Tak jsme letos opět zorganizovali Den proti spamu! Prozatím mám tuto akci – a věřím, že i druzí – stále zaškatulkovanou jako DIY akci. Minimální rozpočet, neustálý a můj věčný boj s časem…, žádné peníze vytažené z nevědoucích občanů (z ať už státní, EU nebo jiné kasy). Prostě další pokus, jak se k něčemu vyjádřit a pokusit se do toho zapojit druhé… a malá sociální sonda, co vše taková akce způsobí či rozběhne. Tak i letos tomu není jinak. A když to tak vezmu ze všech stran, jsem tomu i rád.
Oproti minulému roku jsme změnili náboj celé akce. Nemůžu říct, že mě i letos nelákalo obvolat pár těch spammerů (nekonvenční přístupy mi prostě budou vždy blízké). Z minulého roku jsme se však poučili, že na něco takového je 1) potřeba více času na přípravách celé akce, 2) více zbuntovaná komunita lidí. Tentokrát je to tedy o obyčejné, ale imho přínosné myšlence – psát o spamu, o našich zkušenostech s ním, o tom, jak jsme si s ním poradili nebo jak jsme z něho bezradní. Věřím na sílu veřejných diskuzí – otevírá se tak prostor pro lepší, komplexnější, prostě plastičtější pohled na celou problematiku. A psaní o něčem takovém nemusí být úzce spojeno pouze se 7. listopadem.
Co mě vlastně na tom spamu štve? Upřímně, nejsem (a věřím, že nikdy nebudu) radikálním odpůrcem mailů, které jsem si nevyžádal. Problematika je příliš složitá, abych na jakýkoliv mail, který jsem nečekal reagoval tak, že jde o spam. Štve mě jiná věc – 1) když už mě někdo maily skutečně obtěžuje a nereaguje na to, že nechci být obtěžován; nebo 2) když ve mně někdo budí zdání důvěrnosti a je to vše jen „(po)citový fake“.
Když byl 3. května 1978 společností ARPANET odeslán 1. spam (ano, letos „slavíme“ 30 let), nebyly reakce jednotné. Někteří byli naštvaní, ale někteří naopak poukazovali na to, že je to ok a že se vlastně nejednalo o neužitečný mail. A zde jsme u „systémového problému“. Pokud se najde dostatečné množství takových, kteří chtějí předat to své evangelium o jejich službě, nejsme daleko od současného stavu, když mažeme, mažeme, mažeme. A kdo z podnikatelů nemá pocit, že zrovna ten náš mail, ta naše nabídka, ta naše služba nepřinese spásu, záchranu a užitek těm, které oslovujeme. Minimálně aspoň některým z nich.
Proto k výše uvedenému a s ohledem ke všem dalším okolnostem jsem už tolikrát řekl, že hromadné maily nepovažuji za férový a adekvátní způsob marketingové komunikace. Je to pro mě druholigová praktika.
A závěr věcí je? Den proti spamu je moje/naše dítě (touto cestou děkuji všem, kteří mi s akcí pomáhají… v neposlední řadě Pavlovi z Buzzmagu, který do toho letos šel se mnou jako hlavní Partner). Ale ještě k tomu dítěti. Nepotřebuji, aby mi chodilo oháknuté ve zlatě, stačí mi, když se bude dobře učit. A třeba jednou dospěje a najde si bohatého ženicha. Zatím je pro mě vše kolem této akce cennou školou. A rád si ji zopakuji i příští rok.
