Spammeři a běžní uživatelé: Nerovný boj s elektronickými znečišťovateli

Spam

Jedna vlaštovka sice jaro nedělá, ale i tak mi včerejší zpráva v iHNed.cz – Spammeři odkazující na pornostránky dostali v USA pět let vězení – ihned po přečtení zvedla náladu a vyburcovala ještě více můj odpor proti nepolapenému zbytku spammerů.

Je málo věcí, které mě dokáží rozčílit tak jako spam. Neznám snad na internetu větší verbež než ty, kteří si vydělávají na živobytí tímto způsobem, tedy spamováním. A nemluvím zde pouze o těch, kteří tyto služby zprostředkovávají pro druhé. Nesmírně mi pijí krev i ti, kteří si touto formou sdělení chtějí jen tak trochu přilepšit – dát zbytku světa nebo alespoň té naší republice vědět, že otevřeli nový obchod, mají skvělé akce, mají hotel u stromu (třebas ten U Lípy) nebo nabízejí skvělé reality.

Jeden známý žil týdny v blaženém domnění, že jeho webové stránky jsou natolik atraktivní a skvělé, že řada zahraničních návštěvníků se k jeho webovým stránkám musí vyjádřit aspoň slovíčkem. No, nepotěšili by i Vás pochvaly typu:

  • Super color scheme, I like it! Good job. Go on.
  • Your website has a useful information for beginners like me.
  • Looks nice! Awesome content. Good job guys.
  • This site is one of the best I have ever seen, wish I had one like this.
  • Nice colors. Keep up the good work. thnx!
  • Your site is on top of my favourites – Great work I like it.

Bohužel, obrana proti spamu je stále značně nedostatečná. Jde to vidět i u výše uvedeného článku – ve chvíli, kdy je spam zasílán ze zahraničí, je na něj naše i zahraniční (tedy i ta americká) legislativa relativně krátká. Navíc je současné znění naší legislativy docela nešťastné.

Všímám si, že poslední dobou je v módě posílat „férové maily“. Znáte je?

Vazeni, na zaklade zakona c. 480/2004 Sb., o nekterych sluzbach informacni spolecnosti, si Vas dovolujeme pozadat o souhlas s jednorazovym zaslanim obchodniho sdeleni. Obsahem budou informace o nove dopravni burze nakladu a dopravy pro dopravce, spedice, vyrobni a produkcni firmy. (Zdroj: Český spam)

Pro mě osobně se na takto sepsaném mailu nic nemění. Vyjde mi to nastejno jako bych dostal klasický spam. Poštu jsem si nevyžádal – zůstává pro mě spamem, a to bez ohledu na díry v legislativě. Řešení? Něco (nechtěl jsem napsat napřímo, že tristně málo) vyřeší Úřad pro ochranu osobních údajů. Vyzkoušeli jste již například jejich formulář Podání stížnosti na nevyžádaná obchodní sdělení? Na zbytek je člověk víceméně krátký a je odkázán sám na sebe, tzn. musí vynaložit svůj čas, energii a finance – Wikipedia.cz: Opatření proti proti spamu a boj proti němu.

Právní úlitby spammerům typu „zákazníci [mají] možnost zasílání reklamy kdykoli odmítnout“ nebo možnost legálně zasílat jen pouhé odkazy na web nejsou řešením. (iDNES.cz: Rozesílání spamu v ČR bude mít méně překážek) Spíše je chápu jako výsměch běžným uživatelům internetu a silný nástroj pro spammery. Osobně se přikláním k úplnému zákazu zasílání nevyžádaných obchodních sdělení. Není to ideální řešení, ale je to imho to nejmenší zlo. Existují určitě rozumnější a věrohodnější cesty, jak na internetu najít potřebné informace. Nebo Vy jste si snad někdy něco pořídili na popud spamu?

Odjinud k tématu spamu:
=============
Blok.Rozanek.cz: Nech spammera žít – ochutnávka: „Pane Formánku, nerozmyslel! Dokud provoz vašeho úřadu platím ze svých daní, tak vy budete pracovat. Vaší náplní práce je prošetřit mou stížnost, následně konat a nakonec mne informovat o výsledku. To máte dělat, za to jste placeni a to je vaší povinností, která vám byla uložena zákonem.“

Blok.Rozanek.cz: ÚOOÚ loni potrestal 88 spammerů – ochutnávka: „Minulý rok podali Češi 1503 stížností na spammery. Úřad pro ochranu osobních údajů ale z tohoto množství vyřešil jen 88 případů. Všechny skončily pokutou v celkové výši 316 tisíc Kč.“

Český spam: Články o spamu – linky na zajímavé články iDNES.cz, Lupa.cz, BusinessWeek.cz apod.

Wikipedia.cz: Spam – přehledný materiál o spamu: historie spamu, zákony a opatření proti spamu.

Wikipedia.cz: Komentářový/Diskuzní spam (Forum spam) – další z oblastí spammingu. Tentokrát o vkládání/zahlcování diskuzních fór nevyžádanými komentáři/posty.

Radiohead vydali In Rainbows: Pastva pro milovníky muziky i teorie her

Radiohaed - In Rainbows

Tak a je to tady. Radiohead dnes po pár letech opět vydávají desku – po *Hail to the Thief* z roku 2003 nese ta letošní název *In Rainbows*. I tentokrát je kolem Radiohead humbuk. Tito britští freakové se i tentokrát rozhodli jít (nepříliš) prochozenou pěšinkou hudebního byznysu. A tentokrát to vzali skutečně od podlahy. Své netradiční přístupy promítly nejen do samotné hudby, ale i způsobu a formy prodeje.

Supportéři všech zemí, spojte se!
========================
Radiohead nikdy nebyli považováni za zpátečníky. Pionýrský duch je doprovází už od počátku jejich tvorby. Hudebně byli vždy těmi, kteří v mnohém určovali (a dodnes určují) vývoj moderní rockové muziky. Jejich podmanivé melodie v *OK Computer* nebo větší a razantnější příklon k elektronice na *Kid A* ať jsou toho dokladem. Už v případě Kid A se hovořilo o netradičně pojatém promu alba – s minimálními výdaji a s těžko stravitelnou deskou se tehdy Radiohead podařilo prorazit. Nyní jejich zvukové impérium vrací nový úder. A nejvíc bolet to bude pravděpodobně hudební vydavatelství. Po skončení smlouvy se Radiohead rozhodli jet na vlastní pěst. Prodej desky probíhá přímým a nezprostředkovaným kanálem. Jak nám to dříve pěkně po lopatě a za drahý peníz vysvětlovali „věrozvěstové z Amway“: jde o přímý vztah producent vs. finální klient. **Radiohead** samozřejmě nejsou první. Jiskra byla zažehnuta již dříve (vzpomeňme jen Underworld, německé Einstürzende Neubauten či zástupy lokálních kapel). **Radiohead** je však první velkou a mediálně profláklou skupinou, která se do tohoto odvážného byznysu pustila. Uvidíme nakolik úspěšně Radiohead zapálí planoucí jiskrou i pochodeň, jak viditelně bude hořet a kolik dalších kapel a hudebních projektů stihne zapálit? Revoluce v hudebním showbusinessu? Kéž by. Sama doba už si to sama vyžaduje – nové technologie a technické možnosti definují nová pravidla. A kdo se nepřizpůsobí skončí jako fosilie slepé vývojové větve.

Mimochodem, hodně zajímavě se o novém fenoménu v hudebním průmyslu píše poslední dobou na **Musicserveru**. Prubněte například článek Karla Veselého Děláme to pro sebe nebo třebas ten od Honzy Balouška Radiohead – další rána hudebním vydavatelstvím?.

Co z toho vše vyplývá? Už nějakou dobu to cítím v kostech, že se v hudebním průmyslu něco děje. Starým časům odzvonilo. Přišel čas, který nejde nijak odsunout nebo mu utéct. Je to čas, kdy se odkryjí karty každého posluchače. Kopírování hudbu nezabíjí, zabíjí ho sockanství a neschopnost pochopit základní pravidlo, že hudebník/kapela a posluchač jsou spojité nádoby. Zde nejde o samotné stahování muziky. Jde mi o něco trochu jiného. Přibližně o to, co se stane, když se stažená hudba posluchači (za)líbí. Podpoří – nějakou adekvátní formou – kapelu? Supportovat nebo jen snadno a zadarmo stahovat? To je to, oč tu běží a co dnes řeší nejedna kapela.

Skoro by to až stálo za větší analýzu. Je to opravdu skvělé téma (nejen) pro ekonomy. *In Rainbows* je a bude skvělou ukázkou, jak může dopadnou vězňovo dilema (viz teorie her) v showbusinessu. Převládne duch kooperace? Nebo se ukáže neschůdnost tohoto modelu? Zvítězí krátkozrace duch nespolupráce a parazitizmu? Nebo zvítězí dlouhodobě udržitelná solidarita. Odvolávat se na „jánošíkovské“ odrbávání prašivých vydavatelství je již off-topic. Dnes se může každý posluchač naplno projevit. Vyjde Radiohead tento odvážný krok? Věřím v solidaritu.

Radiohead – stará láska nerezaví
========================
A co vůbec říkám na tuto desku? Po prvních posleších můžu s klidem v duši říct, že nová deska mě ani v nejmenším nezklamala. Osobně jsem dokonce čekal méně. Safra, někdy už prostě musí Radiohead dojít nápady a šťáva. Na této desce to ještě rozhodně nečekejte. Vynikající deska. Kecám, geniální deska! Hudebně stravitelná (podobně jako byla před 4 lety i *Hail to the Thief*), pestrá a sakra chytlavá už na první poslech. Zkuste pro představu třebas Bodysnatchers. Strhující melodie a rytmus… a když to v druhé polovině Radiohead rozjedou, mám stejné návaly emocí jako když jsem před roky poprvé slyšel Paranoid Android. Zabijácká záležitost.

Shrnuto a podtrženo: 10/10 – excelentní záležitost… a radost z toho, že to Radiohead opět dokázali.

P.S. Nevím, jestli extrémně pomalý chod webu inrainbows.com, kde se dá deska objednat, byl záměrem nebo web prostě nezvládal nápor návštěvníků. Obrňte se trpělivostí. Budete ji pravděpodobně potřebovat. Hodila se i mi.

Oliviero Toscani a Anorexia: Reklama jako morální apel

Oliviero Toscani - Anorexia

Oliviero Toscani je zpět, aby o sobě opět dal světu vědět. Extravagantní Ital – známý především svou dřívější spoluprací se společností Benetton – v těchto dnech vytvořil pro reklamní agenturu Flash & Partners fotografie pro novou reklamní kampaň; tentokrát pro módní dům Nolita. Dnes však v jeho kampani nejde o trest smrti, AIDS či téma války. Tentokrát namířil svým hledáčkem téměř přímo do svých vlastních řad – jeho objektem zájmu se stala sama móda. Problém anorexie je v oblasti módy běžným problémem. Běžným, ale vážným. A Toscani ani tentokrát nechce nad tímto ožehavým tématem zavírat oči. Vše vyfotil, zdokumentoval a s extravagancí sobě vlastní své dílo nechal vypustit do světa. Nebojte, Toscani není žádný moralista. Nebyl jím, ani když nafotil oblečení po mrtvém ze srbsko-chorvatského konfliktu, nebyl jím, ani když nafotil umírající na AIDS. Toscani nedává hotové odpovědi. Svými fotografiemi pouze otevírá diskuzi. Toscani prostě jen safra dobře ví, jak rozbouřit emoce a nenechat nás klidnými. A v tom tkví největší síla jeho tvorby.

Nechci zde nijak přehnaně vychvalovat Toscaniho. Můj vztah k němu je lehce ambivalentní. Na jedné straně Toscaniho uznávám jako skvělého fotografa s výbornými myšlenkami a nápady. Stejně tak se mi líbí zcela netradiční filozofie, se kterou se u něho a s ním „dělá reklama“. Na straně druhé moc nemusím tu jeho bezbřehou extravaganci. Stále ve mně přetrvává to, že se prostě rád „rochní“ v tom svém nonkonformním přístupu. Je to póza? Nevím. Ale ono je to vlastně jedno. Přečtěte si Toscaniho knihu Reklama je navoněná zdechlina a pochopíte, co mám na mysli.

Oliviero Toscani - Anorexia

Ale zpět k jeho nové reklamní kampani. Dá se očekávat, že se objeví zástupy pobouřených, kteří budou z různých úhlů analyzovat a kritizovat jeho novou reklamní kampaň. Budou se vymýšlet důvody, proč tuto reklamní kampaň zastavit či zprznit. Vzpomeňme jen jeho dřívější fotografie pro Benetton a tábory pobouřených, kteří Toscaniho nařkli například z toho, že v nich znázorňuje vykořisťování černochů bílými apod.

Ale přesto si nakonec myslím, že tato kampaň přesně splní to, co má. Bude se o tom mluvit. Bude se toto téma medializovat. Bude kolem toho humbuk. A to je živná půda pro to, aby se v této oblasti skutečně už začalo něco dít. Ano, jsem zastáncem této reklamní kampaně. Neříkám, že mě nemůže nic přesvědčit o opaku. Ale za celé roky jsem bohužel nikdy neslyšel silnější argument, který by změnil můj názor k Toscaniho přístupu a tvorbě. A tak rád bych slyšel alespoň jeden argument, u kterého bych musel uznat, že má hlavu a patu. Najde se takový?

Sám jsem zvědavý, jak se k celé kampani postaví naše Rada pro reklamu. Nechejme se překvapit.

A ještě jedna noticka závěrem. Na Reflexu právě probíhá anketa na téma, jak čtenáři vnímají tuto kampaň s nahou anorektičkou, 27letou Isabelle Caro. K dnešnímu dni hlasovalo více než 2500 čtenářů – 88 % hlasujících vnímá kampaň jako pozitivní.