Jak jsem linkbuildera vyhodil dveřmi a vrátil se mi oknem

Už je to nějaký měsíc, co jsme vytvořili a spravujeme web pro seniory SvětSeniorů.cz. Uživatelům (jak rádi říkáme „starším věkem, ale mladým duchem“) jsme se snažili a snažíme přinášet maximum výhod a služeb, které mohou na našem webu využívat. Mezi nimi i Odkazovník - obdobu Linkuj.cz, ale cíleně zaměřenou na seniory. Čas ukázal, že tudy cesta nevede. Přinejmenším zatím. Služba nebyla příliš uživateli používána… a co je horší – stala se oblíbeným místem pro linkbuildery.

Docela si hlídáme, aby obsah na webu byl pro seniory zajímavý a nematl je. Dokázal jsem zkousnout, když linkbuilder (záměrně nebudu jmenovat, protože to ani tak není podstatné) navedl do Odkazovníku sem tam nějaký (relativně zajímavý) odkaz. Když jich začalo přibývat, už mi to vadilo více. Poprvé jsem se mu mailem ozval, když do odkazovníku dal odkaz na nějaký adult sortiment (sado-maso apod.). Chvíli byl klid, ale jelikož se stále hromadili na Odkazovníku především komerční odkazy, rozhodli jsme se činnost Odkazovníku pozastavit. Minimálně prozatím. Netrvalo dlouho a linkbuilder začal natvrdo vkládat tato „katalogové echa“ přímo do blogu určeného pro seniory. Beru, že pro někoho platí heslo „Co není zakázáno je povoleno“, ale přesto…

Dobrý den,

v poslední době Vám píši už podruhé ohledně nevhodného využívání našeho webu pro budování zpětných odkazů pro Vaše klienty.

V současné době jsme kvůli zneužívání Odkazovníku pozastavili možnost do něj vkládat nové odkazy. Bohužel Váš linkbuilder využil jiné možnosti jak přidávat odkazy na našem webu – začal zpětné odkazy vkládat do blogů. Blogy na SvetSenioru.cz nejsou a nebyly primárně vytvořeny pro tyto komerční účely – tj. budování zpětných odkazů. Nepřejeme si proto, aby do této či jakékoliv jiné sekce Váš pracovník vkládal odkazy Vašich klientů. V opačném případě Váš registrátor dostane ban. Berte to jako naši poslední žádost o smír.

Samozřejmě nemáme nic proti tomu pokud bude Váš pracovník do blogu psát hodnotné články, jehož primárním účelem nebude budování zpětných odkazů.

Věříme, že rozumíte našemu zájmu si u webu tohoto typu a pro tuto skupinu uživatelů internetu zachovat jeho přehlednost a neznehodnocovat jej těmito zpětnými odkazy.

S pozdravem

Musím ocenit korektnost dané firmy. Během pár hodin jsem dostal odpověď:

Dobrý den,

velice se omlouvám za chybu registrátora, měl výslovně nakázáno neregistrovat odkaz do svetsenioru.
Ani on, ani já jsme ale netušili, že odkazovnik je také Váš.

Pevně věřím, že to bylo naposledy a ještě jednou se omlouvám.

Děkuji

S pratelskym pozdravem

P. B.

A jaké jsou vaše zkušenosti s linkbuildingem? Existují pro vás nějaké hranice, kde dávat a nedávat zpětné odkazy? Frkáte to kdekoliv nebo jste v tomto soudní? Máte i vy podobnou zkušenost? Rád uslyším vaše názory.

Diakritika v doménách .CZ (zatím) nebude

Dnes byly zveřejněny výsledky výzkumu sdružení CZ.NIC, ve kterém zkoumalo vhodnost zavedení diakritických domén.

„Česká internetová veřejnost potřetí v řadě odmítla zavedení diakritiky do systému domén .CZ. Vyplývá to z průzkumu veřejného mínění, který pro sdružení CZ.NIC, správce registru českých domén, provedla společnost Markent. Proti zavedení systému IDN (Interenationalized Domain Names) se vyslovilo 81 procent respondentů z řad organizací a 66 procent oslovených běžných uživatelů internetu. V prvním případě je podíl téměř totožný oproti poslednímu průzkumu v roce 2006 (80 procent), druhý představuje nárůst o 11 procent. Výsledky průzkumů jsou pro sdružení CZ.NIC rozhodujícím faktorem pro přijetí či odmítnutí IDN.“ (zdroj: CZ.NIC: Diakritika v doménách .CZ opět dostala červenou)

Pokud se blíže zajímáte o situaci v doménové oblasti, určitě víte o čem je zde řeč. Pokud ne, doporučuji například tyto zdroje:

Jsem velmi rád, že i tentokrát diakritika v .cz doménách neprošla. Patřím mezi ty, kteří jsou rozhodně proti diakritice v doménách. Pouze to zvýší náklady na „zabezpečení“ webových projektů – vedle překlepů a hlídání si bez/pomlčkových variant by pak musel člověk myslet na všemožné diakritické varianty, a to vše při minimálním přínosu. Navíc ani nepočítám diskutabilní přehlednost takové domény při vstupu na web ze zahraničí. Chápu, že pro CZ.NIC a registrátory by to byl hodně zajímavý výdělek, ale toto by snad neměl být primární účel zavádění IDN.

„Například i tak zdánlivě jednoduché slovo jako je “brontosaurus” má 4608 variant. Doména ze zóny cz, která má nejvíce variant, je jvs-zahradni-traktory-sekacky-bazeny-elektrocentraly-honda.cz. Těch variant je 16 698 832 846 848. Pokud bychom vzali všech 441 307 domén, které byly v okamžiku měření v zóně, dojdeme v součtu k úctyhodnému číslu 46 294 515 822 056, tedy 46 biliónů variant.“ (zdroj: CZ.NIC: Diakritické varianty doménových jmen)

Výsledky letošního výzkumu jsou o to příjemnější, že ukazují rostoucí nevůli organizací i jednotlivců po IDN.

Pokud už by nebylo jiné cesty a měl by vzniknout nějaký kompromis, pak jsem pro to, aby domény s háčky a čárkami byly pouze jako aliasy těch bez diakritiky. Co si o doménách s diakritikou myslíte vy? Jste jejich zastánci nebo odpůrci? Rád uslyším vaše názory.

Zde si můžete stáhnout výsledky výzkumu pro organizace a jednotlivce.

Firma, Živnostník a Byznys Rebel roku 2008

Dnes proběhne vyhlášení cen Firma a Živnostník roku 2008. Slavnostní galavečer bude vysílán v přímém přenosu ČT24, a to od 20:05 h. Cílem soutěže je dle slov organizátorů:

„Soutěže Vodafone Firma Roku a Makro Živnostník Roku nejsou pouze přehlídkou úspěchů, ale především hledání limitů podnikání. K rozvoji podnikání nestačí pouze nápady a investice, ale i dostatečná infrastruktura, vstřícnost úřadů, podpora regionů apod. Našimi prestižními soutěžemi vždy přispíváme k diskuzi, která umožní zlepšit podmínky podnikání.“ (zdroj: FirmaRoku.cz)

Součástí slavnostního večera bude také poprvé vyhlášení ceny Byznys Rebel 2008. Touto cenou by se mělo poukazovat na firmy, které zvolili a volí (v pozitivním slova smyslu) netradiční přístupy k podnikání a klientům.

„Vodafone proto ve zmíněné kategorii hledá takové firmy, které nabízejí výrobky a služby za jiných, pro zákazníky příznivějších podmínek, než je na trhu běžné. Šanci získat ocenění a zajímavé benefity mají například firmy, které neúčtují matoucí příplatky a nelákají lidi na neúplné ceny, ale naopak dávají zákazníkům něco navíc, například poskytují neomezenou záruku nebo nesvazují zákazníky smlouvami.“ (zdroj: FirmaRoku.cz)

Absurditou roku je povinnost nakládat se zeminou jako s odpadem

Společně s vyhlašováním firem, které se nějak pozitivně zasadili o kultivaci a rozvoj podnikání a podnikatelského prostředí probíhá také vyhlašování ceny Absurdita roku. Letos byla na začátku listopadu touto absurditou zvolena povinnost nakládat s ekologicky čistou zeminou jako s odpadem.

„Pro podnikatele je největší nesmyslností povinnost nakládat s vytěženou zeminou jako s odpadem, což je dále spojeno s náročnou administrativou. Přestože se zákon o odpadech nevztahuje na vytěžené zeminy, které vyhovují limitům znečištění, v důsledku neexistence vyhlášky musí podnikatelé i občané nakládat s veškerou zeminu jako s odpadem. Musí tak zaplatit skládkové a navíc si kvůli transportu zeminy vyřídit povolení pro zacházení s odpady, nebo si najmout specializovanou firmu.“ (zdroj: FirmaRoku.cz)

Mezi dalšími kandidáty na tuto cenu byly dále:

  • Zbytečné potvrzení o bezbariérovosti prostoru
  • Majitelé pracovních agentur musí každé tři roky pro nové povolení
  • Za neprokázanou způsobilost 5 let zákaz podnikání
  • S jednou změnou na tři úřady
  • Kniha jízd
  • Převod nemovitostí

Spamem k Živnostníku roku?

Osobně soutěžím tohoto typu fandím. Je fajn, když jsou zviditelněny firmy nebo živnostníci, kteří se snaží dělat věci netradičně… nebo prostě jen excelentně. Bohužel jsem se minulý rok setkal s tímto mailem:

Vážení přátelé, obchodní partneři, popř. budoucí obchodní partneři!

Musím se Vám pochlubit úspěchem, kterého jsem dosáhl – jako účastník soutěže Makro Živnostník roku 2007 jsem vyhrál tuto soutěž v rámci kraje Vysočina. Ceny předával prezident Václav Klaus, který byl v té době na návštěvě kraje Vysočina.

Postoupil jsem do celostátního kola, kde se rozhoduje pomocí SMS. Proto Vás chci tímto požádat o zaslání alespoň jedné či několika SMS na mou podporu.

Podrobnosti o celé soutěži včetně představení finalistů jsou na www.zivnostnikroku.cz.

Hlasování probíhá v období 10.10. – 9.11. 2007 zasláním zprávy na číslo 900 11 04 ve tvaru ZIVmezera8.

Mám totiž pořadové číslo č. 8.

Cena jedné SMS zprávy je 4,00 Kč včetně DPH.

Každá 10. SMS vyhrává -:))).

Budu rád pokud pokud předáte tento e-mail i na další adresy, svým kolegům ve své firmě, přátelům, příbuzným, známým, žákům, ……

Nejenom Superstar může vyhrát tímto způsobem!

Pro ty, co neznají obor mé činnosti – navštivte mé webové stránky.

Děkuji Vám za zaslání alespoň jedné SMS.

S pozdravem

Ing. D. Tripal – TRIPET, nezávislý obchodník, provoz Třeštice u Telče č. 53

602 557 283, tripet@ji.cz, www.tripet.cz

Nejde o žádný zásadní ani systémový problém této soutěže, ale zbytečně takové „marketingové akce“ některých živnostníků kazí dobré jméno této akce. Ale možná šlo minulý rok skutečně jen ojedinělý výstřelek.

Nejprve tě uspíme, pak ti ustřelíme hlavu!

Chvíli jsem uvažoval nad názvem tohoto dnešního hudebního postu. A nakonec jsem zůstal u parafráze osvědčené hlášky, kterou kdysi na Freemusic napsal Ondra Lasák: „Nejdřív tě uspím a potom ti odpálím hlavu…“ Je to jedna z hlášek, které přesně vystihují muziku, která je mi blízká. Hudba plná emocí, poklidných rozjezdů a velkých zvratů; hudba, ke které katarze patří jako boty k Baťovi.

Dnes jsem si pro vás připravil tři mé oblíbené explozivní momenty. Tři songy plné vybičovaných emocí, epičnosti a současně závěrečné katarze. Tak schválně, kdo z vás to vydrží? Kdo přečká pomalý rozjezd a vychutná si závěr? Dejte mi vědět níže do diskuze. Jsem zvědavý, co řeknete na můj vkus.

Japonští Mono a jejich skladba Yearning

Moje srdcovka z Japonska, post-rockoví Mono. Mimochodem japonská hudební scéna má kvantum geniálních kapel. A nemusí jít jen o post-rockové záležitosti. Ulítávám třeba na jejich nezaměnitelném stylu Shibuya Key.

Ale zpět k Monu. Mono jsem viděl 2x + v rámci redakce Post-Rock.cz jsme s nimi měli i jedno príma interview. Skladba Yearning patří k mým nej. Myslím, že celá trvá kolem 15 minut. První polovina se velmi pozvolna rozjíždí, aby pak přišla polovina druhá. Schválně si ji poslechněte:

Islandští Sigur Rós

Zažil jsem si to v malém letos ve Vídni a nemůžu zapomenout.

Aereogramme a jejich Post-Tour, Pre-Judgement

Osobně mám k těmto týpkům řadu výhrad, co se hudby týče. Ale tato skladba je fantastická. Až do poslední půlminuty je to citlivý song. Pak je to emotivní nářez, vyscreamovaná pastva.

Diskutuješ nebo spamuješ?

Ano, i já jsem rád za každý komentář v diskuzi na svém blogu. Kdo by nebyl? Vidíte, že druhé článek natolik zaujal, že si dali tu práci a napsali komentář. Je mi jedno, jestli pro mě vyzní pozitivně nebo negativně. Prostě vidím, že lidi článek nenechal být na pokoji. Pohnul s nimi. Přesto však mám někdy z některých komentářů spíše rozpačitý dojem.

Včera se mi tu objevil jeden zjevný komentářový spam v článku Volejte věštce: Zábava pro skeptiky, pohroma pro důvěřivé. Jasný jako facka. Neobsahoval nic než odkaz na web v podpisu, odkaz na web ve zprávě + jako bonus smajlík za odkazem. No problem. Toto mi žíly netrhá. Jasná věc… není co řešit a nemá mě co mrzet. Toto pro mě není ten problém, který ve mně zanechává onu rozpačitost. Ale pak je další skupina “diskutujících”. Je docela zastrčená. Příjde, udělá potřebné (tj. napíše komentář s odkazem na svůj web) a odejde. Těžko pak jde rozpoznat, kdo to myslel upřímně a kdo je tu jen z business důvodů. Těžko se to dokazuje, byť je to vcelku očividné… čím více blogů procházím, tím více si toho všímám:

Nosi.cz - diskuze ke článku: Udělat z pěti korun deset, nebo mínus pět?
Poznámka: Honzo, neuraz se.

A já si pak lámu hlavu: Co bylo první? Lov odkazů nebo chuť okomentovat článek a odkaz byl jen něčím sekundárním, bonusem? Ale co… ono je mi to docela jedno. Jen mně to docela zamrzí, že někteří “diskutéři” chodí na weby jen vykonat potřebu.

Videoreklama: Click to play video ads

Když se tak dívám kolem, vidím, že v rámci Google Adwords nejde o úplně novou službu. Já se s ní však dnes setkal poprvé. O čem je řeč? Google videoreklama nabízená prostřednictvím sítě AdWords (Video Ad Format – Click-to-Play Video Ad).

google-reklama-1

Myslím, že jde o zpestření reklamních kampaní a o uživatelsky přívětivý (a minimálně v mém případě o neagresivní) formát. Reklama se sama od sebe nespustila (oproti jinde „obtěžujícím“ flashovým reklamám, které se defaultně spouštějí samy a při každém refreshi stránky je musím vypínat, případně si aspoň vypnout zvuk).

Viděli jste? Používáte tuto službu AdWords? Máte se službou nějaké zkušenosti? Rád uslyším vaše názory.

Volejte věštce: Zábava pro skeptiky, pohroma pro důvěřivé

Už se mi párkrát stalo, že jsem vydržel vzhůru déle než je zdrávo. Doháněl jsem pracovní resty nebo prostě jen dolaďoval nějaké věci na webech. V pozadí mi hrála TV… a někdy i pořad Volejte věštce na Prima. Resp. když se přiblíží 2 hodina ranní, tak na Primu a tento pořad přepínám. Je to totiž příjemná (byť trochu hardcore) zábava. Horší je to však pak pro ty, kteří tomu věří a ještě hůř pro ty, kteří za takové „rady“ platí zavoláním na jejich telefonní linky.

Párkrát jsem se to celé snažil vzít tak nějak s nadhledem. Čím častěji jsem však tento pořad slyšel, tím více žasnu nad schopností některým vydělávat na kdejaké kravině, důvěře či víře lidí. Obecné řeči a ještě obecnější odpovědi. Hlášky, kterými se dá eliminovat to, že se věštkyně netrefí, řekne něco špatně… ztrapní se. Obecné pindy o zdravíčku, narozeníčku, štěstíčku, kterými se nedá nic zkazit… a lidem na druhé straně drátu to možná bohatě stačí. Mimochodem, nic jiného než obecné řeči člověk nenajde ani v běžně dostupných horoskopech. Schválně, kterému znamení zvěrokruhu patří tento horoskop na 10. listopad 2008? Nevidíte se v něm i vy?

„Především starší zrozenci by měli být opatrní. Hrozí vám oloupení kapesním zlodějem. Raději si z domova neberte větší finanční částky. Rovněž nezapomeňte na své příbytky a dobře je před odchodem řádně zabezpečte proti vykradení. Smůlu ovšem můžete mít nejen na zloděje, ale i při sportu.

Práce: Naskytne se vám možnost získat nové místo. Zvažte však své kroky.
Vztahy: Druzí lidé jsou vaše zrcadla, nebojte se proto dívat sami na sebe.
Peníze: Výdaje pořádně převyšují příjmy. Bylo by vhodné s tím začít něco dělat.
Zdraví: Zkuste si pustit relaxační hudbu anebo vaši oblíbenou píseň či skupinu.
Tip na dnešní večer: Ve 14 hodin zde najdete tip na dnešní večer.“ (zdroj: Horoskopy.cz)

Co mi přijde nejšílenější, je to, že větškyně si jsou ve svých odpovědích tak jisté a lidé jim (a snad se nyní pletu) občas i věří. Pokud se baví o obecných věcech, dá se to ještě zkousnout. Pokud však padne řeč na řešení partnerských vztahů, běhá mi z toho občas i mráz po zádech. Nedokáži si představit, že by se někdo z mé rodiny hrabal v osobních vztazích s takovou „autoritou“ a na základě takového pořadu/rozhovoru by se pak rozhodoval o dalším životě – jestli se s někým rozejít/nerozejít apod.

No, nezávidím těm „bábám kartářkám“. Na takovou snůšku nesmyslů musí mít člověk žaludek. Navíc po vás občas někdo chce relativně konkrétní odpověď. Není pak lehké říct něco moudrého. A když se sami jako naše „milé věštkyně“ vydáte na tenký led a snažíte se říct něco konkrétního (třeba věk, počet nebo pohlaví vašich dětí), je o zábavu postaráno.

„Vy máte dvě děti, že?

Ne, jen jedno…

Jojo, ale já tam vidím dvě. Maminko, budete mít ještě jedno dítě… “ (zdroj: volná parafráze jednoho z volání do pořadu Volejte Věštce)

Naše věštkyně těžký život maj. Někdy jsou v úzkých, někdy se seknou (asi tak v mezích pravděpodobnosti). No, co byste chtěli za 70 Kč za každou započatou minutu.

Disclaimer

Tímto článkem se nesnažím tyto ani jiné věštkyně shazovat ani ztrapňovat. Samotný pořad to už dokonale udělal za mě.

Zdroj: Internet vs. Zdroj: Knihovna

V poslední době jsem si toho všiml několikrát. A myslím, že nejsem sám. Osobně jsem to vždy nechal plavat. Dnes mě manželka – zcela nezávisle na mně – upozornila na stejnou věc. Pročítala si něco na známém webu pro ženy. U fotek bylo jako zdroj poznamenáno: Internet. Nic proti takhle konkrétně určenému autorství. Připomnělo mi to práce některých studentů, kteří na konci práce jako zdroj uváděli (věřím, že už nemusím psát v přítomném čase) stejný zdroj: Internet. Pro mě je to asi takové zacílení jako napsat do diplomové práce zdroj: Knihovna. Nebo uvést jako autora: Člověk… případně Vědec.

Co si o tom myslíte vy? Je to v pořádku? Setkali jste se taky s tímto neduhem? Co na to říkáte? Rád uslyším váš názor.

Spamovat či nespamovat? To je, oč tu běží!

Tak jsme letos opět zorganizovali Den proti spamu! Prozatím mám tuto akci – a věřím, že i druzí – stále zaškatulkovanou jako DIY akci. Minimální rozpočet, neustálý a můj věčný boj s časem…, žádné peníze vytažené z nevědoucích občanů (z ať už státní, EU nebo jiné kasy). Prostě další pokus, jak se k něčemu vyjádřit a pokusit se do toho zapojit druhé… a malá sociální sonda, co vše taková akce způsobí či rozběhne. Tak i letos tomu není jinak. A když to tak vezmu ze všech stran, jsem tomu i rád.

Oproti minulému roku jsme změnili náboj celé akce. Nemůžu říct, že mě i letos nelákalo obvolat pár těch spammerů (nekonvenční přístupy mi prostě budou vždy blízké). Z minulého roku jsme se však poučili, že na něco takového je 1) potřeba více času na přípravách celé akce, 2) více zbuntovaná komunita lidí. Tentokrát je to tedy o obyčejné, ale imho přínosné myšlence – psát o spamu, o našich zkušenostech s ním, o tom, jak jsme si s ním poradili nebo jak jsme z něho bezradní. Věřím na sílu veřejných diskuzí – otevírá se tak prostor pro lepší, komplexnější, prostě plastičtější pohled na celou problematiku. A psaní o něčem takovém nemusí být úzce spojeno pouze se 7. listopadem.

Co mě vlastně na tom spamu štve? Upřímně, nejsem (a věřím, že nikdy nebudu) radikálním odpůrcem mailů, které jsem si nevyžádal. Problematika je příliš složitá, abych na jakýkoliv mail, který jsem nečekal reagoval tak, že jde o spam. Štve mě jiná věc – 1) když už mě někdo maily skutečně obtěžuje a nereaguje na to, že nechci být obtěžován; nebo 2) když ve mně někdo budí zdání důvěrnosti a je to vše jen „(po)citový fake“.

Když byl 3. května 1978 společností ARPANET odeslán 1. spam (ano, letos „slavíme“ 30 let), nebyly reakce jednotné. Někteří byli naštvaní, ale někteří naopak poukazovali na to, že je to ok a že se vlastně nejednalo o neužitečný mail. A zde jsme u „systémového problému“. Pokud se najde dostatečné množství takových, kteří chtějí předat to své evangelium o jejich službě, nejsme daleko od současného stavu, když mažeme, mažeme, mažeme. A kdo z podnikatelů nemá pocit, že zrovna ten náš mail, ta naše nabídka, ta naše služba nepřinese spásu, záchranu a užitek těm, které oslovujeme. Minimálně aspoň některým z nich.

Proto k výše uvedenému a s ohledem ke všem dalším okolnostem jsem už tolikrát řekl, že hromadné maily nepovažuji za férový a adekvátní způsob marketingové komunikace. Je to pro mě druholigová praktika.

A závěr věcí je? Den proti spamu je moje/naše dítě (touto cestou děkuji všem, kteří mi s akcí pomáhají… v neposlední řadě Pavlovi z Buzzmagu, který do toho letos šel se mnou jako hlavní Partner). Ale ještě k tomu dítěti. Nepotřebuji, aby mi chodilo oháknuté ve zlatě, stačí mi, když se bude dobře učit. A třeba jednou dospěje a najde si bohatého ženicha. Zatím je pro mě vše kolem této akce cennou školou. A rád si ji zopakuji i příští rok.