„Dobrý den, dovolal jsem se do banky inspirované klienty?“ Takto jsem před pár dny začal hovor na linku Raiffeisenbank. Nedalo mi to, neodolal jsem. U (e)banky, která se tímto „mottem“ prezentuje na každém kroku, jsem si to prostě neodpustil. Pár minut předtím jsem se totiž podíval na svůj účet a zjistil, že si Raiffeisenbank za platbu pár tisíc Kč na Slovensko naúčtovala 950 Kč. Poplatek tak vycházel nějakých 15 % z výše zaslané částky. Všechno toto bych byl schopen akceptovat, kdybych při platbě nevolal na jejich infolinku a nepídil se po tom, kolik za tuto srandu zaplatím. 300 Kč, které jsem se z infolinky dozvěděl, jsem byl ochoten akceptovat. Cena nad 400 Kč mi však vychází dráž, než nasednout do svého auta a udělat si výlet do 90 km vzdáleného Púchova, kde bych peníze vlastnoručně předal. 950 Kč mi v tomto kontextu přijde jako nehorázná částka. Proto můj údiv, proto můj telefonát na infolinku a proto asertivní tón, s jakým jsem celou diskuzi vedl. Už mě prostě přestává bavit jakákoliv spolupráce s touto bankou, a tak jsme nakonec skončili u žádosti na reklamaci – uvidím, co z toho nakonec vyleze.
Ano, ačkoliv mám rád reklamy, jsem abnormálně alergický na jakékoliv reklamy této banky. Když na mě z TV zazní hláška „banka inspirovaná klienty“ musím rychle zaměstnat ruce, aby tím neutrpěla nevinná televize. Nebaví mě to. Něco málo jsem se rozepsal již v článku Řekni, kde ty levné banky jsou?. Asi si dám do nového roku předsevzetí skončit s bankami, které se imho chovají hůře, než považuji za přípustné.
A co vy a banky? Jak vám to s nimi jde? Nechávají se ty vaše inspirovat klienty nebo mají jen „kreativní“ marketingové oddělení a přitom na klienty kašlou všemi směry? Jsou pro vás bankou inspirovanou klienty nebo bandou vytahující z vás neakceptovatelnou výši peněz?
Douška závěrem: Při psaní nadpisu jsem se překlepl a ve slově „banka“ nechtě zaměnil „k“ za „d“… že by ruka osudu?