádi pustíme.

FDK

Lesk a bída pořádání koncertů

Vcelku už si zvykám na to, že není v dnešní době tak jednoduché uspořádat v Praze koncert tak, aby se zaplatil. Naplnění a zaplacení/nezaplacení koncertu je prostě nevyhnutelným adrenalinem před koncertem. Nemyslím si, že by lidé ztratili zájem koncerty. Naopak… mají velký výběr a využívají ho naplno. Před rokem jsme s Adamem ze Silver Rocket dali řeč na toto téma; a shodli se na jedné základní věci: lidé chodí na koncerty, ale Praha je překoncertována. Lidé si prostě více vybírají a odkládají koncerty ne proto, že by na ně nechtěli, ale protože je jich kvantum. Není prostě v jejich (časových či finančních) možnostech je všechny navštívit. Penetraci trhu neokecáme.

Jak z toho ven? Lámeme si s tím v redakci Post-Rock.cz hlavu už nějakou dobu. Upřímně, našim cílem není na koncertech vydělávat. Důvod – proč koncerty pořádáme – je zcela banální: setkat se na nějakém dobrém koncertě, vidět se, povykládat, něco popít, napěchovat se legendárním Dalamánkovým gulášem a udělat to tak, aby se to zaplatilo… a samože, aby byla spokojená kapela (na které nikdy nešetříme) a na těch, kteří si rádi zajdou na námi pořádaný koncert. Třeba se jednou najdeme to správné řešení a budou spokojeni posluchači, kapela, klub a my budeme spokojeni, že to vše prostě tak nějak vyšlo a mohli jsme si užít skvělý večer.

A co vy? Byli jste? Líbilo se? Co říkáte na Chapeau Rouge? Co říkáte na zvuk? Atmosféru?

Poznámka závěrem

Moc touto cestou ještě jednou děkuji klukům z Post-Rock.cz i těm, kteří nám kolem koncertů pomáhají. Bez vás by se to opravdu nedalo zvládnout. A vůbec všem, kteří nám zůstávají věrni a chodí na koncerty. Fakticky moc díky.

Za fotky z koncertu opět – už klasicky – díky Tomovi alias Fomakovi.

Caspian a FDK na Chapeau Rouge (Praha, 19.10.2008)

Už za pár dní – v neděli 19. října 2008 – vystoupí poprvé v Praze americká kapela Caspian. Předskokany jim budou dělat čeští neurometaloví FDK. Caspian navštíví koncertně Českou republiku (a jestli se nepletu i Evropu) naprosto poprvé. Nečekejte večer plný utahaných cajdáčků. Na to se vám v pražském klubu Chapeau Rouge každý vykašle. Připravte se na hluboký zářez do vašeho srdce. Caspian dokáží vytvořit skvělé rozverné tracky, i emotivně hluboké pasáže… nikdy však nezapomenou na to, že song je třeba řádně okořenit; nejlépe pak posluchače rozmlátit o podlahu nejdříve, jak je to možné. A předskokani FDK? Bacha, kašlou na bonton a perou to do posluchačů hlava/nehlava. Tento večer fakt všem vřele doporučuji.

Caspian (USA – Post-Rock/Instrumen­tal)

Caspian

Caspian pochází z Beverly (Massachusetts, USA); prostě kousek od Bostonu. Do zpěvu jim nikdy nebylo a tak podobně jako jiné post-rockové kapely vystavěly svou existenci na ryze instrumentálním základě. S posluchači a hlasitostí si nikdy nedělali moc starostí. Jejich hudba je pro hluk a hlasitou reprodukci jako stvořená. Neznamená to, že u Caspian se nedočkáte klidných pasáží. Jsou však spíše předehrou, přípravou na neskutečnou jízdu končící někde za hranicemi extáze a katarze.

Caspian za sebou mají nahrané 2 EP, 1 LP a nějaké ty kolaborace. V roce 2005 nahráli své první EP – You Are the Conductor. Krátké, svižné úderné. V roce 2006 jim pak vychází další Tour EP. V roce 2007 přicházejí s bombastickým albem The Four Trees. Deska, která srazila na kolena nejednoho posluchače a recenzenta. Nevěříte?

V současné chvíli tvoří Caspian:
– Philip Jamieson (guitar, programming, loops)
– Calvin Joss (guitar, glockenspiel, loops)
– Erin Burke-Moran (guitar)
– Chris Friedrich (bass guitar)
– joe vickers (drums)
– Burke-Moran (přišel do kapely po vydání The Four Trees).

Něco víc o Caspian:
– oficiální web Caspian
– profil na Last.fm
– profil na Myspace.com
– profil na Post-Rock.cz

FDK (ČR – Neurometal)

FDK

Kapela FDK (Fuck Da Karot) vznikla v roce 2001. Styl hudby sami členové označují jako neuro metal. Ale čert vem škatulky, důležitý je společný duch a feeling, který vkládají všichni společně do tvorby FDK. V roce 2006 vydali FDK čtyřskladbové EP. Na spadnutí je letos jejich debutové LP.

Členové FDK jsou:
– Cholda: vocals, guitar
– Vanja: guitar
– Hujer: bass guitar
– Přéma: drums
– Babb: vocals, guitar, sampler, synthesizer

Něco víc o FDK:
– oficiální web FDK
– profil na Last.fm
– profil na Myspace.com

Další info

Další info o koncertě najdete třeba na Last.fm; případně se ptejte na info[zavináč]post-rock[tečka]cz. Cena lístku v předprodeji je 180 Kč, na místě pak 200 Kč. Koncert bude 19. října 2008. Začátek v 19:30 (ehm, nebo mírně později) v v pražském klubu Chapeau Rouge. Lidé, jděte!

This Will Destroy You a California Stories Uncovered již tuto neděli zničí Sedmičku

This Will Destroy You

Již tuto neděli – 27.04.2008 v 19:30 – vystoupí na strahovské Sedmičce slavní američtí This Will Destroy You. Post-rockový band, který uchvátil nejednoho hudebního kritika a srazil do kolen kvantum hudebních fandů se tak budou moci poprvé naživo předvést českému publiku. Předkapelou jim budou polští výlupci California Stories Uncovered. Obě dvě kapely můžeme směle zařadit do 1. post-rockové ligy a neúčast na koncertu může fanoušek post-rocku směle nazývat „životní prohrou“. Nekecáme. Erupce emocí, poklidné rozjezdy a strhující katarze. Zničit, pohřbít a možná vzkřísit. Na Sedmičce tě v neděli nic jiného nečeká.

This Will Destroy You

This Will Destroy You

(USA – Post-Rock/Instrumental/Ambient)

– profil na Post-Rock.cz
– www.myspace.com/thiswilldestroyyou
– profil This Will Destroy You na Last.fm

This Will Destroy You je americká instrumentální post-rocková parta ze San Marca, státu Texas. Od roku 2005 ji tvoří kytaristé Chris King a Jeremy Galindo, baskytarista a klávesista Raymond Brown a bubeník Andrew Miller. Úplně prvním jejich počinem z roku 2006 je EP Young Mountain (Magic Bullet Records), kterému se dostalo spousty pochvalných recenzí a do povědomí posluchačů se hlavně zapsali skladbou Quiet. Deska byla Darrenem Taylorem (Rock Sound) ohodnocena jako album roku 2006. Mnozí se nechávají slyšet, že po Explosions In The Sky jde o další nejlepší rockový objev z Texasu. V únoru loňského roku (2007) se TWDY zavřeli do studia, aby tak mohli vydat letošní debutové eponymní LP. Oproti staršímu materiálu je deska poněkud klidnější, chvílemi až ambientní. Ale nenechte se mýlit; ony “zvraty“ v hlukové erupce zde nechybějí. Závěrečný track Burial On The Presidio Banks je jeden z nejúžasnějších poslechových zážitků letošního roku na poli post-rocku. Věřte…

California Stories Uncovered

California Stories Uncovered

(Polsko – Post-Rock/Instrumental)

– profil na Post-Rock.cz
– www.csuband.com
– profil California Stories Uncovered na Last.fm

Post-rocková kapela California Stories Uncovered vznikla na přelomu let 2004 a 2005 v polském městě Tcziew. Původně čtyřčlenná kapela přibrala v prosinci 2006 svého posledního – 5. člena – kapely, Oleka. Svůj první koncert kapela odehrála v říjnu 2005 v rámci Alternative Bands Review, kde CSU vyhráli Audience Award. 7. května 2007 California Stories Uncovered kapela vydala své první (a eponymní) EP.

Již od svých prvních demosnímků se tito „polští Explosions in the Sky“ profilovali jako klasická post-rocková kapela. Instrumentální skladby, kvalitně vystavěné build-upy… vybrnkávačky, které vás téměř nutí k spánku, aby vás následně pohltila exploze kytarových emocí. Kapela, která na své začátku hledala svou tvář, si postupem času vytvořila svůj vlastní styl a zvuk, který kvitovala široká post-rocková komunita. Vřelé přijetí jejich EP, pozvání na jednu z kompilací The Silent Ballet, to vše jsou drobné střípky, které z této kapely dělají důležitou součást současné post-rockové hudební scény.

Současná sestava California Stories Uncovered
Mikołaj Motylski (kytara)
Mateusz Szymański (kytara)
Jakub Litwiński (basa)
Eugeniusz Suchowarow (bicí)
Paweł Plotta (kytara)

Poznámka

Pro milovníky Mogwai, Sigur Rós či Explosions in the Sky je nedělní vystoupení This Will Destroy You a California Stories Uncovered na strahovské Sedmičce téměř nutnou záležitostí.

Autoři fotografií TWDY: Matty Franklin a Andrew Weiss. Děkujeme.

Vstupné:

200 Kč – cena lístku na místě

180 Kč – pro členy Webtrh.cz (registrované na Webtrhu před 24. dubnem 2008).

Zdarma – 2 pracovníci OSA, a to za podmínky, že 1. za nás vyřídí veškeré papírování pro jejich svaz spojené s tímto koncertem a 2. každých patnáct minut se budou hlásit na baru s hláškou „Děláme maximum pro podporu hudby a kultury.“

Beethovenovy děti hluku (koncert Mono, 27. listopad 2007, Praha, Palác Akropolis)

Mono, Palác Akropolis, Praha, 27. listopad 2007

Japonská kapela Mono v našich končinách už pomalu domestikuje. Od léta 2006 hráli v Praze třikrát. A jen tak posluchače neomrzí. Toto úterý tedy měli tito sympatičtí a na první pohled zakřiknutí Japonci již třetí možnost ukázat v Praze svou „zákeřnou zabijáckou taktiku“. Pomalu se přiblížit, získat si důvěru a pak s razancí padající kovadliny udeřit a rozdrtit každého, kdo se nachází v těsné blízkosti. Své zabijácké pověsti nezůstali nic dlužni.

Beethoven by škemral, aby si s nimi mohl zahrát
===================================

Kopa diváků přišla na koncert dobít baterky; a Mono je dobili dokonale. Typické pomalé rozjezdy, které postupně přerůstají v neskutečně silné zvukové vlny, nenechají klidným snad nikoho. Tento typický trademark japonských Mono a charakteristický znak post-rocku je jedním z nejsilnějších momentů valné většiny skladeb.

Mono vlastně nejsou klasickou rockovou kapelou. Jejich hudba osciluje mezi vážnou hudbou a rockem. Z rocku převzaté nástroje a forma však berou řadu postupů z vážné hudby. A podobně vypadal i koncert. Pevné držení se oficiální podoby skladeb (vždyť takhle to Mono zkomponovali nejlépe a není nutné k tomu přidávat žádné koncertní fičurinky a pentličky), koncerty bez přídavků (aby nebyla narušena koncepce a atmosféra koncertu) či atmosféra při koncertu, kdy ve ztišených momentech by šlo slyšet padnutí špendlíku na špinavou zem – toto všechno dělá tato „rocková“ vystoupení něčím nevšedním a neopakovatelným. Viděli jste Jarmuschův snímek Mrtvý muž? Je to western? Myslím si, že ne. Je to existenciální drama ve westernových kulisách. Forma není určující, gruntem je obsah. Podobně je to možné převést i na hudbu Mono.

Ještě k vážné hudbě: Mono hrají hudbu, za kterou by se nemusel stydět ani sám Ludwig van Beethoven. Kdyby žil dnes, s největší pravděpodobností by uháněl Mono, aby s nimi mohl hrát; aspoň druhé housle.

Jeremy de Vine, šéf labelu Temporary Residence: „They’re not heavy like Black Sabbath – they’re heavy like Beethoven.“

Vlak na trati Hirošima, Praha, Smíření a Naděje
==================================
Několik let řešili Mono ve své hudbě téma válečných hrůz a hirošimského neštěstí. Posledním EP Phoenix Tree (2007) toto téma završili. Temné téma a přesto jejich hudbě nikdy nechyběl silný apel na smíření a naději. Potemnělé songy, které vrcholí neskutečně silnou katarzí, smířením a nadějí. Aspoň já to tak z každé jejich skladby cítím. Stejně tak jsem to cítil i na letošním (a loňském) koncertu. Je to nehorázně silná a intenzivní jízda. Jízda na trati Hirošima, Praha, Smíření až do konečné zastávky Naděje.

Je otázkou, s čím přijdou Mono nyní. Poslední zahraná – nová – skladba dává tušit, že Mono nesleví ze svého perfekcionismu a dokonalosti. Těším se na další materiál. Těším se na další drcení mých emocí a na ty momenty smíření a naděje, které z jejich tvorby sálají neskutečnou silou.

Shrnuto a podtrženo
===============
Další z vynikajících koncertů – a nejenom těch od Mono; prostě jeden z hodně silných životních koncertních zážitků. Předkapela Bee and Flower vůbec nebyla špatná, jen mě nechala chladným. Silný závěr jejich vystoupení nic nemění na faktu, že jsem šel na Mono. Bee and Flower stáli před nelehkým úkolem – předskakovat bezkonkurenčním zvukovým mágům. Předskakovali a nepřeskočili; a je dobře, že tomu tak bylo.

Poznámka
=======
Celou multirecenzi redakce Post-Rock.cz si můžete přečíst v článku Japonské exploze drtící emoce.

Foto použité v tomto článku je od Daniela Kopeckého aka Mel-Estelle. Dane, díky.