Společnost | Petr Čaník

Rádio Wave: O moci diletantismu nebo chvilkovém zaškobrtnutí?

Od minulého týdne koutkem mysli a svého času vězím nad aktuální mediální kauzou Rádio Wave. Slyšeli jste? Neslyšeli? Zde je pár relevantních článků, ať nemusím opakovat 1000x vyřčené a napsané:

Na celé kauze mě děsí jedna pro mě zásadní věc – jaká „řešení“ by byla, byla či je schopna Rada ČRo vyvodit z diletantsky provedené analýzy. Chápu, proč zde Rada Českého rozhlasu je. Nechápu však, že jejich rozhodování je v tomto konkrétním případě založeno na tak přihlouple provedené analýze. A utěšuji se jen představou, že to byl jednorázový úlet. Nebo se snad pletu?

Beru, že nikdo nemůže být znalcem všeho. Čekal bych tedy, že absenci určitých znalostí členům Rady vykompenzují ti, kteří Radě zpracovávají analýzy či další podklady. Při čtení přepisu schůze mi však běhal mráz po zádech. Upřímně jsem si nejdříve myslel, že jde o nějaký povedený „Kaufmanovský“ vtípek nějakého studenta „z menšinové skupiny bez budoucnosti“. Bohužel, existují lidé, kteří i v dnešní době čpí touto mrazivou rétorikou, jak vystřiženou z brožurek o „komunistické morálce“. Beru, že úloha Rady ČRo není jednoduchá. Současně by však při svých rozhodnutích měla vycházet z objektivně zpracovaných analýz a ne z takových pamfletů, které snad ani autor nemohl myslet vážně. Její rozhodnutí jsou zásadní. Nejde přece o to, kolik cukříků dáme šéfovi do kávy; a nanejvýš se nepovede a my uvaříme kávu znovu. Zde jde o mnohem víc, třeba o existenci/neexistenci/omezení fungování rozhlasové stanice či jeho vedení. Jako občan si představuji, že za mé peníze tam budou sedět odborníci, ne lidé, kteří nebudou při takových zásadních rozhodnutích vycházet z objektivně zpracovaných analýz. Nevím proč, ale docela mě děsí moc diletantismu.

A co si myslíte vy? Sledujete tuto kauzu? Jde podle vás o chvilkové zaškobrtnutí jinak dobře fungující Rady nebo o nefungující orgán, který je nutno vyměnit? Přesvědčte mě, že šlo o ojedinělé zaškobrtnutí. Přál bych si to.

Pár myšlenkových perel, které by neměly zapadnout v zapomění

Převzato z přepisu schůze Rady ČRo, který vyšel na Digizone.cz: Rada Českého rozhlasu obvinila Rádio Wave z propagace fašismu

Antonín Zelenka, člen Rady ČRo: „[Popis britské kapely Primal Scream] Jedná se o velmi kontroverzní, radikální rap metalové skupiny, která na svých koncertech zastává revoluční stanovisko, velmi kritické vůči domácí americké a zahraniční politice. Toto hodnocení, jak udává pan Vogl, také vychází i z encyklopedie Wikipedia…

I pro začínajícího politologa je patrný nacistický obsah této písně a v žádném případě se tato píseň nehodí do veřejnoprávního rozhlasu.“

Richard Medek, programový ředitel ČRo: „[Posluchači Rádia Wave] Tato menšinová skupina podle mého názoru není budoucností tohoto národa, anebo jenom velice ojediněle.“

Jiří Florian, předseda Rady ČRo: „A tahle mimořádná tolerantnost nás už vede k fašismu.

Jestliže tady už narážíme na problémy hákových křížů a podobný věci, tak tady končí veškerá trpělivost. My jsme dostali termín, pane generální řediteli, vy jste nás žádal o porozumění do 30. září, že do té doby budou vyřešeny všecky problémy s Radiem Wave.

Já mám dneska na kalendáři 23. října – a máme to zas tady. Tady končí veškerá trpělivost. Já se ptám, jak dlouho ještě bude zneužíváno trpělivosti Rady, a ptám se, co s tím hodláte dělat. A k tomu říkám rovnou, že času je namále.“

Mateřská dovolená, Mrtvé moře a PiPi Dlouhá punčocha? Kudy z nudy?

Nejnovější výzkum provedený odborným desetičlenným týmem z Univerzity Karlovy ukázal vysokou korelaci mezi řešením hospodářských problémů a vymazáváním politicky nekorektních frází z našeho jazyka. Není však první. Ve světě již existuje celá řada podobných studií, které sice daňové poplatníky stály nějakou tu korunu, ale v konečném důsledku přinesly dobro, štěstí a blahobyt. Uveďme si pár příkladů.

Pipi a černoušci

Před pár lety vědci v (ekonomické) recesi zmítaném Norsku přemýšleli jak vyřešit hospodářské problémy Norska. Ropa už netekla jako dříve a i ty sovy už houkaly jinak. Vyzkoušeli tedy zajímavý experiment. Řekli si, že vymazáním do té doby nevinných, ale politicky nekorektních hlášek budou bojovat proti hospodářské krizi. Tento experiment vyzkoušeli na Pipi Punčochaté. Proč zrovna u ní?

„Efraim Punčochatý, tatínek legendární pohádkové cácorky Pipi Punčochaté, už pro posluchače rozhlasu v Norsku není „černošským králem“, za něhož jej jeho copatá dcera s hrdostí označovala. Veřejnoprávnímu rozhlasu NRK v Království norském se totiž termín „černošský král“, který před mnoha lety vymyslela autorka Pipi Astrid Lindgrenová, nezdá dostatečně politicky korektní. Byl nahrazen označením „král z jižního ostrova“.“ (zdroj: iDNES.cz: Otec Pipi Punčochaté už nesmí být černošským králem)

Po vymazání všech těchto ošlivých slov o „černošském králi“ se stal zázrak. A nejen ten hospodářský, lidé se prostě změnili v nesobecké jedince. Norsko od té doby zažívá hospodářský zázrak a podle sociologických výzkumů patří Norové mezi nejšťastnější lidi (nejen) v EU. Hrubý domácí produkt se v Norsku od té doby nezvedá po procentech, ale desítkách procent… současně s tím dochází k neustálému zlepšování stavu životního prostředí.

Izrael se snaží přejmenováním Mrtvého moře předběhnout štěstí v Norsku

Když se k výsledkům norské vědecké komise dostali akademici z univerzity v izraelské Haifě, začali uvažovat, jak výsledky využít ve svůj prospěch. Ve spolupráci s odborníky z cestovního ruchu našli řešení – změnit název Mrtvého moře. Uznejte sami, je příliš morbidní.

„Název Mrtvé moře odrazuje zahraniční turisty a zákazníky a je proto potřeba ho změnit. S tímto apelem se na izraelský vládní výbor pro místopisné názvy obrátili podnikatelé, kteří prý kvůli současnému jménu slaného jezera přicházejí o tržby. Výbor se bude návrhem zabývat v listopadu. Pokud projde, jméno Mrtvé moře zmizí z izraelských oficiálních map a publikací.“ (zdroj: Český rozhlas: Světoznámé Mrtvé moře možná brzy dostane nový název)

Podle podrobných propočtů by změna názvu Mrtvé moře měla přinést Izraeli řadu požehnání – zlepšení ekonomické situace, urovnání izraelsko-palestinské krize. Navíc několik na sobě nezávisle provedených propočtů ukázalo, že se okamžitě po přejmenování sám Usama bin Ládin přihlásí na nejbližším policejním oddělení. Malá změna a stvoří tolik dobroty.

Češi, mateřská dovolená a vysoká meta – řešení celosvětové finanční krize

Ale zpět k odbornému týmu z Univerzity Karlovy. Ve spolupráci s jednou zkušenou mámou uvažovali, jak ulehčit světu od hospodářské krize a dalších problémů. Propočty ukázaly jasné řešení – změnit název mateřské dovolené. Podle kabalistické teorie s sebou toto slovo totiž šíří negativní vibrace. Je zajímavé, že ihned po mediální prezentaci došlo k pozitivnímu růstu na světových burzách i v České republice (viz vývoj Pražské burzy do 14. října 2008).

Okamžitě po tom, co v anketě na iDNES.cz začalo přibývat hlasů, že celé přejmenování „mateřské dovolené“ je nebetyčná hloupost, však došlo k prudkému poklesu (vývoj na Pražské burze od 15. října 2008) – viz iDNES.cz: Poraďte politikům, jak přejmenovat „mateřskou dovolenou“ a iDNES.cz: „Mateřská dovolená“ – druhé slovo maminkám vadí.

Potřebujete snad více důkazů? Je třeba si ještě více zahrávat s osudy druhých? Nebo je lepší co nejrychleji přijmout přejmenování „mateřské dovolené“? Dnešní doba už není začarovaná. Je rozpoznatelná a čitelná… stačí pátrat po politicky (či jinak) nekorektních frázích a vymýtit je z našeho života. Vyřeší se tím řada problémů. Pokud je mohu doporučit, pak navrhuji přejmenování ďábelského guláše, Ďáblovy bible a cikánské pečeně. Uvidíte sami, jakou to přinese dobrotu.

Disclaimer

Beru, že tento blog čtou lidé s důvtipem, ale přesto: Nepochopili jste pravý tón tohoto článku? Zkuste to znovu. Jsem šťastně ženatý a šťastným tátou. A že si z někoho dělám srandu? Já si nezačal.

Šťavnaté hovězí v trefném kontextu

Vyhledával jsem nějaké informace kolem včerejšího rozsudku v případu prodeje zkaženého masa. Nevíte o co jde? V krátkosti:

„Obvodní soud pro Prahu 5 dnes zprostil viny tři obžalované, kteří v roce 2005 údajně přikazovali svým podřízeným prodávat v pražském obchodě Hypernova zkažené maso. Podle soudkyně se nepodařilo prokázat, že se skutky opravdu staly. Rozsudek zatím není pravomocný, lze se proti němu odvolat.“ (zdroj: ČT24: Za údajný prodej zkaženého masa v Hypernově nikdo potrestán nebude)

Vyhledával jsem dostupné zdroje a narazil jsem na tento trefný článek (viz níže) s ještě trefnější reklamou. Prostě McDonalds zasazen do trefného kontextu. Dali byste si? Ale ať McDonalds nekřivdím. Dnes si na jedno menu zajdu.

A ten článek o tom včerejším rozsudku? Bude… dočkejte času, jako husa klasu.

Minority Report, Karel Marx a sebemařící se předpovědi

V závěru minulého článku – Mojmír Hampl, Robert Merton, banky a sebenaplňující se proroctví - zazněl termín sebevražedné proroctví. O co jde? Pojďme se na chvíli podívat na tento fenomén. Myslím, že mnohé už napověděla samotná definice opaku – sebenaplňujícího se proroctví. U jeho definice jsme vyšli z Thomasova teorému:

„Jestliže lidé definují situace jako reálné, jsou tyto reálné ve svých důsledcích.“ (If men define situations as real, they are real in their consequences.)

Termín sebevražedné proroctví používal John Venn. Robert K. Merton v této souvislosti hovořil o sebemařících se předpovědích. Jde tedy o takový proces, kde definováním a vyslovením této předpovědi zabraňujeme jejímu naplnění.

„… některé předpovědi, především ty s možnými negativními dopady, jsou přijímány natolik vážně, že společnosti vyvinou velké úsilí, aby se těchto dopadů vyvarovaly, čímž přispějí k tomu, že předpovězená skutečnost se neuskuteční. (Rabušic, L., Jak rozumět populačním projekcím. Sociologický časopis, XXXIII, (3/1997))

Minority Report, Karel Marx, Manifest a další poťouchlé báchorky

Znáte Spielbergův Minority Report? V jedné scéně tam Tom Cruise (aka John Anderton) ukazuje zajímavý příklad sebemařící se předpovědi. Tom Cruise posílá po stole kouli a říká Colinu Farrellovi (aka Danny Witwer), že ta koule spadne. Colin Farrell kouli chytá… byla ta předpověď nepravdivá či nesprávná? Nebyla. Pokud by Colin Farrell tu kouli neviděl a nebyl na ní upozorněn Tomem Cruisem, spadla by. Takhle však Cruisovo vyřčení předpovědi zabránilo tomu, aby se naplnilo. Toť jeden z příkladů sebevražedného proroctví nebo chcete-li sebemařící se předpovědi (sebeničícího se proroctví, sebedestruujícího se proroctví).

Uveďme si ještě jeden příklad.

„… Marxova předpověď postupné koncentrace bohatství a narůstající bídy mas… se na předpovídaném procesu podepsala. Přinejmenším jedním z důsledků hlásání socialistických myšlenek v devatenáctém století byl nárůst organizovanosti pracovní síly, která se, když byla přivedena k vědomí své nepříznivé vyjednávací pozice v případech individuální smlouvy, zorganizovala, aby mohla využít výhod kolektivního vyjednávání, čímž zpomalila, pokud zcela neeliminovala, vývoj, který Marx předpověděl.“ (Merton, R. K., 2000:129)

Napadají vás další příklady? Je jich nespočet. Ať již jde o sebenaplňující se nebo sebemařící se předpověď, vychází z obou jeden důležitý poznatek: vyřčené nezůstává bez odezvy. Samo ovlivňuje budoucí děje. O to komplikovanější a zábavnější je pak zkoumat jevy ve společnosti.

Literatura

– Merton, R. K.: Studie ze sociologické teorie. Praha, SLON 2000.
– Rabušic, L., Jak rozumět populačním projekcím. Sociologický časopis, XXXIII, (3/1997)

Mojmír Hampl, Robert Merton, banky a sebenaplňující se proroctví

Dnes jsem po cestě od jednoho klienta k druhému poslouchal Radiožurnál. Zrovna probíhal zajímavý rozhovor s Mojmírem Hamplem, viceguvernérem ČNB. Velmi zajímavá debata. O dnešním rozhodnutí ČNB, že zatím ponechá úrokové sazby beze změny, o finanční krizi, rozumnosti snahy o ochranu vkladů, uklidňování a panikaření občanů apod.

Opravdu velmi zajímavý rozhovor. Naprosto souhlasím s názory pana Hampla, že snaha o schválení neomezených záruk (ochrany vkladů) může být v určitém ohledu kontraproduktivní. Na jedné straně může v některých vytvořit pocit jistoty… ale jde především o „psychologickou hru“. Tento krok 1) nemusí být realistický, 2) může zavánět populismem a 3) může naopak podpořit náladu, že „možná něco skutečně je v nepořádku“.

Robert K. Merton a sebenaplňující se proroctví

S tím souvisí další věc – totiž jaké nástroje a přístup má vláda (a vlády jednotlivých zemí) zvolit, aby nevyvolala paniku, zvolila správnou cestu k řešení problémů a nepodporovala v lidech paniku nebo nerozumnou nervozitu. Znáte Mertonovu tezi o „sebenaplňujícím se proroctví“? Mám rád tohoto významného světového sociologa. A přes tuto tezi jsem se k němu kdysi i dostal. Merton v této tezi vychází z Thomasova teorému, že:

„Jestliže lidé definují situace jako reálné, jsou tyto reálné ve svých důsledcích.“ (If men define situations as real, they are real in their consequences.)

Robert K. Merton tuto situaci trefně popisuje na příkladu bankovního ústavu, který v roce 1932 vede Cartwright Millingville. Jednoho dne (Černá středa) si všimne, že v bance je neobvyklý ruch. Lidé začali z nějakého důvodu vybírat z této likvidní a do té chvíle bezproblémové banky své úspory. Bezproblémová banka se velmi rychle dostala do nezáviděníhodných problémů.

„Jakmile dostatečné množství vkladatelů uvěří pověstem o nesolventnosti banky, žádná poměrná likvidita jejích aktiv jí nepomůže a banka se vskutku stane nesolventní.“ (Merton, R. K., 2000:198)

Vzpomněl jsem si na to, když jsem poslouchal onen pořad s panem Hamplem. Nevím, třeba se pletu a měl bych být taky více nervóznější. Zatím však nevidím důvod. Ba naopak – bojím se, aby lidé neproměnili v něco reálného svou (pouhou) obavu. Není to zas tak těžké.

„Počátkem sebenaplňujícího se proroctví je nesprávná definice situace, jež vyvolává nové chování, díky kterému se původně mylná představa stane pravdivou.“ (Merton, R. K., 2000:199)

O to více si pak cením těch, kteří nezavírají oči před realitou a před finanční krizí, zároveň si však uvědomují, že řada věcí se musí řešit s klidnou hlavou. Co si o tom myslíte vy? Rád si přečtu váš názor. A příště můžeme stočit řeč třeba na jiné téma – třeba to o „sebevražedných proroctvích“.

Literatura

Merton, R. K.: Studie ze sociologické teorie. Praha, SLON 2000.

YouTube.cz: Světový videoserver od dneška hezky česky

Největší světový videoserver YouTube běží od dnešního dne kompletně i v češtině. Dá se říct, že bylo jen otázkou času, kdy dojde k plné české lokalizaci tohoto – u nás i ve světě velmi oblíbeného – serveru na přehrávání a vkládání videí. Česká republika se tak přidala k dalším 21 zemím ve světě (a 9 zemím v Evropě), které mají svou lokalizovanou verzi YouTube.

„Plníme náš slib a přinášíme uživatelům české YouTube, které umožní, abychom světu naplno ukázali lokální talenty a pověstný český humor,“ uvedla marketingová ředitelka Google v ČR Kateřina Holcmanová. (zdroj: E15: Google dnes spustil stránky YouTube v češtině)

Uživatelé, kteří přijdou na tento server a ten se jim zobrazí v typicky anglickém oblečku, mohou jednoduše v horní části webu (vpravo od loga) změnit kliknutím jazykovou verzi z English na Český (a případně změnit předvolbu země původu obsahu na Česká republika – viz:

Nastavení předvolby jazyka – Vyberte jazyk, ve kterém chcete YouTube zobrazit. Toto nastavení změní pouze rozhraní, nikoli text zadaný jinými uživateli.
Nastavení předvolby země původu obsahu – Vyberte zemi, jejíž obsah (videa a kanály) byste chtěli zobrazit. Tato volba nezmění jazyk webu.

Již zítra se rozjede bezpečnostní kampaň Nemyslíš, zaplatíš!

Už před nějakou dobou jsme zde v článku Jste pro zavedení šokujících TV spotů o dopravních nedohách? diskutovali o účinnosti a smysluplnosti drastických televizních spotů o dopravních nehodách. Již zítra se podobná kampaň rozjede i v České republice. Jedná se o nejrozsáhlejší bezpečností kampaň v historii Besipu. Budeme se s ní moci setkat prostřednictvím televizních a rozhlasových spotů, v tisku, na internetu či na billboardech. Televizních spotů by mělo být celkem 8. Budou se zabývat tématy jako: nepřipoutání během jízdy, agresívní jízda, marihuana za volantem, hecování při jízdě apod. Autorem televizních spotů je režisér Filip Renč. Níže se můžete podívat na jeden ze spotů této kampaně.

Osobně tuto kampaň vítám. Má smysl. A jsem zvědavý na všech 8 videoklipů. Co si o takové šokující kampani myslíte vy?

Židé v médiích dominují? A koho to zajímá?

Dnes mi po delší době opět přistál na blogu jeden „povedený“ komentář:

„99% Redaktorů v ČT jsou Židé. Arogance Židovky Jílkové je opravdu otřesná!! Divím se, že jí do tohoto pořadu lidé chodí a nechají se od ní urážet! Větší aroganci jsem snad viděl už jenom u Žida V. Klause! A pak také u toho židovskýho kašpara Krause. Seznami Židů v politice a kultuře (médiích) jsou zveřejněny na… [uveden link na web].“

Prosím vás, podobné světonázory si nechejte pro své partnerky/partnery. Zde je nedávejte, mažu je. Případně takto získaný čas využívejte třeba na podávání trestních oznámení – nejlépe pak těch na hanobení národa, rasy či přesvědčení.

„Nacionalistická Národní strana podala trestní oznámení na premiéra Mirka Topolánka za větu o „podělaných“ Češích. Větu „Češi obvykle ale vidí všechno negativně a když k něčemu dojde, podělají se,“ řekl premiér v rozhovoru pro Hospodářské noviny. Nacionalisté tento výrok považují za naplnění skutkové podstaty trestného činu hanobení národa, rasy a přesvědčení a trestného činu pomluvy. Uvádějí to na svých webových stránkách.“ (Aktuálně.cz: Topolánkův slovník pobouřil nacionalisty. Žalují ho (z 8. 1. 2008)

Máte i vy zkušenost s podobnými komentáři? Co na ně říkáte?

Digsby: Vyladěný kecálek s novými funkcemi

Už nějakou dobu používám IM Digsby. Respektive: nejdříve jsem nepoužíval a jel dlouhou dobu na Mirandě, pak jsem Digsby objevil, byl nadšen, používal, vychvaloval kudy chodil, pak zjistil, že mi tam vadí pár věcí, pak trpělivě používal dál (i když méně), pak chvíli nepoužíval, abych zjistil, že fakt nic lepšího není… a pak znovu používal. Chytáte se? Tak si to projděte znovu. A současný stav? Používám a rád.

O co vlastně u Digsby jde? Vše podstatné už dříve popsal Woko ve svém článku Digsby: Nová krev v messagingu; nebo jste to mohli najít třeba na Živě. Pro mě je Digsby silným nástrojem především z těchto důvodů:

– pěkný na pohled + kvantum vzhledů jako bonus, multiprotokolový (AIM, MSN, Yahoo, Google Talk, ICQ, Jabber, Facebook Chat), řada vychytávek a funkcí, kompletní po instalaci (žádná doinstalace x různých pluginů a složité vylaďování). Prostě šikovný a silný nástroj.

– integrace sociálních sítí Facebook, MySpace (ten sice moc nemusím, ale dejme tomu), Twitter + mailů… a od tohoto týdne i LinkedIn – pro mě je toto obrovská výhoda Digsbyho.

– možnost aktivace pop-up oken, do kterých jde i psát – není tak třeba komunikovat přímo v IM, ale můžete si pře reakcích na nové posty dělat svou práci.

Ale proč píši zrovna dnes o Digsby? Dřívější „dětské nemoci“ totiž byly tento týden vychytány a tak se Digsby opět posunuje o velký skok kupředu. Tento týden byla vydána nová verze, kterou se řeší řada bugů, vylepšuje – tak často kritizované – velké zatížení RAMky, vylepšena konektivita (kterou jsem si už tak Digsby vychvaloval). Prostě kus práce k ještě lepšímu kecálku.

Společensky odpovědné aktivity firem jako vhodný doplněk teambuildingu

Dnes jsem si na iHNed přečetl zajímavý článek: Manažeři dělají dobré skutky. A dostávají za to zaplaceno. Zvolený nadpis je sice vcelku ustřelen. Stejně tak je článek napsán tak nějak naruby a navnadí čtenáře nesprávným směrem… ale i tak je fajn, že vůbec takové články vycházejí (a snad se tak neděje z důvodů okurkové sezóny). K té nepřesnosti v nadpisu a článku: ono totiž jde především o aktivitu zaměstnavatele, samotné firmy. Ta umožní svým zaměstnancům část své pracovní doby věnovat na veřejně prospěšné akce. To, že to firmy dělají z tu více, tu méně zištných důvodů nebo, že to mají zaměstnanci evidováno v rámci své pracovní doby bych neviděl jako problém. Naopak se to může stát zajímavým motivem i pro další firmy. Onen „dobrý skutek“ je v konečném důsledku vykonán – a nevyhrává pouze jedna strana (obdarovaný), ale i zaměstnavatel (firma) a zaměstnanci. Zaměstnavatel takhle právě například nachází zajímavou a netradiční alternativu k teambuildingovým akcím.

„… zatímco sponzoringem, penězi si firma dělá dobré jméno před veřejností, zapojováním svých lidí do charity se polidšťuje směrem dovnitř, v očích svých zaměstnanců.“ (zdroj: Pavlína Kalousová z Fóra dárců v článku iHNed: Manažeři dělají dobré skutky. A dostávají za to zaplaceno)

V rámci společenské odpovědnosti firem (corporate social responsibility, CSR) se postupem času zavedlo řada termínů, které se staly standardním slovníkem CSR. Vedle termínů jako Pro Bono služby (Pro Bono Publico), tedy služby pro obecné dobro, jsou to třeba termíny jako: matching fondy, časová konta (Time-Bank), talentové databanky (Skills-Bank, Talent-Bank), komplementární dary či akční dny firem.

Společensky odpovědné aktivity firem jsou často spojovány s velkými firmami. Zdání klame. Takové firmy mají pouze snažší přístup k veřejné prezentaci. Služby tohoto druhu realizuje celá řada firem; bez ohledu na to, zda si je s termíny jako společenská odpovědnost, CSR či Pro Bono přímo spojuje nebo se s těmito termíny nikdy nesetkala. Šíře poskytovaných služeb pro bono je ve své podstatě neomezená. Touto formou spolupracují s neziskovým sektorem například právnické, webdesignové a další firmy. Míra spolupráce záleží na množství času, který jejich pracovníci věnují neziskové organizaci (právní zastupování, tvorba a správa webových stránek apod.).

Uvažovali jste i vy někdy nad tím, že byste svým zaměstnancům v rámci pracovní doby umožnili například 1 den v roce pracovat pro nějakou neziskovou organizaci či pro „veřejné blaho“? Myslíte si, že takové akce mají smysl a přínos i pro samotného zaměstnavatele? Poskytujete jako firmy pro neziskový sektor nějaké služby nebo produkty zdarma? Sponzorujete? Pomáháte neziskovkám? Jaké máte zkušenosti?