Dnes jsem po cestě od jednoho klienta k druhému poslouchal Radiožurnál. Zrovna probíhal zajímavý rozhovor s Mojmírem Hamplem, viceguvernérem ČNB. Velmi zajímavá debata. O dnešním rozhodnutí ČNB, že zatím ponechá úrokové sazby beze změny, o finanční krizi, rozumnosti snahy o ochranu vkladů, uklidňování a panikaření občanů apod.
Opravdu velmi zajímavý rozhovor. Naprosto souhlasím s názory pana Hampla, že snaha o schválení neomezených záruk (ochrany vkladů) může být v určitém ohledu kontraproduktivní. Na jedné straně může v některých vytvořit pocit jistoty… ale jde především o „psychologickou hru“. Tento krok 1) nemusí být realistický, 2) může zavánět populismem a 3) může naopak podpořit náladu, že „možná něco skutečně je v nepořádku“.
Robert K. Merton a sebenaplňující se proroctví
S tím souvisí další věc – totiž jaké nástroje a přístup má vláda (a vlády jednotlivých zemí) zvolit, aby nevyvolala paniku, zvolila správnou cestu k řešení problémů a nepodporovala v lidech paniku nebo nerozumnou nervozitu. Znáte Mertonovu tezi o „sebenaplňujícím se proroctví“? Mám rád tohoto významného světového sociologa. A přes tuto tezi jsem se k němu kdysi i dostal. Merton v této tezi vychází z Thomasova teorému, že:
„Jestliže lidé definují situace jako reálné, jsou tyto reálné ve svých důsledcích.“ (If men define situations as real, they are real in their consequences.)
Robert K. Merton tuto situaci trefně popisuje na příkladu bankovního ústavu, který v roce 1932 vede Cartwright Millingville. Jednoho dne (Černá středa) si všimne, že v bance je neobvyklý ruch. Lidé začali z nějakého důvodu vybírat z této likvidní a do té chvíle bezproblémové banky své úspory. Bezproblémová banka se velmi rychle dostala do nezáviděníhodných problémů.
„Jakmile dostatečné množství vkladatelů uvěří pověstem o nesolventnosti banky, žádná poměrná likvidita jejích aktiv jí nepomůže a banka se vskutku stane nesolventní.“ (Merton, R. K., 2000:198)
Vzpomněl jsem si na to, když jsem poslouchal onen pořad s panem Hamplem. Nevím, třeba se pletu a měl bych být taky více nervóznější. Zatím však nevidím důvod. Ba naopak – bojím se, aby lidé neproměnili v něco reálného svou (pouhou) obavu. Není to zas tak těžké.
„Počátkem sebenaplňujícího se proroctví je nesprávná definice situace, jež vyvolává nové chování, díky kterému se původně mylná představa stane pravdivou.“ (Merton, R. K., 2000:199)
O to více si pak cením těch, kteří nezavírají oči před realitou a před finanční krizí, zároveň si však uvědomují, že řada věcí se musí řešit s klidnou hlavou. Co si o tom myslíte vy? Rád si přečtu váš názor. A příště můžeme stočit řeč třeba na jiné téma – třeba to o „sebevražedných proroctvích“.
Literatura
Merton, R. K.: Studie ze sociologické teorie. Praha, SLON 2000.
