Ekonomika | Petr Čaník

Svéráz národního internetu

Hořká komedie o dvou obrazech. Příběh o košatosti českého jazyka a svérázných postavičkách na českém internetu.

Hrají

Petr -Ten, který tančí s klávesnicí;
Petra – Ta, která tančí v kuchyni;
Katuška – Ta, která tančí, jí bez bryndáčku a chodí bez plínek;
On/a – Ten, který perlí na internetu.

Obraz 1. Oběd v kuchyni

Je něco po 12 hodině a Petra připravuje oběd. Po chvíli volá na Petra, aby si už šel sednout do kuchyně. Katuška už sedí za stolem. V kuchyni voní oběd. Po chvíli se Petr, Petra i Katuška pouští do jídla. Polívka a po polívce pokračují povedenou panenskou svíčkovou s bramborem. Pohodová atmosféra sobotního oběda. Po jídle se Petr a Petra domluví, že si uvaří kávu… a že Katuška jim pomůže s mícháním cukříku.

Obraz 2. Káva v obýváku

Petr, Petra a Katuška vchází do obýváku. Připravují stůl na poobědovou kávičku. V tom si Petra všímá, že na jejím počítači bliká zpráva z IM Digsby. Někdo ji píše z IM widgetu, který má na svém blogu o Oriflame (považuje to za príma službu pro ty, kteří s ní potřebují něco probrat kolem Oriflame kosmetiky). Chvíli se dívá na monitor a pak volá na Petra, jestli by se nepřišel na něco podívat. Píše totiž On/a:

V 13:08 h se Petra a Petr snaží zeptat, jestli tam On/a ještě pořád je. Bez úspěchu…

Minority Report, Karel Marx a sebemařící se předpovědi

V závěru minulého článku – Mojmír Hampl, Robert Merton, banky a sebenaplňující se proroctví - zazněl termín sebevražedné proroctví. O co jde? Pojďme se na chvíli podívat na tento fenomén. Myslím, že mnohé už napověděla samotná definice opaku – sebenaplňujícího se proroctví. U jeho definice jsme vyšli z Thomasova teorému:

„Jestliže lidé definují situace jako reálné, jsou tyto reálné ve svých důsledcích.“ (If men define situations as real, they are real in their consequences.)

Termín sebevražedné proroctví používal John Venn. Robert K. Merton v této souvislosti hovořil o sebemařících se předpovědích. Jde tedy o takový proces, kde definováním a vyslovením této předpovědi zabraňujeme jejímu naplnění.

„… některé předpovědi, především ty s možnými negativními dopady, jsou přijímány natolik vážně, že společnosti vyvinou velké úsilí, aby se těchto dopadů vyvarovaly, čímž přispějí k tomu, že předpovězená skutečnost se neuskuteční. (Rabušic, L., Jak rozumět populačním projekcím. Sociologický časopis, XXXIII, (3/1997))

Minority Report, Karel Marx, Manifest a další poťouchlé báchorky

Znáte Spielbergův Minority Report? V jedné scéně tam Tom Cruise (aka John Anderton) ukazuje zajímavý příklad sebemařící se předpovědi. Tom Cruise posílá po stole kouli a říká Colinu Farrellovi (aka Danny Witwer), že ta koule spadne. Colin Farrell kouli chytá… byla ta předpověď nepravdivá či nesprávná? Nebyla. Pokud by Colin Farrell tu kouli neviděl a nebyl na ní upozorněn Tomem Cruisem, spadla by. Takhle však Cruisovo vyřčení předpovědi zabránilo tomu, aby se naplnilo. Toť jeden z příkladů sebevražedného proroctví nebo chcete-li sebemařící se předpovědi (sebeničícího se proroctví, sebedestruujícího se proroctví).

Uveďme si ještě jeden příklad.

„… Marxova předpověď postupné koncentrace bohatství a narůstající bídy mas… se na předpovídaném procesu podepsala. Přinejmenším jedním z důsledků hlásání socialistických myšlenek v devatenáctém století byl nárůst organizovanosti pracovní síly, která se, když byla přivedena k vědomí své nepříznivé vyjednávací pozice v případech individuální smlouvy, zorganizovala, aby mohla využít výhod kolektivního vyjednávání, čímž zpomalila, pokud zcela neeliminovala, vývoj, který Marx předpověděl.“ (Merton, R. K., 2000:129)

Napadají vás další příklady? Je jich nespočet. Ať již jde o sebenaplňující se nebo sebemařící se předpověď, vychází z obou jeden důležitý poznatek: vyřčené nezůstává bez odezvy. Samo ovlivňuje budoucí děje. O to komplikovanější a zábavnější je pak zkoumat jevy ve společnosti.

Literatura

– Merton, R. K.: Studie ze sociologické teorie. Praha, SLON 2000.
– Rabušic, L., Jak rozumět populačním projekcím. Sociologický časopis, XXXIII, (3/1997)

Mojmír Hampl, Robert Merton, banky a sebenaplňující se proroctví

Dnes jsem po cestě od jednoho klienta k druhému poslouchal Radiožurnál. Zrovna probíhal zajímavý rozhovor s Mojmírem Hamplem, viceguvernérem ČNB. Velmi zajímavá debata. O dnešním rozhodnutí ČNB, že zatím ponechá úrokové sazby beze změny, o finanční krizi, rozumnosti snahy o ochranu vkladů, uklidňování a panikaření občanů apod.

Opravdu velmi zajímavý rozhovor. Naprosto souhlasím s názory pana Hampla, že snaha o schválení neomezených záruk (ochrany vkladů) může být v určitém ohledu kontraproduktivní. Na jedné straně může v některých vytvořit pocit jistoty… ale jde především o „psychologickou hru“. Tento krok 1) nemusí být realistický, 2) může zavánět populismem a 3) může naopak podpořit náladu, že „možná něco skutečně je v nepořádku“.

Robert K. Merton a sebenaplňující se proroctví

S tím souvisí další věc – totiž jaké nástroje a přístup má vláda (a vlády jednotlivých zemí) zvolit, aby nevyvolala paniku, zvolila správnou cestu k řešení problémů a nepodporovala v lidech paniku nebo nerozumnou nervozitu. Znáte Mertonovu tezi o „sebenaplňujícím se proroctví“? Mám rád tohoto významného světového sociologa. A přes tuto tezi jsem se k němu kdysi i dostal. Merton v této tezi vychází z Thomasova teorému, že:

„Jestliže lidé definují situace jako reálné, jsou tyto reálné ve svých důsledcích.“ (If men define situations as real, they are real in their consequences.)

Robert K. Merton tuto situaci trefně popisuje na příkladu bankovního ústavu, který v roce 1932 vede Cartwright Millingville. Jednoho dne (Černá středa) si všimne, že v bance je neobvyklý ruch. Lidé začali z nějakého důvodu vybírat z této likvidní a do té chvíle bezproblémové banky své úspory. Bezproblémová banka se velmi rychle dostala do nezáviděníhodných problémů.

„Jakmile dostatečné množství vkladatelů uvěří pověstem o nesolventnosti banky, žádná poměrná likvidita jejích aktiv jí nepomůže a banka se vskutku stane nesolventní.“ (Merton, R. K., 2000:198)

Vzpomněl jsem si na to, když jsem poslouchal onen pořad s panem Hamplem. Nevím, třeba se pletu a měl bych být taky více nervóznější. Zatím však nevidím důvod. Ba naopak – bojím se, aby lidé neproměnili v něco reálného svou (pouhou) obavu. Není to zas tak těžké.

„Počátkem sebenaplňujícího se proroctví je nesprávná definice situace, jež vyvolává nové chování, díky kterému se původně mylná představa stane pravdivou.“ (Merton, R. K., 2000:199)

O to více si pak cením těch, kteří nezavírají oči před realitou a před finanční krizí, zároveň si však uvědomují, že řada věcí se musí řešit s klidnou hlavou. Co si o tom myslíte vy? Rád si přečtu váš názor. A příště můžeme stočit řeč třeba na jiné téma – třeba to o „sebevražedných proroctvích“.

Literatura

Merton, R. K.: Studie ze sociologické teorie. Praha, SLON 2000.

Akciové trhy: Něco si přej, padá burza!

Tak máme za sebou další pracovní den a další den obchodování na Pražské burze. Tento je o něco zajímavější (čti: děsivější). Pražská burza dnes zažila největší propad za dobu své existence – 8,46 %. Člověk nadopovaný snahou USA i zemí EU utlumit finanční krizi, čekal brzké změny k lepšímu… nejlépe pak nadějemi a optimismem naladěné investory, kteří mohli dnes čekal zlepšení situace a posunout akciové trhy do kladných čísel. Propady takových titulů jako ČEZ (13,33 %) se jen tak nevidí. Před pár měsíci obchodovaný titul za 1.400 Kč dnes uzavřel na 888 Kč.

„Tento týden začal na pražské burze podobně jako ten minulý, a to dalším hlubokým propadem. Index PX ztratil hrozivých 8,5%, což je největší jednodenní propad v celé historii pražské burzy a uzavřel na svém tříletém minimu, nejníže od května 2005.“ (Akcie.cz: Josef Němý (Komerční banka) – Pražská burza padá nejvíce za dobu své existence)

Klid nebyl dnes ani v jiných zemích Evropy či Asie. Hluboké propady kamkoliv se člověk podívá. Wall Street v tuto chvíli prohlubuje svou ztrátu – v současné chvíli (16:50 h, 6. října 2008) propad přes 4 %.

Jednu z příjemnějších chvil snad mohli pro tento den zažít třeba akcionáři Telefónicy; (dnes) začali dostávat dopisy o výplatě dividend. Nedá se nic jiného než čekat a doufat v brzké zlepšení. A co vy? Nakupujete? Čekáte? Jste zaseklí vysoko nad současnými cenami?

Společensky odpovědné aktivity firem jako vhodný doplněk teambuildingu

Dnes jsem si na iHNed přečetl zajímavý článek: Manažeři dělají dobré skutky. A dostávají za to zaplaceno. Zvolený nadpis je sice vcelku ustřelen. Stejně tak je článek napsán tak nějak naruby a navnadí čtenáře nesprávným směrem… ale i tak je fajn, že vůbec takové články vycházejí (a snad se tak neděje z důvodů okurkové sezóny). K té nepřesnosti v nadpisu a článku: ono totiž jde především o aktivitu zaměstnavatele, samotné firmy. Ta umožní svým zaměstnancům část své pracovní doby věnovat na veřejně prospěšné akce. To, že to firmy dělají z tu více, tu méně zištných důvodů nebo, že to mají zaměstnanci evidováno v rámci své pracovní doby bych neviděl jako problém. Naopak se to může stát zajímavým motivem i pro další firmy. Onen „dobrý skutek“ je v konečném důsledku vykonán – a nevyhrává pouze jedna strana (obdarovaný), ale i zaměstnavatel (firma) a zaměstnanci. Zaměstnavatel takhle právě například nachází zajímavou a netradiční alternativu k teambuildingovým akcím.

„… zatímco sponzoringem, penězi si firma dělá dobré jméno před veřejností, zapojováním svých lidí do charity se polidšťuje směrem dovnitř, v očích svých zaměstnanců.“ (zdroj: Pavlína Kalousová z Fóra dárců v článku iHNed: Manažeři dělají dobré skutky. A dostávají za to zaplaceno)

V rámci společenské odpovědnosti firem (corporate social responsibility, CSR) se postupem času zavedlo řada termínů, které se staly standardním slovníkem CSR. Vedle termínů jako Pro Bono služby (Pro Bono Publico), tedy služby pro obecné dobro, jsou to třeba termíny jako: matching fondy, časová konta (Time-Bank), talentové databanky (Skills-Bank, Talent-Bank), komplementární dary či akční dny firem.

Společensky odpovědné aktivity firem jsou často spojovány s velkými firmami. Zdání klame. Takové firmy mají pouze snažší přístup k veřejné prezentaci. Služby tohoto druhu realizuje celá řada firem; bez ohledu na to, zda si je s termíny jako společenská odpovědnost, CSR či Pro Bono přímo spojuje nebo se s těmito termíny nikdy nesetkala. Šíře poskytovaných služeb pro bono je ve své podstatě neomezená. Touto formou spolupracují s neziskovým sektorem například právnické, webdesignové a další firmy. Míra spolupráce záleží na množství času, který jejich pracovníci věnují neziskové organizaci (právní zastupování, tvorba a správa webových stránek apod.).

Uvažovali jste i vy někdy nad tím, že byste svým zaměstnancům v rámci pracovní doby umožnili například 1 den v roce pracovat pro nějakou neziskovou organizaci či pro „veřejné blaho“? Myslíte si, že takové akce mají smysl a přínos i pro samotného zaměstnavatele? Poskytujete jako firmy pro neziskový sektor nějaké služby nebo produkty zdarma? Sponzorujete? Pomáháte neziskovkám? Jaké máte zkušenosti?

Tunisko: Cenzura YouTube a dalších webů

Dnes jsem na EuroNews zahlídl zajímavou reportáž. Řekl jsem si, že by nebylo špatné o tom něco napsat. Nedalo mi to a začal jsem kolem té reportáže více pátrat na netu. Během hledání jsem narazil na odkaz na DailyMotion (původem francouzskou obdobu YouTube). Odkaz nešel, ale nějak mi nedošly souvislosti. Pak jsme se však zkoušel dostat na YouTube a zjistil jsem, že Tunisko weby jako YouTube a DailyMotion od roku 2007 blokuje. Už jsme se delší dobu nesetkal s cenzurou. A Tunis je pro mě příkladem, že cenzura stále existuje. Nemilá novinka pro mě.

Prostě naskočí jen:

Not Found

The requested URL youtube.com was not found on this server.

Více informací najdete třeba na DigiActive, Global Voices Online či Contentinople. Dokonce pro FireFox existuje například i extension Access 404 in Tunisia! 1.0.6. Bohužel funguje jen pro nižší verze FireFoxu… a mně se s tím více hrát nechtělo. Mám přece dovolenou.

Řekni, kde ty levné banky jsou?

Opravu nevím, co mi a mým blízkým všichni ti „poradci“ v bankách nabízejí za produkty. Kdekoliv se otočím, vidím reklamy na bankovní produkty, které jsou zadarmo, bez poplatků… nebo nanejvýš za hubičku. Pak, když dojde na lámání chleba, tak se ukáže, že zrovna na ten můj produkt se to nevztahuje a můj běžný účet slovíčko „zadarmo“ obchází velkým obloukem.

Například dnes dopoledne. Jdu do bankomatu vybrat peníze a před transakcí na mě vyskočí nějaká reklama o tom, že „toto je už konečně ta banka, kde poplatky nemají místo“. Aspoň takový pocit si odnáším od toho bankomatu. Jdu k přepážce a chci provést jednoduchou operaci, která ještě před nedávnem byla zadarmo. Docela pak koukám, když mě zaměstnankyně informuje, že za složení pár trapných peněz na kamarádův účet mám zaplatit 50 Kč. Vždyť přece ještě před pár měsíci to nebylo třeba. Nějak mi hlavou probleskne ona – doslova pár desítek vteřin stará – zkušenost s tím, že podle reklamy jsem přece konečně v bance, kde poplatky nemají místo. No, nic…

Přijedu večer domů. Manželka zrovna zkoumá jeden ze svých účtů… a zase se nestačí divit, kolik si ta banka strhla na poplatcích. Přesně ta banka, která jednou masíruje „PR žvásty“ o tom, jak ředitelé jsme vlastně my… a jindy (po spojení s jinou bankou) si z její reklamy odnáším subjektivní pocit, že to u nich přece musí být nej, nejlevnější a prostě báječné každým coulem.

Nevím, kde se stala chyba? Poslouchám špatně? Odnáším si z těch reklam zkreslený pocit? Utloukají nás banky aspoň slovy, že jsou nej… když jim to nejde doslova? Věří, že tomu uvěříme? Sakryš, taky patříte k těm „vyvoleným“, kteří mají produkt, na které se z nějakých (aspoň pro mě záhadných důvodů) nevztahují všechny ty zázračné služby bez poplatků? Nevím, kde je chyba. Co vy na to?

9 z 10 doporučuje Zdravotní pojišťovnu AGEL? Prázdné řeči nebo podložený slogan?

Minulý týden jsem strávil nějaký čas v novojičínské nemocnici a tam jsem si toho všiml poprvé. Nedalo mi to a navštívil jsem jejich webové stránky a tam na to narazil znovu. Pak se mi do ruk dostal nějaký leták a tam to bylo znovu. O co jde? Byl jsem převálcováván „agitkou“. 9 z 10 nějakých nepojmenovaných lidí mi z nějakého důvodu doporučuje Zdravotní pojišťovnu AGEL. Nová zdravotní pojištovna Agel prostě všude možně tlačí hlášku:

9 z 10 doporučuje Zdravotní pojištovnu AGEL!

Tak trochu té hlášce nerozumím. Kdo je těch 9 z 10? Proč ji doporučují? Je na to nějaký výzkum/studie, že skutečně 9 z 10 nějakých konkrétních lidí (a je mi jedno, jestli narkomanů, těhulek, feťáků, manažerů, účetních, homosexuálů, adventistů nebo já nevím čeho všeho) doporučuje tuto pojišťovnu? Nebo je to všechno jen reklamní hláška bez významu? Newspeak? Pokud ano, s čím přijdou firmy přístě? 99 ze 100 doporučuje zorbing nebo King Gym? 95 ze 100 doporučuje ozdravovnu v Jeseníkách? Co mi chce ten slogan říct? Co je jeho smyslem? A má vůbec nějaký reálný základ? Pomůžete mi někdo? Pomožte, hledá se oněch 9 z 10.

Vězňovo dilema: Opakování her jako klíč ke skutečnosti přiměřenému (etickému) chování

Vězňovo dilema (Prisoner’s dilemma) popisuje situaci dvou vězňů/podezřelých. Ti jsou zadrženi policií, která však bohužel má jen nedostatečné důkazy na jejich obžalobu. Oba jsou drženi v separovaných celách a státním zástupcem je jim každému samostatně navržena následující dohoda: Pokud jeden bude svědčit proti druhému (udá jej) a současně ten druhý bude mlčet (nepřizná se), pak mlčící podezřelý obdrží rozsudek v délce (například) 10 let. Druhý komplic (udávající) si odsedí pouze 3 měsíce. Pokud oba dva budou mlčet, oba obdrží trest v délce 6 měsíců. Pokud se pokusí jeden udat druhého, pak každý z nich dostane trest v délce 2 let.

Jaký je výsledek vězňova dilematu? Vše záleží na tom, jak dalece budou oba dva hráči ochotni a schopni kooperovat. Pokud každý bude sledovat pouze krátkodobý zájem a bude brát v potaz jen svůj zájem bez zohledňování druhé strany, pak bude každý z hráčů volit nekooperativní řešení (udat druhého). Jelikož však o této variantě uvažuje i druhá strana, dostáváme se k řešení, že oba dva obžalovaní volí variantu udat/udat, tzn. trest pro každého po 2 letech. Pokud by však oba dva začali kooperovat a zohledňovat i protihráčův zájem, pak by si oba dva ještě polepšili – odešli by pouze s půlročními tresty. Jejich schopnost a ochota ke kooperaci tedy může pomoci jak jim samotným, tak vést ku prospěchu celého systému (nejnižšímu společnému trestu).

Kdo by však do tak riskantního podniku chtěl jít? Případně: Co může tyto protihráče podnítit ke spolupráci? Či řečeno ještě jinými slovy: Jak přimět protihráče ke spolupráci? Výzkumy ukázaly, že důležitým faktorem ovlivňujícím míru kooperace je opakování hry, resp. jak si protihráče pamatujeme z předchozích her. Ekonom Amitai Etzioni uvádí výsledky řady výzkumů, které tuto myšlenku potvrzují:

„Podíl kooperativního chování se měnil v závislosti na mnohých detailech, zvláště v závislosti na počtu opakování experimentu s týmiž osobami. Zdá se, že za situace, kdy komunikace není povolena, využívají hráči prvých kol hry k tomu, aby vyslali signál o své ochotě kooperovat, podobně jako hráči bridge používají otevíracích nabídek, aby signalizovali svým partnerům… Vyskytuje se vysoká míra kooperace navzdory nepříznivým podmínkám.“ (Etzioni, A., 1995:59)

Samuelson (stejně jako Etzioni) potvrzuje, že se lidé v opakovaných hrách vězňova dilematu chovají kooperativně a zároveň se snaží odpovědět na otázku: Jak je možné vysvětlit tento vysoký stupeň dobré vůle a kooperace (ať již v rámci rodiny, přátel, komunity nebo národa). Samuelson předpokládá, že lidé se chovají dle „nejprospěšnější sobecké strategie“ (Samuelson, P. A., 1991:633) v mnoha opakovaných hrách: „Jak ty ke mně, tak já k tobě“.

Ale proč zde vůbec rozebíráme příklad vězňova dilematu? Protože je možné si za touto hypotetickou situací představit zcela reálné ekonomické situace (znečišťování životního prostředí, podvádění odběratelů apod.). Co z výše uvedeného vyplývá pro oblast etického chování podnikatelských subjektů? Minimálně jedno velké pozitivum. Právě opakování her poskytuje větší prostor ke kooperaci a tím potažmo i k něčemu, co můžeme nazvat etickým (tedy: skutečnosti přiměřeným) chováním. To samozřejmě dává i odpověď na otázku: Je podnikatelský subjekt usilující o implementaci etických principů automaticky odkázán k podnikatelskému nezdaru? Automaticky není, minimálně ne vždy. Opakování „hry“ v podstatě nahrává etickému přístupu v podnikání. Tato situace (či přinejmenším vědomí této situace) je důležitá v tom, že motivuje druhé k etickému chování, stimuluje princip kooperativních řešení a posiluje etický optimismus v podnikání. Pro leckteré (včetně mě) kontroverzní filozof Erazim Kohák předkládá ve své knize „Zelená svatozář“ (minimálně doporučuji k přečtení) na tři pozitivní důsledky etického chování:

– je o jednoho míň, kdo dříve přispíval k neetickému chování;

– subjekt přispívá ke změně postoje ve společnosti;

– subjekt nežije v rozpolcenosti.

Své zamyšlení uzavírá slovy: „Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic jen proto, že může udělat jen málo.“ (Kohák, E., 1998: 51)

Použitá literatua:

Čaník, P. – Řezbová, L. – Zavrel, T.: Metody a nástroje podnikatelské etiky. Praha, Vysoká škola ekonomická, 2006.

Etzioni, A.: Morální dimenze ekonomiky. Praha, Victoria Publishing 1995.

Kohák, E.: Zelená svatozář. Praha, SLON 1998.

Samuleson, P. A., Nordhaus, W. A.: Ekonomie. Praha, Svoboda 1991.

Sockoidus Freetemplatus: Aneb sockou navzdory ceně

Sockoidní chování lidí je možné najít téměř všude. Někteří jezdí načerno MHD, někteří jsou na nemocenské, byť jsou zdraví jak rybičky. Někteří kradou jiným nápady, jiní třeba chtějí chodit zadarmo na koncerty. Dnes si povíme něco o (pro mě) novém a dosud nepoznaném druhu: sockoidus freetemplatus. Možná mezi námi žije tento sockoid už nějakou dobu, ale já se s ním setkal teprve nedávno.

Jak to celé začalo?

Celé to začalo zapojením se do aukce v rámci Webtrhu: Sponzorovaný odkaz v šabloně Mint Idea. Je to zajímavá forma vytváření zpětných odkazů a tak jsem si řekl, že ji zprostředkuji pro jednoho z našich klientů. Vše probíhalo v naprostém pořádku. Aukci jsem vyhrál, jednání s Davidem Kohoutem (autorem webové šablony Mint Idea) bylo (a dodnes je) v naprostém pořádku (btw: Davida mohu vřele doporučit). Sponzorovaný odkaz (pro Efektim Real Estate) jsem zaplatil a David tak do šablony zakomponoval tento sponzorovaný odkaz. Dle svého slibu následně šablonu nasadil na dohodnuté zahraniční servery, které zdarma nabízejí webové šablony. Až do této chvíle proběhlo vše v pořádku.

Sockoidus Freetemplatus

Webšablona byla vytvořena, nasazena… a zpřístupněna lidem. A tam někde začala žít svým životem. Někteří si šablonu stáhli a v souladu s pravidly v ní ponechali informace jako: název autora… či právě sponzorovaný odkaz. Nejeden frikulín samozřejmě nelenil a projevil se jako typický sockoidus freetemplatus. Proč taky ne? Někdo za něho zadarmo vytvořil šablonu, dokonce ji za něho nařezal do validní šablony… proč by ji tedy ještě trochu neočistil o zbytečnosti? A co třeba jít ještě o krok dál a rovnou si webovou šablonu přisvojit? Ani to není problém.

Upřímně, jde mimo můj rozum to, že lidé nejsou ochotni přistoupit na jednoduchá pravidla hry, když/byť dostávají věci zadarmo. Co si o tom myslíte vy? Je to v pořádku? Máte i vy podobné zkušenosti? S jakým sockoidním chováním se setkáváte vy?