Měj rád spammera svého

Miluj spammera svého

Na tomto nespravedlivém světě mě neskutečně štve jedna věc – je apriori ke všemu negativní. Lidem je nemožné se zavděčit. Není jim prostě nic dost dobré. Třeba takový spam. Jen málo věcí dokázalo lidi myšlenkově sjednotit, propojit a spojit tak jako téma spamu nebo OSY. Neměli bychom za to být alespoň trochu spammerům vděční? Vždyť, kdo to dokázal? Matka Tereza? Stěží. Dalajláma? Vedle. Bono z U2? Ne, jen tichá, nesmělá a všudypřítomně zatracovaná komunita spammerů.

Nelehký život spammera
==================

Spammeři to nikdy na světě neměli lehké. Kdo se neskrývá a neutajuje, ten je vláčen po soudech nebo veřejně ostouzen. Ruku na srdce, kdo z vás si už alespoň jednou za život nezanadával na spammery.

Spammeři ale mají problémy jako my, běžní smrtelníci. Tento týden mě například zaujala hláška na jedné webové stránce. Reagoval jsem na jejich milý mail a zkoušel nesměle navázat přátelství (bohužel zatím bez odezvy):

Vzkaz

Miluj spammera svého
================

Zaměřme se nyní především na české spammery; přece jen nás nerozděluje jazyková bariéra. Navazovat přátelství s českým spammerem je prostě jednodušší. Nevíte jak? Podělím se s vámi o pár nápadů:

– Napsal ti mail? Slušností je reagovat. Utužuje to přátelství. Ozvi se mu a chtěj si s ním povídat. Podal ti ruku přátelství, podej mu na oplátku ty tu svou.

– Buď se svým spammerem v kontaktu. Znáš jeho telefonní číslo? Zavolej mu a poděkuj za mail, který ti napsal. Myslíš to s přátelstvím vážně? Vyjadřuj mu své přátelství a podporu přátelsky laděnými SMSkami. Ale nezapomeň – jedna vlaštovka jaro nedělá.

– Bydlí spammer někde v blízkosti tvého bydliště? Navštiv ho a chtěj si s ním povídat o světe internetu nebo třeba o tom, co vás sbížilo. Pozvi ho na kávu nebo jen tak na limonádu. Investuj do něho tak, jako se má investovat do pravého přátelství. Jdeš do kina nebo na koncert? Pozvi ho.

– Podnikáš? Nabídni spammerům slevy nebo jiné bonusy. A ať sám nezůstanu pouze u slov: v rámci koncertů pořádaných webzinem Post-Rock.cz bude mít u nás 10 spammerů vstup zcela zdarma. Poté, co se prokáže potvrzením ÚOOÚ, že je českým spammerem, dostane nejen vstup zdarma, ale také cedulku, aby jsme všichni dobře věděli, koho zadarmo pozvat na pivo.

– A hlavně, neskrývej své přátelství před druhými. Sdílej své počínající přátelství se spammerem s druhými, například s ÚOOÚ.

A tak, až příště zase obdržíte spam, vzpomeňte si aspoň na chvíli, že právě oni jsou tou solí země, pilíři společnosti, stmelovatelé nejednotné lidské rasy.

Napsal mi Ochranný svaz autorský (OSA)

Ostinato

Tento týden mi napsala OSA. Mailem mě oslovila slečna nebo paní – odborná referentka veřejného provozování – z Ochranného svazu autorského. A byla relativně stručná. Stručná, ale výstižná:

Dobrý den,

prosím o zaslání čitelného repertoárového listu z hudební produkce konané dne 9.9.2007 i s uvedením konkrétních jmen autorů vystupujících skupin.

S pozdravem.

J. R.
Odborný referent veřejného provozování

Trochu vás uvedu do problematiky. V neděli 9. září 2007 jsme spolu s přáteli z webzinu Post-Rock.cz pozvali do kultovní strahovské Sedmičky tři kapely – Ostinato (USA), Wrecketh (USA) a Ufajr (Česká republika). Ani jedna z těchto kapel není členem OSY, ani žádné z organizací, se kterou by OSA měla „družbu“. Řádně jsme vyplnili všechny formality/formuláře, které po nás OSA chtěla. Zanadávali jsme si na to, jak je to vše postavené na hlavu, ale co se dá dělat – co by pro ně člověk neudělal, že? Tentokrát však oproti minulému koncertu nastal menší problém – někomu ze svazu se náš formulář prostě zdál nečitelný. No, co se dá dělat… zareagoval jsem na mail + přidal to, co mi už delší dobu vrtá v hlavě:

Dobrý den,

děkuji za mail. Podklady Vám pošlu během víkendu.

Jen mám dva dotazy, které mi nedají spát:
– jaký by byl pro mě osobně postih, kdybych Vám to neposlal?
– je pro mě jednodušší dát nějakému z Vašich kolegů volný lístek (a klidně i více lístků) na daný koncert, než se trápit s celým tímto byrokratickým procesem. Neuvažovala OSA, že by zalobbovala i za toto? Měli byste stopro podchycené, že Vám do těch formulářů nelžeme, ulehčili byste práci provozovatelům akcí a určitě by se zvedla i kulturní osvěta pracovníků OSA. Tři mouchy jednou ranou. Co vy na to?

S pozdravem a přáním pěkného víkendu

Ing. Petr Čaník

Přiznám se, už se těším na reakci. Jsem zvědavý, co dostanu za odpověď. Jak jsem již psal v mailu milé odborné referentce – je pro mě jednodušší a levnější pozvat zadarmo pány z OSY na koncert. Jako provozovatel akce se tak nemusím drbat se zbytečným papírováním. Myslím, že když si OSA může dovolit celostátní najímání brigádníků dohlížejících na porušování/neporušování „vydobytých“ a nezadatelných práv OSY, tak by pro ně něco takového měla být naprostá brnkačka.

OSA – skvělý vyjednavač, mizerný spoluobčan
==================================
Na celý status quo se dá nahlížet ze dvou úhlů. Z pozice toho, jaká práva zajistila OSA svým členům, můžeme mluvit o organizaci dosahující velkých úspěchů. Efektivní a výborná organizace. Skvělý vyjednavač, který si dokáže vydupat i to, co jde proti rozumu. Ale pak je tu také pohled druhý. Ten pro OSU nevychází nijak pozitivně. OSA se zachovala a chová jako neskutečný hulvát. Hulvát, který absolutně kašle na práva druhých, pere se bezhlavě jen o ta svá a neskutečně hulvátsky si vydupává věci od druhých. Ve výsledku je pak pro ni každý v okolí – nejen potenciální – zloděj. OSA je prostě mizerný spoluobčan.

Stručná poznámka závěrem
====================
Tímto článkem se vůbec nestavím na stranu těch, kteří mizerný status quo zajištěný svazem berou jako důvod, proč si nikdy nekoupit originální nosič. Jsou to dva zcela odlišné problémy. Minimálně pro mě.

Fotografie použitá v tomto článku je od Tomáše Škody. Tome, díky za ni – další fotky z koncertu.

Deloitte Technology Fast 50 CE: Rostoucí význam lidského kapitálu

Lidský kapitál

Poradenská společnost Deloitte zveřejnila v těchto dnech výsledky svého žebříčku Technology Fast 50 pro Střední Evropu.

Každoroční sestavování žebříčku Technology Fast 50 je jednou z aktivit společnosti Deloitte, jak upozornit na rychle rostoucí začínající technologické firmy na globální i regionální úrovni a určit jejich nejzávažnější problémy a největší příležitosti. Místní firmy jsou do středoveropského programu zařazeny na základě průzkumu provedeného pobočkami společnosti Deloitte ve střední Evropě, který posuzuje roční obrat a podnikatelskou činnost společností v technologickém odvětví za poslední tři až pět let. (Zdroj: Deloitte.com)

V čem je však letos tato zpráva zajímavá? Máme minimálně dva důvody, proč se nad touto zprávou zamyslet.

17 zářezů pro Českou republiku
=======================
Za prvé tím, že v žebříčku nejrychleji rostoucích firem se objevilo hned 17 českých firem – 9 z oboru Software, 8 z oboru Internet. Mezi těmito firmami se objevily takové společnosti jako Internet Mall a.s., MITON cz, s.r.o., WDF – Web Design Factory, spol. s r.o. či SYMBIO Digital, s.r.o.

Tabulka - Deloitte Technology Fast 50 CE
(Převzato: iHNed.cz: Nejrychleji rostoucí firmou je opět Internet Mall)

Lidský kapitál – investice budoucnosti
============================
Ale pojďme k samotnému meritu věci. Druhým a závažnějším důvodem, proč bychom se o tento výzkum měli zajímat, je to, že ukazuje vzrůstající důležitost lidského kapitálu. Na otázku, co firmy považují za největší problém v podnikání se na prvním příčce objevilo: hledání, přijímání a udržení kvalifikovaných zaměstnanců. Oproti minulému roku tedy došlo k vzrůstu důležitosti tohoto pilíře úspěšného podnikání a k jeho zabydlení se na 1. místě. Podobně inspirativní je i výsledek otázky: Který faktor přispěl nejvíce k růstu Vaší společnosti. Na prvním místě se umístila odpověď: vysoce kvalifikovaní zaměstnanci.

Deloitte Technology Fast 50 CE - graf
(Převzato: Fast50CE.com)

Co se z výsledků Deloitte Fast Technology 50 pro Střední Evropu dozvídáme? Žebříček ukazuje narůstající význam člověka jako „tvůrce“ ekonomického zisku podniku. Kvalita zaměstnanců a investování do kvalitní podnikové kultury a prostředí se tak v současnosti stává stále důležitější konkurenční výhodou. A nemusí zde být pouze řeč o erudovanosti jednotlivých pracovníků. S nárůstem vlivu lidského kapitálu (oproti minulosti) vzrůstá důležitost jejich „sociální a etické gramotnosti“, tj. schopnost spolupracovat s druhými či řešit adekvátním a férovým způsobem problémy, do kterých se pracovník dostane. Samozřejmě nelze výsledky tohoto výzkumu paušalizovat na všechna průmyslová odvětví; pouze se ukazuje, že především s expanzí sféry služeb vzrůstá relevance kvality lidského kapitálu.

O to více se tak ukazuje logickým nákres (viz níže), který se v roce 2004 objevil v publikaci **Business Ethics: A Manual for Managing a Responsible Business Enterprise in Emerging Market Economies**: Zaváděním etických principů usilujeme o kultivaci podnikatelského prostředí (ať již uvnitř nebo vně podniku) a tím udržujeme či rozvíjíme důležité hodnoty, které podporují fungování a rozvoj námi sledovaného systému. Mezi tyto hodnoty patří například důvěra, která snižuje transakční náklady a rozšiřuje možnosti podnikání. Zlepšením důvěry a dalších klíčových hodnot zvyšujeme sociální kapitál našeho podniku či celého systému; řečeno slovy Amitaie Etzioniho: „Normativní hodnoty nejsou pouhými principy, vůči nimž lidé vyjadřují svou vázanost. Mají specifické důsledky v chování lidí.“ (Etzioni, A., 1995:175) Tímto v konečném důsledku podporujeme hospodářskou prospěšnost celého našeho počínání. Hospodářská prospěšnost může být dvojího druhu – snižováním transakčních nákladů či zvyšováním svých výnosů.

Vztah mezi podnikatelskou etikou, hodnotami, důvěrou a ekonomickou prospěšností
(Zdroj: Business Ethics: A Manual for Managing a Responsible Business Enterprise in Emerging Market Economies. Washington, D.C. U.S. Department of Commerce, International Trade Administration 2004.)

Spammeři a běžní uživatelé: Nerovný boj s elektronickými znečišťovateli

Spam

Jedna vlaštovka sice jaro nedělá, ale i tak mi včerejší zpráva v iHNed.cz – Spammeři odkazující na pornostránky dostali v USA pět let vězení – ihned po přečtení zvedla náladu a vyburcovala ještě více můj odpor proti nepolapenému zbytku spammerů.

Je málo věcí, které mě dokáží rozčílit tak jako spam. Neznám snad na internetu větší verbež než ty, kteří si vydělávají na živobytí tímto způsobem, tedy spamováním. A nemluvím zde pouze o těch, kteří tyto služby zprostředkovávají pro druhé. Nesmírně mi pijí krev i ti, kteří si touto formou sdělení chtějí jen tak trochu přilepšit – dát zbytku světa nebo alespoň té naší republice vědět, že otevřeli nový obchod, mají skvělé akce, mají hotel u stromu (třebas ten U Lípy) nebo nabízejí skvělé reality.

Jeden známý žil týdny v blaženém domnění, že jeho webové stránky jsou natolik atraktivní a skvělé, že řada zahraničních návštěvníků se k jeho webovým stránkám musí vyjádřit aspoň slovíčkem. No, nepotěšili by i Vás pochvaly typu:

  • Super color scheme, I like it! Good job. Go on.
  • Your website has a useful information for beginners like me.
  • Looks nice! Awesome content. Good job guys.
  • This site is one of the best I have ever seen, wish I had one like this.
  • Nice colors. Keep up the good work. thnx!
  • Your site is on top of my favourites – Great work I like it.

Bohužel, obrana proti spamu je stále značně nedostatečná. Jde to vidět i u výše uvedeného článku – ve chvíli, kdy je spam zasílán ze zahraničí, je na něj naše i zahraniční (tedy i ta americká) legislativa relativně krátká. Navíc je současné znění naší legislativy docela nešťastné.

Všímám si, že poslední dobou je v módě posílat „férové maily“. Znáte je?

Vazeni, na zaklade zakona c. 480/2004 Sb., o nekterych sluzbach informacni spolecnosti, si Vas dovolujeme pozadat o souhlas s jednorazovym zaslanim obchodniho sdeleni. Obsahem budou informace o nove dopravni burze nakladu a dopravy pro dopravce, spedice, vyrobni a produkcni firmy. (Zdroj: Český spam)

Pro mě osobně se na takto sepsaném mailu nic nemění. Vyjde mi to nastejno jako bych dostal klasický spam. Poštu jsem si nevyžádal – zůstává pro mě spamem, a to bez ohledu na díry v legislativě. Řešení? Něco (nechtěl jsem napsat napřímo, že tristně málo) vyřeší Úřad pro ochranu osobních údajů. Vyzkoušeli jste již například jejich formulář Podání stížnosti na nevyžádaná obchodní sdělení? Na zbytek je člověk víceméně krátký a je odkázán sám na sebe, tzn. musí vynaložit svůj čas, energii a finance – Wikipedia.cz: Opatření proti proti spamu a boj proti němu.

Právní úlitby spammerům typu „zákazníci [mají] možnost zasílání reklamy kdykoli odmítnout“ nebo možnost legálně zasílat jen pouhé odkazy na web nejsou řešením. (iDNES.cz: Rozesílání spamu v ČR bude mít méně překážek) Spíše je chápu jako výsměch běžným uživatelům internetu a silný nástroj pro spammery. Osobně se přikláním k úplnému zákazu zasílání nevyžádaných obchodních sdělení. Není to ideální řešení, ale je to imho to nejmenší zlo. Existují určitě rozumnější a věrohodnější cesty, jak na internetu najít potřebné informace. Nebo Vy jste si snad někdy něco pořídili na popud spamu?

Odjinud k tématu spamu:
=============
Blok.Rozanek.cz: Nech spammera žít – ochutnávka: „Pane Formánku, nerozmyslel! Dokud provoz vašeho úřadu platím ze svých daní, tak vy budete pracovat. Vaší náplní práce je prošetřit mou stížnost, následně konat a nakonec mne informovat o výsledku. To máte dělat, za to jste placeni a to je vaší povinností, která vám byla uložena zákonem.“

Blok.Rozanek.cz: ÚOOÚ loni potrestal 88 spammerů – ochutnávka: „Minulý rok podali Češi 1503 stížností na spammery. Úřad pro ochranu osobních údajů ale z tohoto množství vyřešil jen 88 případů. Všechny skončily pokutou v celkové výši 316 tisíc Kč.“

Český spam: Články o spamu – linky na zajímavé články iDNES.cz, Lupa.cz, BusinessWeek.cz apod.

Wikipedia.cz: Spam – přehledný materiál o spamu: historie spamu, zákony a opatření proti spamu.

Wikipedia.cz: Komentářový/Diskuzní spam (Forum spam) – další z oblastí spammingu. Tentokrát o vkládání/zahlcování diskuzních fór nevyžádanými komentáři/posty.

Insider trading: Sofistikovaná zlodějina pod taktovkou bílých límečků

Insider trading

Dnes se v médiích objevila hned dvakrát hlasitější zmínka o insider tradingu, tedy o zneužívání interních firemních informací k osobnímu prospěchu. Termín „insider trading“ možná zní vznešeně a sofistikovaně, ale řekněme si to na rovinu: je to stejná prasárna jako jakákoliv jiná krádež. Stejná – ne-li horší – než běžné čorky obskurních týpků v odrbaných koženkových bundách načichlých zvratky a dýmem zakouřených pajzlů. Skrytější forma, ale o to rafinovanější. A to, že to nazveme cizím termínem na tom nic nemění.

Snad jen drobné vysvětlení k termínu insider trading. Ve zkratce: jde o zneužití interních (v té chvíli neveřejných) informací k osobnímu prospěchu. Můžeme si k tomu dopomoci samotným vysvětlením manažera ČEZu – Alana Svobody. Ve svém prohlášení mimo jiné píše:

„Aby byl spáchán přestupek nebo dokonce trestný čin, je třeba prokázat minimálně: a) že dotyčná osoba předmětnou informací disponovala dříve než trh, b) že ji úmyslně zneužila ve svůj prospěch a c) že předmětná informace byla kurzotvornou, tj. že její zveřejnění mělo významný vliv na kurz cenného papíru, protože byla pro trh překvapivou a zároveň podstatnou.“ (Zdroj: Alan Svoboda na iPOINT.cz)

Nerad bych vynášel předčasné soudy. V obou dvou případech nejde o přiklepnuté a potvrzené případy tohoto deliktu. Jde o předpoklad, že k tomuto činu došlo. Zatím se pohybujeme stále v rovině trestních oznámení.

Alan Svoboda a jeho peripetie s akciemi ČEZu

Dle iHNed.cz dnes žalobci „… předali soudu případ manažera elektrárenské společnosti ČEZ Alana Svobody. Chtějí, aby se před trestním senátem zpovídal ze zneužívání informací v obchodním styku. Svobodovi hrozí v souvislosti s obviněním dva roky až osm let vězení.“ Případ Alana Svobody už se táhne nějaký ten pátek, resp. od jara roku 2005. Tehdy si měl přijít během relativně krátké doby na bratru nějakých 1,6 miliónů Kč. Že je to málo ve srovnání s jinými levárnami? Ale o to tu teď vůbec nejde.

Na serveru iPOINT.cz se objevilo prohlášení Alana Svobody, kterým vysvětluje celou situaci; a dokazuje, že k zneužití interních informací nemohlo prostě dojít. Přečtěte si to. Je to rozhodně zajímavé čtení.

Osobně nevím. Nerad bych v tomto (ani v následujícím případě) vynášel předčasné soudy. Rád si počkám na bližší informace a na (věřím) postupné rozkrývání tohoto případu. Pokud se však tento insider trading potvrdí, můžeme v našich končinách hovořit o prvním potvrzeném případu insider tradingu.

Insider trading kolem opožděné dodávky Airbusů A380

Další případ byl médii otevřen v souvislosti s předáním nových přepravního Airbusu A380. Šéfové EADS – tedy mateřské společnosti vyrábějící Airbusy – byli obviněni z toho, že „… prodali akcie firmy v hodnotě 90 milionů eur (přibližně 2,5 miliardy korun) před oznámením odložení dodávek obřího letounu Airbus A380.“ (Lidovky.cz -Airbus: šéfové zneužili informace). I v tomto případě si budeme muset počkat na výsledný verdikt.

Záludnost insider tradingu tkví z velké míry v tom, že jeho dokazování je nadmíru obtížné. Dokažte někomu, že jeho rozhodnutí o nákupu či prodeji akcií má souvislost s interními informacemi, které zneužil ke svému prospěchu? Pokud tedy dotyčný není naprostý diletant, pak se takové věci jen stěží dokazují. Bohužel.

Stanislav Gross a jeho akcie: Jak moc to s námi myslí upřímně?

Akcie - Stanislav Gross

Kauza kolem nákupu a prodeje akcií Moravia Energo bývalým premiérem Stanislavem Grossem mi nedává spát. Ne, že by mě snad tolik stravovala závist z dobrého obchodu. Spíše mi furt vrtá hlavou, proč všechny ty „navýsost transparentní“ obchody zahaluje Gross takovou rouškou tajemství. Až se nemůžu zbavit pocitu, že kromě PR hlášek se běžný smrtelník dozví jen to, že „… [Stanislava Grosse] vzhledem k uzavřeným smlouvám váže povinnost mlčenlivosti.“ (iHNed.cz (13.10.2007) – Gross by měl objasnit svoji situaci, vyzval Paroubek).

Grossův skvěle zhodnocený obchod se navíc nelíbí ani samotné ČSSD. A nutno říct, že je to jen a jen dobře. Je to odpovídající reakce politické strany. Presumce viny mi je cizí. V politice a u takových osob, jakou i Stanislav Gross dříve bezesporu byl, to ale vítám. Mnohé to svědčí o tom, že běh na dlouhou trať vyžaduje i v politice více transparentnosti a udržení dobrého jména.

Jak tomu tedy rozumět? Jde opravdu o hodně sofistikovaně vychytané „děkovné“ za služby, které Gross poskytl v době fungování v prvoligové politice, jak to naznačuje Respekt (č. 41/2007). Jde o geniální ukázku toho, jak se v 21. století čistí špinavé peníze? Jde snad o chytře promyšlený insider trading? Nebo je Gross opravdu nevinný a média prachsprostě strkají čenich tam, kde nemají? Uvidíme. Jsem hodně zvědavý na výsledek celé této kauzy a na to, jak se nám „ten, kdo to s námi myslí upřímně“ vybarví.

Oliviero Toscani a Anorexia: Reklama jako morální apel

Oliviero Toscani - Anorexia

Oliviero Toscani je zpět, aby o sobě opět dal světu vědět. Extravagantní Ital – známý především svou dřívější spoluprací se společností Benetton – v těchto dnech vytvořil pro reklamní agenturu Flash & Partners fotografie pro novou reklamní kampaň; tentokrát pro módní dům Nolita. Dnes však v jeho kampani nejde o trest smrti, AIDS či téma války. Tentokrát namířil svým hledáčkem téměř přímo do svých vlastních řad – jeho objektem zájmu se stala sama móda. Problém anorexie je v oblasti módy běžným problémem. Běžným, ale vážným. A Toscani ani tentokrát nechce nad tímto ožehavým tématem zavírat oči. Vše vyfotil, zdokumentoval a s extravagancí sobě vlastní své dílo nechal vypustit do světa. Nebojte, Toscani není žádný moralista. Nebyl jím, ani když nafotil oblečení po mrtvém ze srbsko-chorvatského konfliktu, nebyl jím, ani když nafotil umírající na AIDS. Toscani nedává hotové odpovědi. Svými fotografiemi pouze otevírá diskuzi. Toscani prostě jen safra dobře ví, jak rozbouřit emoce a nenechat nás klidnými. A v tom tkví největší síla jeho tvorby.

Nechci zde nijak přehnaně vychvalovat Toscaniho. Můj vztah k němu je lehce ambivalentní. Na jedné straně Toscaniho uznávám jako skvělého fotografa s výbornými myšlenkami a nápady. Stejně tak se mi líbí zcela netradiční filozofie, se kterou se u něho a s ním „dělá reklama“. Na straně druhé moc nemusím tu jeho bezbřehou extravaganci. Stále ve mně přetrvává to, že se prostě rád „rochní“ v tom svém nonkonformním přístupu. Je to póza? Nevím. Ale ono je to vlastně jedno. Přečtěte si Toscaniho knihu Reklama je navoněná zdechlina a pochopíte, co mám na mysli.

Oliviero Toscani - Anorexia

Ale zpět k jeho nové reklamní kampani. Dá se očekávat, že se objeví zástupy pobouřených, kteří budou z různých úhlů analyzovat a kritizovat jeho novou reklamní kampaň. Budou se vymýšlet důvody, proč tuto reklamní kampaň zastavit či zprznit. Vzpomeňme jen jeho dřívější fotografie pro Benetton a tábory pobouřených, kteří Toscaniho nařkli například z toho, že v nich znázorňuje vykořisťování černochů bílými apod.

Ale přesto si nakonec myslím, že tato kampaň přesně splní to, co má. Bude se o tom mluvit. Bude se toto téma medializovat. Bude kolem toho humbuk. A to je živná půda pro to, aby se v této oblasti skutečně už začalo něco dít. Ano, jsem zastáncem této reklamní kampaně. Neříkám, že mě nemůže nic přesvědčit o opaku. Ale za celé roky jsem bohužel nikdy neslyšel silnější argument, který by změnil můj názor k Toscaniho přístupu a tvorbě. A tak rád bych slyšel alespoň jeden argument, u kterého bych musel uznat, že má hlavu a patu. Najde se takový?

Sám jsem zvědavý, jak se k celé kampani postaví naše Rada pro reklamu. Nechejme se překvapit.

A ještě jedna noticka závěrem. Na Reflexu právě probíhá anketa na téma, jak čtenáři vnímají tuto kampaň s nahou anorektičkou, 27letou Isabelle Caro. K dnešnímu dni hlasovalo více než 2500 čtenářů – 88 % hlasujících vnímá kampaň jako pozitivní.

Kde začíná a končí společenská odpovědnost firem?

Business

Respekt vydal minulý týden článek Debata o společenské odpovědnosti podniků se opět přiostřuje, resp. jeho překlad z renomovaného The Economist. Dlouho jsem si lámal hlavu nad tím, co nám svým článkem chtěl autor vlastně říci. Článek jsem si přečetl poprvé a přišlo mi to celé jako seriózně sepsaný galimatyáš. Přečetl jsem si ho podruhé a zbyl mi z toho již jen ten galimatyáš. Nakukuji do článku potřetí a stále vlastně nevím, co si o tomto článku myslet. Ale postupně alespoň k několika bodům.

Nechci se zde dotýkat samotné nové knihy Roberta Reicha – Superkapitalismus. Zatím jsem nečetl a tudíž memohu posoudit jednotlivé argumenty Roberta Reicha a jejich vzájemnou i celkovou logiku. Spíše se zde chci zaměřit na výše zmíněný článek. Ten pro mě logiku prostě postrádá.

To, že mnozí vnímají společenskou odpovědnost firem (corporate social responsibility (CSR)) rozdílně, je přirozené. Někteří by rádi viděli společenskou odpovědnost jen ve velmi volných konturách, které vykresluje například Peter Ferdinand Drucker ve svém Věku diskontinuity:

„Podniky si nepočínají „sociálně odpovědně“, když se zabývají sociálními problémy, které leží mimo sféru jejich vlastních schopností a jejich působnosti. „Sociálně odpovědně“ si počínají, když uspokojují potřeby společnosti tím, že se soustředí na plnění svého vlastního konkrétního úkolu. A nejodpovědněji si počínají, když mění sociální potřeby ve vlastní úspěchy.“

Jiní by samozřejmě šli rádi podstatně dál – viz například Reichův názor, že „aktivisté CSR se nechávají odvádět od reálnějšího a důležitějšího úkolu, totiž přinutit vlády, aby řešily sociální problémy.“ (viz Respekt) A zde začínají mé problémy s pochopením článku.

Pokud chápu CSR jako aktivitu podniků, které chtějí při svém podnikání více zohledňovat své – sociální i životní – prostředí, pak jsem tuto jejich roli nikdy neviděl v tom, že by měli být těmi, kteří „nutí vládu, aby řešila sociální problémy“. Snad nějakou hodně vzdálenou a nepřímou formou, a to snad ještě ve velmi výjimečných případech). Ale jejich úkol je imho někde zcela jinde. V rámci CSR mají podniky řešit běžné podnikové úkoly a pokud myslí CSR alespoň trochu vážně, pak se celou záležitost snažit řešit legálně, férově a legitimně. Pokud bych i chápal „aktivisty CSR“ coby nově vzniklé „specialisty“, kteří se snaží naučit podniky být odpovědnějšími, pak se tím vůbec nic nemění.

Celý rozpor se mi navíc prohlubuje, když následně přichází další argument:

„Debata o tom, jestli je firma Wal-Mart nebo Google dobrá či zlá, nemá smysl,“ říká Robert Reich. Jde o to, že právě vláda má povinnost stanovit pravidla, která zajistí, aby vzájemně soutěžící firmy zaměřené na maximalizaci zisku nejednaly v rozporu se zájmy společnosti.“ (viz Respekt)

Ano, stát je zde od toho, aby stanovoval pravidla – a ty pak byly prezentovány jako zákonné normy. Problém je však někde jinde. Snad bych se – podobně jako řada jiných – přikláněl k tomu, že už není třeba dalších zákonů, přílepků a „legislativních vychytávek“. Stačí nanejvýš vypilovat ty, které už existují, ale co je hlavní, zajistit vymahatelnost práva… a hlavně, hlavně zde musí být ti, kteří se touto legislativou řídí – a to jsme zpátky u CSR, podnikatelské etiky, férového přístupu firem a u jejich snahy dodržovat zákon a jít v jeho naplňování dobrovolně ještě dál.

Snad jen krátce k argumentům Miltona Friedmana z jeho článku „The Social Responsibility of Business is to Increase Its Profits“ („Společenskou odpovědností podniku je zvyšovat svůj profit“) vydaného v roce 1970 pro New York Times. Tyto argumenty jsou relativně dobře známé; a přísně vzato, z celého článku je to ten nejsvětlejší moment. V mnohém se s nimi dá souhlasit a v podstatě nekontrují samotné podstatě společenské odpovědnosti firem. Friedmanův článek však postrádá něco, co se dnes ukazuje jako důležitý faktor úspěchu v podnikání, a tím je zohledňování faktorů, které zdánlivě nemají přímý dopad na úspěšné podnikání, ale v dlouhodobém horizontu jsou tyto faktory nedílnou součástí podnikatelského úspěchu. Za všechny můžeme uvést například analogii s Baťovým „sociálně odpovědným programem“. Jeho aktivity nekončily u SWAT analýzy nebo u kalkulace jednicových nákladů. A přesto – nebo možná přesněji právě proto – můžeme tyto jeho sociálně odpovědné aktivity považovat za ekonomicky efektivní, prozřetelné a zvyšující jeho zisk.

Ještě stručně závěrem: nemyslím si, že je dnes většina firem tak odpovědných a férových, jak to řada z nich o sobě prezentuje. Leckteré firmy se pouze daly na dráhu toho, co se v cizí literatuře označuje jako „pinkwashing“ nebo „greenwashing“; tedy vytváření dojmu společensky odpovědné firmy. Vypadá to pěkně, zakrývá to i jiné maléry a navíc je to levnější. V žádném případě nejde o trend, kterého se drží všechny firmy. Čest výjimkám, ale bohužel realita často nebývá tak růžová, jak zaznívá v krásně vypadajících výročních zprávách.

Má tedy smysl se vůbec zabývat podnikatelskou etikou či konceptem společenské odpovědnosti firem? Určitě má. Je to oblast, která je pro firmy důležitá. I navzdory tomu, kolik „potěmkinových vesniček“ a libozvučných „pinkwashingových“ tiskových zpráv firmy ještě vydají. Důležitost podnikatelské etiky a CSR bude i nadále narůstat se zvyšující se potřebou podniků po kvalitním lidském kapitálu. Ten se v současné ekonomice stává čím dál tím více důležitějším faktorem podnikového úspěchu.

Tři, dva, jedna a jedem…

Již delší dobu uvažuji o místě na webu, kde bych mohl pěkně opečovávat všechna témata, které mě zajímají… Vedle kultury (především hudba a film) a dalších „méně seriózních témat“ je mým velkým zájmem oblast podnikatelské etiky a společenské odpovědnosti firem (CSR – corporate social responsibility). Tvořil jsem něco na Čaník bloguje nebo neformálněji na Letem netem. Chtěl bych však jedno centrální místo… jeden web vládne všem. Proto tedy tento blog/web. Na jednom místě zde tak najdete můj „skromný“ tumblelog, zprávy o podnikatelské etice a CSR,zpráva o tom, co se nevejde na Post-Rock.cz apod. Příjemné čtení.