Archiv rubriky: Marketing

Etika a reklama: Některá tupá a nabroušená, některá nevhodná

Reklama a etika: Nožířství Tupý

Ve středu (16. ledna 2008) vyšel v Lidovkách zajímavý článek: Nejvíc vadily spoty fernetů. Ano, řeč je o závadnosti, nevhodnosti či naopak vhodnosti reklam z hlediska toho, zda odpovídají či neodpovídají Kodexu reklamy vydaného Radou pro reklamu. Jednou za čas to přijde v médiích na přetřes; a myslím, že to vůbec není špatné.

„Rada pro reklamu vznikla za účelem prosazování samoregulace reklamy. Hlavním cílem Rady pro reklamu je zajišťovat a prosazovat na území České republiky čestnou, legální, pravdivou, a decentní reklamu.“ (zdroj: Rada pro reklamu)

Smysl takové samoregulace je nasnadě a jasný:

„Podstatou samoregulace reklamy je, že stát či státní orgány reklamu neregulují. Reklama je tak regulována pravidly, která přijme sám reklamní průmysl. Takto přijatá pravidla jsou vyjádřena v Kodexu reklamy. Kodex reklamy se stát od státu liší podle historických, společenských a legislativních podmínek. Samoregulace nenahrazuje právní regulaci – legislativu. Tuto legislativu doplňuje o ta etická pravidla, na něž se legislativa nevztahuje. Samoregulace je velmi flexibilní, rychle se adaptující nástroj, který pružně reaguje na všechny změny reklamního a mediálního trhu. Jednou z hlavních výhod samoregulace reklamy je právě flexibilní přizpůsobení etických pravidel reklamy vývoji trhu.“ (zdroj: Rada pro reklamu)

Přijde Vám reklama nevhodná? Podejte na ni stížnost

Jednou z možností, jak i Vy můžete zasáhnout do fungování Rady pro reklamu, je podání stížnosti. Fungování Rady pro reklamu však není nastaveno tak, aby Rada pouze reagovala na vzniklou situaci. V rámci služby Copy Advice se snaží preventivně řešit nevhodné reklamy ještě předtím, než je reklamní kampaň spuštěna.

„Systém Copy Advice byl vytvořen, jako nástroj pro efektivnější prosazování samoregulace reklamy. Význam Copy Advice spočívá v prevenci – Rada pro reklamu jeho prostřednictvím vytváří preventivní ochranu spotřebitele před společensky nevhodnými a neetickými prvky v reklamě.“ (zdroj: Rada pro reklamu)

Pojďme se podívat na několik případů.

Nožířství Josef Tupý – U nás nabroušené… přeřízne vše

Reklama, která minimálně patří k těm „odvážnějším“ a agresivním. Její kvalitu a sílu můžete sami posoudit na fotografii uvádějící tento článek. Reklama byla Radou pro reklamu shledána jako závadná:

„Arbitrážní komise RPR zaznamenala (a ocenila), že zadavatel – po vyrozumění o stížnostech – tuto reklamu okamžitě stáhl. Arbitrážní komise nicméně projednala tuto reklamu z hlediska jejího souladu / konfliktu s platným etickým Kodexem reklamy. Arbitrážní komise konstatovala, že tato reklama je neetická.“ (zdroj: ROZHODNUTÍ ARBITRÁŽNÍ KOMISE RPR Čj. 064/2007/STÍŽ)

Fernet Stock – Lipno – stížnosti byly, ale prošla

Další z loňských horkých kandidátů na neetickou reklamu; resp. tato reklama patřila mezi nejvíce kritizované reklamy roku 2007. A výsledek posouzení Rady pro reklamu?

„Tento reklamní koncept byl již ve finálním tvaru posuzován Arbitrážní komisí (na základě žádosti reklamní agentury Young & Rubicam cestou Copy Advice) na jejím zasedání v září 2007. Arbitrážní komise opět dospěla k názoru, že tento koncept neporušuje etické normy Kodexu RPR. Navozená situace je mnohokrát prožívané vztahové schéma, které nelze jednoznačně vnímat pouze ve směru muž – žena, ale i obráceně. Podle názoru Arbitrážní komise nepracuje tato reklama s tématem nerovnosti pohlaví, nebo dokonce nenávisti k určitému pohlaví a nemůže být proto označena za sexistickou. Použité kreativní a filmové zpracování pracuje s přijatelným množstvím vtipu a evidentní nadsázky.“ (zdroj: ROZHODNUTÍ ARBITRÁŽNÍ KOMISE RPR Čj. 067/2007/STÍŽ)

Fernet Premium – bar – neprošla

Další reklama, na kterou se v roce 2007 sneslo nejvíce stížností. Tato však byla shledána neetickou. Odůvodnění:

„Jak je popsáno výše, předmětná reklama použitým motivem a jeho zpracováním navozuje mimo jiné dojem, že alkohol jednak může být konzumentu přítelem („kamarád do deště“), a dále že je schopen řešit jeho osobní problémy (přítelkyně jej opustily atd.). Způsob zpracování, naléhavost reklamního sdělení, jakožto i vysoká nebezpečnost spojování osobních problémů člověka s možností zcela či částečně je řešit za pomoci/ve spolupráci s alkoholem vylučují, aby zkoumaný reklamní spot mohl být považován za reklamní nadsázku. Arbitrážní komise RPR v této části uzavírá, že považuje za zjevně a vysoce neetickou komunikaci reklamního sdělení, že alkohol může být prostředkem k řešení osobních problémů, a že vztah mezi spotřebitelem a alkoholickým výrobkem může být přirovnáván ke kamarádskému vztahu mezi lidmi.“ (zdroj: ROZHODNUTÍ ARBITRÁŽNÍ KOMISE RPR Čj. 032/2007/STÍŽ)

Fidorka – nevhodná klasika

Základní požadavky na reklamu

– Reklama nesmí navádět k porušování právních předpisů nebo budit dojem, že s jejich porušováním souhlasí.
– Reklama musí být slušná, čestná a pravdivá. Musí být vytvářena s vědomím odpovědnosti vůči spotřebiteli i společnosti.
– Reklama musí respektovat zásady čestného soutěžení konkurentů.
– Žádná reklama nesmí v zásadě ohrožovat dobré jméno reklamy jako takové, či snižovat důvěru v reklamu jako službu spotřebitelům.
– Reklama nebude záměrně propagovat neodůvodněné plýtvání anebo neracionální spotřebu surovin či energie, pocházejících z neobnovitelných zdrojů.
– Reklama nebude podporovat či vychvalovat chování, poškozující životní prostředí nad společensky akceptovanou míru.
– Tam, kde v tomto kodexu chybí zvláštní úprava, posoudí se reklama podle těchto Základních požadavků na reklamu v souladu s duchem Etického kodexu jako celku. Rada pro reklamu při aplikaci svého etického Kodexu může též aplikovat principy a zásady Etických kodexů Mezinárodní obchodní komory se sídlem v Paříži.

Celé znění Kodexu reklamy najdete na oficiálním webu Rady pro reklamu.

A co si o samoregulaci myslíte Vy? Měla by být reklama regulována touto formou? Existuje reklama, která Vám osobně připadá nanejvýš nefér? Nevhodná? Sexistická? Klamavá? Obelhávající? Podělte se se svými zkušenostmi.

Zdroj a poděkování za použité foto: Chavelin blog, konkrétně pak článek: Násilie a sexizmus najhrubšieho zrna v reklame

Lohas: Zdravý a udržitelný životní styl. Hype nebo rozumný přístup spotřebitelů?

Lohas

Nemám rád hype akce a ani jiné trendy trendy. Přesto mě v poslední době zaujal jeden takový trend. Lohas. O to více, že se o něm obšírněji píše také v novém vydání Respektu (1/2008), konkrétně ve článku Berlínské biobohatství a ekoluxus.

Co je lohas?

Lohas je acronymem ze slov Lifestyles of Health and Sustainability, což můžeme volně přeložit jako zdravé a udržitelné životní styly.

O co tomuto novému konzumnímu modelu jde? Nebojte, není novým náboženstvím, stejně tak není nějakou beta verzí z dílny sociálních inženýrů. Příznivci tohoto konzumního modelu prostě jen v rámci svých možností usilují o vhodné propojení udržitelného přístupu ke svému prostředí, svého zdraví a v neposlední řadě svých běžných a přirozených konzumních požitků.

„V praxi to vypadá tak, že vyznavači Lohas si sice svůj oblíbený steak neodepřou, budou ale požadovat, aby ona kráva pocházela z biologického zemědělství. Stejně tak si budou chtít kupovat banány nebo kávu s vědomím, že jejich producenti v Latinské Americe nebo Africe za svou úrodu dostanou řádně zaplaceno. „Lohas-lidé“ si budou chtít na svých zahradách i nadále užívat luxusního dřevěného zahradního nábytku, ale prosím vás: jenom žádné kácení deštných pralesů.“ (zdroj: EnviWeb.cz: „Férové“ letí čím dál víc)

Hype nebo udržitelný konzumní model?

Do určité míry mi lohas zavání trendy záležitostí. Je to asi taky jeden z důvodů, proč jsem u tohoto přístupu zatím opatrný. Na druhou stranu bych ho nechtěl přehlížet jen proto, že může na první pohled znít jako lehce snobsky a přeceňovaný přístup rozmazlené smetánky. Osobně si přeji, aby se lohas (nebo jakkoli to nazveme) stal udržitelným konzumním modelem, který zohledňuje nejen přání samotného konzumenta, ale také životního či sociálního prostředí.

Předně: jsem alergický na jakékoli sociálně-inženýrské přístupy. O to je mi pak milejší přístup, který začíná a v podstatě i končí u přání a volby jednotlivců. Právě jejich rozhodnutí se pak v konečném důsledku může stát tím, co mění pozitivně i naše prostředí. Je to možná (zdánlivě) delší cesta, ale opravdu jen zdánlivě. Nejdelší cesta je totiž mnohdy cestou nejkratší.

V našich končinách se o odpovědnějším přístupu ke spotřebě zatím mluví jen zlehka. Takové termíny jako udržitelný či rozumný konzumní model stále patří spíše do říše pohádek nebo sci-fi. Situace v některých (bohatých světových) zemích je však už podstatně zajímavější; natolik zajímavá, aby i výrobci a prodejci takový odpovědný konzumní přístup začali brát vážně:

„Nejlépe mají finance lohas zmapované v USA. Jejich uvědomělé výdaje jsou odhadovány na 208 miliard dolarů ročně. Nejvíce z toho (asi 83 miliard) utratí Američané za šetrné spotřebiče, nábytek, módu, ekoturistiku. Další miliardy za bio a další zdravé potraviny, za kosmetiku, za fitness a „spirituální“ produkty, což zahrnuje vše od masáží po kurzy meditace. Figurují tu třeba také zelené technologie a přírodní materiály na stavbu domů a ukládání peněz do etických investičních fondů. V Německu se udává, že asi třetina lidí nakupuje s přihlédnutím k „etickým a ekologickým kritériím“. Z produktů je podrobně spočítán prodej biopotravin. Od roku 2000 se obrat zdvojnásobil, ze 2,1 miliardy na 4,5 miliardy eur.“ (zdroj: Respekt.cz: Berlínské biohobatství a ekoluxus)

Změň spotřebu, měň svět!

Vzato ze všech různých stran vyplývá jedno: v případě lohas jde o zajímavou snahu, jak sjednotit a posílit odpovědné a udržitelné konzumní návyky spotřebitelů. Kašleme proto v případě lohas na takové škatulky jako: trendy nebo hype. Stejně tak kašleme na snobský přístup ke svým konzumním návykům. Je to na nic. Zaměřme se na něco podstatně důležitějšího. Každý spotřebitel má u sebe podobnou volební moc, jak v případě politické volby. Neodevzdává svůj hlas politickým stranám, ale dává o svých preferencích vědět svým prodejcům a výrobcům. Využívejme lépe tuto svou moc. Volme vhodně a rozumně. Možná pro nás může být počátek tohoto roku i zajímavým startem pro menší (nejen kosmetické) změny v našem přístupu ke spotřebě. Ano, svět jako jednotlivci nezměníme. Změňme spotřebu a měňme tak svět okolo nás. Ten náš zeleno-modro-špinavý svět by si to už konečně zasloužil.

mBank: Všechny nuly platí! Dvojsmysl nebo náhoda?

mBank

Tento text berte s rezervou. Není myšlen zas tak vážně. Je spíše z říše konspirací a nadsázky, než ze světa seriózních analýz a odhalení. Při myšlenkovém ladění na sledování Burtonova Karlíka a továrny na čokoládu se ani není čemu divit. Fantazie v tu chvíli působí více, než je obvyklé.

Tak dnes v TV běžela další Burtonova „pohádka“ – Karlík a továrna na čokoládu. Upřímně, miluji Burtonovy filmy (Ospalá díra, Ed Wood, Mrtvá nevěsta Tima Burtona, Střihoruký Edward, Vincent a další). Něco s tak prazvláštním kouzlem se jen stěží popisuje a řadí tohoto amerického režiséra k tomu nejlepšímu, co světová kinematografie představuje.

Ale k věci. Před samotným filmem se „nečekaně“ přihnala várka reklam. Osobně, mám reklamy rád. Nevadí mi a občas je to v TV to nejzábavnější a nezajímavější. Upřímně, tímto ani tak nechci vyvyšovat kvalitu reklam, jako decentně napsat, že v TV vcelku není co sledovat. Dnešek měl být příjemnou výjimkou. Vždyť pouští Burtona (mimochodem za pár hodin běží na ČT2 Ed Wood). Ale zpět k reklamám před filmem. Poslouchal jsem je jen tak na jedno ucho a druhým okem sledoval monitor notebooku. A v tu chvíli to přišlo. Právě běžela reklama na služby mBank. Slyšel jsem ji už x-krát, takže vcelku nebylo co řešit. Tentokrát mi však třískla do hlavy jedna ze závěrečných hlášek: „Všechny nuly platí!“ Všechny nuly? Nuly coby sazby za služby mBank? Nebo nuly coby lidé, kteří zůstávají u současných podmínek konkurenčních bank? Je to garance služeb nebo narážka na zákazníky jiných bankovních domů? Je to nádherný dvojsmysl? Hm, záměr nebo náhoda? Co si myslíte vy?

Netuším, ale aspoň mě to přinutilo dokončit zřízení jejich účtu. Uvidím, jak se osvědčí a jestli v konečném důsledku vyjde vítězně mBank a její uživatelé nebo ti, kteří platí jiným bankám. Fandím mBank.

Integrace videí mezi YouTube a Last.fm

Last.fm

Hudební server Last.fm tento týden na svém oficiálním blogu zveřejnil nové informace o integraci videí mezi YouTube a svou sekcí Videos. Testování tohoto propojení probíhalo mezi uživateli ve Velké Británii již od letošního října. Od 20. prosince mají tuto možnost také další uživatelé Last.fm, a to téměř po celém světě. Stále se však jedná o beta testování.

Princip nové služby je jednoduchý. Hudební profil jednotlivých kapel je od nynějška propojen s jejich videi na YouTube. Uživatel tak může přímo v profilu kapely na Last.fm sledovat videa z notoricky známého a profláklého YouTube.

I nadále jsou na Last.fm ponechány videa, která jsou či byly vloženy přímo přes Last.fm. Příkladem může být například sekce Videos irské kapely God Is an Astronaut. Tato videa jsou – vzhledem k jejich dohledatelnému původu – označována jako Official video. Oproti videoklipům z YouTube se tato videa načítají do statistik uživatelů.

Kudy se bude ubírat vývoj dál? Propojení bylo a je možné považovat za nevyhnutelné. Je však otázkou, jak se Last.fm popere s oblastí autorských práv či víceméně nekvalitním obsahem některých videí z YouTube (možnost označit nevhodné video kliknutím na Flag as incorrect považuji jen za jedno z řešení).

Last.fm + YouTube = osobní hudební TV

tv.timbormans.com

Last.fm na svém blogu upozornilo také na zajímavý projekt na webu TV.Timbormans.com. Jednoduchá aplikace sloužící na přehrávání videí. Filtrem se zde stává buď uživatelův nick na Last.fm nebo název hudebníka/kapely. Zadáte, spustíte a pak již jen sledujete automaticky generované videoklipy. Neznáte? Vyzkoušejte.

Komentujme.cz: Spammerem snadno a rychle

Komentujme.cz - komentářový spam

Společnost NETWINGS SOLUTIONS s.r.o. dle sdělení Maxima Černého na Webtrhu rozjela pro veřejnost novou a problematickou (kontroverzní mi přišlo málo trefné) službu Komentujme.cz. Jedná se o placený způsob psaní reklamních komentářů zprostředkovatelskou firmou – v tomto případě NETWINGS SOLUTIONS. Reklamní jsou tyto komentáře nikoliv samotným obsahem, ale odkazem na objednanou URL klienta NETWINGS SOLUTIONS. Mimochodem, je v tom snad nějaký rozdíl oproti zahraničnímu komentářovému spamu? Zdá se, že není. I ten se tváří, že reaguje na článek a „jen“ obsahuje odkaz na URL. Dle slov Maxima Černého jde „o poměrně levný způsob, jak získat i několik stovek zpětných odkazů.“ (zdroj: Komentarove odkazy – komentujme.cz). Bohužel „levný“ i tím, že „náklady“ jsou přeneseny na třetí osobu.

Služba se stala již před svým spuštěním předmětem docela bouřlivých reakcí české bloggerské komunity.Máme se na co těšit? Pokud se služba uchytí, pak bohužel asi ano. Pokud se neuchytí, pak to bude vítězství rozumu nad pár mrzskými korunami.

Je to spam?

Maxim Černý odpovídá na webu Komentujme.cz následovně:

„Ne, není. Všechny komentáře píší lidé k tomuto najatí. Komentáře mají smysl a jsou relevantní ke komentovanému článku. Nepíšeme komentáře typu „toto je super stránka“ u každého článku. Naše komentáře jsou k nerozeznání od ostatních komentářů.“ (zdroj: Komentujme.cz/otazky.html#13)

Je otázkou, zda je možné odpověď shrnout do slov, že „… komentáře píší lidé k tomuto najatí… [a že] komentáře mají smysl a jsou relevantní ke komentovanému článku.“ Automatizovanost, strojovost nebo ruční psaní není dostatečným dělítkem mezi spamem a férovou marketingovou komunikací. Stejně tak je to s relevantností napsaných komentářů. Spíše bych se přikláněl k tomu, že tato služba naplňuje klasickou definici komentářového spamu:

„Za komentářový spam či diskusní spam (z anglického Forum spam) je považováno vkládání reklamních, nevyžádaných, obtěžujících či nerelevantních příspěvků do volně dostupných diskusních fór… “ (zdroj: Wikipedia.cz: Komentářový spam)

Kdo nese „náklady“ za tento komentářový spam? Bohužel blogger. Právě ten má dle sdělení NETWINGS SOLUTIONS dát vědět, že si nepřeje takové reklamní komentáře na svém webu – „Pokud Tě naše chování pohoršuje, či z jiného důvodu nechceš, abychom psali komentáře na Tvůj blog, napiš nám email s adresou blogu a ten bude obratem vyřazen z naší databáze.“ (zdroj: Komentujme.cz) Právě i tento bod „smrdí“ něčím, co není příliš košér. Spokojený bude klient, který si objednal službu. Spokojená bude NETWINGS SOLUTIONS. Obětí bude blogger.

Spamuje „koncový zákazník“ nebo NETWINGS SOLUTIONS?

To je otázka do pranice. Výmluvy na to, že firma si „jen“ objednala komerční službu nebo že NETWINGS SOLUTIONS pouze plnila přání klienta, jsou zcela liché. Odpovědnost nesou obě dvě strany. Osobně nepovažuji tento typ placené prezentace za optimální způsob marketingové komunikace. A věřím, že to takhle vyhodnotí i potenciální klienti NETWINGS SOLUTIONS. Je smutné, že NETWINGS SOLUTIONS, která se sama hlásí k zástupu bojovníků proti spamu, právě tuto službu nabízí.

Hodně bude záležet i na reakci internetové komunity. Dá zřetelný impuls případným zákazníkům NETWINGS SOLUTIONS, že tudy prostě cesta nevede? Jaký je Váš názor na takovou komentářovou službu? Jedná se o komentářový spam? Byli byste rádi za takové komentáře na Vašem webu? Jak hodláte postupovat, když budete obětí takové komentářové služby? Rád uslyším Vaše názory.

Bezpečné hračky: Nová značka zařazená do programu Česká kvalita

Bezpečné hračky

V poslední době se stále častěji pozornost médií i spotřebitelů zaměřuje na kvalitu a bezpečnost hraček. Ne nadarmo, výrobky pro děti, které mají zcela specifický přístup k vyráběným produktům, vyžadují o to pečlivější volbu materiálů a dalších vlastností, které mohou zvýšit riziko úrazu či poškození zdraví. Přece jen: kolik dospělých spotřebitelů ožužlává své „hračky“ – telefonem počínaje a plazmou konče?

V době, kdy jsou stále častěji medializovány kauzy kolem nebezpečných hraček z Číny, situace kolem parazitování na značce CE či problémy s hračkami společnosti Mattel, se v českých médiích objevuje jedno z možných řešení – projekt Bezpečné hračky.

„Projekt „Bezpečné hračky“, přináší vhodné řešení pro výrobce a obchodníky, kteří mají zájem o skutečně pečlivé posouzení výrobku z hlediska všech možných rizik. Zakoupení výrobku, který je nositelem značky „Bezpečné hračky“ je pro konečného spotřebitele dobrou volbou a zárukou bezpečnosti garantovanou certifikací kompetentním pracovištěm. Trvalý dozor nad kvalitou a bezpečností výrobku po celou dobu jeho uvádění na trh poskytuje vysokou míru jistoty, že hračka nezpůsobí přechodné či trvalé poškození zdraví dítěte.“ (zdroj: Institut pro testování a certifikaci)

Certifikační systém Bezpečné hračky byl vytvořen Italským institutem pro bezpečnost hraček. V České republice (a potažmo ve střední Evropě) je implementován prostřednictvím zlínského Institutu pro testování a certifikaci, a.s.

Velkou výhodou značky „Bezpečné hračky“ je dlouhodobé testování kvality. Značka byla včera zařazena do programu Česká kvalita, který spadá pod ministerstvo průmyslu a obchodu. (zdroj: LN: Nové logo označí bezpečné hračky)

Zařazení do programu Česká kvalita má svůj smysl a váhu. Tento program jako jediný v ČR totiž „garantuje zákazníkům nezávislé ověření kvality výrobku či služby akreditovanou zkušebnou, průběžnou kontrolu dodržování kvality a kontrolu spokojenosti zákazníků“. (zdroj: BusinessInfo.cz: Nové značky v Programu Česká kvalita – Bezpečné hračky a Certifikované služby IT) V současné doběje součástí programu Česká kvalita bezmála 20 projektů; mezi jinými i Ekologicky šetrný výrobek či CZECH MADE.

Výrobky (tj. hračky definované Směrnicí Rady 88/378/EEC), které byly řádně otestovány, následně certifikovány značkou Bezpečné hračky a nadále je kontrolován jejich soulad s uděleným certifikátem, jsou označeny symbolem dětského kousátka:

Bezpečné hračky - značka

Věřme, že tato značka splní svůj účel, zpřehlední a zjednoduší zákazníkům výběr a v konečném důsledku povede k celkovému zlepšení na trhu hraček.

Co si o tomto certifikátu myslíte vy? Myslíte, že značka „Bezpečné hračky“ má svůj smysl a lidé na něj budou reagovat kladně? Koupili byste hračku s labelem „Bezpečné hračky“, i když bude (přiměřeně) dražší?

CE versus CE: Najděte 5 rozdílů, aneb jak se parazituje ve velkém

CE versus CE: Najděte 5 rozdílů anebo jak se parazituje ve velkém

Když se před pár dny dostala do médií zpráva o blízké podobnosti labelu China Export (CE) a Communauté Européenne, resp. Conformité Européenne (CE), docela mě to šokovalo. Šokovalo svou zákeřností. Nechci zde příliš filozofovat nad tím, do jaké míry si lidé při nakupování všímají různých certifikátů a značek kvality (i když anketa na iDNES.cz ukazuje, že si toho při nakupování všímá 2/3 respondentů). Nechci ani tak hovořit o tom, jak se vyrábí „seriózně se tvářející značky“, které si vymýšlejí sami výrobci a splňují nám tak náš český sen. Jde mi o samotný fakt, že někdo parazituje na zavedené značce CE a tím potažmo parazituje i na důvěře spotřebitelů.

V čem je tedy problém? Některé čínské zboží začalo používat svůj vlastní label CE (aka China Export), který je však nemile podobný léty zavedené značce CE (aka Comunità Europea), která označuje zboží, které splňuje normy Evropské unie. Rozdíl je pouze kosmetický, a to ve vzdálenosti mezi písmeny C a E. Shoda okolností? Nemilá náhoda?

CE versus CE

Jak tedy poznat pravé CE od toho parazitujícího? Řešení je právě v oné vzdálenosti mezi C a E. Ale nalijme si čistého vína. Myslím, že na tu vzdálenost nebude jen tak někdo hledět. A tím ani tak nemyslím spotřebitele, jako spíše některé výrobce. Navíc to pro mě osobně degraduje i samotnou léta budovanou značku CE (viz níže).

Comunità europea (CE)

Parazitování na pověsti někoho jiného není nic neobvyklého. Můžeme začít od kultovních (a tragikomických) plagiátů typu „PLIMR“ nebo hlášek: „Více proužek, více Adidas“. Své by o tom mohli vyprávět i společnosti Blata, Kofola či Hamé. Parazitování není rozhodně ničím neznámým ani na poli internetu – případy CzechTrade.net nebo Dinseyland.com jsou bohužel jen špičkou ledovce. Snad případ kolem CE versus CE nezůstane bez odezvy.

Co si o tomto problému myslíte vy? Nedalo vám to a podívali jste se, kolik zboží s labelem China Export máte doma?

Komentářový spam: Lepší články bez diskuze, než zištné komentování

Počítač

Chtěl bych zde nějak finálně shrnout svůj pohled na kauzu komentářových spamů společnosti NETWINGS SOLUTIONS s.r.o., jejíž jednatel byl (do jisté doby) zaangažován i do příprav a fungování Dne proti spamu. Nechci si sehřívat polívčičku na „horkém tématu“. Jen jsem se – byť nepřímo a neočekávaně – do celé kauzy připletl.

Vše začalo ve chvíli, kdy jsem sháněl technického poradce na problematiku spamů (viz Webtrh.cz: Den proti spamu: Poděkujme 7. listopadu svým spammerům!). Tehdy jsem se zkontaktoval s Maximem Černým. Když jsem před pár dny v rámci příprav prvního českého Dne proti spamu hledal podklady ke komentářovému spamu, nečekal jsem jak horké chvíle si prožiji. Tu noc (ze 4. na 5. listopadu) jsem narazil na 1. web – OTC.bloguje.cz: Tak už toho mám dost! Chvíli jsem na to nevěřícně koukal. Pak jsem se Maxe Černého přes IM zeptal, o co tu jde. Maxim mě tehdy uklidnil, že vlastně o nic nejde. Bohužel jsem začal objevovat další weby:

– http://otc.bloguje.cz/609539-tak-uz-toho-mam-dost.php
– http://nostalgicus.bloguje.cz/613313-7- … -spamu.php
– http://msblog.cz/295-mapa-domaci-site.html
– http://chevalnoir.bloguje.cz/602945-kom … cz-wth.php
– http://matejcik.bloguje.cz/602183-nove- … .php#cmt_4
– http://roj.bloguje.cz/609186-spam-v-komentarich.php

Tiskové zprávy médiím odeslány, akce před rozjezdem, já přes den pracovně vytížený (ano, opravdu jsem na Dni proti spamu nevydělal a od nikoho nedostal ani 1 korunu) a ve volných chvílích a po večerech jsem běhal kolem Dne proti spamu. Prostě – pohoda, jazz.

Rozhodl jsem se pro zveřejnění celé kauzy, a to ještě před jejím samotným rozběhnutím. Po návratu z pracovní cesty jsem tedy ještě v noci z 6. na 7. listopadu oslovil dotčené weby a pozval je k diskuzi na toto téma. Dohra celé akce je samozřejmě dnes v rámci „internetové komunity“ již dobře známa. Popravdě řečeno, jsem rád, že se o tomto tématu mluví – vždyť vyvolat diskuzi na téma nevyžádaných zpráv bylo samotným gruntem Dne proti spamu – a je opravdu jedno, kdo by byl obecně shledán spamujícím. Nejhorší pro celou akci Den proti spamu by bylo mlčení a potenciální degradace celé této akce (pokud by se výše zmíněná skutečnost provalila). Proto osobně oceňuji, že se toto téma otevřelo a rozebírá. Myslím, že se velmi jasně vyprofiloval všeobecný názor na tuto komentářovou službu.

Shrnuto a podtrženo: komentářovým službám tohoto typu v našich končinách pšenka nepokvete; a v tuto chvíli je jedno, jestli je to služba přímo od Maxima Černého nebo tuto službu nabízí i někdo jiný. A popravdě, je to dobře. Degradace komentáře jen na úroveň sekundárního textu, který je jen doplňkem k připojenému URL, není tou pravou cestou. To raději mít články bez odezvy než zapráskané balastem, který sice není zcela od věci, ale jehož primární cíl je zištný. Maxim bohužel zvolil špatnou formu zviditelnění svých služeb + následně nešťastnou formu argumentace v celé kauze. Bohužel.

Když mi Maxim napsal ve svém oficiálním vyjádření omluvu, přijal jsem ji. Bohužel mi v jeho vyjádření chyběla omluva i pro samotné dotčené bloggery. Snad ještě přijde.

„Pred nejakou dobou me pozadal Petr Canik o technickou spolupraci na projektu „Den proti spamu“, ktery sam vymyslel a myslim si, ze celkem povedene zrealizoval. Nabidku jsem tehdy prijal a protoze jsme se dohodli, ze dostanu prostor pro vysvetleni nastale situace na oficialnich strankach akce, reaguji touto zpravou.

Ma omluva timto patri Petrovi, protoze jsem mu slibil reakci do nekolika dnu a svuj slib kvuli velkemu vytizeni v pracovnim i osobnim zivote nedodrzel.“ (zdroj: Maxim Černý: Komentářový spam)

Poznámka:
========
Informace o této kauze bude také součástí tiskové zprávy, která bude shrnovat výsledky Dne proti spamu. Tisková zpráva bude rozeslána do všech médií, které se o tuto akci zajímaly. Ohledně kauzy „komentářový spam“ není třeba nic zakrývat. Nic se tím neřeší; osobně mohu říct, že s odstupem času jsem jen a jen rád, že Den proti spamu se této kauze nevyhýbal. Taková kauza může jen semlít a degradovat akci, v jejíž přínos věřím dnes více než předtím. Stalo se, stalo. Sám jsem si z toho vzal – do příštího Dne proti spamu – ponaučení.

Blixa Bargeld o nahrávacích společnostech: Rozbij lokomotivu a věci budou jako dřív!

Einstürzende Neubauten

Blixa Bargeld a další geniální diletanti z kultovních Einstürzende Neubauten přišli tento podzim s další deskou – Alles wieder offen. Po předešlých dvou deskách Silence is sexy (2000) a Perpetuum Mobile (2004), které mě osobně nechaly víceméně chladným, je toto další exponát do mé TOP10 alb roku 2007. Bezchybná ukázka, že i „stará kapela“ umí stále dorazit svými kladivy a povýšit hluk na muziku. Jednoduše: tito staří bardové už řadu let dokazují, že industriál nemusí být jen zvukovým experimentem, ale plnohodnotnou hudbou; symfonií, která odrovná stejně jako opusy jejich předchůdce Beethovena.

Novostavby řítící se na nahrávací společnosti
===============================
Blixa Bargeld je už na pohled extrovertní týpek, který neskrývá své netradiční názory a nešušní si je někde stydlivě pro budoucí generace. „Aristokrat“ Blixa Bargeld ve svém rozhovoru, který s ním tento týden přinesl Respekt.cz (číslo 45/2007), často naráží na přístup nahrávacích společností k současnému technologickému vývoji.

„Nechci být v pozici rozbíječů strojů z počátku průmyslové revoluce, kteří se báli, že jim stroje seberou práci. Přesně tak dnes uvažují nahrávací společnosti: rozbiju lokomotivu a věci budou jako dřív.“ (zdroj: Respekt.cz, číslo 45/2007, str. 52)

Souhlasíte s Bargeldem? Na problém jde nahlížet ze dvou úhlů. Podívejme se na oba dva. Otázkou je, jakou roli by v obou těchto úhlech měly hrát nahrávací společnosti.

1. Všechno něco stojí

Nepopírám, že všechno něco stojí. Když Alan Wilder (znáte z Depeche Mode) oznámil, že novou desku svého projektu Recoil bude rozdávat zdarma, šlo z jeho odpovědi cítit trpkost a skepsi:

„Budoucnost? Je mi jasné, že nebude trvat dlouho a všichni budeme rozdávat hudbu zdarma, jelikož ilegální kopírování už je stejně běžné. Já to v mnoha ohledech akceptuji, hudba zadarmo je dobrá reklama. Má skepse se netýká samotného průmyslu, ale obecného přístupu k hudbě jako celku. Fakt, že kupující veřejnost víceméně říká, že už za ni nechce platit. Připadá mi to docela zavádějící. Nikdo by se nepodíval na oblek ušitý na míru nebo krásný, ručně vyrobený kus nábytku a pak navrhnul, že by ho měl dostat bez placení, nebo ano? Z pohledu hudebníka je těžké smířit se s dlouhou snahou vyprodukovat něco opravdu výjimečného, když to v závěru musíte poskytnout v mizerném zhuštěném formátu mp3, protože to diktuje trh.“ (zdroj: Musicserver.cz: Alan Wilder – Hudbu budeme rozdávat zadarmo)

Chtít hudbu zadarmo a vysvětlovat to jakýmikoliv „chytrými hláškami“ („Máme předplaceno na čistých CD“ apod.), mi přijde postavené na vratkých základech. Pirátské šíření nahrávek není totiž pouze problémem nahrávací společnosti. Je problémem toho, kdo má ve finále peníze za prodej dostat. Prostě s kopírováním hudby může mít stejně tak problém nahrávací společnost, jako kapela. Nakonec je to vše o slušnosti posluchačů.

2. Nesmyslné udržování statusu quo

Nedivím se nahrávacím společnostem v tom, že se snaží udržet to, na čem vybudovali celé své „impérium“. Je však otázkou, nakolik je daný status quo udržitelný a nakolik je možné zastavit současný trend ve stahování (byť nelegálním). Nahrávací společnosti zcela přehlížejí měnící se dobu a potažmo přehlížejí to, co si dnes zákazník čím dál tím víc přeje. Na tuto změnu prostě nezareagovali dostatečně rychle a adekvátně. Postihy typu protipirátský Cactus a další „ochrany“ na CD dokáží člověka, který si koupil jejich originální CD, spíše pořádně naštvat. Dodnes mě vytáčí nevýhody takových „technických výkřiků“. Přestože si album s takovou „ochranou“ z férovosti ke kapele koupím, tak si jej do počítače stáhnu pro svou potřebu z internetu. Důvody? Možnost poslouchat hudbu při práci (na libovolně zvoleném přehrávači), větší stabilita, možnost používat Last.fm apod. A to, že mi například originální Best Of Mňága a Žďorp nehraje na počítači vůbec? To už šli nahrávací společností na můj vkus dál, než je zdrávo. Myslel jsem si, že když něco nese označení CD, pak je to určeno do přístrojů, které mechanikou CD disponují. Přesvědčil jsem se o tom, že nikoliv. Originální nosiče si kupuji a kupovat budu, ale přesto naprosto souhlasím s Blixou Bargeldem:

„… nemám důvod mít s nahrávacími společnostmi sebemenší slitování. Nechtějí se učit nebo jít dál. Zaslouží si trest.“ (zdroj: Respekt.cz, číslo 45/2007, str. 52)

Supporteři všech zemí, spojte se!
=======================
Kapela Einstürzende Neubauten je jedním z průkopníků přímé distribuce své hudby. Poprvé jsem si tohoto fenoménu všiml u britských Underworld. V poslední době je pak „mediálně propírán“ prodej posledního alba britských Radiohead (byť u prodeje desky In Rainbows moc nechápu, proč nebylo možné toto album koupit via PayPal, ale jen klasickou platbou přes platební kartu). Ale zpět k Einstürzende Neubauten: zrealizovali projekt Supporter Project, kterým letos již potřetí nabízejí svou muziku. Pokud chcete podpořit jejich tvorbu, stačí se jen zaregistrovat na jejich webu a koupit si jejich hudbu. Získáte tak nejen jejich muziku a dobrý pocit, ale také možnost dostat se k různému raritnímu materiálu. Můžeme sice počítat s tím, že v nejbližší době zasáhne hudební průmysl jistý hype tohoto směru, ale přesto bychom měli brát v potaz rizika spojené s touto formou distribuce. Komunita je možná jednou z možností, přesto bych nechtěl tuto oblast nijak přeceňovat. V našich poměrech je to jev hodně okrajový – napadá mě snad jen komunita lidí kolem labelu Silver Rocket. Komunita musí být skutečně dostatečně silná a dostatečně „zapálená“, aby byla ochotna podporovat dané projekty. V opačném případě je člověk/prodejce/distributor jen nemile zaskočen.

Shrnuto a podtrženo: komunita je doplňkem. V základu je a bude nutno stále počítat s klasickým, zažitým a férovým vztahem zákazník/prodejce. S tím spojené přímé prodejní kanály mezi zákazníkem a prodejcem – např. oblíbený prodej přes MySpace.com apod. – jsou pak dobrou možností, jak dělat a prodávat hudbu nezávisle na nahrávacích společnostech.

A co vy? Máte zkušenosti s nákupem desky přes MySpace nebo přímo od kapely? Kupujete muziku? Používáte k nákupu PayPal?

Den proti spamu: Aurora vystřelila, pochyběli vojáci, ale revoluce začala

Spam

Když se před necelými 14 dny zrodila myšlenka o uspořádání **Dne proti spamu**, rozhodně mi nedocházelo, jaký reálný dopad tato akce může mít. Ve své podstatě DIY akce (Do it yourself/Udělej si sám) se změnila v něco, co dokázalo oslovit média a vytvořit dostatečný humbuk kolem tohoto tématu. A myslím, že humbuk zasloužený. Jaké jsou mé první pocity z celé této akce? S některými jsem se podělil již včera s Vojtěchem Bendářem z Lupy.cz. O další se podělím nyní, s finálními výsledky a shrnutím akce přijdeme společně s Maxem Černým ze Spamy.cz na konci tohoto týdne.

První zhodnocení Dne proti spamu: Letectvo máme silné, příště posílíme pozemní síly
======================================================
Jak už jsem zmínil dříve, **Den proti spamu** byla víceméně DIY akce. DIY formou, nikoliv obsahem. Problematika spamu nepatří mezi témata, o kterých by se nemělo mluvit, které by měly být přehlíženy nebo zlehčovány. To byla hlavní myšlenka, s kterou jsme do celé akce původně vstupovali. Seriózní debata o problematice e-mailového a komentářového/diskuzního spamu měla být okořeněna něčím, co osloví média a co celé akci dodá netradiční charakter – vznikl nápad „Mluv se svým spammerem„. Po akci mohu konstatovat, že akce vzbudila větší než očekávanou mediální pozornost – viz DenProtiSpamu.cz: Napsali o nás. Výstřel z Aurory 7. listopadu 2007 opravdu zazněl. Média zareagovala na toto téma velmi pozitivně. A myslím, že i čeští spammeři si to velmi dobře uvědomili. Postrádali jsme však silnější pozemní síly – počítám, že těch, kteří skutečně zavolali svému spammerovi bylo mizivé procento. Důvody? Pokusíme se je komentovat v oficiálním shrnutí akce. Rozhodně se však pokusíme tuto naši slabinu do příštího roku napravit. Ale jde opravdu o slabinu? Samotné osobní kontaktování mělo být pouze „třešničkou na dortu“, něčím, co zaujme a rozvíří vody. Základ tkvěl a tkví v diskuzi na toto téma, a to se povedlo.

Bojovat slušně proti spamerům? Určitě!
============================

Myslím, že ten, kdo ve středu zvedl telefon a zavolal svému českému spammerovi, nelitoval. Osobně jsem diskutoval s několika firmami. Nejdelší rozhovory probíhaly s Ing. Geyerem z Hotelu U Lípy. Byly dostatečně dlouhé na to, abych si z těchto zajímavých (sic!) rozhovorů vzal pár zjištění. Předně:

1. Pan Geyer je (bohužel) velmi dobře seznámen s problematiku spamu a současnou nedostatečnou českou legislativou. Zná díry a „šikovně“ jich využívá. Je však otázkou, jestli taková „šikovnost“ je tím pravým a férovým způsobem, jak nabízet své služby.

2. Po úvodním nedorozumění, kdy na mě Ing. Geyer podal oficiální stížnost na ÚOOÚ za domnělé zaslání spamu, se náš rozhovor stočil k věcné a seriózní debatě. Slovo seriózní používám zcela záměrně. Rozhodně bych pana Geyera nechtěl démonizovat. Imho je to fajn chlapík, který prostě jen dělá nefér a hodně otravný marketing. Byla to pro mě skutečně zajímavá debata a nelituji jediné provolané minuty. Věřím, že podobně to cítí i pan Ing. Geyer. Nebo se mýlím?

3. Další ponaučení jsem si vzal z dalších rozhovorů – věřím, že někteří spammeři prostě jen zkusili zaslat „nevyžádaný mail“ a tato akce je buď odradí od zopakování nebo je přiměje, aby skutečně vyřazovali ze svých emailových databází ty, kteří nemají o jejich „spamy“ zájem.

4. Podstatně nebezpečnější jsou ti, o kterých se málo mluví, ale kteří vyhledávají skuliny, jak „legálně“ spamovat. Stačí chvíli brouzdat po internetu a pár jich objevíte. Bohužel.

5. Vzniká řada otázek, například: Jak naložit se současnou podobou české legislativy, která svazuje ruce ÚOOÚ, internetovým uživatelům a dává možnost v podstatě „legálně“ spamovat? Když použiji argument pana Geyera: Je opravdu řešením spamu vhodné technické řešení na straně internetových uživatelů? Měl by tedy být problém spamu především odpovědností a starostí koncových uživatelů? Je celý humbuk proti spamu jen prachobyčejný antispamový hype vytvořený pár nespokojenci nebo jde opravdu o závažný problém?

Ale ještě zpátky k Hotelu U Lípy. Znamená to, že jsem konvertoval nebo změnil svůj názor k (legálním, ale nelegitimním) spamům z Hotelu U Lípy? V žádném případě. Myslím, že po celou dobu bylo jasné, že oba dva jsme na různých stranách barikády. Přesto to nebyl důvod být osobní nebo agresivní. Byla to věcná diskuze. Četl někdo z vás Clostermannův Velký cirkus? Clostermann popisuje rozdíl mezi leteckými boji v 1. a 2. světové válce. V té 1. proti sobě stáli sokové, ale bojovali slušně. Stojím na druhé straně barikády a budu dělat všechno pro to, aby Hotel U Lípy a další přestali spamovat, tj. změnili svůj způsob „marketingové komunikace“. Ale nikdy se nebudu chtít snížit k podlému způsobu boje nebo grázlovství. Věřím, že na stejnou hru přistupuje i pan Geyer a další. Věřím, že dlouhodobě je toto ten nejlepší boj se spamy a s jejich zasilateli.

1. český Den proti spamu coby beta verze
===============================
Do celé akce jsme vstupovali s úmyslem ji v případě úspěchu v dalších letech opakovat. V tuto chvíli mohu směle konstatovat, že ji rádi zopakujeme. Letošní **Den proti spamu** berme jako beta verzi. Zkusili jsme to, vychytali jsme chybky, snažíme se poučit do budoucna, ale jsme přesvědčeni o tom, že samotná myšlenka má svůj smysl a opodstatnění. Letošní Den proti spamu byl úspěšný prequel. To, zda v dalších letech přijde ještě úspěšnější seriál záleží hodně i na vás.