Více falešných názorů, zkušeností a spokojenosti

Včera jsem si na zkoušku koupil Fresh Magazine (magazín zaměřený na marketing, podnikání a public relations). Nalákal mě článek: Flog, nebezpečná cesta k úspěchu. Asi mám příliš zkreslenou představu o kvalitě českých novinářů a magazínů. Jan Kříž se v první polovině článku zaměřuje na problémy spojené s falešnými blogy, které byly a jsou vytvářeny za účelem vytváření lepšího světa a povědomí o určité značce či produktu. Zmiňuje příklad Bison & Rose.

Jak na faleš(né blogy)?

V druhé polovině článku však autor dává návod, jak takový falešný blog založit a spravovat. Vedle rad typu “Nikdy nepište na blog z firemní IP adresy” (kde by dnes byli Bison & Rose, kdyby si takové rady brali k srdci) obsahuje jeho článek myšlenky jako: “Máte-li už falešnou identitu, rozhodně tam nedávejte nějakou fotografii, a pokud ano, tak upravenou počítačově tak, aby nikdo nepoznal, kdo na ní původně byl.”

“Je nad slunce jasné, že na světovém internetu jsou stovky, možná tisíce falešných blogů. Na českém spíš desítky. Jistě dobře plní svou funkci. Pomiňme teď debaty o tom, zde je vytváření flogů etické či nikoliv. Pokud si myslíte, že b zrovna vám mohly pomoci, dovolím si nabídnout pár rad.” (zdroj: Fresh Magazine: Flog, nebezpečná cesta k úspěchu)

Co to je ono “jistě dobře plní svou roli”? Může účel světit prostředky, tzn. může být jakákoliv cesta, jak prodat produkt ospravedlnitelná? Kde končí firemní komunikace a začíná manipulace zákazníka – třeba tím, že v něm vytváříme pocit, že si nečte reklamní sdělení, ale názor spokojeného klienta?

Mohlo by mi to být vcelku ukradené, ale docela mě znepokojuje, že někdo dává návody na to, jak získat pár “lapených klientů” (sic!). Možná jsem ze staré školy, ale osobně mně tento přístup zaskakuje. Je to ta nejjednodušší cesta do pekel. Cesta, jak rozdrbat důvěru v komunikaci na internetu kvůli prodeji pár cetek (byť od výrobců, které můžeme mít sebevíc rádi). Ano, jsem (nejen) z principu proti falešným identitám a falešným blogům. A myslím, že by si marketingové a PR agentury i PR asociace měly jasně vyjasnit, že tento způsob je v jejich oboru neakceptovatelný. Zatím bohužel nic takového neexistuje:

“Tuzemské PR agentury budou i nadále vstupovat do diskusí na českém internetu. Jejich pracovníci přitom mohou vystupovat i pod falešnými jmény, takzvanými nicky, stejně jako je tomu dosud. Asociace se zatím nedohodla na jasných pravidlech, která by jednoznačně vymezovala působení PR agentur na webu. Část firem totiž návrh na zákaz používání nicků při internetových kampaních odmítá.” (zdroj: E15: Internetový kodex PR agentur stále chybí)

Další zajímavé zdroje

Týden.cz: Chválím za peníze. Na webu přibývá skrytá reklama
Týden.cz: Tajná agentka PR agentury: Platí mě za reklamu
Adam Javůrek: PR agentury nechtějí přijít o skrytou reklamu na internetu

Twitter.com: Děloha už není překážkou

V posledních dnes mě zaujaly dvě zprávy, které se točí kolem Twitteru. Každá svým způsobem poukazuje na možnosti a současně limity této sociální služby.

Twitter má oproti jiným formám komunikace jednu obrovskou výhodu. Její formát umožňuje velmi rychle vypublikovat sdělení a následné tuto informaci sdílet a šířit. Zvolená forma prostě dává Twitteru obrovské možnosti, současně ji však do určité míry limituje. Když Neil Postman popisoval “jak formy veřejné komunikace regulují či dokonce diktují druh obsahu, který jsou schopné ze sebe vydat”, (Postman, N., 1999:15) napsal zajímavou myšlenku, která má mnohé společné i s Twitterem:

“Výše uvedené [to, že forma ovlivňuje obsah] lze ilustrovat jednoduchým příkladem, k němuž si vezměme primitivní technologii kouřových signálů. Ačkoliv přesně nevím, jaké obsahy kdysi Indiáni kouřovýjmi signály přenášeli, mohu se bezpečně vsadit, že v nich nebyla zahrnuta žádná filozofická tvrzení. Obláčky kouře nejsou dostatečně komplexní na to, aby se jimi dalo promlouvat o povaze bytí, a i kdyby byly, filozofovi z kmene Čerokíů by nutně došlo dřevo nebo plachty, ještě než by se dopracoval ke druhému axiomu. S pomocí kouře se filozofie provozovat nedá. Forma tu vylučuje obsah.” (Postman, N., 1999:15)

Ano, pomocí Twitteru se filozofie provozovat nedá, dá se jím však (podobně jako pomocí kouře) rychle upozorňovat na daleké vzdálenosti. Ale pojďme k těm zprávám.

Twitter.com: Děloha už není překážkou

Už ani děloha není překážkou k tomu, aby si někdo twitteroval. Minimálně se nás o tom snaží přesvědčit nastávající táta Corey Menscher. Vytvořil zařízení, díky kterému monitoruje pohyby svého zatím nenarozeného dítěte. Výsledky jsou následně posílány na Twitter. Malý Menscher (nebo malá Menscherová?) se tak nevědomky již nyní zapojil do Twitter komunity a dává o sobě vědět, kdy zrovna kopl mámu do bříška.

twitter-baby

twitter-baby
(Zdroj fotografie: http://portfolio.menscher.com/itp/kickbee/)

Twitter a státní sféra

Twitter také postupně proniká do státní sféry. Nevím, jak je na tom česká státní sféra, v USA již mnoho úřadů považuje Twitter za další z komunikačních prostředků. Rychle tak může být komunita informována o změnách, novinkách apod. Rozhodně by se něco takového hodilo i do našich poměrů. Jeden ze zdrojů USA úřadů používajících Twitter můžete najít například na adrese www.BearingPoint.com/GovTwit.

A co vy používáte Twitter? Líbí se Vám na něm? Vyhovuje Vám? Jak často tweetujete?

Použitá literatura

Postman, N.: Ubavit se k smrti – Veřejná komunikace ve věku zábavy. Mladá fronta, Praha 1999.

Svéráz národního internetu

Hořká komedie o dvou obrazech. Příběh o košatosti českého jazyka a svérázných postavičkách na českém internetu.

Hrají

  • Petr -Ten, který tančí s klávesnicí;
  • Petra – Ta, která tančí v kuchyni;
  • Katuška – Ta, která tančí, jí bez bryndáčku a chodí bez plínek;
  • On/a – Ten, který perlí na internetu.

Obraz 1. Oběd v kuchyni

Je něco po 12 hodině a Petra připravuje oběd. Po chvíli volá na Petra, aby si už šel sednout do kuchyně. Katuška už sedí za stolem. V kuchyni voní oběd. Po chvíli se Petr, Petra i Katuška pouští do jídla. Polívka a po polívce pokračují povedenou panenskou svíčkovou s bramborem. Pohodová atmosféra sobotního oběda. Po jídle se Petr a Petra domluví, že si uvaří kávu… a že Katuška jim pomůže s mícháním cukříku.

Obraz 2. Káva v obýváku

Petr, Petra a Katuška vchází do obýváku. Připravují stůl na poobědovou kávičku. V tom si Petra všímá, že na jejím počítači bliká zpráva z IM Digsby. Někdo ji píše z IM widgetu, který má na svém blogu o Oriflame (považuje to za príma službu pro ty, kteří s ní potřebují něco probrat kolem Oriflame kosmetiky). Chvíli se dívá na monitor a pak volá na Petra, jestli by se nepřišel na něco podívat. Píše totiž On/a:

Svéráz národního internetu
Svéráz národního internetu
Svéráz národního internetu
Svéráz národního internetu

V 13:08 h se Petra a Petr snaží zeptat, jestli tam On/a ještě pořád je. Bez úspěchu…

Laskavé nápisy: Dveře nezavře jen blbec!

Jeseníky, Priessnitzovy lázně

Dnes jsem si pro vás připravil jednu malou hádanku. Ale popořádku. Před nedávnem mě zaujal post na blogu PeopleComm.cz: Kdo tu parkuje, je kretén! Príma článek s bohatou fotodokumentací o tom, jak někteří “komunikují” s druhými. Prostě o tom, jaké se mezi námi objevují zajímavé nápisy. Sám jsem jeden takový “pěkný” našel. Zaujal mě natolik, že jsem si ho vyfotil – viz výše.

Zajímavostí je také to, z jakého místa tento nápis pochází. Níže uvádím fotografii budovy, kde byl nápis pořízen. Toto je zadní strana budovy. Přední část je samozřejmě podstatně známější. Otázka tedy zní: Víte, co je to za budovu? A v jakém městě tato budova stojí?

Jeseníky, Priessnitzovy lázně

O komunikaci a otevřenosti: Pro mBank nejsou zákazníci nuly!

mBank

Na konci minulého roku jsem se zde zmiňoval o zajímavé a v podstatě krásné slovní hříčce v reklamní kampani společnosti mBank. Vzpomínáte si na jejich kampaň, že “všechny nuly platí”?

Potěšilo mě, že se mi včera z mBank ozval Adam Zbiejczuk s vysvětlením:

Dobrý den,

Jsem zodpovědný za webmarketing mBank a úplně náhodou jsem na linkuj.cz narazil na Váš článek o naší prosincové reklamě. Vím, že už je to docela dlouho, ale co se týče toho sloganu „všechny nuly platí“, tak jsme si to uvědomili sami, i když to nebylo vlastně původně plánované, a spíše jsme měli obavy, aby to lidi nepobouřilo. Ale pokud vím, tak si toho všiml skutečně málokdo, a na netu jste o tom psal asi jako jediný, nebo jsem to aspoň předtím nezaznamenal. Takže tolik k reklamě…

Přeji pěkný den. S pozdravem,

Adam Zbiejczuk

webmarketing specialist

1. bankovní blogger

Je príma, že je “záhada hlavolamu” rozluštěna… či přinejmenším okomentována ze strany mBank. Co je pro mě ještě více potěšující je skutečná otevřenost s jakou mBank vystupuje vůči veřejnosti. Vedle fungování blogu, diskuzního fóra a odlehčených reklamních spotů je to například i to, že je ochotna zareagovat na nějaký článek. Samozřejmě si tím vytváří pozitivní obraz. A v tomto případě ho rád šířím.

Poznámka závěrem:

Tento článek není žádným laciným (či předem domluveným) PR. Napsal jsem ho prostě proto, že mě takové příklady z podnikatelské praxe těší.