Archiv rubriky: Management

Evropská cena za společenskou odpovědnost firem 2008 (The European Corporate Responsibility Award 2008)

CSR 2008

Tak, a máme tu další soutěž v oblasti podnikatelské etiky/společenské odpovědnosti firem – Evropská cena za společenskou odpovědnost firem 2008 (The European Corporate Responsibility Award 2008). Tedy ne, že by jich bylo tolik. Spíše naopak. Je pak jen otázkou, jak a jestli se tato soutěž prosadí a najde si své místo. Pořadateli/vyhlašovateli soutěže jsou Management Consultancy European Independent Consulting Group a M.C.Triton.

„Záměrem soutěže je prosazování konceptu CSR v kontextu Zelené knihy Evropské unie „Promoting a European framework for corporate social responsibility“, přijatého v roce 2001 na území členských států EU.“ (zdroj: Fórum dárců)

Je príma, že i touto aktivitou je postupně prosazována a zdůrazňována koncepce společenské odpovědnosti firem. Společenská odpovědnost firem tak i díky této soutěži může ze sebe opět sejmout glejt ryze nákladové položky v podnikání. A naopak se tak může zdůraznit, že správně uchopená a pochopená koncepce CSR přináší zcela konkrétní ekonomické přínosy.

Hodnocené oblasti zúčastněných firem

1. Existuje konzistentní strategie CSR, která je úzce spjata s hlavním předmětem podnikání společnosti.

2. Strategie CSR je zaměřena na zvyšování úspěšnosti v podnikání.

3. Strategie CSR je založena na průběžném dialogu s ovlivněným okolím.

4. Vedení se účastní rozvoje a implementace strategie CSR.

5. Principy a cíle CSR jsou promítnuty do podnikatelského plánu.

6. Aktivity CSR jsou integrovány do podnikových procesů.

7. Projekty a aktivity CSR jsou realizovány ve spolupráci s ovlivněným okolím.

8. Společnost hraje důležitou roli při zvyšování povědomí o sociálních otázkách a otázkách ochrany přírody.

9. Zaměstnanci jsou motivováni k účasti na aktivitách CSR.

10. Přístup společnosti ke zvyšování podnikatelského úspěchu aktivitami CSR je inovativní.

Osobně jsem zvědavý, jakým směrem se tato soutěž vydá. Věřím, že to dotáhne dál než například soutěž Podnik Fair Play. Ta po svém prvním ročníku nějak utichla a šla do ztracena.

Co si o takových soutěžích myslíte vy? Mají smysl? Jaký je vůbec vás názor na koncepci CSR?

Novo Nordisk: Flashové hry na podporu etického chování

Novo Nordisk

Existují různé způsoby, jak motivovat své zaměstnance, vedení či okolí k férovému přístupu v podnikání. Jeden z progresivních způsobů je prezentovat důsledky a dopady správného chování formou online (flashové) hry. Rozvoj flashových animací/her tomuto trendu přímo nahrává.

Jednu z takových jednoduchých (spíše motivačních než edukativních) her má na svých webových stránkách společnost Novo Nordisk (specializující se především na produkty v oblasti diabetologie). Hra Business Ethics Challenge Vás provádí pár (tj. třemi) eticky problematickými situacemi. Vaše reakce pak ovlivňuje to, jaký obrat a reputaci firma získá. Vašim úkolem je samozřejmě maximalizovat obě dvě tyto hodnoty. Hra je založená na jednoduchém pravidlu podnikatelské etiky, a to, že eticky se chová ta firma, která usiluje o maximalizaci zisku při dodržování etických pravidel (tj. další z malých kamínků do mozaiky, že podnikatelská etika neznamená bezbřehou charitu, filantropii či neusilování o zisk).

Novo Nordisk

Vedle této hry je možné na webu najít také „pacmanovskou“ hru The EnviroMan či další „flashovku“ The Convincer. Prostě: kdo si hraje, nezlobí…

Určitě stojí za zmínku web/projekt, kde jsem na tuto hru narazil – CSR-Online.cz. Tento web shromažďuje zajímavé informace ze „světa“ společenské odpovědnosti firem. Rozhodně sledujte, pokud Vás zajímají aktuality, události a trendy v oblasti společenské odpovědnosti firem.

Studio Burza: Šikovné burzovní zpravodajství České televize

Česká televize - Studio Burza

Od pátku 22. února 2008 vysílá Česká televize nový typ zpravodajství – burzovní zprávy Studio Burza. Rozhodně skvělá zpráva pro všechny ty, kteří se aktivně (i pasivně) zajímají o dění na kapitálových trzích. A po shlédnutí toho, jak to funguje v reálu, ještě větší nadšení z toho, že Česká televize do toho typu zpravodajství šla.

Osobně, ČT24 patří k mé nejsledovanější a nejoblíbenější stanici. Výborné zpravodajství, maximální snaha o objektivitu, „suchá fakta“ či zajímavé pořady – to jsou pro mě největší klady a síla této stanice. Přidání tohoto zpravodajství bylo nejenom logickým krokem, ale i velmi dobrým tahem:

„Česká televize vysílá nejobšírnější televizní ekonomické zpravodajství v České republice a ekonomika bez burzy by byla jako dům bez střechy. Jsem velmi rád, že tento významný prvek obohatí zpravodajství televize veřejné služby,“ říká generální ředitel ČT Jiří Janeček.

Mám pocit, že finanční gramotnost českého národa je velmi nízká. Když někdy pozoruji, kde lidé investují či neinvestují peníze, jak si počítají své „výhodné investiční tahy“, tak se nestačím divit. Zvyšování finanční (investorské) gramotnosti je dobrým a nezbytným krokem k většímu bohatství lidí.

Neříkám o sobě, že jsem kdovíjaký investiční guru. Povědomí o dění v ekonomice však považuji za hodně důležité, a to nejen vzhledem k osobním investičním rozhodnutím. Vždyť v konečném důsledku jde i o všeobecný přehled. Znát širší souvislosti ekonomického dění ve světě i v tuzemsku je pro mě lepší, než mít naučené a levné „bleskuidní štěky“. Co si budeme říkat, rozhovor na ekonomické téma mi ubíhá vždy rychleji, svižněji a příjemněji, než ten o počasí.

„Je to vlastně poslední kamínek do zpravodajské mozaiky programu ČT24,“ říká vedoucí projektu Michal Petrov, šéfredaktor Redakce zpravodajství ČT, „diváci v České republice budou mít poprvé možnost několikrát denně prakticky on-line sledovat pohyby akcií na pražské burze. Doufáme, že servis ocení nejen finanční odborníci, ale i drobní investoři. Jejich zájem bude pravděpodobně růst s tím, jak bude stoupat důležitost takových investic v souvislosti s důchodovým zabezpečením.“

Studio Burza je navíc dobře a logicky načasováno. 1. Před otevřením české burzy, kde je shrnuto poslední dění v USA a Asii; 2. krátce po otevření české burzy a 3. po jejím uzavření. Není nic horšího než poslouchat (a natož se rozhodovat) podle neaktuálních zpráv; byť starých jen pár hodin.

Držím Studiu Burza palce. Česká televize si u mě opět zvýšila kredit. Jen houšť a větší kapky.

Studio burza bude na ČT24 vysílat: v pátek 22. února v cca 09.25 hodin a pak v 16.45 hodin. Od pondělí 25. února v rámci Dobrého rána na ČT24 v 08.45 hodin (shrnutí pohybů akcií na americkém trhu a asijských trzích, výhled obchodování na BCPP), v rámci Zpráv na ČT24: 09.35 hodin (BCPP po otevření obchodů), v rámci Studia ČT24 v 16.45 hodin (domácí akcie po skončení denního obchodování na BCPP). V uvedených časech budou ceny akcií uváděny on screen prakticky v reálném čase.

Greenwashing Index: Čistě ekologicky nebo čisté PR?

Greenwashing

Minimálně podle pozitivně laděných marketingových kampaní firem se nám začíná planeta opět příjemně zelenat. Fráze jako „ekologicky šetrné“, „udržitelné“, „citlivé k životnímu prostředí“ se čím dál tím častěji stávají denním chlebem firem a jejich marketingových pracovníků. „Být ekologický“ se dnes prostě stává zaklínadlem. Firmy se předhánějí v tom nakolik se zazelenaly jejich strategie, produkty či služby. Zelená image dnes jednoduše frčí. A samozřejmě je to moc pěkné.

Upřímně, velmi si cením všech firem, které to s citlivým přístupem k životnímu prostředí myslí vážně. Stejně tak si vážím všech těch, které to dříve vážně nemyslely, ale jde u nich v poslední době vidět obrat k lepšímu. Co mě však zneklidňuje je to, že zde existuje relativně dost firem, které se snaží jednoduše a snadno svést na této vlně. Říkejme jim „černí pasažéři“ nebo paraziti.

Greenwashing, pinkwashing, whitewashing

Greenwashing je takovou (podnikatelskou) praktikou, kdy se firmy snaží vypadat zeleněji než skutečně jsou. Firmám, které takto „natírají na zeleno“ své produkty nebo rovnou celou svou firmu, ani tak nejde o to, aby naplňovaly svá slova. Věrohodnost jde u takových firem a aktivit stranou. Rétorika zde svádí boj s praktickým uplatňováním odpovědných principů vůči životnímu prostředí. PR zde ani tak nejde cestou zachycování skutečného, ale spíše stavění Potěmkinovských vesnic.

Podobně jsou na tom termíny pinkwashing – ten již není tak úzce spjat s environmentální dimenzí podniku. Opět ale jde o vytváření falešného, nerealistického či růžového dojmu o podniku nebo jeho produktu.

Whitewashing, z kterého je převzat termín greenwashing, je pak možné definovat jako koordinovanou snahu zakrývat nepříjemné skutečnosti, a to především v politické sféře.

Greenwashing Index – sdílejte své názory na marketingové aktivity firem

Projekt GreenWashing Index je zajímavou aktivitou, která se snaží mapovat zelené marketingové aktivity různých firem. Princip tohoto webu je jednoduchý. Jednotliví uživatelé webu hodnotí reklamy, které se zaměřují na „zelené marketingové strateige“ a hrají na ekologickou strunu. Web se tak snaží za pomoci „objektivizování subjektivního“ poukázat na reklamy, které s největší pravděpodobností pouze klamou a mají s reálnou „zelenou politikou“ pramálo společného. Mezi hlavní cíle tohoto webu patří:
– pomoci zákazníkům lépe se orientovat v marketingových strategiích firem a lépe hodnotit jejich aktivity a taktiky;
– napomáhat k tomu, aby se podniky snažily naplňovat to, co v reklamách proklamují;
– stimulovat trh k udržitelným podnikatelským praktikám, které skutečně redukují negativní dopady na životní prostředí.

Hodnocení jednotlivých reklam je prováděno na základě pěti oblastí:
– Klame reklama svým textem?
– Klame reklama svým vizuálním/grafickým zpracováním?
– Dává reklama vágní nebo těžko prokazatelné „ekologické“ sdělení?
– Přehání reklama v tom, jak „zelený“ produkt/podnik/služba skutečně je?
– Vynechává nebo zakrývá reklama důležité skutečnosti? Dělá se tak zelenější, než ve skutečnosti je?

Web se teprve rozjíždí (první reklamy se v něm objevily na počátku letošního roku), ale osobně mu dost fandím. Je vlaštovkou, která může napomoci v eliminaci greenwashingových aktivit firem. Ty totiž patří k tomu, co v dnešní době opravdu nepotřebujeme. Pouze znevažují důvěry a degradují snahy těch, kteří to s citlivým přístupem k životnímu prostředí myslí vážně.

Uvidíme, kudy se budou dál ubírat jeho cesty. Co si o takových aktivitách myslíte vy? Mají smysl?

Platová diskriminace žen: Realita nebo jen nafouknutá bublina?

Diskriminace na základě pohlaví

V úterý (11.12.2007) běžel na ČT24 v pořadu Před půlnocí rozhovor s europoslankyní za KSČM Věrou Flasarovou. Celý pořad se točil kolem ústředního tématu Ženy a jejich práva.

„Postavení žen a mužů v české společnosti – je nebo není stejné? Podle Gender Studies mají ženy těžší přístup k zaměstnání, hůře se dostávají do řídících pozic, existují platové rozdíly, a to i na stejných pozicích ve stejných firmách. A koneckonců ČR jako jedna z mála členských zemí EU stále nemá přijatý antidiskriminační zákon. Jaké máme tedy v této oblasti postavení v rámci EU? Nejen o tom bude hovořit host úterního pořadu Před půlnocí, europoslankyně za KSČM Věra Flasarová, která je členkou Výboru pro práva žen a rovné příležitosti Evropského parlamentu.“ (zdroj: ČT24: Před půlnocí: Ženy a jejich práva)

Nevím, s některými věcmi nemohu nesouhlasit, ale jinak mi celá tato debata vyzněla tak nějak „uměle“; mimochodem stejně jako řada jiných věcí kolem gender. Nemohu si pomoci. Ano, ženy i muži by měli mít a musí mít ve společnosti rovné příležitosti; také mě štve diskriminace – stav, kdy člověk není posuzován podle svých kvalit, ale podle zažitých předsudků či příslušnosti k nějaké skupině. Ale nemohu se zbavit dojmu, že kolem toho fenoménu se nabalilo tolik zbytečných věcí a spousta ideologického balastu; a nepíši to jen proto, že jsem muž. Je tolik věcí, ke kterým se musí citlivě přistupovat – zavést/nezavést kvóty? Přistoupit na pozitivní diskriminaci? A znovu: nepíši to „jen“ proto, že jsem muž.

Jak vážným tématem je platová diskriminace žen?

V rámci Podnikatelské etiky (vyučované na VŠE Praha) se studenty vždy zabrousíme do oblasti platové diskriminace žen. Existuje v České republice? Neexistuje? Je rozdílnost v platech nějak rozumně zdůvodnitelná nebo jde opravdu jen o čistou diskriminaci na základě pohlaví? Pokud taková diskriminace existuje, pak v jaké míře a jak se k ní postavit? Jak ji řešit? Jaké jsou rozdíly v diskriminaci podle pohlaví v různých částech Evropy a světa? To jsou základní otázky, o kterých se snažíme společně diskutovat. Informace o rozdělení příjmů může dnes už člověk najít na více místech. Osobně doporučuji například tyto:

– Analýza mezd – včetně základní analýzy 4.8 Mzdy podle pohlaví

– Průměrné hrubé měsíční mzdy v letech 2000 – 2006 v třídění podle hlavních tříd KZAM a pohlaví zaměstnanců

– Průměrné hrubé měsíční mzdy v letech 2000 – 2006 v třídění podle vzdělání a pohlaví zaměstnanců

– Průměrné hrubé měsíční mzdy v letech 2000 – 2006 v třídění podle věku a pohlaví zaměstnanců

Průměrné hrubé měsíční mzdy v letech 2000 - 2006 v třídění podle hlavních tříd KZAM a pohlaví zaměstnanců

O víkendu jsem si pročítal pár zajímavých textů kolem platové diskriminace žen. Mezi jinými i ten ve Finančních novinách: Jsou ženy platově diskriminovány? Zaujal mě v něm výzkum, který na podzim letošního roku publikoval Oleksandr Stupnytskyy. Ve výzkumu Struktura rozdílů ve výdělcích mužů a žen v managementu došel k zajímavým výsledkům.

„… dostáváme se na výdělkový rozdíl 17 procent v podnikatelské sféře a tři procenta v nepodnikatelské. Tuto část charakterizuje Stupnytskyy jako nevysvětlitelnou. Platová diskriminace žen tedy existuje a je výrazně vyšší v podnikatelské sféře. Jinak se vyskytuje uvnitř odvětví i mezi nimi, přičemž největší je v obchodě, ubytování a finančním zprostředkování. Stejně tak najdeme diskriminaci v jednotlivých firmách i mezi firmami navzájem. Časové srovnání ukázalo, že nevysvětlitelný výdělkový rozdíl byl v letech 2000 a 2005 zhruba stejný, změnila se však jeho struktura. K nárůstu došlo v malých firmách, na vyšších úrovních řízení a v odvětvích ubytování a stravování, k poklesu naopak v odvětvích zemědělství, stavebnictví, doprava, nemovitosti a podnikatelské činnosti.“ (zdroj: Finanční noviny: Jsou ženy platově diskriminovány?)

Je to poprvé, co vidím nějaká exaktnější data o platové diskriminaci žen, resp. o té části rozdílu v platech mezi muži a ženami, která by odpovídala diskriminaci podle pohlaví. Nemůžeme prostě a jednoduše vycházet z pouhých dat Českého statistického úřadu (viz výše), ale je třeba tato data očistit o vysvětlitelné a zdůvodnitelné rozdíly. To, co následně zbyde, je možné nazvat nevysvětlitelným platovým rozdílem – platovou diskriminací. Zajímavé studie.

Rozložení výdělkového rozdílu v managementu v procentech

Jak se díváte na platovou diskriminaci vy? Jsou rozdíly v platech opodstatněné? Má muž na stejné pozici dostávat vyšší plat než žena? Rád uslyším Váš názor.

Podniková kultura: možnosti a limity její změny

Podniková kultura

Termín podniková kultura se začíná čím dál tím častěji skloňovat ve stále více oborech… a pádech. Svou nezastupitelnou a důležitou roli v tom sehrává uvědomění si důležitosti lidského kapitálu v růstu konkurenceschopnosti jednotlivých firem. Své samozřejmě udělá i určitá módnost a následný hype kolem tohoto fenoménu; základem však stále zůstává opodstatněnost budování a zlepšování firemního prostředí – podnikové kultury.

Podnikovou kulturou rozumíme „vzorec základních a rozhodujících představ, které určitá skupina nalezla či vytvořila, odkryla a rozvinula, v rámci nichž se naučila zvládat problémy vnější adaptace a vnitřní integrace a které se tak osvědčily, že jsou chápány jako všeobecně platné. Noví členové organizace je mají pokud možno zvládat, ztotožnit se s nimi a jednat podle nich“ (Bedrnová, E., 1998:467). Jak už ze samotného pojmu vyplývá, jde o specifickou podobu kultury. Nachází se uvnitř většího kulturního celku (národní kultura). Definice podnikové kultury se významově kryje s obecnou definicí kultury.

Ve své podstatě jde tedy o jakousi atmosféru a klima v podniku. Toto klima (podniková kultura) nevzniká ve vzduchoprázdnu. Je ovlivněna řadou faktorů a stejně tak působí a ovlivňuje budoucí události – úspěšnost, efektivnost, možné problémy a postihy, které mohou firmu potkat apod. Právě proto si zaslouží naši pozornost; především pak pozornost managementu.

Příklad: Neochota komunikovat se zákazníky, nepříjemné chování personálu, obcházení základních zásad slušného chování – to vše (coby projevy podnikové kultury) v delším časovém období ovlivní ochotu zákazníků spolupracovat s konkrétní firmou, a to se v konečném důsledku podepíše na úspěchu dané firmy.

Podniková kultura, identita a image

V podnikové praxi se vedle sebe často objevují, zaměňují a málokdy rozdělují pojmy podniková kultura, podniková identita a podniková image. Podniková identita je především záležitostí majitelů a managementu podniku. Ti, v rámci svých možností a kompetencí, určují pro další řízení podniku to nejpodstatnější – poslání, cíle, koncepci, ale také zásady, normy a hodnoty jeho veškeré činnosti. Jde o stav, jehož podnikatelský subjekt chce dosáhnout. Snaží se tím o specifičnost, originalitu, nalezení konkurenční výhody vůči obdobně orientovaným podnikům. Podniková kultura je pak skutečně dosažený stav. Je „reálným fungováním (praktickou realizací) podnikové identity mezi zaměstnanci.“ (Foret, M., 1999:67) Je to výsledek vznikající spolupůsobením implementace podnikové identity a toho, co do podniku přinášejí jednotliví pracovníci. Image podniku je to, co představuje a jak je vnímána podniková identita a kultura vně podniku. Podnik si tak může v očích veřejnosti pěstovat image jak pozitivní, tak negativní. Termíny podniková kultura, identita a image tedy rozlišujeme skutečný stav (stav, který je) od stavu, který chceme a od toho, jak nás vidí naše okolí.

Možnosti a limity změny podnikové kultury

Podnikovou kulturu můžeme dle E. H. Scheina rozčlenit do tří základních úrovní (cit. dle Nový, I., 1996):
1. systém symbolů;
2. sociální normy a standardy jednání;
3. základní představy a východiska.

1. Systém symbolů

Představuje vše, co viditelně působí na osoby uvnitř i vně podniku. Tyto symboly jsou ovlivnitelné, vědomé a lze je vnímat zrakem, sluchem, čichem. Příklad: symboly v podobě loga firmy, vybavení WC atd.

2. Sociální normy a standardy jednání

Jsou částečně vědomé a zčásti ovlivnitelné. Jde například o zásady, pravidla, vyjádření podnikové ideologie apod.

3. Základní představy a východiska

Vznikají spontánně a jsou více méně nevědomé a neviditelné. „Představy jsou vždy individuálně odlišné. Jsou závislé na věku, dosavadních zkušenostech životních i pracovních, na odborném zaměření i na dosaženém stupni vzdělání, na rodinné výchově, na vrozených vlastnostech osobnosti (vlohy, temperament), na rodinném zázemí apod.“ (Veber, J., 2000:633)

Jaké jsou tedy možnosti zlepšit podnikovou kulturu? Pro nás bude relevantní obzvlášť 2. a 3. úroveň podnikové kultury, a to: sociální normy a standardy jednání a základní představy a východiska. Právě zlepšování těchto dvou oblastí je totiž nejhůře proveditelné. Je to zcela logické. Při jakýchkoli změnách podnikové kultury je nejsnadněji měnitelná úroveň 1 – systém symbolů. Horší už je to se změnou sociálních norem a standardů jednání. Nejhůře měnit (pokud vůbec) lze základní představy a východiska.

V praxi se setkáváme se třemi rozdílnými pohledy na to, do jaké míry a jak lze měnit podnikovou kulturu (Bedrnová, E., 1998):
– kulturní inženýři;
– kulturalisté;
– korekce stávajícího kursu.

Kulturní inženýři

Dle jejich názoru je možné podnikovou kulturu cílevědomě měnit a přetvářet. Tento myšlenkový směr by se dal označit takovými pojmy jako: revoluční, mechanistický, technokratický atd.

Kulturalisté

Podnikovou kulturu dle jejich názorů nelze libovolně měnit – kultura má své zákonitosti, svou historii. Kulturalisté jsou zastánci evolučního přístupu.

Korekce stávajícího kursu

Jde o kompromis mezi kulturními inženýry a kulturalisty. Dle tohoto myšlenkového proudu není možné podnikovou kulturu změnit ze dne na den. Nelze jednoduše vykonstruovat ideální podnikovou kulturu a tu pak systematicky vytvářet. Tento proud však připouští, že určité prvky podnikové kultury přehodnotit a měnit lze.

Ke kterému z uvedených směrů se přikláníte Vy osobně? Jak je možné zlepšovat podnikové klima? Je to vůbec potřeba? Máte nějaké zajímavé tipy? Jak na to bez zbytečného moralizování a vytváření „Dušínovské atmosféry“? Rád uslyším Vaše osobní názory a zkušenosti.

Použitá literatura

Bedrnová, E., Nový, I. a kolektiv: Psychologie a sociologie řízení. Praha, Management Press 1998.

Čaník, P. – Řezbová, L. – Zavrel, T.: Metody a nástroje podnikatelské etiky. Praha, Vysoká škola ekonomická, 2006.

Nový, I. a kolektiv: Interkulturální management (Lidé, kultura a management). Praha, Grada Publishing 1996.

Veber, J. a kolektiv: Management (Základy – prosperita – globalizace). Praha, Management Press 2000.

Etický kodex společnosti Enron: Protimluv nebo hořká komedie?

Enron

Aféra kolem americké společnosti Enron není téměř nikomu neznámá. Pád gigantu – 7. největšího podniku USA, který zaměstnával 22.000 zaměstnanců a jehož roční výnosy byly v řádech desítek miliard USD – byl asi tak nepostřehnutelný jako potopení Titanicu. A šlo o podobnost v mnoha ohledech. Od oslavných ceremoniálů před krachem až po velký třesk při tom, když se vše provalilo.

Zaměřme však nyní svou pozornost na jeden specifický aspekt společnosti Enron – její etický kodex. Existence etického kodexu ve společnosti Enron ještě samo o sobě nic neznamená. Etické kodexy jsou ve Spojených státech široce rozšířené. Příčinu tohoto stavu je nutno hledat nejen v ryze filantropických a etických důvodech, ale především v odlišném historickém a právním vývoji. V roce 1991 byl ve Spojených státech uveden v platnost Federal Sentencing Guidelines, který se stal důležitým podnětem pro zavádění etických kodexů v amerických společnostech. Tato reforma totiž znamenala tvrdší postihy pro podniky porušující platné zákony. Na druhé straně však zde vznikla možnost snížit navržené tresty až o 5%, a to pokud podnik udělal všechny nezbytné kroky, aby zajistil dodržení zákona. Etický kodex se tak stal jednou z možností a polehčující okolností v případě nastalých problémů. (Bláha, J., 2003:53) Proto takové rozšíření etických kodexů ve Spojených státech, proto role USA coby průkopníka v masívním zavádění etických kodexů a proto existence takového dokumentu právě ve společnosti Enron.

Etický kodex a Enron: Protimluv nebo hořká komedie?
=======================
Je spojení takového dokumentu jakým je etický kodex se společností Enron protimluvem nebo hořkou komedií? Není třeba dlouze uvažovat – Enron nám nabízí obojí. Na příkladu Enronu se ukazuje to, co od tohoto nástroje podnikatelské etiky můžeme čekat. Je užitečným nebo naopak bezcenným do té míry, do jaké ho umí firmy správně používat. Nebo dokonce se může stát do té míry „nebezpečným“, do jaké ho firmy používají jen jako zastírací manévr, tj. v rámci svých „pinkwashingových aktivit“.

Ale zpět ke srovnání Enronu a Titanicu. Když se v roce 2002 začali někteří komentátoři více zajímat o aktivity Enronu v oblasti etiky, nestačili se divit. Samostatnou kapitolu tvoří etický kodex společnosti Enron. Tento 65 stránkový dokument se mohl roky před krachem Enronu zdát nudným a suchým dokumentem. S krachem Enronu se však ukázal ve zcela jiném světle. V té době – na začátku roku 2002 – napsal Michael Miller pro magazín *Business First of Columbus* článek „Etický kodex Enronu se čte jako fikce“ (Enron’s ethics code reads like fiction). V tomto článku rozebírá tento etický kodex a sám se nestačí divit. Humorným, ale mrazivým způsobem je čtenář seznamován s různými perlami, které jsou v kodexu obsaženy. Miller začíná trefně slovy:

„Představte si, že objevíte kopii dokumentu z Titanicu, který se bude jmenovat: Bezpečně na moři. Pravděpodobně to bude řádně fascinující, ironické a morbidní čtení.“

Dále pak Miller upozorňuje na jedny z největších „perel“, které se shodou okolností v tomto etickém kodexu vyskytují. Pro naše potřeby a (pověstné) „poselství budoucím generacím“ si můžeme ukázat jen na úvodní předmluvu Kennetha L. Laye, CEO Enronu. Tolik vyplýtvaných vznešených slov – o odpovědnosti, upřímnosti, férovosti, přijetí potřebných závazků, chování se v mezích zákonných a etických norem apod. – se jen tak nevidí.

Enron - předmluva etického kodexu

Shrnuto a podtrženo: Znamená to, že tento článek je mířen proti zavádění etických kodexů? Ani v tom nejmenším. Etický kodex sám o sobě je důležitým a nezbytným nástrojem kvalitního etického programu podniku. Měl by být a má být akčním dokumentem, který pomáhá jednotlivcům z řad zaměstnanců i vedení jednat v eticky problematických situacích. Sám o sobě však není samospasitelný. Etický kodex sám o sobě nezabrání – a v případě Enronu nezabránil – neetickému jednání. Když v Enronu došlo „na krájení chleba“, byl jen kusem papíru, který odpovídal legislativě USA a pouze se snažil vydávat „dobré světlo“ o Enronu.

Použité zdroje:
===========
– Michael Miller pro Business First of Columbus: Enron’s ethics code reads like fiction
– TheSmokingGun.com – kopie etického kodexu společnosti Enron
– Bláha, J. – Dytrt, Z.: Manažerská etika. Praha, Management Press 2003.
– Čaník, P. – Řezbová, L. – Zavrel, T.: Metody a nástroje podnikatelské etiky. Praha, Vysoká škola ekonomická, 2006.

Etický kodex: Ani alfa, ani omega, ale užitečný nástroj

Business

„Pod termínem etický kodex (code of ethics, code of conduct) rozumíme systematicky zpracovaný soubor norem a předpisů, který vymezuje a upravuje vztahy mezi členy určité komunity. Etický kodex poskytuje detailnější rozpracování, konkretizaci morálních zásad a jejich použití v podnikové praxi. Etické kodexy a jim podobné dokumenty slouží ke kultivaci podnikového klimatu, podnikové kultury.“ (zdroj: Studie Transparency International: Aplikace metod a nástrojů podnikatelské etiky v českém podnikatelském prostředí)

Průzkum VŠE Praha a Transparency International: Průzkum aplikace etických kodexů
==============================================================
V roce 2006 zpracoval Ing. Jiří Mandík z Transparency International – Česká republika (TIC) podklady, které v průběhu roku 2005 a 2006 společně se svými studenty kompletovala Mgr. Ing. Libuše Řezbová, Ph.D. (VŠE Praha, katedra managementu). Vznikl tak důležitý – byť relativně málo známý – Průzkum aplikace etických kodexů. Jejich společné úsilí tak vedlo k vytvoření zatím nejpropracovanější studie o používání etických kodexů v České republice.

Data byla získávána celkem dvakrát. V druhé polovině roku 2005 byl sesbírán vzorek od 574 firem. V první polovině roku 2006 pak obsáhlejší vzorek od 1240 firem. Srovnání obou vzorků ukazuje úzkou korelaci mezi oběma sesbíranými vzorky. Drobné odchylky lze přisoudit k rozdílnému poměru velkých a malých firem u obou sběrů dat (data z roku 2005 obsahují větší poměr větších firem). Jaká byla míra aplikace etických kodexů v oslovených firmách?

Z celkového vzorku 1240 firem zkoumaných v prvním pololetí 2006 mělo etický kodex, popřípadě jiný dokument, který vymezuje a upravuje hodnoty a zásady chování organizace a jejích zaměstnanců, zavedeno 104 společností, což představuje 8,4 %. Ve druhém pololetí 2005 byla situace podobná, z 574 společností jich mělo etický kodex 59, což je 10,3 %.

Mezi hlavní zjištění tohoto průzkumu patří:
– Pouze 8,4 % (a ze zkoumaných společností má zaveden etický kodex.
– Existuje silná závislost mezi velikostí firmy a přítomností etického kodexu; čím větší je společnost, tím vyšší je procentuální zastoupení firem s etickým kodexem.
– Existuje také závislost mezi původem firmy a přítomností etického kodexu; vyšší procentuální zastoupení firem s etickým kodexem je u firem zahraničních.

Analýza dle velikosti firem
===================
Graf
Zdroj: Průzkum aplikace etických kodexů. Transparency International – Česká republika, 2006.

Zajímavé je také zjištění, jak a v jaké míře firmy etický kodex prezentují. Ze vzorku firem, které mají svůj etický kodex, celkem 79,70 % firem odpovědělo, že na svých webových stránkách mají přinejmenším informaci o existenci svého etického kodexu. 61,30 % firem s etickým kodexem odpovědělo, že tento etický kodex je na jejich webových stránkách také volně dostupný.

Netřeba etický kodex sepisovat, stačí se k němu přihlásit
========================================

Otázkou zůstává, co si z těchto výsledků můžeme vzít pro sebe. Nárůst důležitosti a oblíbenosti etických kodexů nelze popřít. Tento trend je do naší země také do velké míry importován samotnými zahraničními firmami, které s ním již mají své dlouholeté zkušenosti.

Pro některé firmy může být jistou limitou to, že nemají čas ani možnosti na sepsání svého etického kodexu. I zde však již dnes existuje řešení. V poslední době vzrůstá hodnota etických kodexů, které nejsou tvořeny přímo pro potřeby jednotlivých podniků, ale spíše konkrétních činností či oborů podnikání. Není třeba, aby každá cestovní kancelář, pojišťovací pracovník nebo realitní kancelář měla svůj vlastní etický kodex. Stačí se přihlásit k jeho plnění v rámci dané asociace či sdružení. Je také možné se (dobrovolně) přihlásit k plnění takových etických kodexů jako Kodex nediskriminujícího podnikatele, Etický kodex Registru etických dodavatelů či například Etický kodex optimalizace pro vyhledávače (SEO). Možnosti zde jsou; je na každém podniku, jak dalece jich využije.

Etický kodex sám o sobě neřeší problematiku neférového jednání. Stanovuje však pravidla, které lépe vymezují mantinely těm, kteří se k nim dobrovolně přihlásily.

Co si myslíte o etických kodexech vy? Je to užitečný nástroj? Je jeho smysl podceňován nebo přeceňován?

Použitý zdroj:
==========
Průzkum aplikace etických kodexů. Transparency International – Česká republika, 2006.

Morálka a její vliv na vznik a fungování ekonomického systému

Šachy

Již před více než 100 lety publikoval významný světový sociolog a ekonom Max Weber jedno ze svých stěžejních děl nazvané přímo a výstižně: Protestantská etika a duch kapitalismu. Řada věci z tohoto díla byla sice již myšlenkově posunuta někde jinde, k některým momentům je možné se stavět kriticky, ale přesto můžeme toto jeho dílo považovat za důležitý prvek současného (nejen ekonomického a sociologického) poznání.

Pokud je Weberova teorie o vlivu protestantské etiky na vznik kapitalismu správná, pak byl „moderní ekonomický a sociální vývoj zásadním způsobem ovlivněn něčím, co se nám na první pohled zdá velmi vzdálené, totiž náboženskými ideály.“ (Giddens, A., 1999:548)

Spása, požehnání a majetek

Max Weber se zabýval jednoduchou otázkou: Co ovlivnilo vznik kapitalistického systému a proč se tento systém rozvíjel především v euro-americké civilizaci?

„Zdrojem racionalizace v západních společnostech je dle Webera kulturní změna, kterou přinesla protestantská etika. Protestantismus nebyl přímou příčinou kapitalismu, ale poskytl kulturu, která kladla důraz na individualismus, usilovnou práci, racionální jednání, spoléhání se na sebe a především odložené spotřeby.“ (Zdroj: Wikipedia.cz: Max Weber – Racionalizace, kapitalismus a protestantská etika)

Weber ve svém díle poukazuje na to, že duchovní zaměřenost jednotlivců ovlivnila vznik celého hospodářského a společenského systému. Ale nejde nám o ledasjaké duchovní zaměření. Max Weber zkoumal různé náboženské systémy (východní náboženství, katolickou či židovskou víru apod.), ale u žádných nenalezl právě ty prvky, které jsou důležité k rozvoji racionalizace a kapitalistického systému. Přestože všechny víceméně sdílejí stejné obecné hodnoty (úcta k životu, láska k bližnímu, stíhání krádeže či vraždy apod.), bylo k rozvinutí „duchu kapitalismu“ zapotřebí něco navíc. A právě určitý postoj k Bohu, pohled na formu požehnání, cesta ke spasení, jisté uznávané hodnoty, jež neměly žádný ekonomický podtext, měly své konkrétní ekonomické a společenské dopady. Konkrétní jednání jednotlivců i celkové společenské (náboženstvím ovlivněné) klima tedy nezplodilo pouze své zamýšlené důsledky – dobré postavení jednotlivce před Bohem, čisté svědomí, dobré přijetí v komunitě apod. Toto jednání vyvolalo i své nezamýšlené důsledky, nad kterými jednotliví aktéři vlastně ani příliš neuvažovali – podíl na vzniku společenského systému, v němž nyní žijeme. Jednotlivé hodnoty a chování, které na jedné straně zajišťovalo dobré postavení před Bohem i v komunitě, totiž na straně druhé podporovalo vznik a fungování kapitalistického systému (směnu, efektivnější dělbu práce, kumulaci a investování majetku apod.).

„… vznik ekonomického racionalismu je podmíněn nejen racionální technikou a racionálním právem, ale i schopnostmi a dispozicemi lidí pro jistý způsob prakticky racionálního vedení života vůbec. Kde mu překážejí zábrany psychické povahy, tam naráží hospodářský racionální způsob života na těžký vnitřní odpor. K nejdůležitějším prvkům formujícím životní způsob patřily v minulosti všude i síly magické a religiózní a také etické představy o povinnostech, kotvící ve víře v takové síly.“ (Weber, M., 1997:235)

Praktický význam Weberova díla

Proč se však o něčem takovém bavit? Má to pro nás tato Weberova práce vůbec nějaký praktický smysl? Pokud zobecníme Weberovu myšlenku o vztahu mezi protestantskou etikou a vznikem kapitalismu, pak se můžeme domnívat, že morálka je opravdu jedním ze základních zdrojů a limitů rozvoje a kvality kapitalistického ekonomického systému (nebo když použijeme Hayekův termín: „rozšířeného řádu“). Jinak řečeno: člověk a celá společnost byla a je schopna svého rozvoje nejen díky umu, vynalézavosti a následně samotným technickým vynálezům, ale díky podřízení se určitým pravidlům, které umožňují tento řád ještě rozvíjet, rozšiřovat a udržovat. Při správnosti Weberova předpokladu můžeme dokonce prohlásit, že „rozšířený řád“ není uskutečnitelný v jakémkoliv morálním klimatu společnosti. „Rozšířený řád“ potřeboval právě určitou morálku, aby se mohl plně rozvinout do dnešní podoby. Tento úzký a zásadní vztah mezi morálkou a hospodářstvím pak opodstatňuje existenci etiky jako teorie o morálce.

A nemusíme hovořit pouze o celém systému. Pokud se podíváme na mikroúroveň, docházíme víceméně ke stejným výsledkům. Kvalita lidského kapitálu – síla a kvalita podnikové kultury – do značné míry limituje fungování jednotlivých firem (speciálně pak těch, jejichž základním pilířem je lidský kapitál). Právě ona totiž nastavuje možnosti dělby práce, míry důvěry a z toho plynoucí výše transakčních nákladů (nákladů na fungování systému) apod. Investovat do podnikového (sociálního) klimatu a lidí není marností a nadstandardem. Je mnohdy samotným základem (dlouhodobě udržitelného) podnikání a podnikatelského úspěchu.

Použitá literatura:

Čaník, P. – Řezbová, L. – Zavrel, T.: Metody a nástroje podnikatelské etiky. Praha, Vysoká škola ekonomická, 2006.

Giddens, A.: Sociologie. Praha, Argo 1999.

Weber, M.: Autorita, etika a společnost. Praha, Mladá fronta 1997.

Etický kodex, pod který bych se v klidu a rád podepsal

Team

V minulém článku jsme se nejen blíže seznámili s definicí etického kodexu a základními plusy a mínusy jeho implementace, ale ukázali jsme si také na jeden z příkladů, jak by etický kodex rozhodně neměl vypadat. Shrnuto a podtrženo z minulého článku: přílišné zevšeobecnění, nezaměření se na základní problémy daného podniku či oboru podnikání a neochota jít nad to, co „káže zákon“, jsou základními zabijáky původně dobře míněné myšlenky zavést do podniku etický kodex. Tudy prostě cesta nevede. V takovém případě se etický kodex stává pouze cárem papíru, který jen pramálo vypovídá druhým o tom, jak se podnik staví k základním etickým problémům. Etický kodex je pak jen Potěmkinovskou vesnicí, která je druhým k smíchu; a těmi, kteří se zabývají podnikatelskou etikou, k pláči.

Jak by tedy mohl a měl vypadat dobře zpracovaný etický kodex? Určitě jich najdeme řadu. V českých poměrech však stojí stoprocentně za vyzdvižení ten, který před pár lety zavedla společnost Papirius. Papirius sice dnes již funguje jako součást americké společnosti Office Depot a tak přebrala jejich etický kodex, ale ze svých zásad a představ o férovém podnikání neustoupila.

Ale vraťme se k jejich (původnímu) etickému kodexu. Ten považuji za výborný hned z několika důvodů:

  • ve své úvodní části je přiměřeně všeobecný (nikoliv však ve smyslu, že vzletně používá fráze o pouhém legálním podnikání; spíše se snaží ukázat, že chce Papirius jít dál než jen být podnikem dodržujícím stanovenou legislativu);
  • zaměřuje se stručně, ale trefně na základní etické problémy, které mohou v podniku nastat (přijímání a poskytování darů a pozorností);
  • poskytuje velmi praktický návod, jak jednat v eticky problematických situacích, tzv. Rychlý návod pro správné rozhodování.

Jde vidět, že lidé podílející se na vytvoření tohoto etického kodexu nad ním opravdu přemýšleli; případně ho nechali dostatečně kvalitně dozrát. Etický kodex, který určitě je inspirací pro jiné firmy.

Vraťme se ještě krátce právě k onomu Rychlému návodu pro správné rozhodování. Obsahuje jednoduché otázky, které mají aktérovi eticky problematické situace napomoci správně vyřešit. Skvělé vystihnutí „Zlatého pravidla“ v 9 bodech.

1. Je daná věc v souladu s etickým kodexem PAPIRIUSU?

2. Máš pocit, že je to správné?

3. Je to zákonné?

4. Pokud by se o Tvém jednání někdo dozvěděl, neodrazí se to negativně na Tvé pověsti nebo na pověsti PAPIRIUSU?

5. Cítil/a by ses nepříjemně, kdyby jiní věděli, že jsi se rozhodl/a takto jednat?

6. Existuje jiný, eticky přijatelnější způsob řešení?

7. Jaký bys měl/a pocit, kdyby ses o svém jednání dočetl/a v novinách?

8. Poradil/a ses s ostatními kolegy?

9. Obrátil/a ses na personálního manažera nebo jednatele PAPIRIUSU jestliže si nejsi jistý / jistá svým rozhodnutím?

Vypadá snad tento článek, že byl napsán na zakázku? Chyba lávky. Jen obdivně vyzdvihuji excelentně odvedenou práci na etickém kodexu jedné z českých firem. Papirius si vytvořil kvalitní nástroj; záleží jen na nich, jak tento nástroj využijí.

Znáte vy nějaký zajímavý etický kodex? Máte ve své firmě etický kodex zaveden?

Poznámka:

Za poskytnují informací a etického kodexu děkuji personálními řediteli OFFICE DEPOT s.r.o., Danielu Galandrovi. Celý etický kodex je k nahlédnutí zde.