Tento týden se mé cesty s hnutím Fair Trade propojily hned několikrát. V rámci kurzu Podnikatelské etiky na VŠE Praha si jedna studentka vzala toto téma za své a bude ho v příštím týdnu prezentovat. Opravdu, moc se na to těším. V průběhu minulých let bylo toto téma prezentováno už několika studenty a z mou skepsí to zatím bohužel nepohnulo.
Dnes vyšel na Aktuálně.cz článek Obliba „eticky čistého“ zboží v Česku rychle roste. A to je mé další setkání s tímto fenoménem během tohoto týdne.
Fandím jakýmkoliv, byť malým, snahám o zlepšení podmínek (nejen světového) obchodování. Považuji se za člověka se silným sociálním cítěním. Přesto už roky v sobě řeším to, jestli hnutí Fair Trade považovat za férové obchodování… nebo jestli nakonec nejde pouze o hezkou PR nálepku, která však v reálu jde proti principům férového obchodování. Upřímně, pro mě jde v mnoha ohledech spíše o tu nafouknutou bublinu – mediálně dobře zvládnutý tah, jak ze solidárněji smýšlejících konzumentů vytáhnout nějakou tu korunu navíc.
„Spravedlnost“ versus spravedlnost
Nelíbí se mi především pokřivování trhu. Je to pro mě něco, co mám s Fair Trade spojeno asi nejvíce. Nevím, jestli je tím pravým řešením stavení minimální výkupní sazby. Upřímně, spíše jsem proti těmto zásahům do tržních vztahů. Lepší podmínky pro zaměstnance či ohleduplnější výroba by měla být stanovena jinými způsoby než výkupními sazbami. Navíc, model Fair Trade je udržitelným právě díky svému marginálnímu fungování. Otázkou však je, jestli by něco takového bylo trvale udržitelné i pokud by to překročilo určité procento v produkci/prodeji.
Fair trade jako iluze?
Zajímavé jsou i postřehy Evy Fraňkové z její studie: Fair Trade v praxi. Případová studie producentů kávy zapojených do Fair Trade v Kolumbii. Eva Fraňková navštívila v listopadu 2006 během svého pětitýdenního pobytu v Kolumbii 6 Fair Trade družstev. Mezi jejími postřehy je například i tento:
„Mezi hlavními problémy [které zmiňovali členové Fair Trade družstev] byla prakticky ve všech případech zmiňovaná nízká minimální garantovaná výkupní cena FT kávy a několikrát se opakovalo tvrzení, že tato cena vlastně není vůbec férová. Dalším velkým problémem je pak vysoká cena certifikace. Negativně jsou vnímány také požadavky na obsáhlou a komplikovanou administrativu, která v důsledku produkci FT kávy výrazně prodražuje.“ (zdroj: Eva Fraňková, 2007:24)
Bohužel se mi zdá, že jde o skvělý model, ale ne v tom smyslu, jak je prezentován Fair Trade aktivistickými (sic!) materiály. Zahráním na strunu solidarity, lítosti a domnělé férovosti jsme schopni ze spotřebitelů dostat podstatně více peněz… o to více nejednoho zamrzí, že v absolutních i relativních číslech končí větší část na té bohatší straně zeměkoule. Otázkou k jiné diskuzi je, zda-li je to špatně nebo dobře. To zde neřeším. Smutné mi to je pouze z toho důvodu, že mi z PR textů Fair Trade vyplývá jiná vize.
Mimochodem: Nerozevírají se i tímto náhodou ony pomyslné nůžky mezi bohatými a chudými?
Jsem ta Eva Fraňková, která je v článku citovaná, tak si dovoluji k textu pár poznámek … pokusím se vzít autorovy námitky proti konceptu Fair Trade popořadě.
1. ve třetím odstavci, že jde o pouhou PR nálepku
Zde bohužel není žádný konkrétní argument, na který by se dalo reagovat, pouze autorův pocit a přesvědčení, u kterého není jasné, na základě čeho se vytvořilo. Na tvrzení „Upřímně, pro mě jde v mnoha ohledech spíše o tu nafouknutou bublinu …“ lze říct asi jen „Upřímně, já myslím, že Fair Trade opravdu pomáhá zlepšovat životní a pracovní podmínky producentů v rozvojových zemích.“
2. ve čtvrtém odstavci – Fair Trade pokřivuje trh
Prvně je potřeba říct, že žádný „rovný“ trh v praxi neexistuje. Můžeme diskutovat o tom, jestli je volný trh ideálním stavem, realita je ale taková, že neexistuje. Jen dva příklady –
A. masivní zemědělské dotace
– v zemích OECD tvořily zemědělské dotace v roce 2004 přes 300 miliard USD, zatímco veškerá rozvojová pomoc byla 69 miliard USD
– průměrná kráva v EU je údajně dotovaná 2 USD denně, což je oficiálně uznávaná hranice chudoby pro lidi
– vývoz subvencovaného cukru, mléka a rýže z USA, EU a Japonska do rozvojových zemí, které se mu v rámci opatření volného obchodu nesmí bránit, má za následek krach místního zemědělství (např. do zemí západní Afriky se vozí sušené mléko z Evropy, přestože je tam tradiční pastevectví a chov dobytka – např. Mali disponuje 6,5 miliony kusů dobytka, přesto se tam dovezlo za rok 9 tisíc tun evropského sušeného mléka, protože je levné, je ho nadprodukce a jeho vývoz je zeměmi EU podporován)
B. tzv. celní eskalace, tj. takové nastavení cel, kdy na dovoz zpracovaných produktů je clo mnohem vyšší než na nezpracované suroviny, – např. u kakaa je dovozní clo do EU na surové boby 0,5%, na kakaové máslo (meziprodukt) 7,7% a na finální produkty až 30,6%. To znamená, že rozvinuté země si hlídají svůj zpracovatelský průmysl, který přináší vyšší přidanou hodnotu, a rozvojové země jsou udržovány v závislosti na exportu nezpracovaných surovin. Obdobná situace je i v případě dalších surovin a zemí, zejména USA a Japonska.
(zdroj + více informací Rozvojové cíle tisíciletí: manuál globálního rozvojového vzdělávání ke stažení na http://www.ceskoprotichudobe.cz/?id=40-ke-stazeni, nebo např. studie Glopolisu na http://www.glopolis.org v sekci Zemědělská politika a rozvojová spolupráce, např. Martin Khor: Vliv liberalizace obchodu na zemědělství v rozvojových zemích – Zkušenost Ghany )
Za takových podmínek mi připadá, že kritizovat Fair Trade za to, že jde proti zásadám volného obchodu, je naprosto irelevantní.
Navíc autorova věta „Lepší podmínky pro zaměstnance či ohleduplnější výroba by měla být stanovena jinými způsoby než výkupními sazbami.“ je dosti zavádějící – dodržování určitých sociálních a environmentálních standardů není „stanoveno“ minimální výkupní cenou.
Sociální i environmentální, stejně jako ekonomické podmínky (a také minimální výkupní ceny) jsou stanoveny ve standardech mezinárodní organizace Fairtrade Labelling Organisation (FLO, http://www.fairtrade.net/standards.html) a jsou rovnocennou podmínkou certifikace Fairtrade.
3. k citaci z mojí studie
Pokud by autor nehledal jen podpoření vlastních názorů a snažil se vyváženě diskutovat, ocitoval by myslím i tu pasáž, která shrnuje výhody systému Fair Trade, které producenti uváděli – největší výhodou systému Fair Trade je totiž podle nich právě garantovaná minimální výkupní cena. Ta jim poskytuje jistotu, že vypěstovanou kávu nebudou muset prodat pod výrobní cenou. Umožňuje jim plánovat sklizeň, investovat do obnovy plantáží či financovat potřebné vybavení, aby byli schopni zajistit vysokou kvalitu produkce. Producenti si stěžovali na VÝŠI garantované minimální výkupní ceny – podle nich byla (vzhledem k tomu, že dodržování sociálních a environmentálních standardů a potřebná administrativa produkci prodražují) příliš nízká. Rozhodně si ovšem nestěžovali na její existenci. A mimochodem, od doby, kdy jsem studii psala, se minimální garantovaná cena kávy zvedla.
Takže – pokud možno, prosím autora, aby zkusil odpovědět na následující otázky:
1. Co konkrétně ho vede k názoru, že Fair Trade je jen PR nálepka, která jde vlastně proti principům férového obchodování? Jaké jsou podle něj principy férového obchodování, a které z nich Fair Trade porušuje?
2. Jakým způsobem by podle něj měly být tedy stanoveny lepší podmínky pro zaměstnance či ohleduplnější výroba? Resp. jak by mělo být dodržování takových podmínek zajištěno??
Proč si myslí, že Fair Trade je možný pouze v marginálním měřítku?! A mimochodem, kde našel tvrzení, že Fair Trade aspiruje na to být „trvale udržitelný“? Mám pocit, že tahle formulace už se nějakou dobu nepoužívá.
A jaký je podle něj rozdíl mezi „spravedlností“ a spravedlností? vysvětlení téhle hříčky se poněkud vytratilo …
3. Co myslí autor tvrzením „v absolutních i relativních číslech končí větší část na té bohatší straně zeměkoule“? Jakých číslech (co ta čísla udávají?) a část čeho?
Napadá mě toho ještě dost, ale už tak je to moc dlouhé … pro začátek to myslím stačí :-)
Jinak děkuji za článek o Fair Tradu – diskuse je myslím rozhodně potřebná a snad oboustranně obohacující.
Srdečně zdravím :-)
Eva Fraňková