Elektrárna Prunéřov jako mediální tahák: Interview s Jiřím Tutterem, ředitelem české pobočky Greenpeace

V posledních hodinách o sobě opět dali vědět aktivisté ekologické organizace Greenpeace. Na tomto blogu vám přinášíme rozhovor s Jiřím Tutterem, ředitelem české pobočky Greenpeace. Interview jsme zcela logicky směřovali k aktuální protestní kampani v elektrárně Prunéřov.

„Greenpeace je celosvětová ekologická organizace zabývající se propagací ochrany životního prostředí. Organizace má dnes více jak 3 miliony členů ve 39 zemích světa. Organizace je, podle svých slov, apolitická a finančně nezávislá na vládách a korporacích ve světě.

Greenpeace bojuje například proti vybíjení mláďat tuleňů pro jejich kůži, lovu velryb, jaderným elektrárnám, ukládání radioaktivního odpadu do oceánu, kácení deštných pralesů, pěstování geneticky modifikovaných rostlin, zamořování prostředí toxickými látkami a dalším věcem.

Greenpeace bývá často svými oponenty kritizována za to, že její protesty jsou údajně zbytečné nebo přehnané a že prý problémy, proti kterým protestuje, údajně zveličuje.“ (zdroj: Wikipedia.cz: Greenpeace)

Jaký je hlavní cíl vašeho protestu v Prunéřově?

Upozornit veřejnost i politiky, že i Česká republika je spoluodpovědná za globální změny klimatu; a osudy lidí jinde. A přijetí oné spoluodpovědnosti by nestálo ani „propagované“ snížení životní úrovně.

Jaké jsou vaše požadavky k vedení elektrárny Prunéřov?

Naše požadavky jsou směřovány spíše na politickou scénu. Chceme, aby přestala donekonečna opakovat mantru o „naivitě“ těch, co požadují větší energetickou účinnost a postupné budování alternativních zdrojů.

Jak proběhl „zábor“ komínu? Vše v pořádku?

Zábor komínu proběhl hladce.

Nejde jen o zbytečný hazard? Není snad současné odsiření dostatečné? Je situace skutečně tak „horká“? Nejste příliš přísní na podniky? Nezlepšili své chování k životnímu prostředí v posledních letech dostatečně?

Jednak, pokud člověk stojí za svým názorem, měl by být ochoten i přijmout akceptovatelnou míru rizika. To jsme udělali. Všichni lezci jsou zkušení a školení. Bezpečnost je hlavním pro posuzování nástupu, setrvání i sestupu při takových aktivitách.

Odsiření nemá nic společného s emisemi CO2.

Jistě, některé podniky chování zlepšily. Za daných okolností – naléhavost řešení problému emisí z pohledu změn klimatu – ale není jejich objektivní péče o jejich hlavní cíl (růst hodnoty firmy) dostatečným nástrojem k řešení problému, které je přesahují. Nemyslí si to jen Greenpeace, ale dokonce i velké globální korporace, jejich jména jsou na webu.

V jedné z reakcí ve Vrcholové knize zazněla myšlenka, že „protestování je přeci v zásadě bezzubé, vytváří pouze jakýsi nátlak, jehož výsledek je víc než pochybný.“ Jak hodnotíte tedy Vy osobně tyto protesty Greenpeace? Přinášejí dlouhodobě něco pozitivního nebo jsou to jen „výkřiky do ticha“ nebo dokonce akce s kontraproduktivními důsledky?

Protestování je ten jediný nástroj, který každý má, pokud nesouhlasí s oficiálním (nikoli nezbytně převažujícím) názorem v daném oboru. Nejhorší je neprotestovat. Nejhorší je letargie, stejně jako nekonečné tlachání. Jsou situace, kdy čas na tlachání vypršel. Až se bude vaše auto řítit z kopce bez brzd, sotva budete uvažovat s řidičem, jestli by nebylo lepší počkat, co na ty brzdy řeknou v servisu.

Nemusí vůbec být kontraproduktivní, pokud auditorium není nekonečně konzervativní a nepodléhá falešné interpretaci toho, co je a není „slušné“. Známe přece hodně „slušně“ vychovaných, ze kterých šaty udělaly člověka. Naopak, pokud je protest proveden správně, má sílu motivovat, inspirovat, připojit.

Ve svých prohlášeních médiím Greenpeace uvádí: „Cílem [tohoto protestu v Prunéřově] je navázat diskusi s politiky a případně i s prezidentem (Václavem) Klausem, jehož postoj ke globálnímu oteplování je všeobecně známý. Chceme poukázat neefektivní spalování uhlí v zastaralých tepelných elektrárnách a nabídnout alternativní řešení.“ Jaké jsou tedy ony alternativy?

1. Energetická účinnost.
2. Biomasa.
3. Dočasně více plynu.
4. A hlavně po celou dobu: věda, výzkum, věda, výzkum, výzkum… (ovšem nikoli jaderný).

V současné době probíhá v Bali dvoutýdenní vyjednávání o klimatu. Jaký výsledek jednání v Bali byste uvítali?

Závazné limity a termíny.

Na svém webu uvádíte: „Pokud chceme zabránit nejhorším dopadům klimatických změn v planetárním měřítku, průmyslové země včetně ČR by měly snížit emise CO2 do roku 2012 o 30% hodnoty v roce 1990. Do roku 2050 je pak třeba dosáhnout snížení globálních emisí až o 50%, což znamená v průmyslových zemích redukci až 80%.“ Je to vůbec reálné a potřebné? Nezaplatí se tím příliš vysoká cena (dopad na ekonomiku apod.)?

Tak otázka (o reálnosti) nestojí. Dnes již nehovoříme o tom, zda (s jedinou, opravdu, opravdu zvláštní výjimkou), ale kdy. Čekat na smrt pacienta, abychom se co nejdříve z pitvy dozvěděli, na co vlastně umřel, je ovšem také cestou k dobrání se pravdy. Stačí k tomu dostatečně dlouho diskutovat, diskutovat, diskutovat, ale hlavně nekonat a neprotestovat.

Dtto o penězích. Indiáni to řekli jasně: „Až pokácíme poslední strom, až otrávíme poslední řeku, až ulovíme poslední rybu, teprve potom přijdeme na to, že peníze se jíst nedají.“

Co považujete za největší úspěchy Greenpeace celosvětově a v České republice?

Že díky jim [Greenpeace] se vynesly na světlo, řešily, vyřešily a řeší velké problémy jako vyhubení druhů, jaderný odpad apod. Jinak by zůstaly nepoznané a dnes bychom na tom byli ještě podstatně hůře.

Je něco, v čem by se mohla Greenpeace zlepšit?

Určitě, ve všem.

Děkuji Vám za rozhovor.