Lesk a bída komunikace: Jezdím (ne)slušně?

Tento týden jsem si při své cestě do Ostravy všiml zajímavého nápisu na kamionu. Zastavil na křižovatce přede mnou a na zadní části měl zajímavý nápis. Ten nápis mě potěšil. Dokonce dohnal k tomu, abych si ten kamion vyfotil. O jaký nápis šlo?

kamion

Za rok toho najezdím docela dost a tak vím, co někteří řidiči (včetně těch v kamionech) dokáží dělat za psí kusy. Něco málo jsem se o tom rozepsal v článku Vůdce, Myšák a další postavičky dálnic. O to více mě těší, když se objeví firmy, které se snaží komunikovat s druhými. Třeba, když se transportní společnost snaží minimalizovat nevhodné chování svých řidičů tím, že dává lidem možnost nahlásit nevhodné (nebo naopak vhodné a záslužné) chování. Tento způsob komunikace se v zahraniční literatuře často popisuje jako whistleblowing.

Whistleblowing je možno definovat jako oznámení neetického jednání na pracovišti těm, kteří mohou v dané věci zasáhnout a aktivně tuto situaci napravit. Důležitým aspektem whistleblowingu je skutečnost, že byly vyčerpány všechny jiné možnosti nápravy (informování nadřízených o vzniklé situaci apod.), ale nebyl na ně brán zřetel. Rozlišujeme dvě základní skupiny whistleblowerů: interní (zaměstnanci daného podniku) a externí (lidé vně podniku). Instituce, které jsou o neetickém jednání informovány, mohou být různé – média, policie, neziskové organizace, vrcholový management podniku apod.

Potud tedy o tomto způsobu komunikace dopravce se svým okolím. Není to jednoduché jít se svou kůží na trh. Na druhou stranu tím mohou firmy i mnohé získat.

Mohlo by to celé skončit happy-endem. A vážně: chválím takový přístup firmy. Jde o zajímavý krok transportní společnosti a záslužnou snahu takové firmy komunikovat se svým okolím. Pro řidiče – zaměstnance této firmy – je to pak určitý druh sociální kontroly. Nedalo mi to a zavolal jsem na to číslo… a ozvalo se:

Volané číslo neexistuje.

Autor

Petr Čaník

Petr je jednatelem a marketingovým ředitelem ve společnosti Plus Design & Marketing. Vyučuje také podnikatelskou etiku na VŠE v Praze. Navzdory svému oboru je alergický na jakékoliv moralizování. Spíše než dávání univerzálních odpovědí si cení diskuze nad otevřenými otázkami. Více informací...

4 komentáře: „Lesk a bída komunikace: Jezdím (ne)slušně?“

  1. No taky jsem takové auto potkal a měl jsem z toho tedy naprosto odlišné pocity. Jako bych se ocitl zase o dvacet let zpátky nebo v nějaké „svobodné“ zemi kde každý na každého bonzuje. Navíc ta zneužitelnost. No prostě stb praktiky se plíživým krokem vrací do naší země a nikdo si to ani neuvědomuje. Fuj tajbl.

  2. Taky jsem nekolik takovych aut potkal. Vsechny meli napis stejneho razu.
    Podobny krok chvalim. Pokud neni ridic uplny trouba, pak uz jen tenhle napis ho musi donutit jezdit jako cloveka.
    Je to vstricny krok.

  3. Na jednu stranu dobrá věc, na druhou stranu zneužitelné, jak píše Fred. Je to na delší povídání…

Komentáře nejsou povoleny.