Tento týden jsem si při své cestě do Ostravy všiml zajímavého nápisu na kamionu. Zastavil na křižovatce přede mnou a na zadní části měl zajímavý nápis. Ten nápis mě potěšil. Dokonce dohnal k tomu, abych si ten kamion vyfotil. O jaký nápis šlo?
Za rok toho najezdím docela dost a tak vím, co někteří řidiči (včetně těch v kamionech) dokáží dělat za psí kusy. Něco málo jsem se o tom rozepsal v článku Vůdce, Myšák a další postavičky dálnic. O to více mě těší, když se objeví firmy, které se snaží komunikovat s druhými. Třeba, když se transportní společnost snaží minimalizovat nevhodné chování svých řidičů tím, že dává lidem možnost nahlásit nevhodné (nebo naopak vhodné a záslužné) chování. Tento způsob komunikace se v zahraniční literatuře často popisuje jako whistleblowing.
Whistleblowing je možno definovat jako oznámení neetického jednání na pracovišti těm, kteří mohou v dané věci zasáhnout a aktivně tuto situaci napravit. Důležitým aspektem whistleblowingu je skutečnost, že byly vyčerpány všechny jiné možnosti nápravy (informování nadřízených o vzniklé situaci apod.), ale nebyl na ně brán zřetel. Rozlišujeme dvě základní skupiny whistleblowerů: interní (zaměstnanci daného podniku) a externí (lidé vně podniku). Instituce, které jsou o neetickém jednání informovány, mohou být různé – média, policie, neziskové organizace, vrcholový management podniku apod.
Potud tedy o tomto způsobu komunikace dopravce se svým okolím. Není to jednoduché jít se svou kůží na trh. Na druhou stranu tím mohou firmy i mnohé získat.
Mohlo by to celé skončit happy-endem. A vážně: chválím takový přístup firmy. Jde o zajímavý krok transportní společnosti a záslužnou snahu takové firmy komunikovat se svým okolím. Pro řidiče – zaměstnance této firmy – je to pak určitý druh sociální kontroly. Nedalo mi to a zavolal jsem na to číslo… a ozvalo se:
Volané číslo neexistuje.