Rádio Wave: O moci diletantismu nebo chvilkovém zaškobrtnutí?

Od minulého týdne koutkem mysli a svého času vězím nad aktuální mediální kauzou Rádio Wave. Slyšeli jste? Neslyšeli? Zde je pár relevantních článků, ať nemusím opakovat 1000x vyřčené a napsané:

Na celé kauze mě děsí jedna pro mě zásadní věc – jaká „řešení“ by byla, byla či je schopna Rada ČRo vyvodit z diletantsky provedené analýzy. Chápu, proč zde Rada Českého rozhlasu je. Nechápu však, že jejich rozhodování je v tomto konkrétním případě založeno na tak přihlouple provedené analýze. A utěšuji se jen představou, že to byl jednorázový úlet. Nebo se snad pletu?

Beru, že nikdo nemůže být znalcem všeho. Čekal bych tedy, že absenci určitých znalostí členům Rady vykompenzují ti, kteří Radě zpracovávají analýzy či další podklady. Při čtení přepisu schůze mi však běhal mráz po zádech. Upřímně jsem si nejdříve myslel, že jde o nějaký povedený „Kaufmanovský“ vtípek nějakého studenta „z menšinové skupiny bez budoucnosti“. Bohužel, existují lidé, kteří i v dnešní době čpí touto mrazivou rétorikou, jak vystřiženou z brožurek o „komunistické morálce“. Beru, že úloha Rady ČRo není jednoduchá. Současně by však při svých rozhodnutích měla vycházet z objektivně zpracovaných analýz a ne z takových pamfletů, které snad ani autor nemohl myslet vážně. Její rozhodnutí jsou zásadní. Nejde přece o to, kolik cukříků dáme šéfovi do kávy; a nanejvýš se nepovede a my uvaříme kávu znovu. Zde jde o mnohem víc, třeba o existenci/neexistenci/omezení fungování rozhlasové stanice či jeho vedení. Jako občan si představuji, že za mé peníze tam budou sedět odborníci, ne lidé, kteří nebudou při takových zásadních rozhodnutích vycházet z objektivně zpracovaných analýz. Nevím proč, ale docela mě děsí moc diletantismu.

A co si myslíte vy? Sledujete tuto kauzu? Jde podle vás o chvilkové zaškobrtnutí jinak dobře fungující Rady nebo o nefungující orgán, který je nutno vyměnit? Přesvědčte mě, že šlo o ojedinělé zaškobrtnutí. Přál bych si to.

Pár myšlenkových perel, které by neměly zapadnout v zapomění

Převzato z přepisu schůze Rady ČRo, který vyšel na Digizone.cz: Rada Českého rozhlasu obvinila Rádio Wave z propagace fašismu

Antonín Zelenka, člen Rady ČRo: „[Popis britské kapely Primal Scream] Jedná se o velmi kontroverzní, radikální rap metalové skupiny, která na svých koncertech zastává revoluční stanovisko, velmi kritické vůči domácí americké a zahraniční politice. Toto hodnocení, jak udává pan Vogl, také vychází i z encyklopedie Wikipedia…

I pro začínajícího politologa je patrný nacistický obsah této písně a v žádném případě se tato píseň nehodí do veřejnoprávního rozhlasu.“

Richard Medek, programový ředitel ČRo: „[Posluchači Rádia Wave] Tato menšinová skupina podle mého názoru není budoucností tohoto národa, anebo jenom velice ojediněle.“

Jiří Florian, předseda Rady ČRo: „A tahle mimořádná tolerantnost nás už vede k fašismu.

Jestliže tady už narážíme na problémy hákových křížů a podobný věci, tak tady končí veškerá trpělivost. My jsme dostali termín, pane generální řediteli, vy jste nás žádal o porozumění do 30. září, že do té doby budou vyřešeny všecky problémy s Radiem Wave.

Já mám dneska na kalendáři 23. října – a máme to zas tady. Tady končí veškerá trpělivost. Já se ptám, jak dlouho ještě bude zneužíváno trpělivosti Rady, a ptám se, co s tím hodláte dělat. A k tomu říkám rovnou, že času je namále.“

Mateřská dovolená, Mrtvé moře a PiPi Dlouhá punčocha? Kudy z nudy?

Nejnovější výzkum provedený odborným desetičlenným týmem z Univerzity Karlovy ukázal vysokou korelaci mezi řešením hospodářských problémů a vymazáváním politicky nekorektních frází z našeho jazyka. Není však první. Ve světě již existuje celá řada podobných studií, které sice daňové poplatníky stály nějakou tu korunu, ale v konečném důsledku přinesly dobro, štěstí a blahobyt. Uveďme si pár příkladů.

Pipi a černoušci

Před pár lety vědci v (ekonomické) recesi zmítaném Norsku přemýšleli jak vyřešit hospodářské problémy Norska. Ropa už netekla jako dříve a i ty sovy už houkaly jinak. Vyzkoušeli tedy zajímavý experiment. Řekli si, že vymazáním do té doby nevinných, ale politicky nekorektních hlášek budou bojovat proti hospodářské krizi. Tento experiment vyzkoušeli na Pipi Punčochaté. Proč zrovna u ní?

„Efraim Punčochatý, tatínek legendární pohádkové cácorky Pipi Punčochaté, už pro posluchače rozhlasu v Norsku není „černošským králem“, za něhož jej jeho copatá dcera s hrdostí označovala. Veřejnoprávnímu rozhlasu NRK v Království norském se totiž termín „černošský král“, který před mnoha lety vymyslela autorka Pipi Astrid Lindgrenová, nezdá dostatečně politicky korektní. Byl nahrazen označením „král z jižního ostrova“.“ (zdroj: iDNES.cz: Otec Pipi Punčochaté už nesmí být černošským králem)

Po vymazání všech těchto ošlivých slov o „černošském králi“ se stal zázrak. A nejen ten hospodářský, lidé se prostě změnili v nesobecké jedince. Norsko od té doby zažívá hospodářský zázrak a podle sociologických výzkumů patří Norové mezi nejšťastnější lidi (nejen) v EU. Hrubý domácí produkt se v Norsku od té doby nezvedá po procentech, ale desítkách procent… současně s tím dochází k neustálému zlepšování stavu životního prostředí.

Izrael se snaží přejmenováním Mrtvého moře předběhnout štěstí v Norsku

Když se k výsledkům norské vědecké komise dostali akademici z univerzity v izraelské Haifě, začali uvažovat, jak výsledky využít ve svůj prospěch. Ve spolupráci s odborníky z cestovního ruchu našli řešení – změnit název Mrtvého moře. Uznejte sami, je příliš morbidní.

„Název Mrtvé moře odrazuje zahraniční turisty a zákazníky a je proto potřeba ho změnit. S tímto apelem se na izraelský vládní výbor pro místopisné názvy obrátili podnikatelé, kteří prý kvůli současnému jménu slaného jezera přicházejí o tržby. Výbor se bude návrhem zabývat v listopadu. Pokud projde, jméno Mrtvé moře zmizí z izraelských oficiálních map a publikací.“ (zdroj: Český rozhlas: Světoznámé Mrtvé moře možná brzy dostane nový název)

Podle podrobných propočtů by změna názvu Mrtvé moře měla přinést Izraeli řadu požehnání – zlepšení ekonomické situace, urovnání izraelsko-palestinské krize. Navíc několik na sobě nezávisle provedených propočtů ukázalo, že se okamžitě po přejmenování sám Usama bin Ládin přihlásí na nejbližším policejním oddělení. Malá změna a stvoří tolik dobroty.

Češi, mateřská dovolená a vysoká meta – řešení celosvětové finanční krize

Ale zpět k odbornému týmu z Univerzity Karlovy. Ve spolupráci s jednou zkušenou mámou uvažovali, jak ulehčit světu od hospodářské krize a dalších problémů. Propočty ukázaly jasné řešení – změnit název mateřské dovolené. Podle kabalistické teorie s sebou toto slovo totiž šíří negativní vibrace. Je zajímavé, že ihned po mediální prezentaci došlo k pozitivnímu růstu na světových burzách i v České republice (viz vývoj Pražské burzy do 14. října 2008).

Okamžitě po tom, co v anketě na iDNES.cz začalo přibývat hlasů, že celé přejmenování „mateřské dovolené“ je nebetyčná hloupost, však došlo k prudkému poklesu (vývoj na Pražské burze od 15. října 2008) – viz iDNES.cz: Poraďte politikům, jak přejmenovat „mateřskou dovolenou“ a iDNES.cz: „Mateřská dovolená“ – druhé slovo maminkám vadí.

iDNES.cz: Anketa
iDNES.cz: Anketa

Potřebujete snad více důkazů? Je třeba si ještě více zahrávat s osudy druhých? Nebo je lepší co nejrychleji přijmout přejmenování „mateřské dovolené“? Dnešní doba už není začarovaná. Je rozpoznatelná a čitelná… stačí pátrat po politicky (či jinak) nekorektních frázích a vymýtit je z našeho života. Vyřeší se tím řada problémů. Pokud je mohu doporučit, pak navrhuji přejmenování ďábelského guláše, Ďáblovy bible a cikánské pečeně. Uvidíte sami, jakou to přinese dobrotu.

Disclaimer

Beru, že tento blog čtou lidé s důvtipem, ale přesto: Nepochopili jste pravý tón tohoto článku? Zkuste to znovu. Jsem šťastně ženatý a šťastným tátou. A že si z někoho dělám srandu? Já si nezačal.

Svéráz národního internetu

Hořká komedie o dvou obrazech. Příběh o košatosti českého jazyka a svérázných postavičkách na českém internetu.

Hrají

  • Petr -Ten, který tančí s klávesnicí;
  • Petra – Ta, která tančí v kuchyni;
  • Katuška – Ta, která tančí, jí bez bryndáčku a chodí bez plínek;
  • On/a – Ten, který perlí na internetu.

Obraz 1. Oběd v kuchyni

Je něco po 12 hodině a Petra připravuje oběd. Po chvíli volá na Petra, aby si už šel sednout do kuchyně. Katuška už sedí za stolem. V kuchyni voní oběd. Po chvíli se Petr, Petra i Katuška pouští do jídla. Polívka a po polívce pokračují povedenou panenskou svíčkovou s bramborem. Pohodová atmosféra sobotního oběda. Po jídle se Petr a Petra domluví, že si uvaří kávu… a že Katuška jim pomůže s mícháním cukříku.

Obraz 2. Káva v obýváku

Petr, Petra a Katuška vchází do obýváku. Připravují stůl na poobědovou kávičku. V tom si Petra všímá, že na jejím počítači bliká zpráva z IM Digsby. Někdo ji píše z IM widgetu, který má na svém blogu o Oriflame (považuje to za príma službu pro ty, kteří s ní potřebují něco probrat kolem Oriflame kosmetiky). Chvíli se dívá na monitor a pak volá na Petra, jestli by se nepřišel na něco podívat. Píše totiž On/a:

Svéráz národního internetu
Svéráz národního internetu
Svéráz národního internetu
Svéráz národního internetu

V 13:08 h se Petra a Petr snaží zeptat, jestli tam On/a ještě pořád je. Bez úspěchu…

Infoetika.cz: Jak postupovat s touto doménou?

Před nějakou dobou jsem si pořídil doménu Infoetika.cz (včetně pomlčkové varianty Info-etika.cz). Byla to reakce na to, že jsem jsem už delší dobu sháněl zajímavou doménu, která by se hodila na můj zamýšlený (a do budoucna připravovaný) web, který by se zabýval problematikou etiky, informační společnosti, internetu apod. Upřímně, původně jsem uvažoval ještě o doméně Etika.cz – bohužel pro mě podmínky získání byly neakceptovatelné. Pořízením domény Infoetika.cz a Info-etika.cz jsem považoval tento problém (tj. nalezení vhodné domény) za vyřešený.

Před nedávnem jsem však kolem této domény musel řešit jedno dilema. Před pár týdny se mi ozvaly z Biskupství brněnského, že by o tuto doménu měli zájem. Do konce roku zamýšlejí spustit časopis Info etika, který by se zabýval podobnou problematikou. Respektive: můj přístup by byl asi více „sekulární“, jejich přístup k webu o infoetice by se více opíral o náboženský rozměr. Samotný časopis je vlastně reakcí na „Poselství Svatého Otce Benedikta XVI. ke 42. Světovému dni komunikace“.

„Rozhodli jsme se vyhovět tomuto papežovu přání a ve spolupráci s ostatními diecézemi a pod hlavičkou ČBK [České biskupské konference], společně s kolegy z univerzit, chceme se tomuto novému vědnímu oboru věnovat zpočátku formou konferencí, od listopadu budeme vydávat časopis Info-etika (Acta info-etica).“ (z mailu s žádostí o doménu)

Po vyjmenování – mimochodem velmi zajímavého – obsazení redakční rady pak následovalo:

„Měli bychom zájem především o doménu www.info-etika.cz, protože by byla shodná s názvem časopisu, jehož elektronickou podobu by měla obsahovat.“

Docela mě to tehdy zaskočilo. Tehdy jsem si řekl něco ve smyslu – jakoukoliv, jen ne tuhle. I v telefonickém rozhovoru jsem sdělil, že doména je pro mě docela srdcovka a že na ní sám zamýšlím jeden projekt. Ukončil jsem rozhovor s tím, že si potřebuji tu věc pořádně rozmyslet.

Jak jsem se rozmyslel?

Těsně před dovolenou jsem měl se „zájemcem“ další telefonický rozhovor. Můj návrh zněl asi následovně: doménu převedu na Biskupství brněnské. Budou moci danou doménu (resp. pomlčkovou i bezpomlčkovou variantu) užívat nepřetržitě dlouho při splnění následujících podmínek:

  • doména bude použita pouze v souvislosti s časopisem Info-etika. V případě zániku časopisu mi bude doména vrácena;
  • doména bude zaregistrována (převedena) na Biskupství brněnské. Pouze to může být právnickou/fyzickou osobou, které s doménou může nakládat. V případě převodu na jinou osobu musím udělit souhlas;
  • V případě propadnutí domény nebo při ztrátě možnosti na mě zpět doménu převést mi bude uhrazena předem dohodnutá částka (navyšující se o roční míru inflace);
  • na webu bude umístěn nějaký můj relevantní  odkaz, a to po celou dobu užívání ze strany Biskupství brněnského.

Pro možnost převodu na Biskupství brněnské jsem se rozhodl z několik důvodů. Doména bude plnit svůj účel. Současně budu mít zajištěno, že v případě, že přestane tento smysl plnit bude mi vrácena nebo uhrazena kompenzace (tj. částka, na kterou si ji v současné době cením). Vyloučil jsem možnost, že by doména zůstala u mě – z pohledu zakladatele časopisu bych to sám považoval za hodně vachrlaté řešení.

Řešili jste už někdy někdo podobnou situaci? Co říkáte na výše uvedené podmínky? Připadají vám rozumné? Na co si dávat při zpracování smlouvy pozor?

Společensky odpovědné aktivity firem jako vhodný doplněk teambuildingu

Dnes jsem si na iHNed přečetl zajímavý článek: Manažeři dělají dobré skutky. A dostávají za to zaplaceno. Zvolený nadpis je sice vcelku ustřelen. Stejně tak je článek napsán tak nějak naruby a navnadí čtenáře nesprávným směrem… ale i tak je fajn, že vůbec takové články vycházejí (a snad se tak neděje z důvodů okurkové sezóny). K té nepřesnosti v nadpisu a článku: ono totiž jde především o aktivitu zaměstnavatele, samotné firmy. Ta umožní svým zaměstnancům část své pracovní doby věnovat na veřejně prospěšné akce. To, že to firmy dělají z tu více, tu méně zištných důvodů nebo, že to mají zaměstnanci evidováno v rámci své pracovní doby bych neviděl jako problém. Naopak se to může stát zajímavým motivem i pro další firmy. Onen „dobrý skutek“ je v konečném důsledku vykonán – a nevyhrává pouze jedna strana (obdarovaný), ale i zaměstnavatel (firma) a zaměstnanci. Zaměstnavatel takhle právě například nachází zajímavou a netradiční alternativu k teambuildingovým akcím.

„… zatímco sponzoringem, penězi si firma dělá dobré jméno před veřejností, zapojováním svých lidí do charity se polidšťuje směrem dovnitř, v očích svých zaměstnanců.“ (zdroj: Pavlína Kalousová z Fóra dárců v článku iHNed: Manažeři dělají dobré skutky. A dostávají za to zaplaceno)

V rámci společenské odpovědnosti firem (corporate social responsibility, CSR) se postupem času zavedlo řada termínů, které se staly standardním slovníkem CSR. Vedle termínů jako Pro Bono služby (Pro Bono Publico), tedy služby pro obecné dobro, jsou to třeba termíny jako: matching fondy, časová konta (Time-Bank), talentové databanky (Skills-Bank, Talent-Bank), komplementární dary či akční dny firem.

Společensky odpovědné aktivity firem jsou často spojovány s velkými firmami. Zdání klame. Takové firmy mají pouze snažší přístup k veřejné prezentaci. Služby tohoto druhu realizuje celá řada firem; bez ohledu na to, zda si je s termíny jako společenská odpovědnost, CSR či Pro Bono přímo spojuje nebo se s těmito termíny nikdy nesetkala. Šíře poskytovaných služeb pro bono je ve své podstatě neomezená. Touto formou spolupracují s neziskovým sektorem například právnické, webdesignové a další firmy. Míra spolupráce záleží na množství času, který jejich pracovníci věnují neziskové organizaci (právní zastupování, tvorba a správa webových stránek apod.).

Uvažovali jste i vy někdy nad tím, že byste svým zaměstnancům v rámci pracovní doby umožnili například 1 den v roce pracovat pro nějakou neziskovou organizaci či pro „veřejné blaho“? Myslíte si, že takové akce mají smysl a přínos i pro samotného zaměstnavatele? Poskytujete jako firmy pro neziskový sektor nějaké služby nebo produkty zdarma? Sponzorujete? Pomáháte neziskovkám? Jaké máte zkušenosti?

Řekni, kde ty levné banky jsou?

Opravu nevím, co mi a mým blízkým všichni ti „poradci“ v bankách nabízejí za produkty. Kdekoliv se otočím, vidím reklamy na bankovní produkty, které jsou zadarmo, bez poplatků… nebo nanejvýš za hubičku. Pak, když dojde na lámání chleba, tak se ukáže, že zrovna na ten můj produkt se to nevztahuje a můj běžný účet slovíčko „zadarmo“ obchází velkým obloukem.

Například dnes dopoledne. Jdu do bankomatu vybrat peníze a před transakcí na mě vyskočí nějaká reklama o tom, že „toto je už konečně ta banka, kde poplatky nemají místo“. Aspoň takový pocit si odnáším od toho bankomatu. Jdu k přepážce a chci provést jednoduchou operaci, která ještě před nedávnem byla zadarmo. Docela pak koukám, když mě zaměstnankyně informuje, že za složení pár trapných peněz na kamarádův účet mám zaplatit 50 Kč. Vždyť přece ještě před pár měsíci to nebylo třeba. Nějak mi hlavou probleskne ona – doslova pár desítek vteřin stará – zkušenost s tím, že podle reklamy jsem přece konečně v bance, kde poplatky nemají místo. No, nic…

Přijedu večer domů. Manželka zrovna zkoumá jeden ze svých účtů… a zase se nestačí divit, kolik si ta banka strhla na poplatcích. Přesně ta banka, která jednou masíruje „PR žvásty“ o tom, jak ředitelé jsme vlastně my… a jindy (po spojení s jinou bankou) si z její reklamy odnáším subjektivní pocit, že to u nich přece musí být nej, nejlevnější a prostě báječné každým coulem.

Nevím, kde se stala chyba? Poslouchám špatně? Odnáším si z těch reklam zkreslený pocit? Utloukají nás banky aspoň slovy, že jsou nej… když jim to nejde doslova? Věří, že tomu uvěříme? Sakryš, taky patříte k těm „vyvoleným“, kteří mají produkt, na které se z nějakých (aspoň pro mě záhadných důvodů) nevztahují všechny ty zázračné služby bez poplatků? Nevím, kde je chyba. Co vy na to?

9 z 10 doporučuje Zdravotní pojišťovnu AGEL? Prázdné řeči nebo podložený slogan?

Minulý týden jsem strávil nějaký čas v novojičínské nemocnici a tam jsem si toho všiml poprvé. Nedalo mi to a navštívil jsem jejich webové stránky a tam na to narazil znovu. Pak se mi do ruk dostal nějaký leták a tam to bylo znovu. O co jde? Byl jsem převálcováván „agitkou“. 9 z 10 nějakých nepojmenovaných lidí mi z nějakého důvodu doporučuje Zdravotní pojišťovnu AGEL. Nová zdravotní pojištovna Agel prostě všude možně tlačí hlášku:

9 z 10 doporučuje Zdravotní pojištovnu AGEL!

Tak trochu té hlášce nerozumím. Kdo je těch 9 z 10? Proč ji doporučují? Je na to nějaký výzkum/studie, že skutečně 9 z 10 nějakých konkrétních lidí (a je mi jedno, jestli narkomanů, těhulek, feťáků, manažerů, účetních, homosexuálů, adventistů nebo já nevím čeho všeho) doporučuje tuto pojišťovnu? Nebo je to všechno jen reklamní hláška bez významu? Newspeak? Pokud ano, s čím přijdou firmy přístě? 99 ze 100 doporučuje zorbing nebo King Gym? 95 ze 100 doporučuje ozdravovnu v Jeseníkách? Co mi chce ten slogan říct? Co je jeho smyslem? A má vůbec nějaký reálný základ? Pomůžete mi někdo? Pomožte, hledá se oněch 9 z 10.

ÚOOÚ a spamy: Chodí to výborně, ale neseje to!

Tak mi to nedalo a v červnu jsem po nějaké době opět vyzkoušel formulář Úřadu pro ochranu osobních údajů pro podávání stížností o zaslání spamu. A popravdě, jsem z toho takový nějaký tumpachový. Dnes mi totiž došla odpověď.

Předně: vážím si práci ÚOOÚ. Myslím, že jejich role je značně problematická, omezená, specifická… a navíc okleštěna současným zákonným výkladem spamu (nevyžádané pošty). Mnohé o činnosti tohoto úřadu osvětluje rozhovor s inspektorem ÚOOÚ, panem Milošem Šnytrem.

Přesto mi fungování ÚOOÚ zrovna dnes připomnělo známou hlášku z Marečku, podejte mi pero:

„Famfula, jak to chodí? – Chodí to výborně, ale neseje to. – To je u secího stroje dost podstatná závada, ne?“

Vyrozumění mé stížnosti na nevyžádané obchodní sdělení: V čem je problém?

K Vaší stížnosti – číslo podání SP-2008-004843 ze dne 14. června 2008 na rozesílání nevyžádaného obchodního sdělení Vám sdělujeme, že jsme na základě analýzy Vaší stížnosti dospěli k závěru, že se nejedná o obchodní sdělení ve smyslu zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti.

Za současného znění zákona č. 480/2004 Sb. se za obchodní sdělení podle § 2 písm. f) nepovažují údaje umožňující přímý přístup k informacím o činnosti fyzické osoby či právnické osoby nebo podniku, zejména doménové jméno nebo adresa elektronické pošty. Pokud tedy zaslané sdělení obsahuje pouze odkazy na webové stránky, jde sice o nevyžádanou zprávu (spam), ale o obchodní sdělení dle zákona č. 480/2004 Sb. se nejedná.

Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“) se snaží o změnu zákona č. 480/2004 Sb., ve smyslu, aby i takovéto zprávy byly postižitelné, protože ve své podstatě směřují k přímé či nepřímé podpoře zboží či služeb nebo image podniku fyzické či právnické osoby. A pro konečného adresáta není rozdíl v tom, zda dostane konkrétní nabídku či pouze odkaz na stránky, kde bude nabídka uvedena. V obou případech jde totiž o nevyžádanou zprávu a jejich rozesílání většinou porušuje obchodní podmínky jednotlivých internetových poskytovatelů.

V této souvislosti Úřad upozorňuje tyto společnosti ne jednání jejich klientů a tyto ve shodě se svými obchodními podmínkami ruší jejich emailová konta.

A v čem je tedy problém? Nejdříve jsem si myslel, že je to vyjádření k takovým těm spamům typu: čistý hypertextový odkaz. Prostě něco na způsob:

Spam

Pak mi ale došlo, že je to vyrozumění k mailům, které jsem dostával z webu Tip-Práce.cz… a o které jsem psal v červnu ve článku Tip-Práce.cz: Spamy hodné Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Tip-Prace.cz

Tyto maily už nejsou pouhým hypertextovým odkazem. Osobně si myslím, že zcela naplňují podstatu nevyžádaného obchodního sdělení. Proto moc nerozumím tomuto vyrozumění ze strany ÚOOÚ. Napadá mě:
– buď se ÚOOÚ vyjadřuje k úplně něčemu jinému, než k tomu, co jsem jim poslal;
– nebo mají na různé stížnosti jednotnou vzorovou odpověď;
– nebo je skutečně jejich kompetence tak omezená, že se nám zde prostředí mění v malý Kocourkov.

Celý tento případ mě fascinuje o to více, že jsem minulý rok řešil problematiku nevyžádaných mailů s panem Ing. Geyerem z Hotelu U Lípy. Paradoxně nebyl oním „spammerem“ pan Geyer, ale dle stížnosti podané na ÚOOÚ jsem měl být „spammerem“ já. Panu Geyerovi nevyhovoval můj mail, který byl přímou reakcí na jeho mail (celý případ najdete zde). Můj mail – pozvání k účasti na Dni proti spamu – zněl:

Zdravím Vás,

píši Vám cíleně, protože patříte mezi ty české firmy, které jsou často zařazovány mezi rozesilatele nevyžádané pošty. Rád bych Vás při této příležitosti pozval k diskuzi na serveru http://www.denprotispamu.cz

Věřím, že to pro Vás je férová nabídka a zároveň příležitost své chování obhájit, vysvětlit a (pevně tomu věřím) změnit.

Do diskuze jsou vedle „českých spammerů“ pozváni také uživatelé internetu a Úřad pro ochranu osobních údajů.

S pozdravem a přáním pěkného dnešního dne – Dne proti spamu

Ing. Petr Čaník

Případ samozřejmě ÚOOÚ vyhodnotil tak, že jsem žádný spam neposlal, protože dle vyjádření inspektora z ÚOOÚ:

Pozvánka do diskuse nesplňuje výše uvedenou definici, a protože byla reakcí na obchodní nabídku Hotelu u Lípy, tak ji patrně ani nelze nazvat za nevyžádanou.

I přesto, že jsem z toho tedy vyšel v pohodě, tak mě ta situace docela zaskočila. V případě, že by má pozvánka nebyla přímou reakcí na přijatý spam z Hotelu U Lípy, mohla být dle dle slov inspektora z ÚOOÚ a dle stávající legislativy kvalifikována jako spam. A to jen proto, že byl zaslán z mailu, který používám i ke svým podnikatelským aktivitám. Proto ten Kocourkov. Proto ten paradox – vyrozumění ze strany ÚOOÚ vs. pan Geyer. A proto mé nechápání toho, co vlastně ÚOOÚ (z)může… ten úřad imho chodí dobře, ale neseje.

Co si o tom myslíte vy? Myslíte, že současná legislativa přiměřenou měrou řeší problematiku českých spamů? Existuje nějaké řešení?

Falešná identita: Před nedávnem Bison & Rose, nyní TN.cz

Tak to vypadá, že se nám zpravodajský kanál TN.cz zase vyznamenal. Dnes se na Webtrhu objevil odkaz na velmi zajímavý a investigativní článek Oldřicha Klimánka: TN.cz se páslo na vlakovém neštěstí spamem. To musíte vidět… Někdo pod rozličnými nicky dával na různé zpravodajské weby komentáře o tom, že nejaktuálnější ze všech aktuálních je aktuální TN.cz. Zdá se, že těmito falešnými identitami (vydávajícími se například za 12ti letou dívku), které lákaly na TN.cz či pomlouvaly jiné zpravodajské weby, stojí samotný zpravodajský kanál TV Nova.

Rychleji, výše, silněji? Tisková zpráva televize Nova

Možná si Nova vzala k srdci aktuální olympijské heslo… a proto mohla pár dní po vlakovém neštěstí ve Studénce vydal následující tiskovou zprávu: Videa vlakové havárie ze Studénky přinesla serveru tn.cz dvojnásobnou návštěvnost.

Videa z místa železniční nehody ve Studénce na Novojičínsku, které server tn.cz přinesl v pátek 8. srpna jako první, navýšila jeho denní návštěvnost na více než 153 tisíc reálných uživatelů. To je nejvíce od prvního květnového týdne, kdy byl zpravodajský server TV Nova spuštěn.

Praha 11. srpna 2008 – Návštěvníci zpravodajského serveru tn.cz mohli sledovat páteční tragické události z místa vlakové nehody jako první, a to prostřednictvím videa, fotografií a online reportáží přímo z místa dění. Celková návštěvnost serveru tn.cz byla v pátek 153 655 reálných uživatelů, což je téměř dvakrát více než průměrná návštěvnost v posledním týdnu.

„Lidé si už zvykli hledat u nás informace a videa v okamžiku, kdy se něco děje. Rychlost, s jakou tn.cz přináší aktuální informace a videa, je zcela srovnatelná s ostatními zpravodajskými portály. V tomto konkrétním případě jsme byli ještě mnohem rychlejší,“ říká šéfredaktor serveru tn.cz Zdeněk Šámal. ´

Rychlost zpracování celé události je výsledkem profesionálního zázemí a úzké spolupráce obou redakcí, televizní a internetové. Právě rychlost a obrazové zpravodajství je podle řady zpracovaných průzkumů přesně to, co uživatelé od zpravodajského serveru tn.cz očekávají.

[tisková zpráva TV Nova]

TN.cz – Návštěvníci za každou cenu?

Beru, že některé společnosti se drží hesla, že účel světí prostředky. Možná trochu v mysli dře, že jsou ochotni to dělat za všech okolností. Je však otázkou, jestli si něco takového může dovolit takový zpravodajský kanál. Situace je o to pikantnější, že falešné identity neskončily u pouhého „vábení“ na TN.cz, ale rovnou se pustily do pomluv jiných zpravodajských serverů. Nechají si to poškozené weby líbit? Uvidíme.

CT24.cz: Na rychlík Eurocity se zřítil most, sedm mrtvých, 70 zraněných

TN.cz není prvním ani posledním případem

V dubnu letošního roku otevřel Adam Javůrek velmi zajímavou diskuzi kolem falešných identit vytvořených společností Bison & Rose: PR agentura zneužívá blogy českých deníků. Nemůžu si pomoci, ale propagaci za pomoci falešných identit osobně považuji nejen za  velmi neférovou praktiku manipulace s internetovými uživateli, ale také za nebezpečnou. Společnost/agentura schovaná za falešnou identitou nekomunikuje se čtenáři, manipuluje s nimi (Buzz marketing, WOM, astroturfing: Komunikace nebo manipulace se zákazníky?).

Oldřich Klimánek požádal televizi Nova o vyjádření. Zatím se mu bohužel žádné odpovědi nedostalo. Možná by bylo zajímavé, férové i opodstatněné slyšet názor i druhé strany, tj. TV Nova. Co myslíte: vyjádří se Nova k tomuto případu? Co si o daném „spamování“ myslíte vy? Existuje jiné vysvětlení, než to, že spammerem je někdo z TN.cz? Že by opět externisti nebo brigádníci? I tentokrát si velmi rád přečtu vaše názory.

Vězňovo dilema: Opakování her jako klíč ke skutečnosti přiměřenému (etickému) chování

Vězňovo dilema (Prisoner’s dilemma) popisuje situaci dvou vězňů/podezřelých. Ti jsou zadrženi policií, která však bohužel má jen nedostatečné důkazy na jejich obžalobu. Oba jsou drženi v separovaných celách a státním zástupcem je jim každému samostatně navržena následující dohoda: Pokud jeden bude svědčit proti druhému (udá jej) a současně ten druhý bude mlčet (nepřizná se), pak mlčící podezřelý obdrží rozsudek v délce (například) 10 let. Druhý komplic (udávající) si odsedí pouze 3 měsíce. Pokud oba dva budou mlčet, oba obdrží trest v délce 6 měsíců. Pokud se pokusí jeden udat druhého, pak každý z nich dostane trest v délce 2 let.

Jaký je výsledek vězňova dilematu? Vše záleží na tom, jak dalece budou oba dva hráči ochotni a schopni kooperovat. Pokud každý bude sledovat pouze krátkodobý zájem a bude brát v potaz jen svůj zájem bez zohledňování druhé strany, pak bude každý z hráčů volit nekooperativní řešení (udat druhého). Jelikož však o této variantě uvažuje i druhá strana, dostáváme se k řešení, že oba dva obžalovaní volí variantu udat/udat, tzn. trest pro každého po 2 letech. Pokud by však oba dva začali kooperovat a zohledňovat i protihráčův zájem, pak by si oba dva ještě polepšili – odešli by pouze s půlročními tresty. Jejich schopnost a ochota ke kooperaci tedy může pomoci jak jim samotným, tak vést ku prospěchu celého systému (nejnižšímu společnému trestu).

Kdo by však do tak riskantního podniku chtěl jít? Případně: Co může tyto protihráče podnítit ke spolupráci? Či řečeno ještě jinými slovy: Jak přimět protihráče ke spolupráci? Výzkumy ukázaly, že důležitým faktorem ovlivňujícím míru kooperace je opakování hry, resp. jak si protihráče pamatujeme z předchozích her. Ekonom Amitai Etzioni uvádí výsledky řady výzkumů, které tuto myšlenku potvrzují:

„Podíl kooperativního chování se měnil v závislosti na mnohých detailech, zvláště v závislosti na počtu opakování experimentu s týmiž osobami. Zdá se, že za situace, kdy komunikace není povolena, využívají hráči prvých kol hry k tomu, aby vyslali signál o své ochotě kooperovat, podobně jako hráči bridge používají otevíracích nabídek, aby signalizovali svým partnerům… Vyskytuje se vysoká míra kooperace navzdory nepříznivým podmínkám.“ (Etzioni, A., 1995:59)

Samuelson (stejně jako Etzioni) potvrzuje, že se lidé v opakovaných hrách vězňova dilematu chovají kooperativně a zároveň se snaží odpovědět na otázku: Jak je možné vysvětlit tento vysoký stupeň dobré vůle a kooperace (ať již v rámci rodiny, přátel, komunity nebo národa). Samuelson předpokládá, že lidé se chovají dle „nejprospěšnější sobecké strategie“ (Samuelson, P. A., 1991:633) v mnoha opakovaných hrách: „Jak ty ke mně, tak já k tobě“.

Ale proč zde vůbec rozebíráme příklad vězňova dilematu? Protože je možné si za touto hypotetickou situací představit zcela reálné ekonomické situace (znečišťování životního prostředí, podvádění odběratelů apod.). Co z výše uvedeného vyplývá pro oblast etického chování podnikatelských subjektů? Minimálně jedno velké pozitivum. Právě opakování her poskytuje větší prostor ke kooperaci a tím potažmo i k něčemu, co můžeme nazvat etickým (tedy: skutečnosti přiměřeným) chováním. To samozřejmě dává i odpověď na otázku: Je podnikatelský subjekt usilující o implementaci etických principů automaticky odkázán k podnikatelskému nezdaru? Automaticky není, minimálně ne vždy. Opakování „hry“ v podstatě nahrává etickému přístupu v podnikání. Tato situace (či přinejmenším vědomí této situace) je důležitá v tom, že motivuje druhé k etickému chování, stimuluje princip kooperativních řešení a posiluje etický optimismus v podnikání. Pro leckteré (včetně mě) kontroverzní filozof Erazim Kohák předkládá ve své knize „Zelená svatozář“ (minimálně doporučuji k přečtení) na tři pozitivní důsledky etického chování:

– je o jednoho míň, kdo dříve přispíval k neetickému chování;

– subjekt přispívá ke změně postoje ve společnosti;

– subjekt nežije v rozpolcenosti.

Své zamyšlení uzavírá slovy: „Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic jen proto, že může udělat jen málo.“ (Kohák, E., 1998: 51)

Použitá literatua:

Čaník, P. – Řezbová, L. – Zavrel, T.: Metody a nástroje podnikatelské etiky. Praha, Vysoká škola ekonomická, 2006.

Etzioni, A.: Morální dimenze ekonomiky. Praha, Victoria Publishing 1995.

Kohák, E.: Zelená svatozář. Praha, SLON 1998.

Samuleson, P. A., Nordhaus, W. A.: Ekonomie. Praha, Svoboda 1991.