Archiv autora: Petr Čaník

Spamovat či nespamovat? To je, oč tu běží!

Tak jsme letos opět zorganizovali Den proti spamu! Prozatím mám tuto akci – a věřím, že i druzí – stále zaškatulkovanou jako DIY akci. Minimální rozpočet, neustálý a můj věčný boj s časem…, žádné peníze vytažené z nevědoucích občanů (z ať už státní, EU nebo jiné kasy). Prostě další pokus, jak se k něčemu vyjádřit a pokusit se do toho zapojit druhé… a malá sociální sonda, co vše taková akce způsobí či rozběhne. Tak i letos tomu není jinak. A když to tak vezmu ze všech stran, jsem tomu i rád.

Oproti minulému roku jsme změnili náboj celé akce. Nemůžu říct, že mě i letos nelákalo obvolat pár těch spammerů (nekonvenční přístupy mi prostě budou vždy blízké). Z minulého roku jsme se však poučili, že na něco takového je 1) potřeba více času na přípravách celé akce, 2) více zbuntovaná komunita lidí. Tentokrát je to tedy o obyčejné, ale imho přínosné myšlence – psát o spamu, o našich zkušenostech s ním, o tom, jak jsme si s ním poradili nebo jak jsme z něho bezradní. Věřím na sílu veřejných diskuzí – otevírá se tak prostor pro lepší, komplexnější, prostě plastičtější pohled na celou problematiku. A psaní o něčem takovém nemusí být úzce spojeno pouze se 7. listopadem.

Co mě vlastně na tom spamu štve? Upřímně, nejsem (a věřím, že nikdy nebudu) radikálním odpůrcem mailů, které jsem si nevyžádal. Problematika je příliš složitá, abych na jakýkoliv mail, který jsem nečekal reagoval tak, že jde o spam. Štve mě jiná věc – 1) když už mě někdo maily skutečně obtěžuje a nereaguje na to, že nechci být obtěžován; nebo 2) když ve mně někdo budí zdání důvěrnosti a je to vše jen „(po)citový fake“.

Když byl 3. května 1978 společností ARPANET odeslán 1. spam (ano, letos „slavíme“ 30 let), nebyly reakce jednotné. Někteří byli naštvaní, ale někteří naopak poukazovali na to, že je to ok a že se vlastně nejednalo o neužitečný mail. A zde jsme u „systémového problému“. Pokud se najde dostatečné množství takových, kteří chtějí předat to své evangelium o jejich službě, nejsme daleko od současného stavu, když mažeme, mažeme, mažeme. A kdo z podnikatelů nemá pocit, že zrovna ten náš mail, ta naše nabídka, ta naše služba nepřinese spásu, záchranu a užitek těm, které oslovujeme. Minimálně aspoň některým z nich.

Proto k výše uvedenému a s ohledem ke všem dalším okolnostem jsem už tolikrát řekl, že hromadné maily nepovažuji za férový a adekvátní způsob marketingové komunikace. Je to pro mě druholigová praktika.

A závěr věcí je? Den proti spamu je moje/naše dítě (touto cestou děkuji všem, kteří mi s akcí pomáhají… v neposlední řadě Pavlovi z Buzzmagu, který do toho letos šel se mnou jako hlavní Partner). Ale ještě k tomu dítěti. Nepotřebuji, aby mi chodilo oháknuté ve zlatě, stačí mi, když se bude dobře učit. A třeba jednou dospěje a najde si bohatého ženicha. Zatím je pro mě vše kolem této akce cennou školou. A rád si ji zopakuji i příští rok.

Vůdce, Myšák a další postavičky dálnic

Tak jsem se právě vrátil z Prahy. Nějakých 750 kilometrů. 375 kilometrů najetých ráno, 375 pak v podvečer zpět do Kopřivnice. Tuto cestu absolvuji celkem často; a téměř pravidelně se nestačím divit nad řidičským „umem“ některých postaviček dálnic. Nejvíce mě fascinují dva typy řidičů – Vůdce a Myšák.

Vůdce je razič

Vůdce je skutečně razič. Sice pomalý, ale na druhou stranu to kompenzuje svou neodolatelnou vytrvalostí. Bez ohledu na délku chvostu za ním je ochoten razit cestu a udávat směr. Nevadí, že ji všichni znají. Nenechává nikoho na pochybách, že dalších pár kilometrů nás povede levým pruhem. Čím větší chvost, tím větší Vůdce.

Myšák umí překvapit

Myšák je hlavně frajer. Čím menší vzdálenost na zařazení do levého pruhu, tím větší myška a tím větší Frajer. Samostatnou a vražednou kombinací je pak Vůdce Myšák. Nejprve překvapí a pak vám dá dostatek prostoru na něj koukat.

Kamionoví guru

Nechci být příliš příkrý na kamiony (a busy), byť mi občas pijí krev. Beru, že je přece jen jinačí pohled z osobního auta a kabiny kamionu. Přesto mě občas (na cestě do Prahy a zpět pokaždé 2x až 4x na nějakého takového narazím). Snažím se je chápat, někdy to ale skutečně nejde. Speciálně pak „žeru“ autobusy (s max rychlostí 100 km/h), kteří na poslední chvíli odbočí do levého pruhu a pak se při 120 km/h snaží předjet (nejlépe nějaký kamion). Docela to vždy snižuje mou ochotu přepravovat se po D1 autobusy.

A co vy? Jaké máte zkušenosti s D1, dálnicemi, cestováním, Myšáky, Vůdci, kamiony a autobusy? Spokojeni nebo Vám taky občas pijí krev? Myslíte, že je taková nevychovanost typická pro naši republiku nebo je to běžné i jinde v zahraničí? Rád uslyším vaše názory.

Ludmila Brožová-Polednová: O textilačce Herajtové, soudech, vězení a stáří

Tento týden jsem se hned několikrát ptal svých přátel, co říkají na to, že tento týden má bývala prokurátorka z procesu s Miladou Horákovou nastoupit svůj šestiletý trest. Celý případ se v posledních dnech znovu dostal v médiích k přetřesu. A psalo se o něm o to intenzivněji, čím se blížilo datum 31. říjen 2008, tj. datum, kdy nejpozději se měla paní Polednová dostavit k výkonu trestu. A výsledek? Stačí si přečíst titulky jako iHNed.cz: Brožová-Polednová do vězení zatím nepůjde nebo Aktuálně.cz: Polednová opět odmítá nastoupit do vězení. Čeká na soud. Prostě nenastoupila.

A tak zatím co textilačka Herajtová z Kotony v Berouně zvyšovala svůj výkon na automatických stavech, aby co nejvíce pomohla budovat naši republiku, obžalovaná Horáková dávala v podzemí dohromady nepřátelské bandy ke zničení naší republiky… (zdroj: z projevu Ludmili Brožové-Polednové z procesu s Miladou Horákovou)

Nevím, co si o tom myslet. Původně jsem zastával stanovisko, že by paní Polednová měla být odsouzena, ale k výkonu trestu by nastoupit nemusela. Čím dál tím více se přikláním k tomu, že by měla nastoupil i k onomu výkonu trestu. Je to přísné? Je to nelidské? Je to přehnané? Nevím, stále nad tím uvažuji. Co si o tom myslíte vy? Měla by si paní Polednová odsedět svůj trest? Byla spravedlivě odsouzena? Zasluhovala méně nebo více? Jsem zvědavý na vaše názory.

Reklama na Tento a britští Blur?

Slyšel jsem reklamu na Tento (papírové zboží) poprvé minulý týden a půl dne mi vrtalo v hlavě, kde jsem ten song už slyšel. Věděl jsem, že jsem iks let nazpět tento song poslouchal. Kdo si má ale po letech vzpomenout; navíc v tom kvantu naposlouchaných a oblíbených kapel. Nakonec mi to po pár hodinách docvaklo. Posuďte sami:

Reklama na Tento

Britští Blur a jejich song Charmless Man

Slyšíte to tam také nebo jen já trpím stihomamem? Neznám okolnosti, za kterých vznikla tato reklama; předpokládám, že má Tento vše ošetřené. Jen mě to zaujalo. Bez ohledu na tuto reklamu jsem si vzpomněl na situace, kdy právníci podle počtu shodných taktů definují náhodnou shodu a plagiát – viz třeba kauza Madonny a její skladby Frozen. A znovu pro jistotu píši: Věřím, že Tento to má ošetřeno. Jen se mi prostě všechny tyto věci pospojovaly a vybavily v jednu chvíli.

Mimochodem: Neznáte někdo bližší okolnosti kolem této reklamy? Jde o propůjčenou skladbu a jakousi „coververzi“ nebo je song natolik „pozměněn“, že nebylo třeba řešit autorská práva (opět samozřejmě v mezích současné legislativy)? Zajímalo by mě to. Pokud víte více okolo, určitě dejte vědět níže v diskuzi.

Aktualizace z 23:41 h

„Záhadu“ kolem reklamy od Tento před chvilkou rozsekl Ondra alias halogan. Přes Twitter jsem dostal jeho vzkaz:

@zputnik hele tak ta písnička je od francouzských Cocosuma s názvem Hey You!

A Ondra má recht. Takže žádní Blur, ale Cocosuma. No, asi už senilním. Neslyším zatím hlasy, ale slyším v nových kapelách dozvuky mé puberty a mých starých oblíbených kapel. Já tam ty Blury prostě slyším, byť Cocosuma je samozřejmě ta správná kapela v tomto videoklipu. Zjistím si o této kapele víc, zní šmrncovně.

Rádio Wave: O moci diletantismu nebo chvilkovém zaškobrtnutí?

Od minulého týdne koutkem mysli a svého času vězím nad aktuální mediální kauzou Rádio Wave. Slyšeli jste? Neslyšeli? Zde je pár relevantních článků, ať nemusím opakovat 1000x vyřčené a napsané:

Na celé kauze mě děsí jedna pro mě zásadní věc – jaká „řešení“ by byla, byla či je schopna Rada ČRo vyvodit z diletantsky provedené analýzy. Chápu, proč zde Rada Českého rozhlasu je. Nechápu však, že jejich rozhodování je v tomto konkrétním případě založeno na tak přihlouple provedené analýze. A utěšuji se jen představou, že to byl jednorázový úlet. Nebo se snad pletu?

Beru, že nikdo nemůže být znalcem všeho. Čekal bych tedy, že absenci určitých znalostí členům Rady vykompenzují ti, kteří Radě zpracovávají analýzy či další podklady. Při čtení přepisu schůze mi však běhal mráz po zádech. Upřímně jsem si nejdříve myslel, že jde o nějaký povedený „Kaufmanovský“ vtípek nějakého studenta „z menšinové skupiny bez budoucnosti“. Bohužel, existují lidé, kteří i v dnešní době čpí touto mrazivou rétorikou, jak vystřiženou z brožurek o „komunistické morálce“. Beru, že úloha Rady ČRo není jednoduchá. Současně by však při svých rozhodnutích měla vycházet z objektivně zpracovaných analýz a ne z takových pamfletů, které snad ani autor nemohl myslet vážně. Její rozhodnutí jsou zásadní. Nejde přece o to, kolik cukříků dáme šéfovi do kávy; a nanejvýš se nepovede a my uvaříme kávu znovu. Zde jde o mnohem víc, třeba o existenci/neexistenci/omezení fungování rozhlasové stanice či jeho vedení. Jako občan si představuji, že za mé peníze tam budou sedět odborníci, ne lidé, kteří nebudou při takových zásadních rozhodnutích vycházet z objektivně zpracovaných analýz. Nevím proč, ale docela mě děsí moc diletantismu.

A co si myslíte vy? Sledujete tuto kauzu? Jde podle vás o chvilkové zaškobrtnutí jinak dobře fungující Rady nebo o nefungující orgán, který je nutno vyměnit? Přesvědčte mě, že šlo o ojedinělé zaškobrtnutí. Přál bych si to.

Pár myšlenkových perel, které by neměly zapadnout v zapomění

Převzato z přepisu schůze Rady ČRo, který vyšel na Digizone.cz: Rada Českého rozhlasu obvinila Rádio Wave z propagace fašismu

Antonín Zelenka, člen Rady ČRo: „[Popis britské kapely Primal Scream] Jedná se o velmi kontroverzní, radikální rap metalové skupiny, která na svých koncertech zastává revoluční stanovisko, velmi kritické vůči domácí americké a zahraniční politice. Toto hodnocení, jak udává pan Vogl, také vychází i z encyklopedie Wikipedia…

I pro začínajícího politologa je patrný nacistický obsah této písně a v žádném případě se tato píseň nehodí do veřejnoprávního rozhlasu.“

Richard Medek, programový ředitel ČRo: „[Posluchači Rádia Wave] Tato menšinová skupina podle mého názoru není budoucností tohoto národa, anebo jenom velice ojediněle.“

Jiří Florian, předseda Rady ČRo: „A tahle mimořádná tolerantnost nás už vede k fašismu.

Jestliže tady už narážíme na problémy hákových křížů a podobný věci, tak tady končí veškerá trpělivost. My jsme dostali termín, pane generální řediteli, vy jste nás žádal o porozumění do 30. září, že do té doby budou vyřešeny všecky problémy s Radiem Wave.

Já mám dneska na kalendáři 23. října – a máme to zas tady. Tady končí veškerá trpělivost. Já se ptám, jak dlouho ještě bude zneužíváno trpělivosti Rady, a ptám se, co s tím hodláte dělat. A k tomu říkám rovnou, že času je namále.“

Caspian a FDK: Hlasitě, explozivně, emotivně v Chapeau Rouge

Přes týden jsem si nechal uležet v hlavě mé pocity z koncertu Caspian (Beverly, Massachusetts, USA) a FDK (ČR) v pražské Chapeau Rouge (z neděle 19. října 2008).

Po vzoru „olympijského“ – hlasitěji, explozivněji, emotivněji

V Chapeau Rouge jsme pořádali koncert poprvé a tak jsem byl docela nervózní, jestli to nebyl krok špatným směrem. Sedmička, kde se odehrály veškeré naše minulé koncerty, není/nebyla špatná, ale prostě jsme chtěli vyzkoušet něco jiného a nového. Navíc Daniel z Chapeau Rouge, který se stará v klubu o stage Underground prostě chtěl, aby Caspian hráli v Chapeau Rouge a vyšel nám v tom maximálně vstříc (promo koncertu, neskutečně skvělá cena za klub a celkově jeho přístup). Už zvukovka mě přesvědčila, že tento koncert zde bude znít a vyzní výborně. Už zkouška jasně ukázala, že to bude – především v případě setu od Caspian – totální hlukový nářez.

FDK

FDK coby předskokan mě chytli především v 1. polovině koncertu. Hned prvními třemi songy mě dostali… a nasadili sami sobě vysokou laťku. Masívní jízda, která nedala snad nikomu odpočinout. Postupně ve mně nabuzení z jejich hudby mírně opadlo, ale to je jedno. Rozhodně hodně nadějná česká kapela. Stopro si je zapamatujte a poslechněte. Klukům z FDK držím palce, aby už konečně dotáhli do konce vydání 1. regulérní desky.

Caspian je pro mě kapitolou sama o sobě, srdcovka. A byla hned po vydání jejich geniální alba The Four Trees na seznamu těch kapel, jejichž koncert jsem buď chtěl 1. vidět nebo 2. společně s kluky z Post-Rock.cz uspořádat. Jsem rád, že došlo k tomu druhému. Je to sice náročnější, ale o to zajímavější poznat kapelu detailněji (mimochodem věděli jste, že ten freak, který se Caspian staral o merchandising je ex-člen Junius?) Ale ke koncertu. Kluci předvedli neskutečně emotivní a explozivní jízdu. Hláška „Nejprve tě uspíme, pak ti ustřelíme hlavu“ nabrala jejich koncertem nových rozměrů. Bezhlavé gymnastické cvičení Phila a dalších členů Caspian jen dosvěčovalo, že hudba exploduje přímo z nich samotných. Parádní jízda. Snad jen zvuk ze začátku lehce zahaproval – to když basákovi rupla při příliš emotivní exhibici struna a snažil se to celé vyřešit při hraní.

Shrnuto a podtrženo: S koncertem samotným jsem maximálně spokojený. Obě dvě kapely jsou nejenom skvělí lidé, ale navíc výborní muzikanti. A myslím, že do jejich jarního pražského koncertu se zase rádi pustíme.

FDK

Lesk a bída pořádání koncertů

Vcelku už si zvykám na to, že není v dnešní době tak jednoduché uspořádat v Praze koncert tak, aby se zaplatil. Naplnění a zaplacení/nezaplacení koncertu je prostě nevyhnutelným adrenalinem před koncertem. Nemyslím si, že by lidé ztratili zájem koncerty. Naopak… mají velký výběr a využívají ho naplno. Před rokem jsme s Adamem ze Silver Rocket dali řeč na toto téma; a shodli se na jedné základní věci: lidé chodí na koncerty, ale Praha je překoncertována. Lidé si prostě více vybírají a odkládají koncerty ne proto, že by na ně nechtěli, ale protože je jich kvantum. Není prostě v jejich (časových či finančních) možnostech je všechny navštívit. Penetraci trhu neokecáme.

Jak z toho ven? Lámeme si s tím v redakci Post-Rock.cz hlavu už nějakou dobu. Upřímně, našim cílem není na koncertech vydělávat. Důvod – proč koncerty pořádáme – je zcela banální: setkat se na nějakém dobrém koncertě, vidět se, povykládat, něco popít, napěchovat se legendárním Dalamánkovým gulášem a udělat to tak, aby se to zaplatilo… a samože, aby byla spokojená kapela (na které nikdy nešetříme) a na těch, kteří si rádi zajdou na námi pořádaný koncert. Třeba se jednou najdeme to správné řešení a budou spokojeni posluchači, kapela, klub a my budeme spokojeni, že to vše prostě tak nějak vyšlo a mohli jsme si užít skvělý večer.

A co vy? Byli jste? Líbilo se? Co říkáte na Chapeau Rouge? Co říkáte na zvuk? Atmosféru?

Poznámka závěrem

Moc touto cestou ještě jednou děkuji klukům z Post-Rock.cz i těm, kteří nám kolem koncertů pomáhají. Bez vás by se to opravdu nedalo zvládnout. A vůbec všem, kteří nám zůstávají věrni a chodí na koncerty. Fakticky moc díky.

Za fotky z koncertu opět – už klasicky – díky Tomovi alias Fomakovi.