Under the Pipal Tree je první deska japonských Mono. První pokus, první zářez a první zásah do černého. Vyzrálost již při prvním úderu. První vybrnkávání. První „zabíjení“ zvukomalbou a zvukopalbou. První hlukové stěny, které vás nadobro oddělí od tohoto světa, aby vás následná erupce emocí odnesla někde do jinosvětů.
Mono předkládají na svém debutu koncept, kterého se víceméně drží během celé své tvorby – epicky laděné songy, dlouhé pasáže, při kterých ambientní plochy střídají erupce kytar pod taktovkou Takadových bicích. Sushi „Made by Mono“ může na první pohled vypadat pořád stejně, ale nedejte se zmýlit. Mono předkládají pro ty, kteří nechtějí život sledovat jen z rychlíku, poklidné zevlování krajinou emocí… občas prošpikovanou strmými sešupy ze srázu.
Jednou z největších předností japonských Mono byla a je jejich schopnost emocionálně rozdrtit své posluchače, resp. rozdrtit ty, kteří si chvíli počkají. Však víte, kdy vám nejvíce chutná… když pořádně vyhladovíte. Málokteré slovo se na Mono hodí tak dobře jako emoce. Osobně se stále divím, že Tezaurus ještě nepojal Mono a emoce jako synonyma. Ale nebojte, dočkáme se.
Pokud by dnes žil Beethoven, pravděpodobně by byl jejich 5. členem. Pokud ne, závistivě by je pomlouval a na každém kroku by se sžíral pocitem, kdo mu to kušuje do kšeftu.
Co vytknout této desce? Že je podobně jako další desky od Mono chvílemi „nezdravě“ ucajdaná? Ale kde že. Opak je pravdou. Kdo má trpělivost, nebude ho nudit. Nečekejte fastfood. Zde nejsme v McDonalds. Zde jsme přišli vychutnávat, ne se narychlo napráskat. Pokud jste se pustili do tohoto menu, vychutnávejte a jezte pomalu. Není kam spěchat.
Mono hráli v našich končinách už 2x – v létě a na podzim 2006. 27. listopadu 2007 zahrají potřetí. Neudělejte tu chybu, že byste chyběli.
Výsledný verdikt: 9/10 – krůček k extázi
Poznámka: Vyšlo také na Post-Rock.cz.