Raiffeisenbank – banka inspirovaná klienty?

“Dobrý den, dovolal jsem se do banky inspirované klienty?” Takto jsem před pár dny začal hovor na linku Raiffeisenbank. Nedalo mi to, neodolal jsem. U (e)banky, která se tímto “mottem” prezentuje na každém kroku, jsem si to prostě neodpustil. Pár minut předtím jsem se totiž podíval na svůj účet a zjistil, že si Raiffeisenbank za platbu pár tisíc Kč na Slovensko naúčtovala 950 Kč. Poplatek tak vycházel nějakých 15 % z výše zaslané částky. Všechno toto bych byl schopen akceptovat, kdybych při platbě nevolal na jejich infolinku a nepídil se po tom, kolik za tuto srandu zaplatím. 300 Kč, které jsem se z infolinky dozvěděl, jsem byl ochoten akceptovat. Cena nad 400 Kč mi však vychází dráž, než nasednout do svého auta a udělat si výlet do 90 km vzdáleného Púchova, kde bych peníze vlastnoručně předal. 950 Kč mi v tomto kontextu přijde jako nehorázná částka. Proto můj údiv, proto můj telefonát na infolinku a proto asertivní tón, s jakým jsem celou diskuzi vedl. Už mě prostě přestává bavit jakákoliv spolupráce s touto bankou, a tak jsme nakonec skončili u žádosti na reklamaci – uvidím, co z toho nakonec vyleze.

Ano, ačkoliv mám rád reklamy, jsem abnormálně alergický na jakékoliv reklamy této banky. Když na mě z TV zazní hláška “banka inspirovaná klienty” musím rychle zaměstnat ruce, aby tím neutrpěla nevinná televize. Nebaví mě to. Něco málo jsem se rozepsal již v článku Řekni, kde ty levné banky jsou?. Asi si dám do nového roku předsevzetí skončit s bankami, které se imho chovají hůře, než považuji za přípustné.

A co vy a banky? Jak vám to s nimi jde? Nechávají se ty vaše inspirovat klienty nebo mají jen “kreativní” marketingové oddělení a přitom na klienty kašlou všemi směry? Jsou pro vás bankou inspirovanou klienty nebo bandou vytahující z vás neakceptovatelnou výši peněz?

Douška závěrem: Při psaní nadpisu jsem se překlepl a ve slově “banka” nechtě zaměnil “k” za “d”… že by ruka osudu?

Splitweet, Mattinator, Brightkit: Multi-uživatelská správa Twitteru

Před nějakou dobou jsme začal koketovat s myšlenkou, že by se mi hodila nějaká šikovná multi-uživatelská aplikace na správu Twitteru. Jde mi o to, že v poslední době mi vznikla potřeba spravovat více účtů (vedle svého twitter.com/zputnik se starám o pár dalších účtů + se snažím o zprovoznění twitter.com/plusmedia a twitter.com/etika) a přihlašování k individuálním účtům je docela zdlouhavé a nekomfortní. Našel jsem následující řešení:

Splitweet.com – aplikace nejblíž mým představám

Splitweet.com - aplikace nejblíž mým představám

Splitweet.com – jde o první multi-uživatelskou aplikaci na správu Twitteru, na kterou jsem narazil. Má své “dětské nemoci” (jde přece jen o projekt spuštěný před měsícem), ale přesto ze tří testovaných aplikací z toho vyšla vítězně. Sice se Splitweet choval lehce nestabilně při hromadném mazání tweetu, ale je vůbec fajn, že zde taková služba je. U jiných aplikací jsem na tuto možnost nenarazil. Je fajn, že správa toho, kde se tweet objeví, je jednoduchá a přehledná. Možná bych jen nastavil lepší barevnou identifikaci jednotlivých účtů – současná identifikace (v podobě malého čtverce u jednotlivých tweetů) je nedostatečná. Stejně tak by se hodilo to, aby každá z barev zůstala během přidávání dalších účtů nezměněna. Přehled dalších praktických tipů k vylepšení je možné najít například v komentářích k článku Stephanie Gulley Splitweet Is Perfect For Twitter Power Users.

TheMattinator.com – designově vyšperkovaný, ale nedostatečný

TheMattinator.com - designově vyšperkovaný, ale nedostatečný

TheMattinator.com – pravděpodobně pionýr v oblastí multi-accounts aplikací. Designově asi nejšikovnější služba, ale až příliš jednoduchá na použití. Můžete sice spravovat více uživatelských účtů, ale neexistuje možnost mazání tweetů apod. To je pro mě velké mínus.

Brightkit.com – vypadá fajně, ale nefunguje

Brightkit.com - vypadá fajně, ale nefunguje

Brightkit.com – designově pěkně zpracovaná aplikace, která nabízí řadu vychytávek (možnost nastavit vypublikování tweetu – sice to někomu nemusí až tak sedět s filozofií Twitteru), ale zaskočila mě 1. nefunkčnost, 2. nemožnost u napsaného tweetu určit, že se má vypublikovat na více účtech. Zdá se to jako drobnost, ale na Splitweetu jsem si na tuto funkci zvykl a líbí se mi. Po několika marných pokusech vypublikovat tweet přes Brightkit jsem to nakonec vzdal.

Shrnuto a podtrženo: Vítězem mého dnešního hledání multi-uživatelských správců Twitteru je pro mě Splitweet. Uvidím, jak se osvědčí v delším čase. Budu ho testovat nějakou dobu a uvidím, jak s ním budu spokojený.

A co vy? Víte o nějakém podobném nebo ještě lepším řešení správy více účtů na Twitteru? Napište o tom. Rád si nechám poradit.

Rychlý, rychlejší, nejrychlejší

Kdysi v první polovině 90. let jsem chodil na Obchodní akademii ve Valmezu. Rád na tu dobu vzpomínám. Skvělé prostředí a zážitky, výborní spolužáci a pár výborných učitelů, na které dodnes nemůžu zapomenout. Mezi jednu z mých hodně oblíbených učitelek patřila naše češtinářka – Alenka Dobešová (omlouvám se za tu familiárnost, ale v soukromí a mezi spolužáky jsem ji snad ani jinak neřekl). Dáma středních let s francouzským šarmem. Díky ní jsem si zamiloval francouzského existencionalistu Alberta Camuse či přišel na to, kdo je Jean Cocteau.

Jednou jsme tak v češtině probírali předválečnou literaturu a Alenka Dobešová položila otázku: “Kdo jako první reagoval na události v předválečném Československu?” Tehdy mi odpověď okamžitě nedošla, ale Alenka Dobešová dala logickou odpověď – poezie a jednoduché prozaické útvary (fejetony apod.). Básně se totiž píší rychleji než romány. Po letech se mi toto vše připomnělo, když jsem pročítal věci kolem formy, obsahu a rychlosti komunikace.

V poslední době se mi tyto věci připomínají zas a znova. Když vidím, s jakou rychlostí a jakými médii jsou informace předávány nejrychleji. Dnes jsem si na to vzpomněl znovu při tweetu:

Letecke nestesti twittrovano 20 min pred prvnimi ofiko zpravami + 1 twitrar na palube http://zi.ma/325 (zdroj: http://twitter.com/matesola/)

Twitter post - Denver - havarované letadlo

Připomnělo se mi to i před pár měsíci u článku Adama Javůrka: O smrti slavného novináře informovala první Wikipedia a Twitter.

Otázkou je, co si pod oním “rychlý, rychlejší, nejrychlejší” představit. Každý si může představit zcela rozdílné věci a v podstatě bude mít vždy pravdu. Pro mě jako uživatele internetu je pohled na tyto 3 dynamiky pohybu třeba takový:

  • rychlý je pro mě článek v blogu nebo zpráva na internetu;
  • rychlejší jsou pro mě různé tumblelogovací služby – www.tumblr.com či www.soup.io;
  • nejrychlejší ze všech dostupných prostředků komunikace je pro mě via mikroblogovací služby – zdá se, že další služby v tuto chvíli válcuje především Twitter.

Tím, co udává onu dynamiku, není v dnešní době už téměř nic jiného než schopnost člověka zareagovat na vznikou situaci, zprávu. Článek v blogu mi prostě trvá minimálně pár (desítek) minut. Oproti tomu Twitter jsem schopen napsat během pár vteřin, a to odkudkoliv. Současně však na Twitteru nikdy nenapíši podrobnou analýzu nějakého jevu. Od toho jsou jiné formy komunikace. Člověku jsou dnes otevřeny ohromné možnosti. A jsem za to rád.

Twitter.com: Děloha už není překážkou

V posledních dnes mě zaujaly dvě zprávy, které se točí kolem Twitteru. Každá svým způsobem poukazuje na možnosti a současně limity této sociální služby.

Twitter má oproti jiným formám komunikace jednu obrovskou výhodu. Její formát umožňuje velmi rychle vypublikovat sdělení a následné tuto informaci sdílet a šířit. Zvolená forma prostě dává Twitteru obrovské možnosti, současně ji však do určité míry limituje. Když Neil Postman popisoval “jak formy veřejné komunikace regulují či dokonce diktují druh obsahu, který jsou schopné ze sebe vydat”, (Postman, N., 1999:15) napsal zajímavou myšlenku, která má mnohé společné i s Twitterem:

“Výše uvedené [to, že forma ovlivňuje obsah] lze ilustrovat jednoduchým příkladem, k němuž si vezměme primitivní technologii kouřových signálů. Ačkoliv přesně nevím, jaké obsahy kdysi Indiáni kouřovýjmi signály přenášeli, mohu se bezpečně vsadit, že v nich nebyla zahrnuta žádná filozofická tvrzení. Obláčky kouře nejsou dostatečně komplexní na to, aby se jimi dalo promlouvat o povaze bytí, a i kdyby byly, filozofovi z kmene Čerokíů by nutně došlo dřevo nebo plachty, ještě než by se dopracoval ke druhému axiomu. S pomocí kouře se filozofie provozovat nedá. Forma tu vylučuje obsah.” (Postman, N., 1999:15)

Ano, pomocí Twitteru se filozofie provozovat nedá, dá se jím však (podobně jako pomocí kouře) rychle upozorňovat na daleké vzdálenosti. Ale pojďme k těm zprávám.

Twitter.com: Děloha už není překážkou

Už ani děloha není překážkou k tomu, aby si někdo twitteroval. Minimálně se nás o tom snaží přesvědčit nastávající táta Corey Menscher. Vytvořil zařízení, díky kterému monitoruje pohyby svého zatím nenarozeného dítěte. Výsledky jsou následně posílány na Twitter. Malý Menscher (nebo malá Menscherová?) se tak nevědomky již nyní zapojil do Twitter komunity a dává o sobě vědět, kdy zrovna kopl mámu do bříška.

twitter-baby

twitter-baby
(Zdroj fotografie: http://portfolio.menscher.com/itp/kickbee/)

Twitter a státní sféra

Twitter také postupně proniká do státní sféry. Nevím, jak je na tom česká státní sféra, v USA již mnoho úřadů považuje Twitter za další z komunikačních prostředků. Rychle tak může být komunita informována o změnách, novinkách apod. Rozhodně by se něco takového hodilo i do našich poměrů. Jeden ze zdrojů USA úřadů používajících Twitter můžete najít například na adrese www.BearingPoint.com/GovTwit.

A co vy používáte Twitter? Líbí se Vám na něm? Vyhovuje Vám? Jak často tweetujete?

Použitá literatura

Postman, N.: Ubavit se k smrti – Veřejná komunikace ve věku zábavy. Mladá fronta, Praha 1999.

Lesk a bída komunikace: Jezdím (ne)slušně?

Tento týden jsem si při své cestě do Ostravy všiml zajímavého nápisu na kamionu. Zastavil na křižovatce přede mnou a na zadní části měl zajímavý nápis. Ten nápis mě potěšil. Dokonce dohnal k tomu, abych si ten kamion vyfotil. O jaký nápis šlo?

kamion

Za rok toho najezdím docela dost a tak vím, co někteří řidiči (včetně těch v kamionech) dokáží dělat za psí kusy. Něco málo jsem se o tom rozepsal v článku Vůdce, Myšák a další postavičky dálnic. O to více mě těší, když se objeví firmy, které se snaží komunikovat s druhými. Třeba, když se transportní společnost snaží minimalizovat nevhodné chování svých řidičů tím, že dává lidem možnost nahlásit nevhodné (nebo naopak vhodné a záslužné) chování. Tento způsob komunikace se v zahraniční literatuře často popisuje jako whistleblowing.

Whistleblowing je možno definovat jako oznámení neetického jednání na pracovišti těm, kteří mohou v dané věci zasáhnout a aktivně tuto situaci napravit. Důležitým aspektem whistleblowingu je skutečnost, že byly vyčerpány všechny jiné možnosti nápravy (informování nadřízených o vzniklé situaci apod.), ale nebyl na ně brán zřetel. Rozlišujeme dvě základní skupiny whistleblowerů: interní (zaměstnanci daného podniku) a externí (lidé vně podniku). Instituce, které jsou o neetickém jednání informovány, mohou být různé – média, policie, neziskové organizace, vrcholový management podniku apod.

Potud tedy o tomto způsobu komunikace dopravce se svým okolím. Není to jednoduché jít se svou kůží na trh. Na druhou stranu tím mohou firmy i mnohé získat.

Mohlo by to celé skončit happy-endem. A vážně: chválím takový přístup firmy. Jde o zajímavý krok transportní společnosti a záslužnou snahu takové firmy komunikovat se svým okolím. Pro řidiče – zaměstnance této firmy – je to pak určitý druh sociální kontroly. Nedalo mi to a zavolal jsem na to číslo… a ozvalo se:

Volané číslo neexistuje.

Kafe ve městě: Nevíte, kam na kafe?

Jednou za čas zde prezentuji weby, které mě něčím zaujaly. Tento týden už jsem zmínil dva weby – Twio.cz a Esemes.cz. Před nějakou dobou mě však zaujal ještě jeden jednoduchý, ale užitečný start-up – Kafe ve městě (v anglické verzi coby Coffee In Town).

Skvělý nápad na jednoduchou službu, která může ušetřit spoustu času a nejedno trápení z toho, že jsme “na kávu” sedli tam, kde nám to zas tolik nevyhovuje. Ne nadarmo je web velmi dobře přijímám a hodnocen zde v Čechách i v zahraničí. O co jde?

Jednoduché rozhraní webu Kafe ve městě vám pomůžete vybrat v zadané lokalitě (v současné době [listopad 2008] jen v Praze) kavárnu, které odpovídají vašim kritériím. Vedle toho pak zjistíte základní informace o zvolených kavárnách – otevírací dobu apod.

Vynikající vychytávka, která snad konečně vyřeší nejenom můj problém – najít rychle v Praze kavárnu, kde se dá příjemně posedět a kde je wifi.

Jestli se nepletu, tak se chystá také verze pro další města. Těšme se.

kafe-ve-meste-02

Atlantik.cz a Faislik: Další “externista” kazící pověst firmy spamem?

Poprvé jsem si Faislika všiml včera. Na Svět seniorů někdo přihodil komentář k diskuzi o akciích. Už tehdy jsem si řekl, že se tu rozjíždí nějaká další komentářovo-spamovací kampaň.

Komentářový spam na Atlantik.cz – Screen ze Světa seniorů

Dnes uživatel Faislik (faislik@seznam.cz) přišel i na můj blog. A jak se dívám, vesele navštěvuje i další weby – od iDNES.cz (třeba tu nebo tu), přes iPOINT.cz a konče různými dalšími weby.

Komentářový spam na Atlantik.cz – Screen z iDNES.cz

Komentářový spam na Atlantik.cz – Screen z iPOINT.cz

Zajímalo by mě, čí je to zase aktivita. Kdo za tím má prsty? Že by další firma, co se vydala ve šlépějích TN.cz či Bison & Rose a jejich komentářových spamů pro ČSOB? Jsem zvědavý, jak se tentokrát bude jmenovat ten nezodpovědný externista. Nebo jde jen o zoufalý pokus zhrzeného akcionáře? Nevím, uvidíme.

Twio.cz a Esemes.cz: Dvě příjemná překvapení na začátku týdne

Tak jsem se dnes dostal ke dvěma novým webovým službám. Respektive ke třem… ale k napsání tohoto příspěvku mě dohnaly jen dvě z nich.

Twio.cz

Včera Jirka Zralý z BlueBoard.cz na Twitteru vypustil zprávu, že chystá na dnešek spuštění nějakého nového projektu. Dnes spustil Twio.cz, službu na sdílení obrázků na Twitteru. A můžu říct, že mě tím mile překvapil. Jde o českou obdobu služby TwitPic.com, kterou – podle svých slov – navíc obohatil o následující:

  • jednodušší nahrávání fotek – bez přihlášení;
  • možnost českých tagů;
  • (možná) budoucí implementace přímo do Twtitter klientů nebo Twitter homepage;
  • možnost v budoucnu nahrávat sety fotek.

twio-cz

Služba ještě potřebuje v lecčems doladit, ale i tak – služba je to sympatická a navíc Jirkou výborně zpracovaná po grafické i funkční stránce; ještě tedy to chce hlavně doladit nahrávání fotek z (některých?) telefonů.

Diskuze o této české službě pro sdílení obrázků na Twitteru najdete i na Webtrhu.

Esemes.cz

Druhou službu sputil David Kohout. Nejedná se sice o nic převratného (jde o jednoduchou webovku na zasílání SMS zdarma, kterých jsou dnes mraky), ale přesto tato služba stojí za zmínku. Oproti jiným tato služba totiž získává náskok díky jednoduchému rozhraní a přehlednosti. Uživatel tak nemusí přemýšlet, jaký operátor má příjemce.

Esemes.cz

“Úvodní stránka je maximálně jednoduchá, pouze logo a formulář na odeslání SMS, uživatele při posílání zprávy neotravuje žádná reklama. Myslím, že je zbytečné cpát do formuláře reklamu, když se uživatel soustředí na to, aby úspěšně poslal zprávu, takže na reklamu stejně nejspíše neklikne. Ta se zobrazí až po úspěšném odeslání esemesky, kdy už uživatel svuj cíl splnil. Nevím jestli je to dobrý nápad, každopádně až bude větší návštěvnost, dám na zkoušku reklamu i na úvodní stránku a uvidím.” (zdroj: DavidKohout.cz: Představení Esemes.cz)

A ta třetí služba? Sitko.cz společnostil Centrum Holdings.

sitko-cz

Sítko v sobě skrývá čtyři jednoduché nástroje, kterými se snadno spojíš se svými přáteli a skupinami, jednoduše zorganizuješ akce a stále budeš vědět, co se děje u Tvých kamarádů a novinky k akcím. (zdroj: Sitko.cz: O službě)

Zatím se Sítkem nevím. Dostal jsem pozvánku, tak otestuji. Rozhodně si ale nemyslím, že budu přecházet z Facebooku. Přece jen je tato služba regionálně omezena na Českou republiku (případně Slovensko), čímž pro mě v mnohém ztrácí.

A co na tyto služby říkáte vy? Líbí? Nelíbí? Využijete? Rád uslyším vaše názory.

Twitter a spam: Blokujete obtěžující “spammery”?

Před nějakou dobou jsme se s Pavlem Neumanem z Buzzmagu bavili o “spamu” na Twitteru. Bylo to v rámci Dne proti spamu a na spamy na Twitteru prostě přišla řeč.

Spam na Twitteru?

Spamy na Twitteru? Existuje vůbec něco takového? Uznávám, že nejde o klasickou podobu spamu, jak jsme zvyklí z mailů nebo komentářů… přesto i Twitter se zalíbil různým individuím. Není se čemu divit. Jsou tam lidé, nákupní síla… a zatím tam lidé nejsou tolik “obrněni” proti obtěžujícím uživatelům a zprávám.

Ale, co mám na mysli tím spamem? Jednoduše: nějaký “uživatel” (možná vzhledem k automatizaci se spíše můžeme bavit o “účtu”) se k vám přihlásí jako Follower. Nejen k vám, ale k x dalším uživatelům. Na svém účtu si pak nahodí různé komerční nabídky s odkazy. Navíc jsou všechny odkazy (buď automaticky nebo vědomě) anonymizovány přes Tinyurl. Zažili jste takovou situaci? Zkoumali jste daný účet? Zkusili jste, kam vedou ty linky? A zablokovali jste si pak takového followera nebo jste ho nechali být (když vám aspoň zvýšil hodnotu Followers)?

Osobně nemám nic proti tomu, když firmy působí na Twitteru. Je to skvělý nástroj; výborná a příjemně neformálně laděná cesta komunikace s klienty a dalšími “fandy” firmy. Stejně tak jako firemní twitter účty mi nevadí ani seriózní firemní blogy – naopak, mám je rád. Rád se dívám pod pokličku. Přesto věřím, že existují nějaké meze. Meze, kde končí komunikace a začíná otravování druhých. Obtěžující uživatelé zasílající spamy přes Twitter patří do té druhé skupiny. Minimálně tím, že si kvůli nim musím dát tu práci a podívat se, jestli jde o člověka, který má zájem o mé mikroblogování, nebo je to jen uživatel, který prudí se svými produkty. Bohužel to pak snižuje kvalitu Twitteru. Škoda.

Co si myslíte vy? Jde o spam? Je pro Vás obtěžující? Blokujete takové uživatele? Budu rád za vaše názory v anketě a diskuzi. Těším se.

Rapex: Informační systém nejen o nebezpečných hračkách

S manželkou kupujeme Katušce rádi dárky. Nemusí jít o nic velkého, stačí drobnosti. Vždy ale miluji/milujeme tu radost v Katuščiných očích a její “děkuji” (o to pěknější, že je na její věk tak spontánní). Můžu říct, že od mých zkušeností s hračkami a některými nepotravinářskými produkty (viz například článek Nebezpečné hračky: Lhostejnost nebo neschopnost výrobců a dovozců hraček? nebo CE versus CE: Najděte 5 rozdílů, aneb jak se parazituje ve velkém) jsme však opatrnější při výběru a nakupování. Nebojte, netrpíme paranoiou. Nejsme extrémně extrémní a nepřeháníme to; jen si před výběrem hlídáme pár drobností. Opravdu jen pár:

  • nenakupujeme hračky všude, ale v obchodech, které vypadají dostatečně seriózně;
  • hlídáme si značku + případné certifikáty a jejich pravost.

Samozřejmě se tím stoprocentně nevyhneme závadné hračce, ale aspoň tím eliminujeme skutečně závadnou hračku. Podobně jako u žloutenky. Nemůžu na 100 % říct, že žloutenku nikde nechytnu… to ale ještě neznamená, že si kvůli tomu předstanu umývat ruce.

RAPEX – Evropský výstražný informační systém

Ale proč o tom píši? Občas problikne médii zmínka o nebezpečných hračkách. Často tyto zprávy pocházejí z informací Rapexu. Rapex je rychlý informační systém, který je mezi státy EU používán na rychlé informování o nebezpečných produktech (včetně hraček).

RAPEX je rychlý evropský výstražný informační systém o nebezpečných spotřebitelských výrobcích nepotravinářského charakteru, výjimkou jsou farmaceutické výrobky. Slouží k oznamování přímého i nepřímého rizika ohrožení zdraví nebo bezpečnosti spotřebitelů, kteří by se s nebezpečnými výrobky dostali do styku. (zdroj: ČOI: Co je Rapex?)

Jde o praktický nástroj, který rozhodně stojí za to sem tam sledovat. Kde o něm najdete více? Oficiální web s týdenními reporty o nebezpečných produktech najdete v angličtině na oficiálních stránkách Evropské komise. V češtině zajišťuje týdenní přehled například web Spotřebitel.cz (zde je například Týdenní přehled za 34. týden 2008). Možná by jen bylo fajn, kdyby weby (jak ten oficiální, tak od Spotřebitel.cz) poskytoval příjemnější a hlavně přehlednější uživatelské prostředí.

A co vy? Vybíráte si při výběru hraček? Co kontrolujete? Nakupujete i na tržištích (tím nemyslím všechna tržiště) nebo si vybíráte i samotné místo, kde hračku koupíte? Rád uslyším váš názor.