Přes týden jsem si nechal uležet v hlavě mé pocity z koncertu Caspian (Beverly, Massachusetts, USA) a FDK (ČR) v pražské Chapeau Rouge (z neděle 19. října 2008).
Po vzoru „olympijského“ – hlasitěji, explozivněji, emotivněji
V Chapeau Rouge jsme pořádali koncert poprvé a tak jsem byl docela nervózní, jestli to nebyl krok špatným směrem. Sedmička, kde se odehrály veškeré naše minulé koncerty, není/nebyla špatná, ale prostě jsme chtěli vyzkoušet něco jiného a nového. Navíc Daniel z Chapeau Rouge, který se stará v klubu o stage Underground prostě chtěl, aby Caspian hráli v Chapeau Rouge a vyšel nám v tom maximálně vstříc (promo koncertu, neskutečně skvělá cena za klub a celkově jeho přístup). Už zvukovka mě přesvědčila, že tento koncert zde bude znít a vyzní výborně. Už zkouška jasně ukázala, že to bude – především v případě setu od Caspian – totální hlukový nářez.
FDK coby předskokan mě chytli především v 1. polovině koncertu. Hned prvními třemi songy mě dostali… a nasadili sami sobě vysokou laťku. Masívní jízda, která nedala snad nikomu odpočinout. Postupně ve mně nabuzení z jejich hudby mírně opadlo, ale to je jedno. Rozhodně hodně nadějná česká kapela. Stopro si je zapamatujte a poslechněte. Klukům z FDK držím palce, aby už konečně dotáhli do konce vydání 1. regulérní desky.
Caspian je pro mě kapitolou sama o sobě, srdcovka. A byla hned po vydání jejich geniální alba The Four Trees na seznamu těch kapel, jejichž koncert jsem buď chtěl 1. vidět nebo 2. společně s kluky z Post-Rock.cz uspořádat. Jsem rád, že došlo k tomu druhému. Je to sice náročnější, ale o to zajímavější poznat kapelu detailněji (mimochodem věděli jste, že ten freak, který se Caspian staral o merchandising je ex-člen Junius?) Ale ke koncertu. Kluci předvedli neskutečně emotivní a explozivní jízdu. Hláška „Nejprve tě uspíme, pak ti ustřelíme hlavu“ nabrala jejich koncertem nových rozměrů. Bezhlavé gymnastické cvičení Phila a dalších členů Caspian jen dosvěčovalo, že hudba exploduje přímo z nich samotných. Parádní jízda. Snad jen zvuk ze začátku lehce zahaproval – to když basákovi rupla při příliš emotivní exhibici struna a snažil se to celé vyřešit při hraní.
Shrnuto a podtrženo: S koncertem samotným jsem maximálně spokojený. Obě dvě kapely jsou nejenom skvělí lidé, ale navíc výborní muzikanti. A myslím, že do jejich jarního pražského koncertu se zase rádi pustíme.
Lesk a bída pořádání koncertů
Vcelku už si zvykám na to, že není v dnešní době tak jednoduché uspořádat v Praze koncert tak, aby se zaplatil. Naplnění a zaplacení/nezaplacení koncertu je prostě nevyhnutelným adrenalinem před koncertem. Nemyslím si, že by lidé ztratili zájem koncerty. Naopak… mají velký výběr a využívají ho naplno. Před rokem jsme s Adamem ze Silver Rocket dali řeč na toto téma; a shodli se na jedné základní věci: lidé chodí na koncerty, ale Praha je překoncertována. Lidé si prostě více vybírají a odkládají koncerty ne proto, že by na ně nechtěli, ale protože je jich kvantum. Není prostě v jejich (časových či finančních) možnostech je všechny navštívit. Penetraci trhu neokecáme.
Jak z toho ven? Lámeme si s tím v redakci Post-Rock.cz hlavu už nějakou dobu. Upřímně, našim cílem není na koncertech vydělávat. Důvod – proč koncerty pořádáme – je zcela banální: setkat se na nějakém dobrém koncertě, vidět se, povykládat, něco popít, napěchovat se legendárním Dalamánkovým gulášem a udělat to tak, aby se to zaplatilo… a samože, aby byla spokojená kapela (na které nikdy nešetříme) a na těch, kteří si rádi zajdou na námi pořádaný koncert. Třeba se jednou najdeme to správné řešení a budou spokojeni posluchači, kapela, klub a my budeme spokojeni, že to vše prostě tak nějak vyšlo a mohli jsme si užít skvělý večer.
A co vy? Byli jste? Líbilo se? Co říkáte na Chapeau Rouge? Co říkáte na zvuk? Atmosféru?
Poznámka závěrem
Moc touto cestou ještě jednou děkuji klukům z Post-Rock.cz i těm, kteří nám kolem koncertů pomáhají. Bez vás by se to opravdu nedalo zvládnout. A vůbec všem, kteří nám zůstávají věrni a chodí na koncerty. Fakticky moc díky.
Za fotky z koncertu opět – už klasicky – díky Tomovi alias Fomakovi.